Mirgorod (Gogol)

Mirgorod
	Vij, ilustrace z roku 1901
Autor	Nikolaj Vasiljevič Gogol
Původní název	Миргород
Jazyk	ruština
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mirgorod (1835, Миргород), česky též jako Mirhorod, je kniha obsahující čtyři povídky od ruského prozaika a dramatika ukrajinského původu Nikolaje Vasiljeviče Gogola (1809–1852). Kniha se jmenuje podle toho, že se její příběhy odehrávají v malém ukrajinském městečku Mirgorod (ukrajinsky Myrhorod) nebo v jeho nejbližším okolí. Je napsána na rozhraní romantismu a realismu a Gogol sám ji označil za pokračování svého úspěšného dvoudílného cyklu humorně i strašidelně laděných povídek a pohádek z Ukrajiny Večery na samotě u Dikaňky (1831–1832, Вечера на хуторе близ Диканьки), jednotlivé příběhy však zde nevypráví fiktivní vypravěč, ale sám autor.

Obsah jednotlivých povídek editovat

Starosvětští statkáři (Старосветские помещики), povídka s tématem zhoubného vlivu společenského parazitismu.
Taras Bulba (Тарас Бульба), romantická historická novela, nejznámější příběh knihy, odehrávající se v 16. nebo 17. století, kdy byl ukrajinský lid nucen bránit svou svobodu nejen proti polské šlechtě, ale i krutým Tatarům. Hlavními hrdiny novely je Taras Bulba a jeho dva synové, Ostap a Andrej, příslušníci záporožského kozáctva sídlícího na Síči, kterým nejsou cizí vlastnosti jako statečnost, velkorysost, živelná veselost, silné náboženské cítění (kozáci jsou pravoslavní křesťané), schopnost podřizovat se většině a také stavět pocit odpovědnosti ke skupině spolubojovníků nad rodinné a milostné svazky. Toho však není schopen Tarasův mladší citlivý syn Andrej (pravý opak Ostapa), který přeběhne při obléhání jednoho polského města kvůli milované ženě k nepříteli, za což jej Taras Bulba prokleje a vlastní rukou zabije. Nakonec jsou kozáci poraženi a mezi zajatci je i Tarasův syn Ostap, zvolený mezitím kozáckým velitelem. Tarase Bulbu zachrání jeho přátelé. Od té doby je Taras zamlklý, a myslí na svého syna Ostapa. Podplatí žida, kterého předtím zachránil, aby mu zařídil setkání se synem. Žid to zařídí, a Taras je svědkem Ostapovy popravy. Příběh končí dalšími boji kozáků na polském území, kde se Taras Bulba mstí za synovu smrt. Nakonec je ale Tarasův oddíl přepaden značnou přesilou u jakési zříceniny na břehu Dněstru. Kozáci se dlouho brání, ale nakonec se musí dát na ústup. Cestou ale Tarasovi upadne dýmka, a Taras prohlásí, že ani kozácká dýmka nesmí padnout do ruky Polákům. Zastaví a vrátí se pro ní. Poláci ho chytí, přivážou ke stromu řetězem, ruce přitlučou hřeby a upálí jej. Taras umírá hrdě a je rád, že ostatní kozáci uprchli. Podle novely složil český skladatel Leoš Janáček stejnojmennou symfonickou báseň a ukrajinský skladatel Mykola Lysenko (1842–1912) roku 1890 stejnojmennou operu.

Vij (Вий), hrůzostrašná povídka, považovaná někdy za poslední romantické Gogolovo dílo, spojuje magické prvky ukrajinských lidových vyprávění s realistickým popisem vesnického života. Hlavní postavou je student bohosloveckého semináře v Kyjevě „filozof“ Choma Brut (filozofy byli v semináři neoficiálně zváni studenti třetího ročníku), který na konci školního roku putuje s dalšími dvěma druhy do domovské vsi na prázdniny. Cestou přenocují u stařeny, která Chomu očaruje a přinutí, aby ji nosil vzduchem. Při dopadu na zem mladík čarodějnici zbil klackem, ta se zhroutila a změnila se v krásnou mladou dívku. Choma v hrůze prchá a otřesen podivným zážitkem se vrací do Kyjeva. Po návratu do kláštera je však představeným poslán na statek bohatého kozáckého důstojníka, kde je donucen modlit se v místním zříceném pravoslavném kostele nad rakví náhle zemřelé panské dcerky, která si ho před svou smrtí za tímto účelem vyžádala, aniž by jí mladík znal. Choma v ní ke své hrůze pozná čarodějnici, kterou zřejmě klackem ubil.První noc dívka vstane z rakve a snaží se mladíka napadnout. Toho zachrání modlitby a ochranný kruh nakreslený křídou na podlaze. Do rakve zažene oživlou čarodějnici až první ranní kohoutí zakokrhání. To se opakuje i druhou noc, přičemž kolem již létají okřídlení démoni. Kruh však opět vydrží a mladík přežije i tuto noc, ale zbělají mu hrůzou vlasy. Ve dne se snaží uprchnout, ale je kozáky lapen a donucen strávit i třetí noc u mrtvé. Ta se opět probouzí a povolává vlkodlaky, ďábly, běsy a další přízraky. Následující strašlivý boj o svůj život nakonec Choma prohraje. Když už si s ním příšery nevědí rady, povolají si na pomoc Vije, což je podle východoslovanské mytologie trpasličí král s ničivým pohledem, nejmocnější ze všech přízraků. Gogol ho popisuje jako podsaditého a nemotorně se kymácejícího statného staříka, který je celý olepen černou hlínou a jehož ruce a nohy ční z jeho těla jako žilnaté, pevné kořeny. Má železnou tvář a železné prsty a je prakticky slepý, protože má těžká dlouhá víčka sahající až k zemi, které sám nedokáže nadzvednout. Proto ho musí provázet jeho pekelní pomocníci. Když mu na jeho příkaz oční víčka nadzdvihnou, nikdo se do jeho očí nesmí podívat, jinak zahyne. A tento osud potkal právě Chomu. Podíval se Vijovi do očí a „v mrákotách se skácel k zemi a duše z něho strachy vyletěla“.
Vyprávění o tom, jak se Ivan Ivanovič rozkmotřil s Ivanem Nikiforovičem (Повесть о том, как поссорился Иван Иванович с Иваном Никифоровичем), groteskní povídka, líčící „strašlivé, otřásající bahno malichernosti“, vypráví o dvou přátelích, kteří se kvůli nicotnému problému začnou na smrt nenávidět, soudí se spolu a dělají si strašlivé naschvály.

Filmové adaptace editovat

Vij (1909, Вий), Rusko, režie Vasilij Michajlovič Gončarov, němý film, nedochoval se.
Vij (1916, Вий), Rusko, režie Vladislav Alexandrovič Starevič, němý film, nedochoval se.
Taras Bulba (1924), Německo, režie Wladimir von Strischewski, němý film,
Taras Bulba (1936, Tarass Boulba), Francie, režie Alexis Granowsky,
Odbojný syn Tarase Bulby (1938, The Rebel Son of Taras Bulba), Velká Británie, režie Adrien Brunel, Albert de Courville a Alexis Granowsky,
Jak se Ivan Ivanovič rozkmotřil s Ivanem Nikiforovičem (1941, Как поссорился Иван Иванович с Иваном Никифоровичем), Sovětský svaz,
Ďáblova maska (1960, La Maschera del demonio), Itálie, režie Mario Bava, na motivy povídky Vij,
Taras Bulba (1962), USA, režie J. Lee Thompson, v hlavní roli Tony Curtis, Yul Brynner
Taras Bulba (1963, Taras Bulba, il cosacco), Itálie, režie Ferdinando Baldi,
Šejk z Agadiru (1966, O Sheik de Agadir), Brazílie, režie Régis Cardoso a Henrique Martins, na motivy novely Taras Bulba,
Vij (1967, Вий), Sovětský svaz, režie Konstantin Jeršov a Georgij Kropačov,
Mirgorod a jeho obyvatelé (1983, Миргород и его обитатели), Sovětský svaz, režie Michal Iljenko, televizní film,
Ďáblova maska (1989, La Maschera del demonio), Itálie, režie Lamberto Bava, remake stejnojmenného filmu z roku filmu 1960 na motivy povídky Vij,
Svaté místo (1990, Свето место), Jugoslávie, režie Djordje Kadijevic,
Vij (1996, Вій), Ukrajina, režie Pavol Zarudin, animovaný film, viz ČSFD,
Vědma (2006, Ведьма), Rusko, režie Oleg Fesenko, na motivy povídky Vij,
Vij (2014, Вий), Rusko, Ukrajina, Česko, Německo, Velká Británie, režie Oleg Stepčenko, viz ČSFD,
Taras Bulba (2009, Тарас Бульба), Rusko, režie Vladimír Bortko, připravovaný film.

