Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov

ruský hudební skladatel a pedagog

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov (rusky Никола́й Андре́евич Ри́мский-Ко́рсаков, Nikolaj Andreevič Rimskij-Korsakov; 18. března 1844 Tichvin v Petrohradské oblasti nedaleko Novgorodu21. června 1908, Ljubensk, Pskovská oblast), byl významný romantický ruský hudební skladatel a pedagog (vyučoval harmonii a orchestraci, jíž byl mistrem).

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov
Николай Андреевич Римский-Корсаков
Nikolaj Rimskij-Korsakov v roce 1897
Nikolaj Rimskij-Korsakov v roce 1897
Základní informace
Rodné jménoНиколай Андреевич Римский-Корсаков
Narození6.jul. / 18. března 1844greg.
Tichvin, Ruské impérium
Úmrtí21. června 1908 (ve věku 64 let)
Ljubensk, Ruské impérium
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Žánryinstrumentální hudba, duchovní hudba, opera
Povolánídirigent, hudební skladatelteoretik
Významná dílaŠeherezáda
Symfonie č.1
Zlatý kohoutek
Manžel(ka)Naděžda Nikolajevna Rimská-Korsakovová
DětiAndrej Nikolajevič Rimskij-Korsakov
Michail Nikolajevič Rimskij-Korsakov
RodičeAndrej Petrovič Rimskij-Korsakov
PříbuzníVoin Andrejevič Rimskij-Korsakov (sourozenec)
Irina Golovkina (vnučka)
PodpisPodpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Obraz od Valentina Serova z roku 1898

Byl členem umělecké skupiny zvané „Pětka“ nebo též „Mocná hrstka“. Jeho díla jsou často inspirována náměty z oblasti lidové slovesnosti (zejména pohádek). Rimskij-Korsakov jako první předložil svou představu synestetického (vícesmyslového) vnímání hudby (sluch a zrak), kde určitému tónu je pevně přiřazena určitá barva (viz níže).

ŽivotEditovat

Dětství raná létaEditovat

 
Korsakovův rodný dům

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov se narodil 18. března roku 1844 v Tichvinu nedaleko Petrohradu do aristokratické rodiny jako syn gubernátora. Ve své autobiografii Kronika mého hudebního života (Летопись моей музыкальной жизни) napsal, že se jeho hudební nadání projevilo velice brzy: „Ve dvou letech jsem již rozeznal všechny melodie, které mně matka zpívala, a ve třech nebo ve čtyřech jsem dokázal doprovázet svého otce při hraní na klavír údery na buben.“ V šesti letech se naučil hrát na klavír a rostl jeho zájem o partitury, které našel doma, včetně Glinkovy opery, Život za cara. Sám později vzpomínal, jak již tehdy hrával fantazie na melodie z Hugenotů, Rigoletta nebo Ivana Susanina.[1] První skladbu napsal v devíti letech („předehra“ pro klavír). Jelikož v rodině existovala námořnická tradice, a hudba nebyla v té době tak ceněna rodinou ani jím samým, šel Korsakov ve stopách svého bratra. V roce 1856 vstoupil do školy pro námořní kadety v Petrohradě, kde se jeho o dvaadvacet let starší bratr stal v roce 1862 (po Korsakovově odchodu) ředitelem.[2]

Jeho studentské povinnosti mu poskytovaly dostatek času věnovat se hudbě. Chodil na hodiny klavíru a jeho pedagog Théodor Canille mu přibližoval velké postavy světové hudby. S bratrem navštěvoval opery a orchestrální koncerty; k nim patřily hlavně Beethovenovy symfonie a Glinkova hudba. V 17 letech začal pracovat na své první symfonii. [2] V posledním roce školy, když bylo Korsakovovi osmnáct let, ho jeho učitel na klavír seznámil s třemi, v té době už známými skladateli – s Balakirevem, Kjujem a Musorgským. Balakirev viděl v Korsakovovi velkého skladatele a když mu Korsakov ukázal své první skladatelské pokusy, povzbuzoval ho do další práce.

Vrcholná létaEditovat

Přitažlivost hudby byla pro Korsakova po absolvování školy tak silná, že chtěl opustit námořní kariéru, ale rodina mu to nedovolila. Téměř tři roky cestoval po moři a navštívil např. New York, Rio de Janeiro a Londýn. V Londýně navštěvoval v Královské opeře v Covent Garden operní představení, a dokončil pomalou větu své symfonie. Po návratu do Ruska jako (jeho vlastními slovy) „diletanský důstojník občas provozující nebo poslouchající hudbu“, obnovil přátelství s Balakirevem a v říjnu 1865 dokončil svou symfonii es moll, opus 1. [2] Balakariev její provedení řídil na Nový rok. Rimskij-Korsakov se pod jeho vlivem inspiroval slovanskými lidovými melodiemi a tato národní linka charakterizuje většinu jeho díla.

 
Obraz od Repina z roku 1893

Po zbytek desetiletí spojoval Korsakov své námořnické povinnosti na souši s působením hudebníka. Napsal několik nových skladeb včetně programové druhé symfonie s podtitulem Antar nebo orchestrální fantazie Sadko, kterou později částečně použil ve stejnojmenné opeře. Začal také pracovat na své první opeře. [2] V červenci 1871 se mu podařilo, ač byl stále námořním poručíkem, bez formálního vzdělání v kompozici, učit na petrohradské konzervatoři; musel se sám potají učit, aby byl alespoň o krok před svými studenty. Brzy se stal odborníkem v oboru teorie skladby a instrumentace. Často pomáhal s instrumentací skladeb a oper jiných skladatelů, například Glinky nebo Musorgského. S Musorgským bydlel v tomto období v jednom bytě a má velký podíl na dokončení jeho skladby Soročinský jarmark nebo úpravě oper Chovanština a Boris Godunov.[2] [3]

Díky angažma v petrohradské konzervatoři získal Korzakov dostatečné finanční zázemí na to, aby se v červenci 1872 oženil s vynikající pianistkou a krásnou ženou Naděždou Purgoldovou[1], se kterou měl celkem sedm dětí. Manželka ho celý život podporovala v hudební kariéře, připravovala klavírní úpravy Korsakovových děl k publikaci. Vojenskou kariéru opustil v květnu roku 1873, když pro něj ministr pro námořní dopravu Krebbe, jeho přítel, vytvořil dobře placené místo inspektora hudebních těles ministerstva námořnictví; toto místo zastával v letech 1873-1884. Z popudu své nové funkce se začal mj. vážně zabývat studiem hudebních nástrojů – jejich konstrukcí i technikou hry.[1] Od roku 1874 začal také dirigovat, nejprve koncerty, později i operní představení.

V roce 1873 byla v Petrohradě uvedena první opera Rimského–Korsakova Pskovanka s námětem z ruské historie, po které následovala romantickokomická opera Májová noc (1880) a pohádková Sněhurka (1881). Korsakov se zdokonaloval a získal si i určité jméno. Své znalosti a energii obětavě věnoval hudbě svých přátel. V roce 1881 zemřel Musorgský, který zanechal svou hudbu ve značném nepořádku. Korsakov ji připravil k uvedení a uveřejnění. Též upravil operu Kníže Igor Alexandra Borodina, která bývá v Korsakovově verzi uváděna dodnes. [1]

Po třech operách se Rimskij–Korsakov asi deset let věnoval instrumentální hudbě. Skladby Třetí symfonie (C dur, op. 32), Španělské capriccio, Velikonoční ouvertura a zejména orchestrální suita Šeherezáda mu přinesly úspěch i v zahraničí. V roce 1889 dirigoval společně s Glazunovem koncerty ruské hudby na světové výstavě v Paříži. [2] V roce 1906 byl zvolen členem Královské švédské hudební akademie.

