Tři králové (protinacistický odboj)

česká odbojová skupina

Tři králové (celým názvem Svatí tři králové, něm. Heillige drei Könige) [1] byl krycí název daný gestapem zpravodajsko-sabotážní skupině Obrany národa (ON) tvořené pplk. Josefem Balabánem, pplk. Josefem Mašínem a št. kpt. Václavem Morávkem. Skupina se zaměřovala na sběr zpravodajských informací, přípravu a provádění sabotážních a diverzních akcí. Zároveň se podílela na udržování spojení s československou exilovou reprezentací.

Obsah

Založení a činnostEditovat

Skupina se v rámci vznikající ON (Obrana národa) začala formovat krátce po okupaci Čech a Moravy v březnu 1939. Od léta potom pracovala již ve složení Balabán, Mašín, Morávek. S touto skupinou dále spolupracoval radiotelegrafista četař František Peltán (někdy označovaný jako čtvrtý ze Tří králů).[2]. Svou centrálu měli v pracovně plukovníka Tomáše Berky (člen ilegální organizace ÚVOD) na ministerstvu práce a sociálních věcí v Praze.

Začátkem jara 1940 se německým bezpečnostním orgánům podařilo skoro zlikvidovat celou jednu garnituru českého odboje; prakticky zničeny byly Obrana národa, Politické ústředí a částečně i Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ). Třem králům se odhalení vyhnulo zejména z důvodu přísného dodržování konspiračních opatření, která se u ostatních odbojových uskupení občas podceňovala. To potom vedlo k infiltraci agentů abwehru a gestapa do řad odboje.

Zbytky odbojářů se sloučily do nové organizace, Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). ÚVOD zastřešoval jinak samostatně fungující skupiny. Tři krále v ÚVODu zastupoval Balabán. Začátkem roku 1941 se gestapu, díky přetrvávajícím chybám v konspiraci, podařilo infiltrovat PVVZ svými agenty a během roku organizaci prakticky rozbít.[3]

Jako prvního ze Tří králů se gestapu podařilo 22. dubna 1941 dopadnout Balabána; při krátké přestřelce byl zraněn a zatčen. Přestože ho vyšetřovatelé při výslechu podrobili mučení, své spolupracovníky neprozradil. Popraven byl 3. října 1941.

Jako druhý byl 13. května 1941 zatčen Mašín, když zajišťoval radiové vysílání do Londýna. Do bytu v domě ve druhém patře v ulici Pod Terebkou, dnešní Čiklova 19, v Praze-Nuslích (byl to ilegální byt Morávka), ze kterého se vysílalo, vpadlo gestapo. Mašín, který střelbou kryl ústup Morávka a radisty Peltána, poté, co vysílačku odložili na balkón v mezipatře, jednoho z gestapáků těžce zranil, ale sám, již zraněný, byl zatčen a umístěn do vězeňské nemocnice. Poté, co fyzicky napadl svou ostrahu byl přemístěn na Pankrác (tím byly zmařeny Morávkovy plány na Mašínovo osvobození). I Mašín byl při výsleších mučen, ale ani on nic neprozradil, několikrát se bezvýsledně pokusil i o sebevraždu. Zemřel 30. června 1942 před popravčí četou na kobyliské střelnici.

Morávek, který jako jediný z trojice zůstal na svobodě, pokračoval v ilegální činnosti. Na žádost exilového vedení nadále udržoval kontakt s Paulem Thümmelem a přebíral od něj zpravodajské informace. To se mu stalo ale osudným. 21. března 1942 se Morávek pokusil osvobodit svého spolupracovníka Václava Řeháka (toho Němci zatkli omylem, když zajišťoval prostor pro Morávkovo setkání s Thümmelem, považovali Řeháka za Morávka). Při následné přestřelce byl Morávek raněn a poblíž Prašného mostu v Praze se zastřelil (podle jiných zdrojů ho, již těžce zraněného zastřelil příslušník gestapa, ale v hlášení byla uvedena sebevražda; Morávek měl být totiž zadržen živý).

Odbojová činnostEditovat

ZpravodajstvíEditovat

Hlavním těžištěm skupiny byla zpravodajská činnost. Vytvořili centrálu, která sbírala informace ze všech sfér života protektorátu, prostřednictvím PVVZ skupina spolupracovala se sítí železničářů a pošťáků. Díky nim získávali informace o německých transportech, ale i o pohybech zboží a poměrech v továrnách. Vyhodnocováním těchto informací potom odboj získával ucelený přehled o politickém a ekonomickém životě v protektorátu a dokonce i části Slovenska. Tyto zprávy sestavoval a koncipoval Balabán. Zprávy byly do Londýna odesílány jednak prostřednictvím vysílaček (Sparta I. a II.), obsáhlejší potom prostřednictvím kurýrů přes neutrální Švédsko či přes Jugoslávii.

Thümmel sice s odbojem spolupracoval, zároveň ale sestavil a vedl observační tým abwehru, která skupinu (které dal krycí název Tři králové) sledovala a podávala o ní zprávy. Thümmel vedl ale svůj tým tak, aby neohrozil trojici hlavních aktérů (a zároveň aby neztratil důvěru odboje a nepřipravil se o významný zdroj financí).

Kromě kontaktů s exilovým vedením v Londýně udržovali Balabán a Morávek i kontakty se sovětskými diplomaty (ve službách NKVD), kteří až do přepadení SSSR Německem legálně v Praze působili.

Souběžně se sběrem informací pro účely zpravodajství zajišťovala skupina i bezpečnostní službu (ochranu před pronikáním agentů německých bezpečnostních služeb do vlastních řad) a dekonspiraci (odhalování) konfidentů a donašečů gestapa z řad obyvatelstva. K tomuto účelu využívali síť českých policistů pracujících jako překladatelé v úřadovně gestapa v Petschkově paláci.

Diverze a sabotážeEditovat

Další z činností skupiny bylo obstarávání zbraní pro ON a trhavin pro vlastní diverzní činnost. Krátce před obsazením zbytků republiky německou armádou se Mašínovi (ještě z titulu funkce velitele ruzyňské posádky) podařilo ukrýt zbraně. Další se mu dařilo získávat např. pomocí falešných dokladů přímo z německé posádky[4] či pašováním z Jugoslávie.

Nejvýznamnější akcí, na které se skupina podílela byly pumové útoky proti cílům v Berlíně. Zajistila přípravu a odzkoušení náloží, které poté Ctibor Novák, Mašínův švagr umístil přímo v Berlíně; jednu u policejního ředitelství a druhou u budovy ministerstva letectví.[5] Další z útoků, pokus o likvidaci Himmlera nevyšel; nálož sice explodovala správně, ale Himmlerův vlak měl zpoždění. K dalším diverzním akcím patřily trhavinové útoky proti lokomotivám zajišťujícím německé vojenské transporty; trhavina ve tvaru briket byla přidávána do uhlí na tendrech lokomotiv.

ZajímavostiEditovat

Pro spojení s exilem používali příslušníci skupiny radiostanici s krycím označením Sparta I. Po určité době ale začali zprávy předávat prostřednictvím radiostanice s krycím názvem Sparta II. Tento způsob byl zvolen proto, že Němci Spartu I. odhalili a zároveň z důvodu neshod s vedením odboje, zvláště s Vladimírem Krajinou. Ten, podle některých zdrojů zprávy do zahraničí svévolně upravoval, což se příslušníkům vojenského odboje nelíbilo.[6] Radiostanice hlásící se jako Sparta II. byly německou bezpečností několikrát zničeny.

Morávek se v převlečení setkal v baru budovy gestapa s Oskarem Fleischerem, elitním vyšetřovatelem gestapa, a nechal si od něj zapálit cigaretu. Morávek také pravidelně doručoval na pražské gestapo výtisky ilegálního časopisu V boj!.

Josef Mašín ve vězení prohlásil, že lituje, že Heydricha nemohl zabít on sám.[zdroj?]

Josef Balabán byl velitelem celé skupiny.[zdroj?]

Tři králové v populární kultuřeEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách (1939-1945) díl II.. Praha : Themis, 2002. ISBN 80-7312-008-9. S. 35. [Dále jen Pacner],. 
  2. LUDVÍK, Karel. Četař František Peltán, čtvrtý ze „Tří králů“ [online]. Československá obec legionářská, 2013-03-29, [cit. 2015-10-08]. Dostupné online.  
  3. "Pacner, str. 128"
  4. Osudy československých důstojníků, jimž gestapo říkalo Tři králové [online]. Mladá fronta a.s., [cit. 2010-05-27]. Dostupné online.  
  5. "Pacner, str. 124"
  6. "Pacner, str. 45"
  7. Tři králové (1998) [TV seriál] [online]. Filmová databáze s.r.o., [cit. 2010-05-27]. Dostupné online.  

LiteraturaEditovat

  • PROCHÁZKA, Jaroslav. Sestupme ke kořenům....! Příspěvek ke kronice rodu Mašínů.. Lošany u Kolína : Místní národní výbor, 1947. 155 s. Vytiskla Středočeská lidová tiskárna v Kolíně v počtu 1500 brožovaných výtisků (s černobílými fotoilustracemi). 
  • PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách (1939-1945) díl II.. Praha : Themis, 2002. ISBN 80-7312-008-9.  
  • PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tři kontra gestapo. Praha : Albatros, 2003. 247 s. (Albatros Plus). ISBN 80-00-01245-6. Historická reportáž rekonstruuje činnost zpravodajské, sabotážní a diverzní skupiny Balabán, Mašín, Morávek; (Rok 1. vydání v ČR/SR: 1967). 
  • RAMBOUSEK, Ota. Jenom ne strach (vyprávění Ctirada Mašína). Praha : Nezávislé tiskové středisko, 1990. 175 s. (Edice RR, svazek číslo 4). ISBN 80-85196-02-6. Rukopis vznikal před rokem 1989 a některá fakta (například přesné místo úkrytu v NDR) byla v zájmu ochrany účastníků pozměněna.. 
  • PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha : Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy).  
  • PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha : Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. 
  • KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha : Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X.  

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat