Maxmilián Adam z Valdštejna
Maxmilián Adam hrabě z Valdštejna (německy Maximilian Adam Graf von Waldstein; 1627 – 26. listopadu 1706 Vídeň) byl český šlechtic, dvořan a politik. Po ztrátě zadlužených statků v Čechách přesídlil trvale do Vídně, kde se uplatnil ve dvorských službách a nakonec získal vliv jako dlouholetý člen říšské dvorní rady (1669–1706).
| Maxmilián Adam hrabě z Waldsteinu | |
|---|---|
| Říšský dvorní rada | |
| Ve funkci: 1669 – 1706 | |
| Panovník | Leopold I., Josef I. |
| Tajný rada | |
| Císařský komorník | |
| Ve funkci: 1658 – ? | |
| Panovník | Leopold I. |
| Narození | 1627 |
| Úmrtí | 26. listopadu 1706 (ve věku 78–79 let) Vídeň  Habsburská monarchie |
| Titul |  hrabě |
| Choť |
|
| Rodiče | Ladislav Burian z Waldsteinu (1596–1645) a Anna Marie ze Starhembergu (1600–1682) |
| Děti | Marie Alžběta z Valdštejna Marie Františka z Valdštejna |
| Příbuzní | Marie Eleonora Kolloničová z Kollegrádu[1] (vnučka) |
| Profese | komorník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatPocházel ze šlechtického rodu Valdštejnů, patřil k žehušické linii a byl nejstarším synem plukovníka Ladislava Buriana z Valdštejna (1596–1645).[2] Po otcově předčasné smrti byl vychováván matkou Annou, rozenou Starhembergovou (1600–1682). Absolvoval kavalírskou cestu po Evropě, doložen je například jeho studijní pobyt na univerzitě v Lovani.[3] Mezitím došlo k rozkladu otcova dědictví zatíženého vysokými dluhy, po částech bylo rozprodáno panství Světlá nad Sázavou[4][5] a v roce 1661 bylo prodáno panství Žehušice, které koupil hrabě Michael Osvald Thun-Hohenstein.[6]
Po ztrátě majetku v Čechách přesídlila rodina do Vídně, kde Maxmilián Adam začal budovat kariéru s podporou matčiných příbuzných z rodu Starhembergů (strýc Konrád Baltazar Starhemberg byl dlouholetým nejvyšším štolbou císařovny a místodržitelem v Dolním Rakousku).[7] V roce 1655 se stal číšníkem Ferdinanda III.[8] a v roce 1658 získal hodnost císařského komorníka, zúčastnil se také korunovace Leopolda I. ve Frankfurtu.[9] V roce 1669 byl jmenován členem říšské dvorní rady,[10] později dosáhl i titulu tajného rady. I když patřil k méně majetné větvi Valdštejnů, dokázal si vybudovat vlivné postavení u císařského dvora. Často zajížděl do Čech a díky přátelským vztahům s Karlem Ferdinandem z Valdštejna z hrádecké linie pobýval často ve Valdštejnském paláci na Malé Straně. V říšské dvorní radě byl pověřován řadou důležitých úkolů právní a diplomatické povahy, po smrti Dominika Ondřeje z Kounic jako služebně nejstarší člen rady vykonával dočasně kompetence říšského vicekancléře (1705–1706). Zemřel ve Vídni a byl pohřben ve valdštejnské hrobce v augustiniánském kostele, kde již předtím byly pochovány obě jeho manželky.[11]
Rodina
editovatByl dvakrát ženatý, poprvé se oženil až ve čtyřiceti letech v roce 1666 s šestnáctiletou hraběnkou Kateřinou Alžbětou z Verdenberka (1650–1667), která však zemřela již po roce. Její závěť vylepšila Maxmiliánovy finanční poměry. Druhý sňatek uzavřel v roce 1672 ve Vídni s hraběnkou Marií Eleonorou Pálffyovou (1651–1699). Tímto manželstvím získal příbuzenské vazby na významnou uherskou rodinu Pálffyů, jeho švagry byli polní maršálové Mikuláš Pálffy (1657–1732) a Jan Pálffy (1663–1751).[12] Z druhého Maxmiliánova manželství pocházelo pět dětí, jediný syn Maxmilián Antonín Jan (1685) zemřel krátce po narození, v dětství zemřela také nejmladší dcera Marie Sidonie (1686–1698). Nejstarší dcera Marie Františka Josefa (1674–1734) byla manželkou císařského generála hraběte Antonína Amata Serényiho (1661–1738), majitele moravských panství Lomnice a Lysice. Další dcera Marie Alžběta (1679–1742) se provdala za císařského komorníka hraběte Jana Jindřicha Kolonicse (1679–1721).
Maxmiliánův mladší bratr Bertold Vilém z Valdštejna (1640–1724) byl dlouholetým hejtmanem hradeckého kraje, vlastnil statky ve východních Čechách a zasloužil se o barokní přestavbu města a zámku Lázně Bělohrad.
Rozměrný obraz s rodokmenem žehušické linie Valdštejnů je dnes součástí sbírek zámku v Mnichově Hradišti.[13]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 26.; Praha, 1907 (reprint 2002); s. 339 ISBN 80-7185-440-9
- ↑ KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 70 ISBN 978-80-7415-071-5
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 477
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII.; Praha, 2008; s. 211 ISBN 978-80-7277-041-0
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 569
- ↑ Rodokmen Starhembergů dostupné online Archivováno 1. 3. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Maxmilián Adam z Valdštejna na webu kaiserhof-geschichte dostupné online
- ↑ KUBEŠ, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou (1657–1658). Volby a korunovace ve Svaté říši římské v raném novověku; České Budějovice, 2009; s. 191 ISBN 978-80-86829-43-2
- ↑ Gschließer, Oswald von: Chronologische Liste der Reichshofräte ; Vídeň, 2014; s. 97 dostupné online
- ↑ HRBEK, Jiří: Proměny valdštejnské reprezentace. Symbolické sítě valdštejnského rodu v 17. a 18. století; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2015; s. 255 ISBN 978-80-7476-082-2
- ↑ Rodokmen Pálffyů dostupné online
- ↑ NAČERADSKÁ, Petra: Po stopách Valdštejnů; NPÚ Praha, 2020; s. 44–45 ISBN 978-80-7480-152-5
Literatura
editovat- HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740; NPÚ Ústí nad Labem, NLN Praha, 2013; 860 s. ISBN 978-80-7422-233-7
