Valečské lemy
Valečské lemy jsou přírodní památka u Valče v Doupovských horách v Karlovarském kraji. Chráněné území je rozděleno do pěti částí, z nichž největší leží na jižním úpatí Šibeničního vrchu východně od vesnice. Předmětem ochrany jsou suché trávníky lemových stanovišť s výskytem teplomilných druhů rostlin a živočichů.
 Valečské lemy | |
|---|---|
| IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
 Část chráněného území u silnice z Valče do Nové Vsi | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 20. prosince 2016 |
| Vyhlásil | Krajský úřad Karlovarského kraje |
| Nadm. výška | 482–595 m n. m. |
| Rozloha | 38,85 ha[1][2] |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Karlovy Vary |
| Umístění | Valeč |
| Souřadnice | 50°10′31,33″ s. š., 13°15′38,08″ v. d. |
  Valečské lemy | |
| Další informace | |
| Kód | 6210 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Území v okolí Valče je lidmi využíváno od atlantiku – teplého a vlhkého období v době před 4000–6000 př. n. l. Lidé tehdy začali s přeměnou lesů na pole a pastviny a bezlesé plochy byly udržovány pastevectvím. Ještě v polovině dvacátého století většinu chráněné plochy pokrývaly sady a zbytek sloužil jako louky a pastviny. Ukončení tradičních způsobů hospodaření vedlo k zarůstání pozemků křovinami.[3]
Přírodní památku vyhlásil Krajský úřad Karlovarského kraje s účinností od 20. prosince 2016.[4]
Přírodní poměry editovat
Chráněné území s rozlohou 38,85 hektaru se nachází v Doupovských horách v nadmořské výšce 482–595 metrů. Leží v katastrálním území Valeč v Čechách a je součástí evropsky významné lokality a ptačí oblasti Doupovské hory.[4] Je rozděleno do pěti oddělených částí. Největší z nich leží na jižním úpatí Šibeničního vrchu východně od vesnice. Menší část se nachází na jihozápadním úpatí téhož vrchu v místech s pomístním jménem U Lorence. Třetí část leží na zalesněném svahu v zatáčce silnice II/194 severovýchodně od vesnice. Zbývající dvě menší části jsou severně od vesnice v údolí Mlýneckého potoka.[5]
Abiotické faktory editovat
V geologickém podloží převládají třetihorní vulkanoklastika, tefrit a olivinický bazalt. V údolí Mlýneckého potoka se v kvartéru vyvinuly nezpevněné nivní sedimenty: hlína, písek a štěrk.[6] Podle geomorfologického členění Česka chráněné území patří k celku Doupovské hory a jejich okrsku Hradišťská hornatina. Odvodňuje je Mlýnecký potok, který je přítokem Blšanky, a patří tedy k povodí Ohře.[7] Z půdních typů převažuje kambizem eutrofní.[6]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí se chráněné území nachází v mírně teplé oblasti MT3 (Plán péče uvádí mírně teplou oblast MT7.[6]),[4][7] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[8]
Ochrana přírody editovat
Jádrem ochrany v přírodní památce jsou ekosystémy úzkolistých (2 % rozlohy), širokolistých (15 % rozlohy) a acidofilních (2 % rozlohy) suchých trávníků a mezofilní ovsíkové louky (10 % rozlohy).[9] V množství jednotlivých jedinců jsou zde od devadesátých let dvacátého století zaznamenáváni netopýr černý (Barbastella barbastellus) a kriticky ohrožený netopýr velký (Myotis myotis). Cílem péče o chráněné území je pravidelným kosením a pastvou zabránit sukcesním pochodům – zarůstání křovinami a šíření lesa. Kosení a pastva má probíhat mozaikovitě a v různých obdobích roku, aby se snížil selekční tlak na chráněné druhy organismů.[10]
Flóra editovat
K nejvzácnějším druhům rostlin v chráněném území patří cizopasná záraza vyšší (Orobanche elatior), uváděná v nálezových databázích, ale v době vyhlašování přírodní památky nebyla nalezena. Podobně nebyl ověřen ani udávaný výskyt kakostu měkkého (Geranium molle).[11] Ze silně ohrožených druhů roste v západní části v suchých trávnících záraza alsaská (Orobanche alsatica)[11] a ve východní části dejvorec velkoplodý (Caucalis platycarpos).[12] Mezi další ohrožené a vzácnější druhy rostlin na lokalitě patří orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), voskovka menší (Cerinthe minor),[12] pcháč bělohlavý (Cirsium eriophorum), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), bělolist rolní (Filago arvensis), hrachor trávolistý (Lathyrus nissolia), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), zimolez kozí list (Lonicera caprifolium), jetel panonský (Trifolium pannonicum) a vikev hrachovitá (Vicia pisiformis). Hojně se vyskytuje smldník jelení (Peucedanum cervaria), černýš rolní (Melampyrum arvense), jetel alpínský (Trifolium alpestre) nebo prvosenka vyšší (Primula veris). Ze vzácnějších dřevin v přírodní památce roztroušeně roste několik desítek jedinců jalovce obecného (Juniperus communis) a třešně křovité (Prunus fruticosa).[11]
Fauna editovat
Kromě netopýra černého a netopýra velkého byl na několika místech Valečských lemů zaznamenán výskyt ještěrky obecné (Lacerta agilis) a z bezobratlých motýla přástevníka starčkového (Thyria jacobaeae).[11]
Přístup editovat
Chráněné území je volně přístupné, ale nevedou jím žádné turisticky značené trasy. Některé části přírodní památky přímo sousedí se silnicí II/194, po které je mezi Valčí a Mašťovem značena cyklotrasa č. 35.[5]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Digitální registr Ústředního seznamu ochrany přírody. Dostupné online. [cit. 2021-05-16]
- ↑ Common Database on Designated Areas. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
- ↑ Plán péče o přírodní památku Valečské sklepy na období 2015–2024 [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny, 2020-07-22 [cit. 2021-05-16]. S. 15. Dále jen Plán péče (2015–2024). Dostupné online.
- ↑ a b c Valečské lemy [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-05-16]. Dostupné online.
- ↑ a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2021-05-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c Plán péče (2015–2024), s. 11.
- ↑ a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-05-16]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 425–430. Journal of Maps [online]. 2013-05-13 [cit. 2019-05-16]. Čís. 9, s. 425–430. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827.
- ↑ Plán péče (2015–2024), s. 11.
- ↑ Plán péče (2015–2024), s. 10.
- ↑ a b c d Plán péče (2015–2024), s. 14.
- ↑ a b Plán péče (2015–2024), s. 13.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Valečské lemy na Wikimedia Commons