Česká vydání editovat

Taras Bulba: obraz starého Kozáctwa na Ukrajině, Jaroslav Pospíš, Praha 1846, přeložil Karel Vladislav Zap, znovu 1847. Dostupné online.
Pověst o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem, Jaroslav Pospíš, Praha 1846, přeložil Karel Havlíček Borovský, znovu F. Bačkovský, Praha 1893.
Starosvětští statkáři, Štědrovečerní noc, Výroční trh v Soročincích, Alois Hynek, Praha, 1883, přeložil J. Wagner,
Mirgorod, Novelly a arabesky, Jan Otto, Praha, 1893, přeložil Ignác Hošek,
Nos, Starosvětská šlechta, F. Bačkovský, Praha 1893, přeložil Karel Havlíček Borovský,
Mirgorod, A. Erhart, Praha 1909, přeložil A. Erhart,
Taras Bulba, Jan Otto, Praha, 1918, přeložil Ignác Hošek, znovu 1927.
Mirgorod: povídky, které jsou pokračováním Večerů na dědince nedaleko Dikaňky, Stanislav Minařík, Praha 1931, přeložil Stanislav Minařík,
Poslední výprava Tarasa Bulby: Z obrazu života kozáků zaporožských, Josef Hokr, Praha 1935, vybral a přeložil František Páta,
Vij, Václav Pour, Praha 1946, přeložil Jan Rey,
Taras Bulba, ELK, Praha, 1947, přeložila Žofie Pohorecká,
Taras Bulba, Bedřich Morávek, Praha, 1947, přeložil Petr Křička, znovu Mladá fronta, Praha 1950, SNDK, Praha 1952 a 1959, Naše vojsko, Praha 1953, 1955 a 1966 a Albatros, Praha 1973.
Taras Bulba, Státní nakladatelství, Praha, 1948, přeložil Petr Denk, znovu 1949.
Výbor z díla I. Svoboda, Praha 1949, znovu 1952, svazek obsahuje mimo jiné také Mirhorod v překladu Petra Křičky a dalších.
Fanatastické povídky Svoboda, Praha 1968, svazek obsahuje mimo jiné také povídku Vij.
Povídky, Odeon, Praha 1975, svazek obsahuje mimo jiné i Mirhorod.

Související články editovat

Večery na samotě u Dikaňky

Externí odkazy editovat

Dílo Pověsť o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mirgorod na Wikimedia Commons
Digitalizovaná vydání díla Mirgorod v Národní digitální knihovně.
(rusky)https://archive.today/20121225040324/public-library.narod.ru/Gogol.Nikolai/mirgorod.html – ruský text povídek
GOGOL, Nikolaj Vasiljevič. Taras Bulba: obraz starého Kozáctwa na Ukrajině. Překlad Karel Vladislav Zap. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1846. 202 s. Dostupné online.