Jetel alpínský

druh rostliny

Jetel alpínský (Trifolium alpestre) je planě rostoucí, vytrvalý druh rodu jetel (Trifolium). Navzdory svému druhovému jménu se tyto rostliny vyskytují spíše v nižších a teplých polohách. Tento původní druh není v České republice příliš hojný a v minulosti byl považován za vzácnější rostlinu, byl v Červeném a černém seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2001 hodnocen mezi druhy vyžadující si pozornost (C4a). Postupně jeho populace přestala mizet a v současnosti je řazen mezi běžné rostlinné druhy.[1][2][3]

Jak číst taxoboxJetel alpínský
alternativní popis obrázku chybí
Jetel alpínský (Trifolium alpestre)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
Rodjetel (Trifolium)
Binomické jméno
Trifolium alpestre
L., 1753
Synonyma
  • jetel alpský
  • jetel podhorní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výskyt

editovat

Vyjma Britských ostrovů, Islandu, Skandinávie a Pobaltí je rozšířen téměř ve všech státech Evropy a dále východním směrem přes evropské Rusko až do oblastí Kavkazu a přilehlého Turecka a Íránu. V České republice roste roztroušeně až místy hojně, nejvíce se vyskytuje v nižších polohách s teplejším klimatem. Naopak téměř zcela schází na Českomoravské vrchovině, v severních Čechách ve Šluknovském a Frýdlantském výběžku, v Jihočeských pánvích a Podbeskydské pahorkatině.[3][4][5]

Ekologie

editovat

Relativně teplomilný a světlomilný druh, nejčastěji se objevuje na půdách sušších až středně vlhkých, hluboce humózních i kamenitých, neutrálních až slabě alkalických a s nižší zásobou živin. Vyrůstá v suchých širokolistých i úzkolistých trávnících, v xerofilních křovinách a světlých teplomilných doubravách, ale též na mezích, okolo polních cest, na lesních mýtinách, v lesních lemech či na vinicích. Jetel alpínský je poměrně dlouho vytrvalý a jeho výskyt je typický na mezích a na řidších sečených loukách s nevysokými travinami, kde svou výživnou hodnotou zvyšuje jakost píce. Na jaře obrůstá poměrně pozdě, kvete v červnu a červenci.[3][4][6][7]

Vytrvalá, krátce až středně výběžkatá bylina s přímými nebo vystoupavými lodyhami vysokými 20 až 50 cm. Lodyhy vyrůstající z dlouhého, rozvětveného oddenku jsou obvykle jednoduché, hustě chlupaté a rovnoměrně olistěné. Spodní listy s delšími řapíky i horní téměř přisedlé jsou trojčetné. Chlupaté lístky s kratičkými řapíčky bývají 2 až 5 cm dlouhé a 0,5 až 1 cm široké, dlouze eliptické až kopinaté a po obvodě jemně zubaté. Mají střední žilku vyniklou, početné boční jsou jemné, hustě rozvětvené a při okraji zhrubnuté. Blanité palisty jsou podlouhlé, na konci šídlovité, červenohnědě žilkované a polovinou délky srostlé s řapíkem.

Květenství je kulovitá až vejčitá, přisedlá, sytě červená hlávka asi 2 cm velká. Je tvořena 50 až 80 květy a vyrůstá jednotlivě nebo ve dvojici z paždí horních listů. Pětičetné, osově souměrné, oboupohlavné květy dlouhé 12 až 14 mm jsou přisedlé a nemají listeny. Zelenavý kalich je asi 8 mm dlouhý a hustě chlupatý, je dvacetižilný a jeden spodní lístek výrazně přečnívá ostatní, včetně zvonkovité kališní trubky. Koruna je zbarvená nachově nebo purpurově, vzácně růžově nebo bíle a její pavéza je o něco málo delší než člunek. V květu je deset dvoubratrých tyčinek a dlouhá, nitkovitá čnělka. Opylení zajišťuje létající hmyz odnášející si nektar i pyl. Ploidie druhu je 2n = 16. Plodem je drobný, okrouhle vejčitý lusk, semena jsou vejčitá, červenohnědá.[3][4][6][7][8][9]

Význam

editovat

Je považován za nekulturní druh jetele a pro pícninářství má jen malý význam. Bývá prospěšný na kosených loukách s méně kvalitními trávami, např. s třeslicí prostřední nebo ovsířem lučním, kde jetel alpínský zlepšuje kvalitu píce. Dobře snáší i dvojí posečení ročně, při častějším nebo při pastvě z porostů ustupuje. Je poměrně výživnou rostlinou a dobytek jej rád požírá do doby kvetení, pak lodyhy začínají dřevnatět. Je velmi bohatou medonosnou rostlinou, produkuje množství nektaru i pylu.[6][8]

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2017-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-16. ISBN 80-86064-52-2. 
  2. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 11.01.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  3. a b c d RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Jetel alpínský, s. 154–155. 
  4. a b c HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz: Jetel alpínský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 14.07.2007 [cit. 2017-01-11]. Dostupné online. 
  5. US National Plant Germplasm System: Trifolium alpestre [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2017-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c NOVOTNÁ, Romana; KOBES, Milan. Jeteloviny - 2. část: Jetel horský [online]. Zemědělská fakulta, Jihočeská Univerzita, České Budějovice [cit. 2017-01-11]. Dostupné online. 
  7. a b BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/4: Ďatelina alpínska [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1988 [cit. 2017-01-11]. S. 322–323. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-13. (slovensky) 
  8. a b GÖTZOVÁ, Ilona. Opylování a opylovači nadčeledi včel čeledi Fabaceae. České Budějovice, 28.03.2011 [cit. 11.01.2017]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Romana Novotná. Dostupné online.
  9. FUKSA, et al. Multimediální výuková databáze: Jetel alpínský [online]. Česká zemědělská univerzita, Fakulta agrobiologie, KPT, Praha-Suchdol [cit. 2017-01-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat