Operace Anthropoid

parašutistický výsadek během druhé světové války s cílem zabít Reinharda Heydricha
Na tento článek je přesměrováno heslo Anthropoid. Možná hledáte: koprodukční film Anthropoid.
Na tento článek je přesměrováno heslo Antropoid. Možná hledáte: termín označující lidem podobné opice.

Operace Anthropoid byl krycí název pro parašutistický výsadek vyslaný během druhé světové války z Velké Británie na území Protektorátu Čechy a Morava. Tvořili ho vojáci československé exilové armády Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Byl organizován zvláštní skupinou „D“ zpravodajského odboru exilového Ministerstva národní obrany a řazen byl do první vlny výsadků. Jednalo se o diverzní operaci, která proběhla mezi prosincem 1941 a červnem 1942. Jejím hlavním cílem bylo zlikvidovat zastupujícího říšského protektora a šéfa RSHA Reinharda Heydricha. K útoku došlo 27. května 1942 a byl úspěšný, Heydrich na jeho následky 4. června 1942 zemřel. Oba jeho strůjci zaplatili za svůj čin životem, když spolu s dalšími výsadkáři podlehli 18. června 1942 v boji s přesilou nacistických vojáků v kostele sv. Cyrila a Metoděje.

Výbuchem zničený Heydrichův vůz Mercedes-Benz W142

Složení výsadkuEditovat

Do výcviku na provedení operace byli povoláni rotmistr Jozef Gabčík (užívající křestní jméno Josef) a rotný Karel Svoboda. Svoboda byl ovšem kvůli úrazu při cvičném seskoku z operace vyřazen a na Gabčíkův návrh nahrazen Janem Kubišem. Základním předpokladem pro úspěch operace bylo maximální utajení. Gabčík, Svoboda i Kubiš byli přeřazeni od svých jednotek k II. odboru (zpravodajskému) MNO bez sdělování podrobností. Výsledek akce měl působit dojmem spontánního aktu odporu domácího odboje. Celý plán znali v Londýně pouze čtyři lidé, další znali jen dílčí části plánu.[1] Organizátoři považovali operaci za víceméně sebevražednou a Gabčík s Kubišem na to byli několikrát upozorněni.

VýcvikEditovat

Samotný výcvik byl zahájen v létě 1941 ve výcvikových školách a stanicích SOE ve Skotsku, ve kterých se připravovali i britští commandos. Vojenský výcvik a bojové nasazení, kterými českoslovenští vojáci prošli, byly pro jejich příští úkoly nedostačující. Bylo nutné, aby prodělali výcvik v oblastech sabotáže, diverze a útočného boje.

Příprava se skládala z ženijní části (ničení infrastruktury, komunikací, průmyslových objektů či transportních prostředků) včetně průzkumu, výroby a používání trhavých či hořlavých náloží a ručních bomb. Další částí byl vzdušný výcvik (seskok padákem, jeho balení, balení kontejnerů, jejich příjem ze vzduchu atd.), výcvik ve střelbě (mířená i letmá střelba z různých druhů pěchotních zbraní včetně odstřelovací pušky či lehkého kulometu), v boji holýma rukama a výcvik topografický a spojovací (Morseova abeceda a Q-kód), vytyčování přistávacích ploch atd. Celý kurz trval šest týdnů. Po jeho skončení se parašutisté vrátili ke svým jednotkám, kde očekávali rozkaz k nasazení. Doba čekání závisela na technických možnostech SOE. V průběhu výcviku vypracovala SOE několik rámcových plánů atentátu založených na zvážení různých možností daných prostředím, ve kterém bude čin proveden.

