Večery na samotě u Dikaňky

Večery na samotě u Dikaňky (18311832, Вечера на хуторе близ Диканьки) je dvoudílný cyklus humorně i strašidelně laděných povídek a pohádek z Ukrajiny od ruského prozaika a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola (18091852). Roku 1835 navázal Gogol na tento cyklus knihou čtyř povídek Mirgorod (Миргород).

Večery na samotě u Dikaňky
AutorNikolaj Vasiljevič Gogol
Původní názevВечера на хуторе близ Диканьки
Jazykruština
Datum vydání1830
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cyklus tvoří osm nepříliš dlouhých příběhů stylizovaných jako vyprávění prostých vesničanů, kteří se scházejí na přástkách u včelaře Rezatého Paňka, který jednotlivé příběhy uvádí a komentuje je. Příběhy jsou stylisticky připodobněny ústnímu projevu, a to pomocí vysoké frekvence dialogů a jiných bezprostředních postupů jako je pláč, kletby, řečnické otázky, časté odbočky, zabývání se nepodstatnými detaily atp. Střídají se v nich smích i zármutek, komika i hrůza, přítomnost i minulost, vtipně odpozorovaný reálný život i fantastické motivy, prvky lidového básnictví i věcné vesnické scény. Děj samotných povídek se točí především okolo jarmarku ve vesnici Soročince (leží poblíž titulní Dykaňky) a s ním spojených pověr a radovánek, a odpovídá naivnímu lidovému povědomí, které zcela bezelstně věřilo v existenci nadpřirozených jevů (ježibaba, rusalky, čerti atp.)

Přestože jde o romantické dílo, podařilo se Gogolovi již zde vytvořit realistické obrazy života ukrajinské vesnice, mnohde již prozrazující svým humorným zabarvením budoucího satirika. V popředí je ovšem především představa moudrého lidového, městem nezkaženého společenství jako nositele hlavních duševních a mravních hodnot.

Obsah jednotlivých dílů editovat

Filmové adaptace editovat

Česká vydání editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat