Maxmilián Adam z Valdštejna

český šlechtic

Maxmilián Adam hrabě z Valdštejna (německy Maximilian Adam Graf von Waldstein; 162726. listopadu 1706 Vídeň) byl český šlechtic, dvořan a politik. Po ztrátě zadlužených statků v Čechách přesídlil trvale do Vídně, kde se uplatnil ve dvorských službách a nakonec získal vliv jako dlouholetý člen říšské dvorní rady (1669–1706).

Maxmilián Adam
hrabě z Waldsteinu
Erb rodu Valdštejnů
Erb rodu Valdštejnů
Říšský dvorní rada
Ve funkci:
1669 – 1706
PanovníkLeopold I., Josef I.
Tajný rada
Císařský komorník
Ve funkci:
1658 – ?
PanovníkLeopold I.

Narození1627
Úmrtí26. listopadu 1706 (ve věku 78–79 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
Choť
  • I. (1666) Kateřina Alžběta z Verdenberka (1650–1667)
  • II. (1672) Marie Eleonora Pálffyová z Erdödu (1651–1699)
RodičeLadislav Burian z Waldsteinu (1596–1645) a Anna Marie ze Starhembergu (1600–1682)
DětiMarie Alžběta z Valdštejna
Marie Františka z Valdštejna
PříbuzníMarie Eleonora Kolloničová z Kollegrádu[1] (vnučka)
Profesekomorník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Pocházel ze šlechtického rodu Valdštejnů, patřil k žehušické linii a byl nejstarším synem plukovníka Ladislava Buriana z Valdštejna (1596–1645).[2] Po otcově předčasné smrti byl vychováván matkou Annou, rozenou Starhembergovou (1600–1682). Absolvoval kavalírskou cestu po Evropě, doložen je například jeho studijní pobyt na univerzitě v Lovani.[3] Mezitím došlo k rozkladu otcova dědictví zatíženého vysokými dluhy, po částech bylo rozprodáno panství Světlá nad Sázavou[4][5] a v roce 1661 bylo prodáno panství Žehušice, které koupil hrabě Michael Osvald Thun-Hohenstein.[6]

Po ztrátě majetku v Čechách přesídlila rodina do Vídně, kde Maxmilián Adam začal budovat kariéru s podporou matčiných příbuzných z rodu Starhembergů (strýc Konrád Baltazar Starhemberg byl dlouholetým nejvyšším štolbou císařovny a místodržitelem v Dolním Rakousku).[7] V roce 1655 se stal číšníkem Ferdinanda III.[8] a v roce 1658 získal hodnost císařského komorníka, zúčastnil se také korunovace Leopolda I. ve Frankfurtu.[9] V roce 1669 byl jmenován členem říšské dvorní rady,[10] později dosáhl i titulu tajného rady. I když patřil k méně majetné větvi Valdštejnů, dokázal si vybudovat vlivné postavení u císařského dvora. Často zajížděl do Čech a díky přátelským vztahům s Karlem Ferdinandem z Valdštejna z hrádecké linie pobýval často ve Valdštejnském paláci na Malé Straně. V říšské dvorní radě byl pověřován řadou důležitých úkolů právní a diplomatické povahy, po smrti Dominika Ondřeje z Kounic jako služebně nejstarší člen rady vykonával dočasně kompetence říšského vicekancléře (1705–1706). Zemřel ve Vídni a byl pohřben ve valdštejnské hrobce v augustiniánském kostele, kde již předtím byly pochovány obě jeho manželky.[11]

Rodina editovat

Byl dvakrát ženatý, poprvé se oženil až ve čtyřiceti letech v roce 1666 s šestnáctiletou hraběnkou Kateřinou Alžbětou z Verdenberka (1650–1667), která však zemřela již po roce. Její závěť vylepšila Maxmiliánovy finanční poměry. Druhý sňatek uzavřel v roce 1672 ve Vídni s hraběnkou Marií Eleonorou Pálffyovou (1651–1699). Tímto manželstvím získal příbuzenské vazby na významnou uherskou rodinu Pálffyů, jeho švagry byli polní maršálové Mikuláš Pálffy (1657–1732) a Jan Pálffy (1663–1751).[12] Z druhého Maxmiliánova manželství pocházelo pět dětí, jediný syn Maxmilián Antonín Jan (1685) zemřel krátce po narození, v dětství zemřela také nejmladší dcera Marie Sidonie (1686–1698). Nejstarší dcera Marie Františka Josefa (1674–1734) byla manželkou císařského generála hraběte Antonína Amata Serényiho (1661–1738), majitele moravských panství Lomnice a Lysice. Další dcera Marie Alžběta (1679–1742) se provdala za císařského komorníka hraběte Jana Jindřicha Kolonicse (1679–1721).

Maxmiliánův mladší bratr Bertold Vilém z Valdštejna (1640–1724) byl dlouholetým hejtmanem hradeckého kraje, vlastnil statky ve východních Čechách a zasloužil se o barokní přestavbu města a zámku Lázně Bělohrad.

Rozměrný obraz s rodokmenem žehušické linie Valdštejnů je dnes součástí sbírek zámku v Mnichově Hradišti.[13]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. Ottův slovník naučný, díl 26.; Praha, 1907 (reprint 2002); s. 339 ISBN 80-7185-440-9
  3. KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 70 ISBN 978-80-7415-071-5
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 477
  5. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII.; Praha, 2008; s. 211 ISBN 978-80-7277-041-0
  6. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 569
  7. Rodokmen Starhembergů dostupné online Archivováno 1. 3. 2021 na Wayback Machine.
  8. Maxmilián Adam z Valdštejna na webu kaiserhof-geschichte dostupné online
  9. KUBEŠ, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou (1657–1658). Volby a korunovace ve Svaté říši římské v raném novověku; České Budějovice, 2009; s. 191 ISBN 978-80-86829-43-2
  10. Gschließer, Oswald von: Chronologische Liste der Reichshofräte ; Vídeň, 2014; s. 97 dostupné online
  11. HRBEK, Jiří: Proměny valdštejnské reprezentace. Symbolické sítě valdštejnského rodu v 17. a 18. století; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2015; s. 255 ISBN 978-80-7476-082-2
  12. Rodokmen Pálffyů dostupné online
  13. NAČERADSKÁ, Petra: Po stopách Valdštejnů; NPÚ Praha, 2020; s. 44–45 ISBN 978-80-7480-152-5

Literatura editovat

Externí odkazy editovat