Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

mezivládní organizace
Logo OECD
Jeden z několika plakátů Správy ekonomické spolupráce (Economic Cooperation Administration – ECA) popularizující Marshallův plán v Evropě. Nápis praví: „Jakékoli bude počasí, musíme táhnout společně.“

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (zkráceně OECD z angl. Organisation for Economic Co-operation and Development) je mezivládní organizace 35 velmi ekonomicky rozvinutých států světa, které přijaly principy demokracie a tržní ekonomiky. OECD vznikla v roce 1961 (zakládací dokument byl podepsán 14. prosince 1960) transformací Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která byla původně zřízena roku 1948 k administraci poválečného Marshallova plánu.

OECD koordinuje ekonomickou a sociálně-politickou spolupráci členských zemí, zprostředkovává nové investice, prosazuje liberalizaci mezinárodního obchodu. Cílem OECD je napomáhat k dalšímu ekonomickému rozvoji, potlačení nezaměstnanosti, stabilizaci a rozvoji mezinárodních finančních trhů.

Mezi hlavní orgány OECD patří rada, složená z ministrů, coby zástupců členských zemí, dále výkonný výbor, sekretariát v čele s generálním tajemníkem a několik odborných komisí. Sídlem sekretariátu OECD je Château de la Muette v Paříži.

Obsah

HistorieEditovat

Předchůdcem OECD byla Organizace pro Evropskou hospodářskou spolupráci (Organisation for European Economic Cooperation, OEEC), založená 17. dubna 1948, jejímž účelem bylo zejména rozdělování prostředků Marshallova plánu, ale také hospodářská a měnová spolupráce a odstraňování obchodních překážek. Organizaci založilo 17 západoevropských států a tři německé okupační zóny, tedy státy přijímající pomoc z Marshallova plánu (kromě nich Mashallův plán přijala také Jugoslávie a Svobodné území Terst). Později se připojilo Španělsko.[1]

Cíle a činnostEditovat

OECD poskytuje prostředí, ve kterém mohou jednotlivé vlády vzájemně porovnávat svoje zkušenosti s různými typy politik, hledat odpovědi na běžné problémy, poznat dobře fungující praxi a koordinovat domácí a zahraniční politiku. Mandát OECD je velmi široký, protože pokrývá řadu záležitostí vztahujících se k ekonomice, životnímu prostředí a sociální politice.

Je to fórum, ve kterém vzájemný tlak může působit jako silný motivační prostředek k zavádění tzv. měkkého práva – nesvazujících nástrojů, které však mohou někdy vést i k závazným dohodám.

Spolupráce mezi jednotlivými vládami pramení z informací a analýz, poskytovaných sekretariátem v Paříži. Ten shromažďuje data, monitoruje trendy a analyzuje a předpovídá další ekonomický vývoj. Snaží se také zachytit sociální změny nebo rozvoj v obchodu, ochraně životního prostředí, zemědělství, technologiích, zdanění a dalších oblastech. OECD je také známá jako jedna z nejlepších statistických agentur, jelikož publikuje velmi zajímavé průzkumy s množstvím informací a širokým zaměřením.

V uplynulém desetiletí OECD vyřešilo řadu ekonomických, sociálních a environmentálních záležitostí,[2] zatímco dále prohlubovalo svoje spojení s podniky, obchodními uniemi a dalšími zástupci civilní společnosti. Vyjednávání na úrovni OECD ohledně zdanění a celních poplatků například vytvořilo podmínky pro tvorbu mnoha bilaterálních daňových dohod po celém světě.

Mimo jiné si vzalo OECD také za cíl koordinovat mezinárodní boj s politickou korupcí a úplatkářstvím a vytvořilo pro tyto účely Dohodu proti úplatkářství (anglicky OECD Anti-Bribery Convention), která vešla v platnost v únoru 1999.

OECD ustavilo také pracovní tým zabývající se spamem,[3] který vytvořil detailní zprávu s několika poměrně zajímavými informacemi, vztahujícími se k této problematice (např. stav v rozvojových zemích nebo nejlepší praktiky pro ISP).

Členské státyEditovat

 
     členské státy OECD
     kandidátské státy (2007)
     státy s rozšířenou spoluprací

V současnosti má OECD 35 členů.

20 zakládajících členů (ze 14. prosince 1960):
Pozdější členové (řazeno chronologicky s datem vstupu)
Kandidáti [4]

S OECD blízce spolupracuje Evropská komise, od roku 2007 v režimu rozšířené spolupráce také Brazílie, Čínská lidová republika, Indie, Indonésie a Jihoafrická republika.[4] Dalších 25 států je členem nebo pozorovatelem v odborných komisích OECD, dalších 50 pak v ostatních aktivitách.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Organisation for Economic Co-operation and Development na anglické Wikipedii.

  1. VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 645 s. ISBN 80-7106-663-X. Kapitola 8. Evropa po druhé světové válce, s. 197, 200.  
  2. International environmental issues and the OECD, 1950-2000: an historical perspective
  3. OECD-Antispam.org
  4. a b http://www.oecd.org/countrieslist/0,3351,en_33873108_33844430_1_1_1_1_1,00.html
  5. http://www.oecd.org/newsroom/oecd-formally-launches-colombias-accession-process.htm

Externí odkazyEditovat