Úkoly operaceEditovat

 
Jan Kubiš
 
rotmistr Jozef Gabčík

Úkolem operace byl čin demonstrativního charakteru, kterým by Spojencům i světové veřejnosti bylo dokázáno, že československý národ se s německou okupací nesmířil a stojí plně na straně spojeneckého úsilí o porážku nacistického Německa. Podle názoru hlavních představitelů československé exilové vlády v Londýně tím mohla být likvidace některého z předních exponentů okupační správy či českých kolaborantů; v úvahu přicházeli R. Heydrich a K. H. Frank.[2]

Prezident Beneš se počátkem října 1941 připravoval na jednání se západními spojenci o oduznání mnichovské dohody a obnovení Československa v hranicích ze září 1938. Západní velmoci v prvních letech války totiž neuznávaly Československo jako subjekt mezinárodní politiky, a tak jeho poválečná obnova nebyla nijak samozřejmá. Dne 18. června 1941 Velká Británie sice definitivně uznala československou exilovou vládu v Londýně, ale mnichovská dohoda zůstávala v platnosti. To znamenalo, že i v případě vítězství ve válce by bylo Československo obnoveno v pomnichovských hranicích. Podle původních předpokladů měla jednání o oduznání mnichovské dohody předcházet demise protektorátní vlády, která by ukázala, že i politická reprezentace v protektorátu uznává Benešovu autoritu a celý český národ odmítá nacistickou okupaci. K demisi ale nedošlo, protektorátní reprezentace po příchodu Heydricha do Prahy neprotestovala proti vyhlášení stanného práva, smířila se i se zatčením ministerského předsedy Eliáše a zcela vstoupila do služeb okupační moci. Prezident Beneš byl proto nucen čelit stupňujícímu se nátlaku spojenců žádajících aktivní odpor v okupovaném protektorátu. Exilová vláda v Londýně se tak dostávala na poslední místo mezi zástupci okupovaných států, které přispívaly aktivním odbojem k porážce Německa.

—Atentát, Operace ANTHROPOID 1941–1942, Vojenský historický ústav Praha 2007[3]

Členové desantu byli upozorněni, že konečný výběr cíle závisí na jejich uvážení. Ovšem SOE, která prováděla výcvik příslušníků desantu, zaměřila veškerou tréninkovou a přípravnou činnost na likvidaci R. Heydricha.[4] Operace, jejímž cílem bylo provést atentát, obdržela krycí jméno ANTHROPOID. Přípravy započaly 2. října 1941 ve spolupráci s britskou SOE a k provedení akce vybráni rotmistr Josef Gabčík a rotný Karel Svoboda, jehož později nahradil Jan Kubiš. Akce měla být uskutečněna pokud možno co nejrychleji, tudíž byl vybrán symbolicky 28. říjen 1941, den výročí vzniku Československé republiky.[3] Výsadek byl ale několikrát odložen.

NasazeníEditovat

 
Pomník na místě seskoku členů výsadkové skupiny Anthropoid (v pozadí dálnice D11)

Desant byl vysazen na třetí pokus 29. prosince 1941 v 02.24 hod. (3.24 středoevropského času) z letounu Handley Page Halifax Mk.II NF-V (ser. L9613) 138. peruti RAF.[5][pozn. 1] Poté byly vysazeny desanty operací Silver A (v 02.37 hod. mezi Poděbrady a Městcem Králové) a Silver B (v 02.56 hod. u Kasaliček nedaleko Přelouče). Gabčík s Kubišem seskočili na pole obce Nehvizdy poblíž Prahy, jejich výsadkový kontejner dopadl blízko místního hřbitova. Původně plánovaným místem seskoku byly ale 100 km vzdálené Ejpovice u Plzně.[6] Josef Gabčík se při seskoku zranil na noze. Operační výstroj a sabotážní materiál ukryli v boudě zahradníka Antonína Sedláčka, kde přečkali noc.

