Josef Balabán

český generál a válečník
genmjr. Josef Balabán
Josef Balabán v hodnosti podplukovníka
Josef Balabán v hodnosti podplukovníka
Narození 5. června 1894
Obory, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. října 1941 (ve věku 47 let)
Praha Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Vojenská kariéra
Hodnost Podplukovník i.m. generálmajor
Doba služby 1915 - 1941
Sloužil zeměbranecký pěší pluk č. 28
1. čs. lehký dělostřelecký pluk
dělostřeleckého pluku č. 1 v Praze – Ruzyni
Tři králové
Složka Československé legie, Československá armáda
Velel II. oddílu dělostřeleckého pluku č. 1
Války První světová válka, Ruská občanská válka, Druhá světová válka

Generálmajor i. m. Josef Balabán (5. června 18943. října 1941) byl legionář, československý voják, příslušník odbojové organizace Obrana národa a její zpravodajsko-sabotážní skupiny známé jako Tři králové.

Obsah

MládíEditovat

Josef Balabán se narodil 5. června 1894 v obci Obory u Dobříše v okrese Příbram v rodině hajného. Základní vzdělání získal v letech 1905 až 1908 na měšťanské škole v Sedlčanech. Poté se vyučil strojním zámečníkem a v roce 1914 nastoupil v Praze u firmy Stross jako kreslič a nástrojař.

První světová válkaEditovat

26. října 1914 byl odveden do rakouskouherské armády a zařazen k zeměbraneckému pěšímu pluku v Písku. V jeho řadách odjel v lednu 1915 na ruskou frontu. Již v 3. dubna 1915 byl zajat a umístěn do internačního tábora Kašíra nedaleko Moskvy a poté v Tule. V červenci téhož roku se přihlásil do vznikajících československých legií. Zpočátku byl zařazen u záložního pluku, poté k lehkému dělostřeleckému pluku. Po absolvování poddůstojnické školy byl od listopadu 1917 již jako desátník zařazen k muničnímu parku 1. baterie. V řadách legií se zúčastnil bitev u Lipjagu či Buzuluku a střetnutí s bolševickými oddíly.

První republikaEditovat

Po návratu do nově vzniklého Československa 22. dubna 1920 se stal, již v hodnosti poručíka příslušníkem československé armády. Nastoupil jako velitel 2. oddílu 1. dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova v Praze. 1. listopadu 1921 byl povýšen na nadporučíka, 1. listopadu 1923 se stal velitelem 1. baterie, v prosinci byl povýšen na kapitána. 2. prosince 1926 byl povýšen na štábního kapitána.

15. září 1929 byl povolán k dělostřeleckému oddělení ministerstva národní obrany, kde působil jako referent osobní skupiny. Rok na to, 7. listopadu 1930 byl povýšen na majora. Od 1. května 1934 do září 1936 působil jako velitel oddílu 1. dělostřeleckého pluku. V té době, k 1. červenci 1936 byl také povýšen na podplukovníka. Od 15. září 1936 byl jmenován přednostou osobní skupiny na MNO.

Druhá republikaEditovat

Poté, co vstoupila v platnost Mnichovská dohoda a Československo přišlo o své pohraniční oblasti, začal s dalšími důstojníky připravovat plány na vytvoření podzemní armády. Okleštěné Česko-Slovensko se stále více dostávalo pod vliv nacistického Německa a Balabán předvídal, že obsazení zbytku republiky je jen otázkou času.

OkupaceEditovat

 
Pamětní deska Josefa Balabána ve Studentské ulici v Praze, Dejvicích

Po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem a zřízení protektorátu se podílel na likvidaci MNO. Z této pozice zodpovídal i za umisťování důstojníků rozpuštěné čsl. armády do civilních profesí. To činil v souladu s plány Obrany národa (ON). Poté byl přidělen k ministerstvu zdravotnictví a sociální péče. Podařilo se mu dosáhnout penzionování, čímž se mohl naplno zapojit do odboje.

Organizoval a vedl jeden z rámcových pluků ON. Navíc začal budovat zpravodajskou síť a od léta 1939 se stal členem užšího vedení ON. Zpravodajská síť měla napojení nejen v Praze, ale kontakty i v Brně, Plzni a dalších důležitých městech. V té době začal navíc, v rámci ON formovat skupinu, která měla plnit nejen zpravodajské, ale i diverzní úkoly v boji proti okupační moci. Do skupiny (německými bezpečnostními složkami později pojmenované jako Tři králové) patřili kromě Balabána pplk. Josef Mašín a škpt. Václav Morávek. Díky přísnému dodržování konspiračních opatření se skupině podařilo přečkat likvidaci první garnitury ON.

Od ledna 1940 se stal zástupcem znovuobnovené ON v Ústředním vedení odboje domácího (ÚVOD). Zároveň byla jeho skupina exilovým velením pověřena udržováním kontaktů s jedním z nejdůležitějších agentů předválečného 2. oddělení HŠ Paulem Thümmelem, známým jako A-54. Balabán tento úkol předal Morávkovi, zároveň se ale podílel na vyhodnocování a radiovém předávání informací do Londýna. Osobně pak udržoval kontakty se sovětskými zpravodajci působícími v protektorátu. Zprvu patřil k iniciátorům této spolupráce, v pozdější době ale začal formu těsné spolupráce se Sověty opouštět, neboť se ukázalo, že sovětská strana nejenže neplní dohodu (reciproce ve výměně zpravodajských informací), ale navíc se snaží si domácí odboj v protektorátu podřídit.

Tři králové se pod Balabánovým velením podíleli i na diverzní činnosti. Vrcholem jejich akcí byly dva bombové atentáty provedené v Berlíně. První z nich v lednu 1941 úspěšně zasáhl německé ministerstvo letectví a policejní ředitelství. Druhá diverzní akce v Berlíně byla provedena v únoru 1941 na berlínském Anhaltském nádraží a byla zamířena na vlak Heinricha Himmlera, který unikl smrti jen náhodou (vlak pro technickou poruchu přijel na jiné nádraží).

ZatčeníEditovat

Z obavy před infiltrací gestapa do největší odbojové organizace Ústřední vedení odboje domácího i kvůli neshodám s některými představiteli domácího odboje uvedl do provozu vlastní vysílačku známou pod krycím názvem Sparta II. Při jedné z konspirativních schůzek s bývalými armádními rotmistry (tzv. Prstýnkáři), mezi nimiž mělo gestapo svého konfidenta Antonína Nerada, byl 22. dubna 1941 po krátké přestřelce dopaden a zatčen.[1] Po zatčení byl vyslýchán a přestože byl vyšetřovateli mučen, nepodlehl, nic nevyzradil a díky dezinformacím získal čas pro Mašína a Morávka. Těm se podařilo přemístit vysílačku a tím pokračovat dál v činnosti. Když jako zastupující protektor nastoupil R. Heydrich a bylo vyhlášeno stanné právo, byl Josef Balabán odsouzen Stanným soudem k trestu smrti. Dne 3. října roku 1941 byl za prvního stanného práva v jízdárně kasáren bývalého dělostřeleckého pluku v Praze-Ruzyni popraven.

Po válceEditovat

Povýšení in memoriamEditovat

V roce 1946 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka, v roce 1947 potom do hodnosti brigádního generála. V květnu 2005 byl povýšen do hodnosti generálmajora.

Pamětní deskaEditovat

Pamětní deska veliteli odbojové skupiny Tři králové Josefu Balabánovi byla slavnostně odhalena na Den vítězství 8. května 2006[p 1] na rohu Evropské a Studentské ulice v Praze 6, v místě, kde byl po boji zatčen gestapem.[2]

VyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Čestný předseda Československé obce legionářské generálmajor Tomáš Sedláček v této souvislosti uvedl: "Tři králové si museli být vědomi, že jejich naděje na přežití je minimální. Bojovali nejen s nacistickým nepřítelem, ale i s domácími kolaboranty a zrádci. Na udání jednoho z nich byl dokonce velitel Josef Balabán dopaden a po krutém mučení, ve kterém nikoho neprozradil, byl ve stanném právu popraven. Generál Josef Balabán je pro další generace symbolem cti a statečnosti."[2]

ReferenceEditovat

  1. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Balabán,Josef, s. 10.  
  2. a b Symbol statečnosti a hrdinství (odhalení pamětní desky Josefu Balabánovi) [online]. www.army.cz, 2006-05-08, [cit. 2014-09-26]. Dostupné online.  

LiteraturaEditovat

  • KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha : Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X.  
  • LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha : Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 40.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 2. sešit : B–Bař. Praha : Libri, 2005. 154–264 s. ISBN 80-7277-252-X. S. 186.  

Externí odkazyEditovat