Otevřít hlavní menu

Půta III. z Častolovic

český šlechtic
(přesměrováno z Půta z Častolovic)

Půta III. z Častolovic (před rokem 14001435) byl český šlechtic z rodu pánů z Častolovic a Lichtenburka, kladský hejtman a diplomat. Patřil také mezi velitele tzv. Opočenské strany.

Půta III. z Častolovic
Narození 14. století
Úmrtí 1435
Bratislava
Rodiče Půta II. z Častolovic a Anna Osvětimská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Příbuzenstvo
otec Půta II. z Častolovic
matka Anna Osvětimská
manželka Anna z Koldic
dcera Anna z Častolovic
dcera Kateřina z Častolovic
dcera Salome z Častolovic

ŽivotEditovat

Narodil se před rokem 1400 jako syn Půty II. z Častolovic a kněžny Anny Osvětimské. Poprvé se objevuje na listině z roku 1408, kdy jej žaloval Jan z Kostelce. V roce 1412 se měl zúčastnit bojů proti Jihlavě. Jelikož v roce 1415 byl jeho poručníkem Jan Puška z Kunštátu, musel se Půta narodit před rokem 1400. V jeho vlastnictví byla 4 panství - Častolovice, Klečkov, Liberk, Skuhrov - a v nich na 50 obcí a dvě města - Častolovice a Solnice. Později se zaměřuje na loupení na majetcích Jihlavy a také spolupracuje s Janem Městeckým z Opočna, jenž měl spor s Jindřichem Lacenbokem. Tato spolupráce se za husitských válek rozšíří do tzv. Opočenské strany. Vstoupil také do služeb krále Václava IV. To mu poskytlo beztrestnost během loupeživých výprav proti Jihlavě. Roku 1414 se zúčastnil kostnického koncilu.

Za husitských válek stál na straně katolíků. Z prvních let nejsou známy jeho akce, až dne 26. listopadu 1420 mu král Zikmund udělil polovinu berně z kláštera v Opatovicích. V roce 1421 se zúčastnil úspěšné bitvy u Chotěboře. V polovině května 1421 je uváděn na Zikmundově dvoře v Trenčíně. Od něj dostal za úkol přesvědčit na sněmu v Čáslavi českou šlechtu, aby se nepostavila proti Zikmundovi, což se mu nepodařilo. V říjnu téhož roku se připojil ke Slezanům, kteří vpadli do východních Čech. Podařilo se mu dobýt hrad Pěčín, jenž vlastnil Hynek z Rychnova, a poté odjel s Janem Městeckým do Jihlavy, aby zde přísahali věrnost Zikmundovi.

Zúčastnil se také II. křížové výpravy, která skončila porážkou u Havlíčkova Brodu. V březnu 1422 prodal úrok z vesnice Desná a ve stejném roce se oženil s Annou z Koldic, dcerou Albrechta z Koldic. V létě 1422 se v Norimberku konal říšský sněm, kde byl jmenován hejtmanem v Kladsku. Není ovšem známo, zda se sněmu účastnil. Pro Půtu tu znamenalo vytvoření zázemí pro operace ve východních Čechách. V květnu 1423 je opět uváděn na Zikmundově dvoře, jenž tehdy byl v Košicích. Zde získal majetky, jež předtím vlastnili Hynek z Rychnova a Vaněk ze Suchdola. V září pak společně s Janem Městeckým plenil na předměstích Hradce Králové a následně se oba zúčastnili sněmu v Kolíně, kde měli vyjednávat o setkání českých šlechticů se Zikmundem. Dále se také zúčastnili svatohavelského sněmu, kde se volilo 12 hejtmanů, a odtud zamířili do Stoličného Bělehradu, kde v listopadu Zikmundovi předali požadavky české šlechty. Následoval návrat do Čech, aby přetlumočili Zikmundovi představy. Ze setkání nakonec sešlo. Dne 6. ledna 1424 se Opočenská strana střetla s Menším Táborem, vedeným Janem Žižkou z Trocnova, v bitvě u České Třebové, kterou katolíci prohráli. V červenci je ovšem zpět u krále, tentokrát v Budíně. V říjnu 1424 pak v Pačkově (Paczków) za svobodné obyvatelstvo Kladska uzavřel spojenectví (vojenský spolek) s minsterberským knížetem Janem.

Pravděpodobně mělo dojít k orientaci sil Opočenské strany na boje ve východních Čechách. V létě 1425 husité podnikli protiofenzivu a podařilo se jim dobýt 4 hrady, mj. také Rychmberk, jenž měl v držení právě Půta. Na konci roku pak plenili v Kladské kotlině. V lednu 1426 se Půta nacházel v Trenčíně a zde mu 10. ledna král Zikmund udělil právo ražby mincí v Kladsku a také odúmrtě po Hynku Dršťkovi a Vlkovi, řečeném Hanta. Ve stejném roce vedl neúspěšná jednání mezi Slezany a umírněnými kališníky. Dne 14. února 1427 uzavřel ve Střelíně (Strzelin) válečnou jednotu se Slezany a Janem Městeckým z Opočna. V březnu jsou doloženi v Jihlavě, kde se snad měli setkat s králem Zikmundem. V květnu zaútočili husité na Lužici, Slezsko a državy katolíků ve východních Čechách. V srpnu jako součást křížové výpravy vpadl do východních Čech střelínský spolek. Půta byl v čele vojska, které směřovalo k Náchodu.

Dne 13. srpna se mu v bitvě u Náchoda podařilo porazit Jana Čapka ze Sán, který se pak stáhl za hradby města. Na konci léta pak podpořil v Praze pokus o převrat, který vedl Hynek z Kolštejna. Na jaře 1428 vpadli husité do Kladska, kde obsadili či vyplenili řadu hradů a měst a jejich útoku se musel bránit i Půta. V polovině března pak husité dobyli hrad Homoli a další místa v Kladsku. Následně jeden z proudů směřoval na Bystřici (Bystrzyca Kłodzka), ale brzy se stočil zpět k hlavnímu proudu, jenž směřoval na město Kladsko, které nechal Půta opevnit. Po několika neúspěšných pokusech o dobytí, husité odtáhli. Cestou vyplenili předměstí, klášter v Kamenci, město Frankeštejn a další vsi v kotlině. Na konci roku vpadli husité do kotliny znovu, tentokrát je vedl Jan Královec.

Půtovi, který byl útokem překvapen, přispěchal na pomoc jeho švagr Těma z Koldic s vojskem, které vyslal Jan Minstrberský, a vratislavský biskup Konrád. Ve městě Kladsku se husité pokusili o vzpouru, která však byla nemilosrdně potlačena a řada vůdců popravena. Dne 27. prosince se obě vojska střetla v bitvě u Staré Wielislawi. Slezské vojsko bylo drtivě poraženo a Jan Minstrberský zde padl. Prchající vojáci se ukryli ve městě Kladsko. Sirotci ovšem na město nezaútočili, místo toho se pustili do plenění Minsterberska, které bylo bez vládce. Reakcí na tento neúspěch bylo vytvoření obraného spolku, kam se dne 23. ledna 1429 přidali také slezská knížata, zástupci Horní Lužice, Saska, Durynska a Míšeňska a Půta. Dne 13. srpna 1429 získal od Zikmunda do zástavy Minsterberské knížectví za sumu 6000 kop grošů. Centrum knížectví však dobyl až v září 1430.

Ve stejném roce došlo ke třem pleněním husitů v Kladsku. Půta se v této době více angažoval v diplomacii. V roce 1431 se zúčastnil říšského sněmu v Norimberku a poté jednal v Chebu s husity. Následně mu Zikmund v Norimberku zastavil některé majetky v Kladské kotlině. V září 1433 se stal členem landfrýdu slezských knížat, jejichž členové nesměli vést v zahraničí války. V dubnu 1434 se zúčastnil Basilejského sněmu, odkud ho panovník poslal do Čech s pověřením jednat s panskou jednotou. Po bitvě u Lipan se zúčastnil svatojánského sněmu, kde se podílel na domluvě příměří.

Za odměnu dostal od Zikmunda v Řezně dědičně Kladsko a Minsterbersko. Na konci září pobýval v Řezně, v říjnu je uváděn v Prešpurku (Bratislava). Zde vedl jednání o přijetí Zikmunda jako českého krále. V Bratislavě zůstal do února 1435, poté odjel na diplomatická jednání - v březnu s rakouským vévodou Albrechtem a zástupci vídeňského koncilu. O Velikonocích se v Brně setkal se Zikmundem. V květnu pak jednal o kapitulaci Bedřicha ze Strážnice, následovaly pobyty v Brně a Bratislavě, kde v září 1435 zemřel. Pohřben je v chrámu sv. Martina.

RodinaEditovat

Jeho manželkou byla Anna z Koldic, se kterou měl tři dcery. Nejstarší Anna si vzala Jana z Házmburka, druhorozená Kateřina Heralta Lestnického z Kunštátu, po jeho smrti pak Jana Zajíce z Házmburka, a nejmladší Salome se provdala za opavského vévodu Viléma.

Externí odkazyEditovat