Na počátku devadesátých let se vrátil k opeře a do konce života vytvořil 12 oper, z nichž k nejznámějším patří Sadko, Pohádka o caru saltánovi nebo Zlatý kohoutek. Mnohá díla měla problémy s carskou cenzurou a byla uvedena v soukromých divadlech, například Mozart a Salieri, Kostěj Nesmrtelný nebo Zlatý kohoutek.

Pozdní léta a smrtEditovat

Během revolučních událostí v letech 1905-1907 Rimskij–Korsakov aktivně podporoval požadavky stávkujících studentů a otevřeně odsoudil kroky správy Petrohradské konzervatoře. Byl donucen rezignovat a vrátil se až po uklidnění situace, ale jeho kompetence byly omezeny. Mezi jeho žáky patřili například Alexandr Glazunov nebo Igor Stravinskij, kteří si svého učitele si velmi vážili.

Ke konci života trpěl anginou pectoris. Nikolaj Andrejevič Rimskij–Korsakov zemřel na infarkt na svém statku v Ljubansku v červnu roku 1908. Byl pohřben na Novoděvičím hřbitově v Petrohradě, ve 30. letech 20. století byly jeho ostatky přeneseny do Nekropole umělců na Tichvinském hřbitově. Zanechal velké dědictví, ze kterého žila jeho vdova Naděžda až do konce svého života. Premiéra jeho poslední opery Zlatý kohoutek se konala až v říjnu 1909 na scéně soukromého divadla v Moskvě.[2]

DíloEditovat

Svým dílem výrazně přispěl k rozvoji ruské národní hudby 19. století. Těžiště jeho tvorby představovaly především opery, ale skládal také symfonie, písně, komorní a vokální skladby. Byl také autorem Základů instrumentace, Praktické nauky o harmonii a dalších odborných spisů. Sestavil sborníky ruských lidových písní a napsal knihu vzpomínek Z letopisů mého hudebního života.

Přehled dělEditovat

OperyEditovat

Symfonická hudbaEditovat

  • Symfonie č.1
  • Symfonie č.2 (Antar)
  • Symfonie č.3
  • suita Šeherezáda
  • Capriccio Espagnol op.34

Komorní hudbaEditovat

  • Klavírní koncert v C-moll
  • Klavírní trio v C-moll
  • Klavírní quintet v B

Inscenace v Česku (výběr)Editovat

  • První inscenací díla Rimského-Korsakova na Národním divadle v Praze byla opera Sněhurka (Jarní pohádka). Dirigentem byl Karel Kovařovic, premiéra byla 29. 3. 1905[4]
  • V Brně byla Sněguročka poprvé uvedena 2. května 1928 v Divadle Na hradbách[5]
  • V pražském Národním divadle byla uvedena polovina z Korsakových 14 oper (např. Sadko, Carská nevěsta, Sněguročka, Pskoviťanka nebo naposledy v roce 1984 Příběh noci vánoční)[6]

Synestezie podle Rimského-KorsakovaEditovat

Nikolaj Rimskij-Korsakov vnímal barvy v souvztažnosti k jednotlivým tónům, resp. notám následujícím způsobem:

Nota Barva
C bílá
D žlutá
E safírová modř
F zelená
G zlatá
A růžová
H tmavě modrošedá

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Rimsky-Korsakov na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Bio. mistri.muzikus.cz [online]. [cit. 2021-06-04]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g CODR, Milan; PLEVKA, Bohumil. Přemožitelé času sv. 9. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Nikolaj Rimskij-Korsakov, s. 82–86. 
  3. Bio. mistri.muzikus.cz [online]. [cit. 2021-05-09]. Dostupné online. 
  4. Archiv Národního divadla: Sněguročka (1905)
  5. Národní divadlo Brno, Archiv: Sněguročka (1928). www.ndbrno.cz [online]. [cit. 2017-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-15. 
  6. OPERAPLUSREDAKCE2. Zpola (?) zapomenuté opery: Nikolaj Rimskij-Korsakov | OperaPlus [online]. [cit. 2021-06-04]. Dostupné online. (česky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat