Wikipedie

Seznam vítězek ženské dvouhry na Australian Open

seznam na projektech Wikimedia

Seznam vítězek ženské dvouhry na Australian Open uvádí přehled šampionek ženské singlové soutěže na tenisovém turnaji Australian Open.[1]

Vítězky ženské dvouhry
na Australian Open
Daphne Akhurst Memorial Cup
ausopen.com
Grand SlamAustralian Open
MístoMelbourne, AustrálieAustrálie Austrálie
AreálMelbourne Park
OrganizátorTennis Australia / ITF
Povrchtráva / venku (1922–1987)
tvrdý / venku (1988–)
Odměna3 150 000 AU$ (2024)
TrofejDaphne Akhurst Memorial Cup
Nejvyšší počet titulů
amatérské éry7 – Margaret Courtová
mezi amatéry v řadě7 – Margaret Courtová
otevřené éry7 – Serena Williamsová
otevřené éry v řadě3 – Margaret Courtová
      Evonne Goolagongová
      Steffi Grafová
      Martina Hingisová
      Monika Selešová
Současná vítězka
Aryna Sabalenková
(druhý titul)
předávající trofeje: Evonne Goolagongová

Australian Open je tenisový Grand Slam, každoročně hraný ve druhé polovině ledna jako úvodní část čtyřdílné grandslamové kategorie. Do roku 1987 probíhal na trávě. S přesunem z Kooyong Lawn Tennis Clubu do Melbourne Parku se začal odehrávat na tvrdém povrchu. Australský grandslam byl založen v roce 1905. Premiérový ročník ženské dvouhry se uskutečnil roku 1922 spolu se zahájením soutěží ženské a smíšené čtyřhry.

Nejvyšší počet jedenácti titulů vyhrála Australanka Margaret Courtová, z toho čtyři v rámci open éry od roku 1969. Rekordních sedm trofejí v otevřené éře vybojovala Američanka Serena Williamsová. Ziskem prvního ze tří titulů v roce 1997 se Švýcarka Martina Hingisová stala v 16 letech a 117 dnech věku nejmladším vítězem v historii dvouhry grandslamu bez rozdílu pohlaví.

Historie editovat

Australian Open se v minulosti odehrával napříč australským kontinentem, když se dějišty staly Perth, Brisbane, Adelaide, Sydney a Melbourne. Místa konání se velmi často střídala, než v roce 1972 grandslam trvale zakotvil v melbournském Kooyong Lawn Tennis Clubu. Odtud se roku 1988 přestěhoval do nově postaveného Flinders Parku, později přejmenovaného na Melbourne Park.[2]

 
Li Na, čínská vítězka z roku 2014

Opakovaně se měnilo také datum konání turnaje. Z lednového termínu byl v roce 1971 přesunut na březen pro vyhovění požadavkům vlastníků okruhu World Championship Tennis (WCT) a americké tenisové ligy (National Tennis League), kteří před březnem neumožnili smluvně vázaným hráčům startovat v Austrálii.[3] Již od následujícího ročníku 1972 však turnaj začínal opět v prosinci předcházejícího roku, aby se vyhnul zákazu Mezinárodní tenisové federace (ILTF) ke startu hráčů z okruhu WCT na turnajích ILTF v první polovině roku. Spor dvou okruhů byl zažehnán a od sezóny 1973 připadla turnajům ILTF v kalendáři druhá polovina roku. Snaha přimět k účasti více předních tenistů a tím zvýšit atraktivitu vedla po lednu 1977 k posunuti konání o několik dní dříve, aby turnaj končil již v prosinci a rozhodovalo se na něm o kalendářním grandslamu. Proto byly roku 1977 odehrány dva ročníky. Již v roce 1978 se však termín vrátil na přelom Nového roku i v důsledku neochoty tenistů hrát přímo během Vánoc.[4] V roce 1985 padlo rozhodnutí k trvalému přesunu do druhé poloviny ledna, což způsobilo, že se ročník 1986 již neodehrál a turnaj v novém termínu následoval v lednu 1987.[5][6]

Od počátku ženské dvouhry v roce 1922 měla soutěž charakter vyřazovacího formátu a zápasy probíhaly na dva vítězné sety. V roce 1971 byl do dvou úvodních setů zaveden 7bodový tiebreak. V závěrečné sadě o vítězce dále rozhodoval rozdíl dvou gemů. Výjimkou se stalo období 1980–1982, v němž byla zkrácená hra uplatněna i ve třetím setu.[7] V sezóně 2019 byl do závěrečné sady zaveden 10bodový supertiebreak.[8]

V letech 1922–1987 se hrálo na trávě. Přesun do Flinders Parku v roce 1988 znamenal přechod na tvrdý povrch.[2][9][10] Žádná z hráček nevyhrála soutěž na trávě a zároveň i tvrdém povrchu. Pouze Serena Williamsová triumfovala na dvou typech tvrdého povrchu. První tři trofeje získala na původním Rebound Ace a další čtyři na Plexicushionu, jenž byl v areálu položen mezi lety 2008–2019. V roce 2020 byl instalován povrch GreenSet.[11]

 
Sedminásobná vítězka Serena Williamsová

Vítězka získává pohár Daphne Akhurst Memorial Cup (Pamětní pohár Daphne Akhurstové), pojmenovaný po pětinásobné australské šampionce Daphne Akhurstové z úvodní dekády soutěže. Poprvé byl vítězce předán v roce 1934. Tenistka do vlastnictví obdrží zmenšenou repliku.[12] Odměna šampionky v roce 2010 činila 2 100 tisíc australských dolarů,[13] roku 2020 dosáhla již částky 4 120 tisíc australských dolarů.[14]

Nejvyšší celkový počet jedenácti titulů vyhrála Australanka Margaret Courtová, z toho rekordních sedm v amatérské éře a čtyři v rámci open éry od roku 1969. Mezi lety 1960–1966 získala jako jediná šampionka sedm titulů v řadě.[15] Rekordních sedm trofejí v otevřené éře vybojovala Američanka Serena Williamsová.[15] Třikrát za sebou v tomto období vyhrály Margaret Courtová (1969–1971), Evonne Goolagongová (1974–1976), Steffi Grafová (1988–1990), Monika Selešová (1991–1993) a Martina Hingisová (1997–1999).[15]

Nejmladší šampionkou se roku 1997 v 16 letech a 117 dnech věku stala Švýcarka Martina Hingisová, čímž vytvořila historický rekord nejmladšího vítěze grandslamové dvouhry.[16][17] Již na Australian Open 1995 se stala ve věku 14 let a 3 měsíců nejmladším tenistou, jenž vyhrál singlový zápas na Grand Slamu.[18] Naopak nejstarší držitelkou trofeje byla v 35 letech a 8 měsících Australanka Thelma Longová při zisku poháru roku 1954.[19]

V závěru finále 1965 skrečovala duel s Margaret Smithovou Brazilka Maria Buenová pro silné křeče v dolních končetinách a bolest levého kolena, která se v průběhu turnaje zvyšovala.[20][21] Následující ročník 1966 Smithová vyhrála sedmý titul bez odehraného finále, když Američanka Nancy Richeyová po semifinálovém vítězství nad 18letou Melvilleovou nebyla schopna nastoupit pro zraněné levé koleno.[21] V sezóně 1967 již Richeyová finále vyhrála nad Australankou Lesley Turnerovou. Na Australian Open 2006 získala trofej Francouzka Amélie Mauresmová poté, co její tři soupeřky skrečovaly utkání. Nejdříve ve třetím kole Michaëlla Krajiceková pro přehřátí, v rozhodující sadě semifinále pak druhá nasazená Kim Clijstersová pro výron hlezna a ve druhém setu finále Justine Henin-Hardenneová pro žaludeční křeče.[22]

Přehled finále editovat

Amatérská éra (1922–1968)
Rok vítězka poražená finalistka výsledek
1922   Margaret Molesworthová (AUS)   Esna Boydová (AUS) 6–3, 10–8
1923   Margaret Molesworthová (AUS)   Esna Boydová (AUS) 6–1, 7–5
1924   Sylvia Lance Harperová (AUS)   Esna Boydová (AUS) 6–3, 3–6, 8–6
1925   Daphne Akhurstová (AUS)   Esna Boydová (AUS) 1–6, 8–6, 6–4
1926   Daphne Akhurstová (AUS)   Esna Boydová (AUS) 6–1, 6–3
1927   Esna Boydová (AUS)   Sylvia Lance Harperová (AUS) 10–8, 2–6, 7–5
1928   Daphne Akhurstová (AUS)   Esna Boydová (AUS) 7–5, 6–2
1929   Daphne Akhurstová (AUS)   Louise Bickertonová (AUS) 6–1, 5–7, 6–2
1930   Daphne Akhurstová (AUS)   Sylvia Lance Harperová (AUS) 10–8, 2–6, 7–5
1931   Coral McInnes Buttsworthová (AUS)   Marjorie Cox Crawfordová (AUS) 1–6, 6–3, 6–4
1932   Coral McInnes Buttsworthová (AUS)   Kathrine Le Mesurierová (AUS) 9–7, 6–4
1933   Joan Hartiganová (AUS)   Coral McInnes Buttsworthová (AUS) 6–4, 6–3
1934   Joan Hartiganová (AUS)   Margaret Molesworthová (AUS) 6–1, 6–4
1935   Dorothy Round Littleová (GBR)   Nancy Lyleová (GBR) 6–1, 1–6, 6–3
1936   Joan Hartiganová (AUS)   Nancye Wynneová (AUS) 6–4, 6–4
1937   Nancye Wynneová (AUS)   Emily Hood Westacottová (AUS) 6–3, 5–7, 6–4
1938   Dorothy Bundyová (USA)   Dorothy Stevensonová (AUS) 6–3, 6–2
1939   Emily Hood Westacottová (AUS)   Nell Hallová Hopmanová (AUS) 6–1, 6–2
1940   Nancye Wynneová (AUS)   Thelma Longová (AUS) 5–7, 6–4, 6–0
1941 nehráno[p 1]
1942
1943
1944
1945
1946   Nancye Wynneová (AUS)   Joyce Fitchová (AUS) 6–4, 6–4
1947   Nancye Wynneová (AUS)   Nell Hallová Hopmanová (AUS) 6–3, 6–2
1948   Nancye Wynneová (AUS)   Marie Toomeyová (AUS) 6–3, 6–1
1949   Doris Hartová (USA)   Nancye Wynneová (AUS) 6–3, 6–4
1950   Louise Broughová (USA)   Doris Hartová (USA) 6–4, 3–6, 6–4
1951   Nancye Wynneová (AUS)   Thelma Longová (AUS) 6–1, 7–5
1952   Thelma Longová (AUS)   Helen Angwinová (AUS) 6–2, 6–3
1953   Maureen Connollyová (USA)   Julia Sampsonová (USA) 6–3, 6–2
1954   Thelma Longová (AUS)   Jenny Staleyová (AUS) 6–3, 6–4
1955   Beryl Penroseová (AUS)   Thelma Longová (AUS) 6–4, 6–3
1956   Mary Carterová (AUS)   Thelma Longová (AUS) 3–6, 6–2, 9–7
1957   Shirley Fryová (USA)   Althea Gibsonová (USA) 6–3, 6–4
1958   Angela Mortimerová (GBR)   Lorraine Coghlanová (AUS) 6–3, 6–4
1959   Mary Carterová (AUS)   Renee Schuurmanová (JAR) 6–2, 6–3
1960   Margaret Smithová (AUS)   Jan Lehaneová (AUS) 7–5, 6–2
1961   Margaret Smithová (AUS)   Jan Lehaneová (AUS) 6–1, 6–4
1962   Margaret Smithová (AUS)   Jan Lehaneová (AUS) 6–0, 6–2
1963   Margaret Smithová (AUS)   Jan Lehaneová (AUS) 6–2, 6–2
1964   Margaret Smithová (AUS)   Lesley Turnerová (AUS) 6–3, 6–2
1965   Margaret Smithová (AUS)   Maria Buenová (BRA) 5–7, 6–4, 5–2skreč
1966   Margaret Smithová (AUS)   Nancy Richeyová (USA) bez boje
1967   Nancy Richeyová (USA)   Lesley Turnerová (AUS) 6–1, 6–4
1968   Billie Jean Kingová (USA)   Margaret Smithová (AUS) 6–1, 6–2
Otevřená éra (od 1969)[p 2]
Rok vítězka poražená finalistka výsledek
1969   Margaret Smith Courtová (AUS)   Billie Jean Kingová (USA) 6–4, 6–1
1970   Margaret Smith Courtová (AUS)   Kerry Melvilleová (AUS) 6–1, 6–3
1971   Margaret Smith Courtová (AUS)   Evonne Goolagongová (AUS) 2–6, 7–6(7–0), 7–5
1972   Virginia Wadeová (GBR)   Evonne Goolagongová (AUS) 6–4, 6–4
1973   Margaret Smith Courtová (AUS)   Evonne Goolagongová (AUS) 6–4, 7–5
1974   Evonne Goolagongová (AUS)   Chris Evertová (AUS) 7–6(7–5), 4–6, 6–0
1975   Evonne Goolagongová (AUS)   Martina Navrátilová (TCH) 6–3, 6–2
1976   Evonne Goolagongová (AUS)   Renáta Tomanová (TCH) 6–2, 6–2
1977(I)[p 3]   Kerry Ann Reidová (AUS)   Dianne Balestratová (AUS) 7–5, 6–2
1977(XII)[p 3]   Evonne Goolagongová (AUS)   Helen Gourlay Cawleyová (AUS) 6–3, 6–0
1978   Chris O'Neilová (AUS)   Betsy Nagelsenová (USA) 6–3, 7–6(7–3)
1979   Barbara Jordanová (USA)   Sharon Walshová (USA) 6–3, 6–3
1980   Hana Mandlíková (TCH)   Wendy Turnbullová (AUS) 6–0, 7–5
1981   Martina Navrátilová (USA)   Chris Evertová (USA) 6–7(7–4), 6–4, 7–5
1982   Chris Evertová (USA)   Martina Navrátilová (USA) 6–3, 2–6, 6–3
1983   Martina Navrátilová (USA)   Kathy Jordanová (USA) 6–2, 7–6(7–5)
1984   Chris Evertová (USA)   Helena Suková (TCH) 6–7(4–7), 6–1, 6–3
1985   Martina Navrátilová (USA)   Chris Evertová (USA) 6–2, 4–6, 6–2
1986 nehráno[p 4]
1987   Hana Mandlíková (TCH)   Martina Navrátilová (USA) 7–5, 7–6(7–1)
1988   Steffi Grafová (FRG)   Chris Evertová (USA) 6–1, 7–6(7–3)
1989   Steffi Grafová (FRG)   Helena Suková (TCH) 6–4, 6–4
1990   Steffi Grafová (FRG)   Mary Joe Fernandezová (USA) 6–3, 6–4
1991   Monika Selešová (YUG)   Jana Novotná (TCH) 5–7, 6–3, 6–1
1992   Monika Selešová (YUG)   Mary Joe Fernandezová (USA) 6–2, 6–3
1993   Monika Selešová (YUG)   Steffi Grafová (GER) 4–6, 6–3, 6–2
1994   Steffi Grafová (GER)   Arantxa Sánchez Vicariová (ESP) 6–0, 6–2
1995   Mary Pierceová (FRA)   Arantxa Sánchez Vicariová (ESP) 6–3, 6–2
1996   Monika Selešová (USA)   Anke Huberová (GER) 6–4, 6–1
1997   Martina Hingisová (SUI)   Mary Pierceová (FRA) 6–2, 6–2
1998   Martina Hingisová (SUI)   Conchita Martínezová (ESP) 6–3, 6–3
1999   Martina Hingisová (SUI)   Amélie Mauresmová (FRA) 6–2, 6–3
2000   Lindsay Davenportová (USA)   Martina Hingisová (SUI) 6–1, 7–5
2001   Jennifer Capriatiová (USA)   Martina Hingisová (SUI) 6–4, 6–3
2002   Jennifer Capriatiová (USA)   Martina Hingisová (SUI) 4–6, 7–6(9–7), 6–2
2003   Serena Williamsová (USA)   Venus Williamsová (USA) 7–6(7–4), 3–6, 6–4
2004   Justine Henin-Hardenneová (BEL)   Kim Clijstersová (BEL) 6–3, 4–6, 6–3
2005   Serena Williamsová (USA)   Lindsay Davenportová (USA) 2–6, 6–3, 6–0
2006   Amélie Mauresmová (FRA)   Justine Henin-Hardenneová (BEL) 6–1, 2–0skreč
2007   Serena Williamsová (USA)   Maria Šarapovová (RUS) 6–1, 6–2
2008   Maria Šarapovová (RUS)   Ana Ivanovićová (SRB) 7–5, 6–3
2009   Serena Williamsová (USA)   Dinara Safinová (RUS) 6–0, 6–3
2010   Serena Williamsová (USA)   Justine Heninová (BEL) 6–3, 3–6, 6–2
2011   Kim Clijstersová (BEL)   Li Na (CHN) 3–6, 6–3, 6–3
2012   Viktoria Azarenková (BLR)   Maria Šarapovová (RUS) 6–3, 6–0
2013   Viktoria Azarenková (BLR)   Li Na (CHN) 4–6, 6–4, 6–3
2014   Li Na (CHN)   Dominika Cibulková (SVK) 7–6(7–3), 6–0
2015   Serena Williamsová (USA)   Maria Šarapovová (RUS) 6–3, 7–6(7–5)
2016   Angelique Kerberová (GER)   Serena Williamsová (USA) 6–4, 3–6, 6–4
2017   Serena Williamsová (USA)   Venus Williamsová (USA) 6–4, 6–4
2018   Caroline Wozniacká (DEN)   Simona Halepová (ROU) 7–6(7–2), 3–6, 6–4
2019   Naomi Ósakaová (JPN)   Petra Kvitová (CZE) 7–6(7–2), 5–7, 6–4
2020   Sofia Keninová (USA)   Garbiñe Muguruzaová (ESP) 4–6, 6–2, 6–2
2021   Naomi Ósakaová (JPN)   Jennifer Bradyová (USA) 6–4, 6–3
2022   Ashleigh Bartyová (AUS)   Danielle Collinsová (USA) 6–3, 7–6(7–2)
2023  [p 5]Aryna Sabalenková   Jelena Rybakinová (KAZ) 4–6, 6–3, 6–4
2024  [p 5]Aryna Sabalenková   Čeng Čchin-wen (CHN) 6–3, 6–2

Statistiky editovat

Vícenásobné vítězky editovat

Poř. tenistka tituly
první poslední celkem
1.   Margaret Courtová (AUS) 1960 1973 11
2.   Serena Williamsová (USA) 2003 2017 7
3.   Nancye Wynneová (AUS) 1937 1951 6
4.   Daphne Akhurstová (AUS) 1925 1930 5
5.   Steffi Grafová (GER) 1988 1994 4
 /  Monika Selešová (YUG/USA) 1991 1996 4
  Evonne Goolagongová (AUS) 1974 1977 4
8.   Joan Hartiganová (AUS) 1933 1936 3
  Martina Navrátilová (USA) 1981 1985 3
  Martina Hingisová (SUI) 1997 1999 3
11.   Margaret Molesworthová (AUS) 1922 1923 2
  Coral McInnes Buttsworth (AUS) 1931 1932 2
  Thelma Longová (AUS) 1952 1954 2
  Mary Carterová (AUS) 1956 1959 2
  Chris Evertová (USA) 1982 1984 2
  Jennifer Capriatiová (USA) 2001 2002 2
  Viktoria Azarenková (BLR) 2012 2013 2
  Naomi Ósakaová (JPN) 2019 2021 2
 [p 5]Aryna Sabalenková 2023 2024 2

Tituly podle států editovat

Poř. stát tituly
první poslední celkem
1. Austrálie  Austrálie Margaret Molesworthová 1922 Ashleigh Bartyová 2022 44
2. USA  USA Dorothy Bundyová 1938 Sofia Keninová 2020 25
3. Německo  Německo Steffi Grafová 1988 Angelique Kerberová 2016 5
4. Švýcarsko  Švýcarsko Martina Hingisová 1997 Martina Hingisová 1999 3
Spojené království  Spojené království Dorothy Round Littleová 1935 Virginia Wadeová 1972 3
Jugoslávie  Jugoslávie Monika Selešová 1991 Monika Selešová 1993 3
7. Československo  Československo Hana Mandlíková 1980 Hana Mandlíková 1987 2
Francie  Francie Mary Pierceová 1995 Amélie Mauresmová 2006 2
Belgie  Belgie Justine Henin-Hardenneová 2004 Kim Clijstersová 2011 2
Bělorusko  Bělorusko[p 6] Viktoria Azarenková 2012 Viktoria Azarenková 2013 2
Japonsko  Japonsko Naomi Ósakaová 2019 Naomi Ósakaová 2021 2
12. Rusko  Rusko Maria Šarapovová 2008 — 1
Čína  Čína Li Na 2014 — 1
Dánsko  Dánsko Caroline Wozniacká 2018 — 1

Nejvíce titulů v řadě editovat

Poř. tenistka tituly
první poslední celkem
1.   Margaret Courtová (AUS) 1960 1966 7
2.   Nancye Wynneová (AUS) 1940 1948 4
3.   Daphne Akhurstová (AUS) 1928 1930 3
  Margaret Courtová (AUS) 1969 1971 3
  Evonne Goolagongová (AUS) 1974 1976 3
  Steffi Grafová (GER) 1988 1990 3
  Monika Selešová (YUG) 1991 1993 3
  Martina Hingisová (SUI) 1997 1999 3

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Nehráno pro druhou světovou válku.[15]
  2. ↑ Turnaj otevřen profesionálním tenistům.
  3. ↑ a b V roce 1977 proběhly dva ročníky Australian Open v důsledku termínové změny v kalendáři okruhu. Poprvé se grandslam konal v lednu a podruhé v prosinci 1977.[4]
  4. ↑ Nehráno pro přeložení grandslamu z prosince na leden. Odehrán tak byl Australian Open 1985 na přelomu listopadu a prosince a následně až lednový Australian Open 1987.[5][23]
  5. ↑ a b c V důsledku invaze Ruska na Ukrajinu na konci února 2022 řídící organizace tenisu ATP, WTA a ITF s grandslamy 1. března 2022 rozhodly, že ruští a běloruští tenisté mohli dále na okruzích startovat, ale do odvolání nikoli pod vlajkami Ruska a Běloruska; včetně roku 2023.[24]
  6. ↑ Tituly Aryny Sabalenkové z let 2023 a 2024 nebyly Bělorusku nezapočítány pro neutralizovaný start ruských a běloruských tenistů v ročníku.

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků List of Australian Open women's singles champions na anglické Wikipedii a Mistrzynie Australian Open w grze pojedynczej na polské Wikipedii.

  1. ↑ COLLINS, Bud. The Bud Collins History of Tennis. 2nd. vyd. [New York]: New Chapter Press, 2010. ISBN 978-0942257700. S. 372–374. 
  2. ↑ a b FOENANDER, Tristan. History of the Australian Open – the Grand Slam of Asia/Pacific [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-05-25. 
  3. ↑ National Library of Australia. Dunlop offers $125,000 for tennis open.. The Canberra Times. 7-04-1970, s. 20. Dostupné online. 
  4. ↑ a b 1977 Grand Slam calendar [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-10. 
  5. ↑ a b 1986 Grand Slam calendar [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-10. 
  6. ↑ Australian Open – History – Year-by-year [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-03. 
  7. ↑ Roddick survives 83-game epic [online]. 2003-01-22 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ Australian Open: Final-set tie-breaks to be used in 2019 [online]. 21-12-2018. Dostupné online. 
  9. ↑ SCHLINK, Leo. Plexicushion replaces Rebound Ace at Australian Open [online]. 2008-01-14 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ BEVAN, Chris. On-court blues for Aussie tennis? [online]. BBC Sport, 2008-01-11 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ ILANBEY, Sumeyya. New courts rolled out ahead of major tennis tournaments [online]. The Age, 2019-07-26 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ JONES, Cathy. Daphne Akhurst Australian Tennis Champion [online]. Strathfield Scene, March 2006 [cit. 2010-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-05. 
  13. ↑ Australian Open – Prize Money [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-29. 
  14. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Preview: Australian Open ženy. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-17 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c d Grand Slam Tournaments – Australian Open [online]. United States Tennis Association [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. 
  16. ↑ 1997 | The youngest Grand Slam winner [online]. MELBOURNE, Australia: Tennis Australia [cit. 2020-02-09]. Dostupné online. 
  17. ↑ KAPETANAKIS, Arthur. 50 for 50: Martina Hingis, 1997 women's singles champion [online]. United, 2018-04-17 [cit. 2020-02-09]. Dostupné online. 
  18. ↑ CRAINE, Anthony G. Martina Hingis [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2015-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Thelma (Coyne) Long. Hall of Fame [online]. Tennis Australia, 2003-02-09 [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. 
  20. ↑ More triumph and darkness [online]. Maria Esther Bueno [/www.mariabueno.org] [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ a b Miss Richey Gains Australian Net Final, Then Withdraws Because of Injury; MISS SMITH TAKES TITLE BY DEFAULT Miss Richey's Knee Injury Forces Her Out After Victory in Semi-Finals. S. 48. www.nytimes.com [online]. The New York Times, 1966-01-31 [cit. 2020-02-11]. S. 48. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Associated Press. Henin-Hardenne retires; Mauresmo wins first Slam. ESPN.com [online]. 2006-01-28 [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Australian Open – History – Year-by-year [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-03. 
  24. ↑ Joint Statement by the International Governing Bodies of Tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-01 [cit. 2023-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-01. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seznam_vítězek_ženské_dvouhry_na_Australian_Open&oldid=23613795“