Kubiš se ráno obrátil na místního faráře Františka Samka s prosbou o pomoc s tím, že se vrací z práce v Říši a zabloudil. František Samek (30. dubna 1892, Třebíč – 25. června 1961, Nehvizdy)[7] mu ukázal na mapě, kde se nachází, a dal spolehlivé kontakty. Poté podle původních pokynů odjeli oba výsadkáři do Rokycan, kde se jich na noc ujal Václav Stehlík (bezpečnostní heslo "Pozdrav od Hradeckého"). Druhý den oba odvezl do Plzně k policejnímu inspektoru Václavu Královi, který jim opatřil nové pracovní knížky a Gabčíkovi zajistil lékařské ošetření. Z Plzně se Kubiš vydal do Prahy za Václavem Růtou, u kterého pobyli pět dní. Během té doby vyzvedli ukrytý materiál, jenž postupně přemístili do dalších úkrytů v Praze a okolí. Gabčík se záhy vydal za Kubišem do Prahy. Václav Růta oba seznámil s Janem Zelenkou-Hajským, přes kterého navázali spojení se sokolskou odbojovou organizací JINDRA.[8] Ten postupně vytvořil se svou skupinou "ŘÍJEN" nejužší sokolskou odbojovou síť kolem příprav výsadku Anthropoid. Mezi jeho nejbližší spolupracovníky kromě Václava Růty patřili ještě Jan Bejbl, Václav Novák, František Pecháček, Jaroslav Piskáček, Jaroslav Smrž, Petr Fafek, Jaroslav Starý, František Hejl, Antonín Oktábec, Bohuslav Strnad, Emanuela a Václav Khodlovi a Marie Moravcová s celou rodinou.

Sokolský odboj jim zajistil ubytování, falešné doklady i lékařské zprávy k pracovní neschopnosti, potravinové lístky i náhradní oblečení a vybavení. Zásadní byly informace o pohybu R. Heydricha v Praze. Klíčovou osobou byl František Šafařík, bývalý žák Zelenky-Hajského, který přes Marii Kovárníkovou a Ludmilu Soukupovou dodával pravidelně informace, kdy a jak se dopravuje Heydrich na Pražský hrad. Jakožto příslušní hradní protiletecké služby měl po areálu hradu volnější přístup. Díky němu oba parašutisté získali přehled o jeho vozech i doprovodu.

Jan Zelenka-Hajský zajistil setkání obou parašutistů i s dalšími odbojáři, včetně Ladislava Vaňka a doc. Vladimír Krajina. Dne 21. března 1942 se Kubiš s Gabčíkem setkali i s Václavem Morávkem, který ale téhož dne večer při boji s gestapem padl. Po dobu jejich pobytu v Praze je na strategická místa doprovázely Marie Kovárníka se se sestrou Ludmilou a také s Annou Malinovou, případně jejich doprovod a odbojové spojky kromě jiných zastávaly i sestry Rela a Liběna Fafkovi.

Během jara 1942 začali v Praze operovat i parašutisté z výsadků SILVER A, OUT DISTANCE, TIN, ZINC a BIOSCOP. Byli v pravidelnějším kontaktu s Josefem Valčíkem (SILVER A) a Adolfem Opálkou (OUT DISTANCE). Jan Kubiš se s Opálkou, Valčíkem a Čurdou účastnili navigační podpory akce CANONBURY, při níž britské letectvo bombardovalo 26. dubna Škodovy závody. Tato operace skončila neúspěchem. Poté se Gabčík s Kubišem začali opět podrobně zabývat plánem na atentát. Na plánování a přípravě se podílel úzký okruh odbojářů kolem Jana Zelenky-Hajského. Původní rozkazy s účastí domácího odboje nepočítaly,[9] ovšem bez jeho podpory by nakonec nebylo možné uskutečnit ani atentát, ani záchranou síť ubytování pro ostatní výsadkové skupiny.

