Otevřít hlavní menu

Viktor Kaufmann

pražský lékař a odbojář, popravený nacisty

Viktor Kaufmann (21. srpna 1900 Praha[5]26. února 1945 Neubrandenburg ) byl lékař (internista); starší bratr Hedy Kaufmannové (1905–1981) – spisovatelky, překladatelky[p 2] a účastnice českého protinacistického odboje. Po 15. březnu 1939 se Viktor Kaufmann zapojil (prostřednictvím prof. dr. Vojtěcha Čížka) do odboje a záhy se stal jednou z vůdčích osobností v ilegální skupině Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ). Zde působil jako jeden z hlavních organizátorů a přivedl sem i svou sestru Hedu.[4] Aktivně pracoval i v odbojové organizaci Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD).[6]

Viktor Kaufmann
MUDr. Viktor Kaufmann[1]
MUDr. Viktor Kaufmann[1]
Narození 21. srpna 1900
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 26. února 1945
Neubrandenburg
Nacistické NěmeckoNacistické Německo Nacistické Německo
Příčina úmrtí popraven
Bydliště Praha XII, Schwerinova 162[2][p 1]
Povolání lékař - internista
Titul MUDr.
Manžel(ka) Irma Kaufmannová [4]
Příbuzní sestra Heda Kaufmannová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

V odbojiEditovat

Po ukončení studia na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze pracoval na interním oddělení v Sanopsu. Kromě toho, že ovládal jedenáct jazyků byl i milovníkem klasické hudby.[1] Původně bydlel na adrese: Ve Pštrosce 7, Praha 2 - Vinohrady (viz dále), kde měl kromě bytu i soukromou ordinaci. Po zákazu provozovat lékařskou praxi lékařům židovského původu se přestěhoval na Smíchov (ulice Na Vršku 1).[1]

Viktor Kaufmann pracoval (již od března 1939[1]) ve zpravodajské skupině profesora dr. Vojtěcha Čížka. [p 3] Zde (mimo jiných) působili také doktorka Milada Horáková, docent Josef Fišer, doktor Karel Bondy, Anna Pollertová a mnozí další. Tato organizace byla počátkem jara 1940 rozbita zásahy gestapa.[8] Viktor Kaufmann pomáhal budovat strukturu Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ) a aktivně se účastnil příprav demonstrací 28. října 1939. V programu "Za svobodu do nového Československa" se spolupodílel na kapitole pojednávající o veřejném zdravotnictví.[1] Viktor Kaufmann se (společně s Annou Pollertovou) na jaře v roce 1940 zúčastnil převozu celostátně hledaného uprchlíka – odbojáře doc. dr. Josefa Fischera z nemocnice v Poličce do Prahy.[8]

Zatčení gestapemEditovat

V pondělí před polednem dne 20. října 1941 se ještě stačil setkat s Dr. Karlem Bondym[1], ale ještě téhož dne odpoledne byl (v rámci rozsáhlého zátahu gestapa proti organizaci ÚVOD) Viktor Kaufmann zatčen gestapem.[6] Po skončení hlavních výslechů[1] byl vězněn na Pankráci a pak na Karlově náměstí.[4][p 4] Jako uvězněný lékař byl pověřen, aby prováděl tzv. „marodku“, protože vězeňský lékař z Pankráce MUDr. Navarra do té doby musel do vězeňské marodky na Karlově náměstí dojíždět. Viktor Kaufmann tak získal větší možnost pohybu, snadněji se jeho prostřednictvím distribuovaly motáky (většinou ukryté v termosce[1]) a dostalo se k němu více jídla, čehož využil, aby ho poskytl nejpotřebnějším a časem i na ženské oddělení (kde byla umístěna např. i zatčená odbojářka Anna Pollertová).[8]

Odbojářům na svobodě se tak podařilo díky osobě Viktora Kaufmanna navázat a udržovat s některými zatčenými odbojáři pravidelné obousměrné spojení. Heda Kaufmannová s Viktorovou ženou Irmou Kaufmannovou přebíraly motáky od Viktora Kaufmanna a předávaly je dál určeným osobám.[4] Toto ilegální "spojení" bylo ukončeno v březnu 1943, kdy "cestu" prozradil konfident gestapa Bohumil Siebert.[1] Kaufmann spolu s doc. dr. Josefem Fischerem byli znovu vyslýcháni, následně převezeni do Malé pevnosti Terezín, kde byli šikanováni tamními dozorci.[1]

Odsouzení a popravaEditovat

Lidový soud v Berlíně Viktora Kaufmanna a další jeho spolupracovníky (doc. dr. Josef Fischer, JUDr. Karel Bondy, Anna Pollertová) odsoudil 14. listopadu 1944 k trestu smrti. Popraven byl 26. února 1945 v Neubrandenburgu-Gorden.[4] [p 5] Kaufmannova matka a jeho teta byly zavražděny ve vyhlazovacím táboře v Treblince.[1]

"Ve Pštrosce 7"Editovat

 
Pamětní deska odbojové
činnosti skupiny PVVZ
GPS: 50°04′38,9″ s. š., 14°26′15,1″ v. d.

Dnes se jméno MUDr. Viktora Kaufmanna nalézá například na pamětní desce[10] obětem 2. světové války umístěné na domě číslo 34/7 v ulici Anny Letenské na Praze 2, (dříve ulice „Ve Pštrosce“).[7] To bylo jedno z hlavních center, v jehož prostorách se tajně scházeli členové organizace PVVZ. V tomto domě se nacházely jednak byty Anny Pollertové, ale také zde měl ordinaci Viktor Kaufmann.[11][p 6] V této ordinaci proběhly na začátku okupace schůzky první garnitury vedení odbojové organizace PVVZ. [7] Pamětní deska obsahuje jména těch, kteří se konce války nedočkali.[8]

Kenotaf Viktora KaufmannaEditovat

 
Kenotaf MUDr. Viktora Kaufmanna[9]

Na Novém židovském hřbitově na Olšanech (Praha 3 - Žižkov, Izraelská 1) se nachází náhrobek (kenotaf) se jménem MUDr. Viktora Kaufmanna. Na kenotafu jsou tyto nápisy:[9]

              památce

 Alfréda Kohna   a   Gréty Kohnové
2.7.1900           2.11.1908
       UMUČENI 1942-45
       MUDr. Viktor Kaufmann
21.8.1900           9.2.1945?
POPRAVEN       BRANDENBURG
        Irma Kaufmannová
24.10.1896            27.8.1962

—Kenotaf MUDr. Viktora Kaufmanna[9]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Vinohradská třída (do roku 1940 Fochova, v letech 1940 - 1945 Schwerinova)[3]
  2. MUDr.Viktor Kaufmann byl i překladatel (přeložil do španělštiny Bílou nemoc Karla Čapka), ovládal 11 jazyků (!)[6]
  3. V domě profesora dr. Vojtěcha Čížka (Klidná 284/5, Praha 6 - Střešovice) se hned po 15. březnu 1939 začali scházet odbojáři (například Josef Grňa, MUDr. Viktor Kaufmann, Jaroslav Šimsa, Milada Horáková, Karel Bondy, Anna Pollertová, Václav Tomsa, Bohumír Truksa a Jaroslav Čihák). Položili zde základy první garnitury PVVZ.[7]
  4. Nějaký čas byl vězněn i v Terezíně.[6]
  5. Na kenotafu MUDr. Viktora Kaufmanna na Novém židovském hřbitově v Praze na Olšanech je uvedeno jiné datum úmrtí a sice 9. února 1945.[9]
  6. Po zákazu provozování praxe židovským lékařům se musel odstěhovat na Smíchov.[6]

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i j k ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 – 1941) (Rejstřík osob: Viktor Kaufmann). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 36, 302. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (19391941; 19411943; 19431945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 20032008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  2. MUDr. Viktor Kaufmann [online]. [cit. 2014-11-01]. Dostupné online. (německy) 
  3. PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 400, 446, 718. 
  4. a b c d e KAUFMANNOVÁ, Heda. Listy z rodinné kroniky. [s.l.]: TRIADA, edice Delfín, 2011. 152 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87256-47-3. 
  5. Matriční záznam o narození a obřízce
  6. a b c d e FRÝDA, Pavel. Zaniklé obce a objekty po roce 1945, Praha - Vinohrady-synagoga (Prag - Königliche Weinberge-Synagoge), MUDr.Viktor Kaufmann [online]. 2009-03-23 [cit. 2014-11-05]. Dostupné online. 
  7. a b c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 335, 427, 577. 
  8. a b c d VELKOVÁ, Lucie. Osud rodiny Jiřího Bauma a její odbojová činnost za Protektorátu. Ústí nad Labem: [s.n.], 20. 04. 2013. 102 s. Diplomová práce (Mgr.) UNIVERZITA JANA EVANGELISTY PURKYNĚ V ÚSTÍ NAD LABEM. Filozofická fakulta. 
  9. a b c d ŠTRUPL, Vladimír. Kenotaf Viktor Kaufmann [online]. Praha 3, Izraelská 1: Centrální evidence válečných hrobů, 2006-07-23 [cit. 2014-11-01]. Dostupné online. 
  10. ŠTRUPL, Vladimír. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 2) [online]. Praha 2, Anny Letenské 34/7, Vinohrady: 2004-06-24 [cit. 2014-09-16]. Dostupné online. 
  11. KAUFMANNOVÁ, Heda. TRAKTÁT PRO JANA [online]. nakladatelství TRIÁDA, Prosinec 1968 [cit. 2014-09-16]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat