Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême
Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême (6. srpen 1775 – 3. červen 1844, celým jménem Louis-Antoine d'Artois, fils de France, duc d'Angoulême) byl francouzský princ z dynastie Bourbonů a poslední francouzský dauphin. 2. srpna 1830 se stal na 20 minut podle následnického práva legitimním francouzským a navarrským králem jako Ludvík XIX. Poté byl v letech 1836 až 1844 pretendentem francouzského (a navarrského) trůnu.
| Ludvík XIX. | |
|---|---|
| král francouzský a navarrský | |
 Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême | |
| Doba vlády | 2. srpna 1830 (20 minut) jako pretendent: 1836–1844 |
| Úplné jméno | Louis-Antoine d'Artois, fils de France, duc d'Angoulême |
| Tituly | hrabě z Artois vévoda z Angoulême |
| Křest | 28. srpna 1785 |
| Narození | 6. srpen 1775 Versailles, Paříž |
| Úmrtí | 3. červen 1844 (68) Graffenberg, Gorizia, Rakouské císařství |
| Pohřben | Nova Gorica, Slovinsko |
| Předchůdce | Karel X. |
| Nástupce | Jindřich, hrabě z Chambord |
| Manželka | Marie Terezie Bourbonská |
| Rod | Kapetovci |
| Dynastie | Bourboni |
| Otec | Karel X. |
| Matka | Marie Tereza Savojská |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Původ
editovatNarodil se 6. srpna 1775 jako nejstarší syn Karla, hraběte z Artois (budoucí král Karel X.) a jeho ženě princezně Marii Tereze Savojské. Poté, co se jeho otec stal v roce 1824 králem jako Karel X., stal se Ludvík Antonín následníkem trůnu a získal titul Dauphin (1824–1836). Jako následník trůnu podporoval otcovu politiku a řízení státu.
Ludvík Antonín zůstal po celý život bezdětný.
Vláda
editovatPo sesazení a abdikaci krále Karla X. se krátce na 20 minut v roce 1830 stal (alespoň podle následnického práva) králem právě jeho syn Ludvík Antonín jako Ludvík XIX. Poté musel i on ustoupit nátlaku a přibližně po 20 minutách pouze „titulární vlády“ abdikovat jako jeho otec ve prospěch svého 10letého synovce Jindřicha, hraběte de Chambord. Liberální, buržoazií kontrolovaná Poslanecká sněmovna odmítla potvrdit dokonce i nástupnictví mladého hraběte, který se (stal) měl stát králem Jindřichem V. a místo toho ve volbě bojkotované zástupci konzervativců prohlásila francouzský trůn za prázdný. K moci se tak dostává vůbec poslední francouzský král Ludvík Filip, vévoda Orleánský, z vedlejší linie rodu Bourbonů, Bourbon-Orléans. Poté společně se svým otcem Karlem, manželkou Marií Terezií Bourbonskou a synovcem Jindřichem odcestoval do Rakouského císařství. V letech 1832–1836 pobýval i na Pražském hradě[1]. Později zemřel na zámku Graffenberg v Gorizii.
Díky své přibližně dvacetiminutové „vládě“ je prozatím panovník, který vládl nejkratší dobu, kterou údajně strávil tím, že poslouchal svou ženu a její prosby, že nemá podepsat abdikaci.
Po nástupu Ludvíka Filipa na francouzský trůn se stal legitimistickým uchazečem bývalý král Karel X., po jeho smrti se jím stal v roce 1836 jeho syn Ludvík Antonín (Ludvík XIX.). Když v roce 1844 zemřel bezdětný, stal se legitimistickým pretendentem francouzského trůnu jeho synovec Jindřich, hrabě z Chambord.
Předkové
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis Antoine, Duke of Angoulême na anglické Wikipedii.
- ↑ HALATA, Martin; ŠULA, Michal; KARASOVÁ, Daniela. Na slunečné straně. Městský trakt Pražského hradu jako habsburské sídlo 1800-1918. Praha: Gallery, 2013. 481 s. ISBN 978-80-86990-88-0. S. 358–361.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Ludvík XVII. |
|
Dauphin z Viennois 1824–1830 |
|
Nástupce: - |
| Předchůdce: Karel X. |
|
Titulární král Francie a Navarry legitimistický pretendent 1836–1844 |
|
Nástupce: Jindřich V. |