Gabčík s Kubišem o svém úkolu dalším zástupcům domácího odboje nic neprozradili, ovšem ti odhadli, že se připravuje akce, která by mohla mít dalekosáhlé následky pro obyvatelstvo. Prostřednictvím vysílačky Libuše se Vaněk s Krajinou pokoušeli přimět politické a vojenské vedení v Londýně, aby příkaz k atentátu zrušilo. To se však nestalo. Gabčík a Kubiš provedli řadu pozorování a pomocí informací dodaných učitelem Zelenkou připravili plán atentátu. K útoku byla zvolena ostrá pravá zatáčka z tehdejší Kirchmayerovy třídy (v současnosti ulice Zenklova) do ulice V Holešovičkách v Praze-Libni,[pozn. 2] kudy od Velikonoc každodenně Heydrich projížděl autem do své kanceláře na Pražském hradě a kde musel jeho řidič automobil výrazně zpomalit.

Atentát na HeydrichaEditovat

 
V blízkosti místa atentátu stojí od roku 2009 památník Operace Anthropoid.
Podrobnější informace naleznete v článcích Atentát na Heydricha a Boj v kostele svatých Cyrila a Metoděje.

Dne 27. května 1942 oba příslušníci desantu Anthropoid zaútočili na vozidlo zastupujícího říšského protektora Heydricha. V rozhodující chvíli selhal Gabčíkův samopal Sten Mk.II, ale Kubiš hodil na vozidlo bombu plněnou plastickou trhavinou a s velmi citlivým nárazovým zapalovačem upraveným z protitankového granátu vz. 73.[10] Heydrich, který v rozporu s bezpečnostními předpisy nechal zastavit vozidlo, byl zraněn kovovým úlomkem z karoserie, který roztříštil 11. žebro, prorazil bránici a uvízl ve slezině.[11] Dne 4. června 1942 na následky infekce způsobené zraněním zemřel.[12]

 
Fotografie lokace, kde došlo k atentátu.

Atentátníkům se díky pomoci odboje podařilo ukrýt a německé moci se ani přes rozsáhlé vyšetřování a kruté represálie nedařilo přijít jim na stopu. Sedm parašutistů, kteří v té době zůstali v Praze (Josef Bublík, Jozef Gabčík, Jan Hrubý, Jan Kubiš, Adolf Opálka, Jaroslav Švarc, Josef Valčík), našli pomoc díky kontaktům Sokolů a české pravoslavné církve. Petr Fafek se díky Janu Sonnevendovi dozvěděl o možnosti úkrytu v podzemí jistého chrámu. Seznámil tak Jana Zelenku-Hajského s kaplanem Vladimírem Petřekem a duchovním otcem Václavem Čiklem. Ti poskytli parašutistům úkryt v kryptě českém pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.

Teprve zradou rtn. Karla Čurdy z výsadku Out Distance se německé vyšetřovací orgány dostaly k informacím. Dne 16. června 1942 Čurda z vlastní vůle gestapu udal všechny spolupracovníky parašutistů, které osobně znal v Praze, Pardubicích, Vojtíškovu tiskárnu v Lázních Bělohradě a Plzni. Nejbrutálnějšími vyšetřovacími metodami, jež gestapo použilo při výslechu desítek spolupracovníků parašutistů, se podařilo 17. června 1942 zjistit, kde se parašutisté ukrývají. Dne 18. června 1942 kolem 4 ranní začal areál kolem Resslovy ulice uzavírat náhradní prapor „Deutschland“ a strážní prapor „Prag“ do dvou obkličovacích kordonů. Ve 4.15 vniklo zadním vchodem do kostela zatýkací komando gestapa s několika vojáky. Boj v kostele trval skoro tři hodiny. Boj o kryptu kostela další čtyři hodiny.

Během sedmi hodinového boje s německými jednotkami zahynuli všichni parašutisté buď vlastní rukou nebo na následky vážných zranění.

Výsledek operaceEditovat

 
V Mauthausenu bylo popraveno 294 příbuzných a spolupracovníků parašutistů, včetně dětí ve věku 14-17 let[13]

Přestože oba příslušníci desantu zahynuli, byla mise považována za úspěšnou, neboť zadaný úkol byl v plném rozsahu splněn. Samotná likvidace Heydricha se později v období komunismu a jeho výkladu dějin stala předmětem řady sporů. Brutální represe v protektorátu vyvolaly silnou zpětnou reakci spojenců v zahraničí. Mezinárodní ohlas a následné odstoupení Anglie a Francie od Mnichovské dohody („oduznání Mnichova“), přinesly kýženou naději na znovuobnovení poválečné ČSR v předmnichovských hranicích. Teror v reakci na atentát přinesl tisíc pět set popravených Čechů, mj. nacisté vypálili obce Lidice (10. června 1942) a Ležáky (24. června 1942). 24. října 1942, 26. ledna 1943 a 3. února 1944 zavraždili nacisté v koncentračním táboře Mauthausen celkem 294 nejbližších spolupracovníků parašutistů z řad českého odboje.[14] Nicméně i díky tomuto činu byla poválečná ČSR uznána mezi vítězi.

Odraz v kultuřeEditovat

Ve filmu a televiziEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Atentát na Heydricha#Filmové zpracování atentátu.

O operaci bylo natočeno několik filmů. Ještě za války, hned v roce 1942 a 1943, vznikly dva americké snímky – Hangmen Also Die! a Hitler's Madman. Za klasický snímek je považován film Atentát od Jiřího Sequense z roku 1964 (v hlavních rolích Ladislav Mrkvička a Rudolf Jelínek). Nepříliš historicky věrný byl americký film Operace Daybreak z roku 1975. V roce 2015 byl o akci natočen film Anthropoid, který byl do kin uveden v říjnu 2016 (ústřední dvojice v podání Cilliana Murphyho a Jamieho Dornana). V červnu 2017 pak vstoupil do kin další zahraniční film s názvem Smrtihlav, který byl natočen podle oceňované knihy HHhH francouzského spisovatele Laurenta Bineta (Gabčík a Kubiš ztvárněni Jackem Reynorem a Jackem O'Connellem).

Přípravám atentátu se věnoval také třetí z dílů televizní série Pavla Kosatíka a Roberta SedláčkaČeské století, s názvem Kulka pro Heydricha.

V hudběEditovat

Nejen Anthropoidem, ale rovněž dalšími československými paravýsadky (Silver A, Silver B, Out Distance, Tin, Bioscop...), a zejména závěrečným bojem o kostel sv. Cyrila a Metoděje je inspirována píseň „Battledress“ Jana Vyčítala a píseň „Jdou muži tmou“ kapely Hostband.

Zradě Karla Čurdy, která vedla k dopadení parašutistů, se pak věnuje píseň „Nová Hlína“ folkové skupiny Epydemye, která společně s písní „Skočil jsem do tmy“, věnované veliteli Out Distance Adolfu Opálkovi, vyšla jako součást alba Kotlina, zaměřeného na historii 20. století v Československu.

Operace byla předlohou také pro píseň nacionalistické punkové skupiny Celková Impotence pod názvem „Nikdy se nevzdáme“.[15]

Téma operace Anthropoid je ústředním motivem písně „SS-3“ od americké thrashmetalové skupiny Slayer.

V literatuřeEditovat

Kromě výše uvedeného románu HHhH francouzského spisovatele Laurenta Bineta byl atentát a okolnosti kolem něj ztvárněn rovněž v románu Dva proti říši českého spisovatele Jiřího Šulce.

OstatníEditovat

Česká počítačová hra Attentat 1942, na které spolupracovali historikové z Akademie věd České republiky, zachycuje události následující bezprostředně po atentátu na Heydricha i následné represe v Protektorátu Čechy a Morava během druhé heydrichiády.[16]

U tramvajové zastávky Vychovatelna byl 22. května 2021 odhalen mural, který vypráví příběh operace.[17]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. František Moravec ovšem v knize Špión, jemuž nevěřili uvádí, že k seskoku došlo až koncem dubna 1942, se zdůvodněním, že se úmyslně čekalo, až skončí tuhá zima, jelikož parašutisté nedostali žádné úkrytové adresy a počítalo se s tím, že budou nuceni strávit nějaký čas v přírodě. Rovněž tvrdí, že původním místem výsadku mělo být okolí Benešova u Prahy. Plzeň byla podle něj coby důležité průmyslové středisko pro vysazení parašutistů s úkoly konspirativního charakteru vyhodnocena jako nevhodná.
  2. Křižovatka byla od té doby několikrát přestavěna; místo atentátu se v současnosti nachází vlevo od jednosměrného sjezdu z ulice Zenklova na ulici V Holešovičkách, zhruba v místech památníku Operace Anthropoid.

ReferenceEditovat

  1. MORAVEC, František. Špión, jemuž nevěřili. Praha: Rozmluvy, 1990. ISBN 0-946352-42-9. S. 288. 
  2. Michal BURIAN, Aleš KNÍŽEK, Jiří RAJLICH, Eduard STEHLÍK: Atentát, Operace ANTHROPOID 1941–1942, Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany ČR – AVIS, 2007
  3. a b Michal BURIAN, Aleš KNÍŽEK, Jiří RAJLICH, Eduard STEHLÍK: Atentát, Operace ANTHROPOID 1941–1942, Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany ČR – AVIS, 2007, strana 31
  4. ŠOLC, Jiří. Přijdeme za svítání. Praha: Naše vojsko, 2005. ISBN 80-206-0800-1. S. 84. 
  5. BURIAN, Michal; KNÍŽEK, Aleš; RAJLICH, Jiří, STEHLÍK, Eduard. Atentát: Operace Anthropoid 1941–1942. 2. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – Agentura vojenských informací a služeb, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-7278-411-0. S. 44–45. 
  6. Operace Antropoid, díl 4/10, CRo 3, rozhlas.cz, 2009.
  7. VLASTISLAV JANÍK: Příběh rodiny Baumanovy Dostupné online
  8. JANÍK, Vlastislav. Příběh rodiny Růtových. S. 80. Paměť a dějiny [online]. Ústav pro studium totalitních režimů České republiky, 2016 [cit. 2018-02-14]. Roč. X, čís. 2, s. 80. Dostupné online. ISSN 1802-8241. 
  9. Znalecký posudek č. 23/2012 v trestní věci Jan Šinágl dle čj. KRPS-40309-51/TČ-2011-010271
  10. BURIAN, Michal; KNÍŽEK, Aleš; RAJLICH, Jiří, STEHLÍK, Eduard. Atentát: Operace Anthropoid 1941–1942. 2. uprav. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – AVIS, 2007, s. 37, 45. ISBN 978-80-7278-411-0. Dostupné z: http://www.army.cz/assets/files/9952/atentat_cz.pdf
  11. BURIAN, Michal; KNÍŽEK, Aleš; RAJLICH, Jiří, STEHLÍK, Eduard. Atentát: Operace Anthropoid 1941–1942. 2. uprav. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – AVIS, 2007, s. 65. ISBN 978-80-7278-411-0. Dostupné z: http://www.army.cz/assets/files/9952/atentat_cz.pdf
  12. http://zpravy.idnes.cz/heydrich-zemrel-na-otravu-krve-dzu-/zahranicni.aspx?c=A040617_221623_vedatech_pol
  13. Poprava 262 spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu 24. 10. 1942 - 74 let. Fronta.cz
  14. Poprava 262 spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu 24. 10. 1942 | Fronta.cz. www.fronta.cz [online]. [cit. 2017-11-26]. Dostupné online. 
  15. https://www.youtube.com/watch?v=ThG5HFEsEMM&list=PL8X6EMmTjQODIySTMKK2lu_HUfko-3qEJ&index=3&t=0s
  16. Webová stránka autorů
  17. Na zdi u libeňské Vychovatelny ožívá příběh Anthropoidu [online]. Praha: Úřad městské části Praha 8, 2021-04-26 [cit. 2021-05-08]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat