Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

dolní komora Parlamentu České republiky

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, zkr. PSP ČR, PS PČR, v Ústavě České republiky označovaná jen jako Poslanecká sněmovna, je dolní komora Parlamentu České republiky, v Ústavě označovaného jen jako Parlament. Má 200 poslanců volených na 4 roky podle poměrného systému s 5% klauzulí. Poslanecká sněmovna vznikla k 1. lednu 1993 transformací z dosavadní České národní rady.[1]

Poslanecká sněmovna
Parlamentu České republiky
9. volební období
Znak
Základní informace
Typdolní komora
Vedení
PředsedkyněMarkéta Pekarová Adamová (TOP 09)
od 10. listopadu 2021
1. místopředsedkyněVěra Kovářová (STAN)
od 10. listopadu 2021
MístopředsedaJan Bartošek (KDU-ČSL)
od 10. listopadu 2021
MístopředsedaJan Skopeček (ODS)
od 10. listopadu 2021
MístopředsedkyněOlga Richterová (Piráti)
od 10. listopadu 2021
MístopředsedaKarel Havlíček (ANO)
od 18. února 2022
MístopředsedaAleš Juchelka (ANO)
od 26. června 2024
Složení

Počet členů200 poslanců
Vláda (104)
     ODS (35)
     STAN (33)
     KDU-ČSL (22)
     TOP 09 (14)
Podpora (1)
     nezařazení (1)
  •      OK (1)
Opozice (95)
     ANO (71)
     SPD (20)
     Piráti (4)
Volby
Volební systémpoměrný
Předchozí volby8.–9. října 2021
Příští volby2025
Jednací sál
Thunovský palác, Malá Strana, Praha
Thunovský palác, Malá Strana, Praha
Oficiální web
www.psp.cz
Horní komora
Senát Parlamentu České republiky

Sněmovna je usnášeníschopná při třetinovém kvóru[2] (tedy je přítomno aspoň 67 poslanců), usnesení se schvalují prostou většinou (nadpoloviční většinou přítomných).

U některých usnesení, specifikovaných v zákoně o jednacím řádu sněmovny, je pro přijetí usnesení potřeba souhlasu vyššího počtu poslanců. Absolutní většiny (tedy 101 poslanců) např. pro přehlasování prezidentského veta či vyslovení nedůvěry vládě.[3] Pro přijetí ústavních zákonů, ratifikaci některých mezinárodních smluv[4] a podání ústavní žaloby proti prezidentu republiky[5] je třeba kvalifikované většiny 120 hlasů (tři pětiny všech poslanců).

Poslanecká sněmovna nemůže přehlasovat Senát u návrhu ústavního zákona, a dále volebního zákona, zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek (tzv. stykový zákon) a zákona o jednacím řádu Senátu.[6]

Sídlo sněmovny se nachází na Malé StraněPraze 1, ve třech blocích domů a paláců v oblasti mezi MalostranskýmValdštejnským náměstím, kolem ulic Sněmovní a Thunovská.[7]

Patří k němu zejména Thunovský palác (č. p. 176) při východní straně ulice Sněmovní, který pochází z konce 17. století, v letech 1779–1794 sloužil jako divadlo a roku 1801 jej koupili čeští stavové, kteří jej přebudovali na sněmovnu, kanceláře a archív Zemského výboru Království českého. Roku 1861 byl pro obnovený zemský sněm vybudován sál přes dvě patra výšky paláce, který slouží dodnes jako hlavní jednací sál sněmovny. V roce 1918 zde byla vyhlášena Československá republika a roku 1920 přijata její ústava. V tomto bloku sídlí rovněž Kancelář Poslanecké sněmovny, jsou zde jednací sály sněmovních klubů a výborů.

Dalšími bloky patřícími k sídlu sněmovny jsou:

  • Dům č. p. 1 na severní straně horní části Malostranského náměstí, v 19. století sídlo Českého místodržitelství a jezuitského gymnázia.
  • Blok na severní straně dolní části Malostranského náměstí: č. p. 6 (Palác Smiřických neboli U Montágů), 7 (Šternberský palác), 518 (dříve nazývaný Velikovský dům, na rohu ulice Tomášská) a 8 (na rohu ulice Thunovská a Tomášská). Smiřický palác je význačný tím, že 22. května 1618 zde skupina protestantských šlechticů tajně smluvila na další den třetí pražskou defenestraci, která stála u počátku třicetileté války. Šternberský palác patřil za národního obrození k centrům českého kulturního a vědeckého života.

V letech 1993–1996 byl celý komplex budov rekonstruován.

Volby do Poslanecké sněmovny

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Volby se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení. Právo volit (aktivní volební právo) má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let a není zbaven svéprávnosti. Právo být volen (pasivní volební právo) má každý občan starší 21 let s aktivním volebním právem.

Podrobnosti stanovuje volební zákon. Ten nemá rigiditu ústavního zákona a je ho tedy možné měnit skoro jako běžný zákon. Jedinou odlišností v zákonodárném procesu je podmínka, že s ním musí souhlasit obě komory Parlamentu. V případě volebního zákona tak Poslanecká sněmovna nemůže přehlasovat zamítavé stanovisko Senátu. I přesto jsou změny volebního zákona časté.

Volby se konají ve 14 vícemandátových obvodech, které kopírují krajskou strukturu. Počet mandátů v jednotlivých obvodech (krajích) není předem znám, určuje se až po volbách za pomoci počtu odevzdaných hlasů v jednotlivých obvodech. K určení počtu mandátů je třeba nejprve zjistit celorepublikové mandátové číslo. To se vypočte jako podíl celkového počtu odevzdaných platných hlasů a celkového počtu mandátů (200). Číslo se zaokrouhluje na jednotky. Pro každý kraj se vypočítá „teoretický“ počet mandátů a to tak, že se vezme celkový počet odevzdaných platných hlasů kraje a podělí se republikovým mandátovým číslem. Zaokrouhluje se dolů na jednotky. Pro každý kraj se zjistí zbytek po dělení počtu odevzdaných platných hlasů kraje republikovým mandátovým číslem. Zbylé mandáty, které je potřeba přidělit, se přidělí těm krajům, které vykazují tento zbytek největší.[8] Tím končí určení počtu mandátů pro jednotlivé kraje.

Po sečtení hlasů se vyřadí kandidující subjekty, jejichž celostátní podíl hlasů nepřekročil stanovenou uzavírací klauzuli (5 %). Volební výsledky se dále vyhodnocují zvlášť po jednotlivých krajích. Celkový počet rozdělovaných mandátů (200) se rozdělí v poměru podle počtu odevzdaných platných hlasů v jednotlivých krajích (viz výše), načež se podle počtu hlasů v každém kraji zvlášť rozdělí mandáty mezi jednotlivé strany. K tomu se používá d'Hondtova metoda: počet hlasů pro každou stranu v daném kraji (volebním obvodu) je postupně dělen přirozenými čísly 1, 2, 3, …, přičemž všechny výsledné podíly všech stran jsou seřazeny podle velikosti do seznamu (a u každého podílu je označeno, které straně náleží). Ze seznamu je vybráno tolik nejvyšších podílů, kolik má být v kraji rozděleno mandátů. Za každý svůj podíl obsažený v tomto výběru obdrží strana jeden mandát. Jednotlivým kandidátům strany jsou mandáty přiřazovány podle jejich pořadí na kandidátkách; voliči mohou toto pořadí ovlivnit pomocí čtyř tzv. preferenčních hlasů (zakroužkováním)[9]. Kandidáti, kteří získali nejméně 5 % preferenčních hlasů, získají mandát přednostně.

Rozpuštění

editovat
 
Thunovský palác, jedno ze sídel Poslanecké sněmovny

Rozpuštěním končí zasedání Poslanecké sněmovny, zanikají mandáty zvolených poslanců a do šedesáti dnů se konají nové volby. Poslanecká sněmovna ale nemůže být rozpuštěna tři měsíce před skončením svého čtyřletého volebního období.

Rozpustit ji může svým rozhodnutím prezident, a to jen z těchto Ústavou stanovených důvodů:

  • nevysloví důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny (nastává až po dvou nevysloveních důvěry vládě, jejíž předseda byl vybrán i jmenován prezidentem)
  • neusnese se do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáváním spojila vláda otázku důvěry
  • přeruší zasedání po dobu delší, než je přípustné (tj. 120 dní)
  • není po dobu delší než 3 měsíce způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolávána ke schůzi

V roce 2009[10] byla zavedena další možnost rozpuštění sněmovny, při které již ale prezident republiky nemá na výběr. Rozpustit ji musí vždy, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas alespoň třípětinová většina všech poslanců (většina vyžadovaná pro přijetí nebo změnu ústavních zákonů). Tato novelizace byla přijata v reakci na to, když Ústavní soud daného roku zrušil zvláštní ústavní zákon o zkrácení volebního období[11] (podobné zkrácení volebního období v roce 1998 zrušeno nebylo[12][13]).

Během rozpuštění Poslanecké sněmovny nabývá Senát pravomoc přijímat v neodkladných věcech zákonná opatření.

K historicky prvnímu rozhodnutí o rozpuštění Poslanecké sněmovny došlo 20. srpna 2013. Stalo se tak po rozpadu tehdejší koalice stran ODS, TOP 09 a LIDEM, která ač deklarovala 101 hlasů, podílela se na odmítnutí vyslovení důvěry vládě Jiřího Rusnoka nižším počtem hlasů, než bylo očekáváno. Pro rozpuštění hlasovalo 140 poslanců, proti 7. Prezident Miloš Zeman rozpustil sněmovnu 28. srpna a vyhlásil termín předčasných voleb na 25. a 26. října 2013.[14]

2021–2025: Orgány a vedení v 9. volebním období

editovat

Vedení

editovat
Úřad Člen vedení Poslanecký klub Období ve funkci
nástup odchod
Předsedkyně Markéta Pekarová Adamová
 
Markéta Pekarová Adamová (2024)
TOP 09 10. listopadu 2021 úřadující
1. místopředsedkyně Věra Kovářová
 
STAN 10. listopadu 2021 úřadující
Místopředseda Jan Bartošek
 
KDU-ČSL 10. listopadu 2021 úřadující
Místopředseda Jan Skopeček
 
ODS 10. listopadu 2021 úřadující
Místopředsedkyně Olga Richterová
 
Piráti 10. listopadu 2021 úřadující
Místopředseda Karel Havlíček
 
Karel Havlíček
ANO 18. února 2022 úřadující
Místopředseda Aleš Juchelka
 
Aleš Juchelka
ANO 26. června 2024 úřadující
Bývalí členové vedení
Místopředsedkyně Jana Mračková Vildumetzová
 
ANO 10. listopadu 2021 30. září 2022
Místopředsedkyně Klára Dostálová
 
ANO 16. listopadu 2022 24. června 2024

Orgány

editovat

Organizační a technický provoz zajišťuje Kancelář Poslanecké sněmovny, v jejímž čele stojí vedoucí Kanceláře, odpovídající přímo předsedovi sněmovny.

Výbory

editovat

Výbory představují typ parlamentních orgánů. Podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny je komora povinna zřídit mandátový a imunitní výbor, petiční výbor, rozpočtový výbor, kontrolní výbor, organizační výbor, volební výbor, výbor pro evropské záležitosti. Schůze výborů jsou veřejné s výjimkou schůzí organizačního výboru a mandátového a imunitního výboru. Výbory si mohou zřizovat podvýbory, jednání podvýborů nejsou veřejná.[15]

Počet výborů podle předsednictví politických subjektů
Poslanecký klub Počet výborů
ANO 6
ODS 3
TOP 09 3
STAN 2
KDU-ČSL 2
SPD 2
Piráti 0
Seznam výborů
Výbor Předseda Strana
Hospodářský výbor Ivan Adamec ODS [16]
Kontrolní výbor Radovan Vích SPD
Mandátový a imunitní výbor Helena Válková ANO [17]
Organizační výbor Markéta Pekarová Adamová TOP 09 [18]
Petiční výbor Tomio Okamura SPD
Rozpočtový výbor Josef Bernard STAN [16]
Ústavně právní výbor Radek Vondráček ANO [19]
Výbor pro bezpečnost Pavel Žáček ODS [16]
Výbor pro evropské záležitosti Ondřej Benešík KDU-ČSL
Výbor pro mediální záležitosti Patrik Nacher ANO
Výbor pro obranu Lubomír Metnar ANO
Výbor pro sociální politiku Vít Kaňkovský KDU-ČSL [16]
Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Matěj Ondřej Havel TOP 09
Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj Ladislav Okleštěk ANO
Výbor pro zdravotnictví Zdenka Němečková Crkvenjaš ODS
Výbor pro životní prostředí Jana Krutáková STAN [16]
Zahraniční výbor Richard Brabec ANO
Zemědělský výbor Michal Kučera TOP 09 [16]

Vysvětlivky

Komise jsou zřizovány v souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny, který upravuje existenci tří druhů komisí, a to dle jednacího řádu, nebo na základě zvláštních zákonů, či zřizuje vyšetřovací komise pro vyšetření věcí veřejného zájmu v souladu s Ústavou.

Složení poslaneckých klubů

editovat
 
Slib poslanců zvolených v říjnových volbách 2021 na zahájení ustavující schůze Sněmovny 8. listopadu téhož roku

Rozpočet

editovat

Celkový rozpočet Sněmovny na rok 2023 byl schválen ve výši 1,553 miliardy Kč. V roce 2022 to bylo o 90 milionů méně.[22]

Reference

editovat
  1. čl. 106 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
  2. § 70 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny
  3. § 70 odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 205/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů
  4. Čl. 39 odst. 4 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 395/2001 Sb., kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
  5. § 70 odst. 5 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky)
  6. Čl. 40 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
  7. Parlament České republiky – Poslanecká sněmovna Archivováno 18. 11. 2010 na Wayback Machine., Pragueout.cz, autor neuveden, copyright pro celý web datován 2007
  8. § 48 odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 204/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb. a nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 243/1999 Sb., zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů
  9. Jak kroužkovat kandidáty u voleb? Udělování preferenčních hlasů pro poslance - Info.cz. Info.cz. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-03.  Archivováno 3. 10. 2017 na Wayback Machine.
  10. Ústavní zákon č. 319/2009 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, dostupné online
  11. Nález Ústavního soudu ze dne 10. září 2009, sp. zn. Pl. ÚS 27/09, č. 318/2009 Sb., dostupné online
  12. 21. schůze Poslanecké sněmovny ve 2. volební období, 12. hlasování (sněmovní tisk 351), Dostupné online. 26. února 1998, Poslanecká sněmovna PČR
  13. Ústavní zákon č. 69/1998 Sb., o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny, Dostupné online
  14. Rozhodnutí prezidenta republiky o rozpuštění Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 265/2013 Sb. a rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 266/2013 Sb., Dostupné online. Ministerstvo vnitra ČR
  15. Parlament České republiky – Poslanecká sněmovna, výbory [online]. Parlament České republiky [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  16. a b c d e f Sněmovní bezpečnostní výbor povede Žáček, v čele rozpočtového bude Bernard. ČT24 [online]. [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. 
  17. Pekarová vede Sněmovnu. Poslanci odmítli, aby proti ní kandidoval Havlíček. iDNES.cz [online]. 2021-11-10 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. 
  18. Piráti a Starostové dostanou jen dva výbory ve Sněmovně. Ten rozpočtový povede Bernard. E15.cz [online]. [cit. 2021-11-11]. Dostupné online. 
  19. Vondráček bude šéfem ústavně-právního výboru. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. 
  20. ŠAMANOVÁ, Dáša. Šéfem poslaneckého klubu bude Dufek, zvolili si lidovci. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-06-27 [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  21. Vondrák opustil poslanecký klub ANO, podle Schillerové neunesl kritiku. ČT24 [online]. 2023-02-21. Dostupné online. 
  22. Sněmovna má mít v rozpočtu na rok 2023 o 90 milionů víc, Senát o 25 milionů. iDNES.cz [online]. 2022-11-02 [cit. 2023-03-18]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • KOLÁŘ, Petr; VALENTA, Petr. Parlament České republiky – Poslanecká sněmovna. Praha : pro Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vydal Ivan Král, 2011.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat