Sjednocený ruský stát

Související informace naleznete také v článcích Moskevské velkoknížectví a Ruské carství.

Sjednocený ruský stát (rusky Ру́сское (централизо́ванное) госуда́рство)[1] byl státní útvar vzniklý na konci 15. století sjednocením ruských knížectví na severovýchodním území Ruska, který přetrval do počátku 17. století.[2] [3]

Ruské carství
 Русское царство 
 
Российское царство 
14781721 Ruské impérium 
Kalmycký chanát 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Rozloha k roku:       1500 (Moskevské velkoknížectví),       1600 (carství),       1700 (carství)
14,5 milionů km² (na konci 17. století)
3 miliony km² (v roce 1547)
Obyvatelstvo
6 milionů (rok 1500)
12 milionů (rok 1600)
14 milionů (rok 1646)
15.7 milionů (rok 1719)
Státní útvar
Vznik
Zánik
Státní útvary a území
Předcházející
Moskevské velkoknížectví Moskevské velkoknížectví
Novgorodská republika Novgorodská republika
Tverské velkoknížectví Tverské velkoknížectví
Běloozerské knížectví Běloozerské knížectví
Velkopermské knížectví Velkopermské knížectví
Muromsko-rjazaňské knížectví Muromsko-rjazaňské knížectví
Rostovské knížectví Rostovské knížectví
Pskovská republika Pskovská republika
Kazaňský chanát Kazaňský chanát
Astrachaňský chanát Astrachaňský chanát
Sibiřský chanát Sibiřský chanát
Kasimovský chanát Kasimovský chanát
Nogajská horda Nogajská horda
Následující
Ruské impérium Ruské impérium
Kalmycký chanát Kalmycký chanát

Historie

editovat
Související informace naleznete také v článku Dějiny Ruska.

Základy ruského státu byly položeny připojením Novgorodské republiky k Moskevskému velkoknížectví za vlády z moskevského velkoknížete Ivana III. v roce 1478. Významnou roli hrálo také konečné odstranění mongolského jha v roce 1480.

Poté, co Ivan III. zdědil po svých předchůdcích a rozšířil titul gosudar celého Ruska, výrazně zvýšil svůj panovnický dosah, prováděl úspěšnou politiku „sjednocování ruských území“ a překonávání následků mongolsko-tatarské poroby. Jako výsledek jeho 43leté vlády se ve východní Evropě, na místě někdejších rozdrobených feudálních knížectví, objevila nová velmoc, která sama sebe vnímala jako znovuzrození Kyjevské Rusi (Staroruský stát) a také si nárokovala tu část územního dědictví, která přešla do Litevského velkoknížectví. Jako jediný nezávislý pravoslavný stát té doby se ruský stát také prezentoval jako dědic padlé Byzantské říše.

 
Ivan IV. Hrozný

V polovině 16. století byly provedeny reformy veřejné správy, včetně vytvoření prvního zastupitelského orgánu v historii (Zemskij sobor) a stálé armády (strelcy). Byla rovněž připojena území chanátů kazaňského (1552) a astrachaňského (1556), čímž se celé povodí Volhy dostalo pod kontrolu Moskvy.

Hlava státu přijala titul panovníka a započala postupná anexe Sibiře. V roce 1558 vstoupil ruský stát do vleklé livonské války v Baltském moři. Po vstupu Litevského velkoknížectví začal moskevský car Ivan IV. Hrozný boj proti vnitřní opozici, což společně s hospodářství zátěží pro válečné potřeby vedlo k hospodářské krizi. V této souvislosti, po potlačení dynastie Rurikovců, začalo období smutku (16051613), kdy se po několik let bouřily ekonomicky nejrozvinutější regiony na jihozápadě země s podporou polských intervencionistů. V důsledku toho byla zdtracena území Černigovského a Smolenského knížectví, dobyté Litevci o století dříve.

Za vlády cara Alexeje Michajloviče z nové panovnické dynastie Romanovců se tyto země, spolu s celým levým břehem Ukrajiny a Kyjevem, vrátily pod kontrolu Moskvy po předání záporožských kozáků pod kontrolu Moskvy a mnoha letech rusko-polské války. Polsko a Kyjevská metropole byly připojeny k moskevské metropoli. Zároveň po přijetí kodexu rady bylo v ruském státě definitivně zavedeno nevolnictví (1649), v ruské církvi došlo k rozkolu v důsledku reforem patriarchy Nikona z roku 1654 a povstání vedeného Stěpanem Razinem (16671671).

Nový car Petr I., který se dostal k moci v roce 1689, provedl reformy v armádě a státní správě, včetně zrušení Zemských soborů a podřízení církve státu, vyhrál severní válku proti Švédsku a v roce 1721 převzal titul císaře (cara) sjednocené Rusi.

Související články

editovat

Reference

editovat
  1. Dostupné online. 
  2. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-09-22. 
  3. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. OCLC 57660759