Ludvík XVII.
Ludvík XVII. (27. března 1785, Paříž – 8. června 1795, Paříž), celým jménem: Ludvík Karel Bourbonský, byl od roku 1789 francouzským následníkem trůnu a jako takovému mu náležel titul dauphin z Viennois. Po smrti svého otce, který byl popraven za Velké francouzské revoluce „z rozhodnutí lidu“ v roce 1793, jej monarchisté prohlásili francouzským králem jako Ludvíka XVII. Náležel k Bourbonské dynastii.
| Ludvík XVII. | |
|---|---|
| Francouzský a navarrský král | |
 Ludvíkův portrét od Alexandra Kucharskeho, 1792 | |
| Doba vlády | 1793–1795 |
| Korunovace | nebyl korunován |
| Úplné jméno | Ludvík Karel Bourbonský |
| Tituly | JKV královský princ JKV francouzský dauphin JKV normanský vévoda |
| Narození | 27. března 1785 Versailles, Francouzské království |
| Úmrtí | 8. června 1795 (ve věku 10 let) Pařížský Templ, První Francouzská republika |
| Pohřben | Bazilika Saint-Denis, Saint-Denis |
| Předchůdce | Ludvík XVI. |
| Nástupce | Napoleon I. De facto nástupcem jako císař Francouzů v roce 1804. Nástupcem de jure byl Ludvík XVIII. jako další král. |
| Rod | Kapetovci |
| Dynastie | Bourboni |
| Otec | Ludvík XVI. |
| Matka | Marie Antoinetta |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatLudvík se narodil z manželství francouzského krále Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. Jeho prarodiči byli z matčiny strany královna Marie Terezie a císař František I. Štěpán a z otcovy strany dauphin Ludvík Ferdinand Bourbonský, jenž zemřel dříve, než mohl nastoupit na trůn, a Marie Josefa Karolína Saská, dcera Augusta III., polského krále a kurfiřta saského (zde vládl pod jménem Fridrich August II.). Měl tři sourozence, z nichž dva byli starší. O rok mladší sestra Žofie Helena Beatrice (1786–1787) zemřela jako batole a bratr Ludvík Josef (1781–1789), po jehož smrti se stal následníkem trůnu, v sedmi letech. Nejstarší ze sourozenců Marie Terezie (1778–1851), zvaná Madam Royal, se jako jediná dožila dospělosti a později se jako manželka Ludvíka XIX. na 20 minut (Ludvík abdikoval) stala francouzskou královnou.
Finanční situace království, v němž vládl jeho otec, byla špatná a matka přilévala oleje do ohně svým rozmařilým životem. Otec se snažil situaci státu zachránit finančními reformami, proti kterým se ovšem postavila šlechta. Zhoršující se politická situace vyústila v revoluci, Pařížané dobyli Bastilu a Ústavodárné národní shromáždění vypracovalo ústavu, již král v září 1791 potvrdil. Většina poslanců si pokračování revoluce nepřála, byly zde ale skupiny (nejvýznamnější jakobíni), které si přály republiku. Těm král nahrál ještě téhož roku, když se i s rodinou pokusil o útěk do zahraničí. Celá akce byla ovšem prozrazena, uprchlíci chyceni a odvezeni do Paříže. Od té chvíle byli Ludvík i Marie Antoinetta spolu s rodiči nuceni pobývat v Tuileriích, které se jim staly domácím vězením.
Situace rodiny začala být vážná, když se do čela povstání postavil Georges Danton. V noci z 9. na 10. srpna 1792 byl otec zatčen a uvězněn. Dne 21. září 1792 Národní konvent otce sesadil z trůnu a následující den vyhlásil Francii republikou. Ludvík XVI. byl popraven 21. ledna 1793. Sedmiletý Ludvík byl však roajalisty prohlášen za krále.
Věznění a smrt
editovatZbytek života strávil Ludvík ve vězení v Templu a jeho dozorcem byl až do jeho smrti pod gilotinou švec Antoine Simon, který měl dohlížet na chlapcovu převýchovu. Simon byl však nejen jakobín, ale hlavně republikánský fanatik a násilník. Chlapce psychicky i fyzicky týral, navykl ho také na alkohol. Podle názoru některých historiků k němu ve věku 8 let přiváděl prostitutku, která ho nakazila syfilidou. Simon jej také nutil verbálně urážet jeho matku a sestru, bylo mu dáno k podpisu i doznání, že měl poměr právě se svou matkou.[1] Po „vychovatelově“ smrti byl malý král izolován ve zvláštní cele. Podmínky byly otřesné. Jídlo mu podávali skrz malé okénko, jinak byl stále sám bez jakéhokoli vybavení. V cele neměl žádné oblečení na převlečení ani toaletu. V červenci 1794, po popravě ševce Simona, byl mladému králi určen nový vychovatel, který ho v samovazbě navštívil. Král byl v ubohém stavu – pokrytý výkaly a boláky, plný vší a nemohl chodit, protože měl oteklá kolena. Novým dozorcem byl ustanoven Christophe Laurent, který v září nechal vyčistit královu celu. Lékař, který krále prohlédl, doporučil jeho okamžitě přestěhování. Ačkoli k němu došlo, Ludvík zemřel vysílením 8. června 1795.[1]
Vývod z předků
editovatOdkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis XVII na francouzské Wikipedii.
- ↑ a b Desetiletého Ludvíka XVII. utrýznili k smrti. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-6-21]. Dostupné online.
Literatura
editovat- CADBURYOVÁ, Deborah. Ztracený král Ludvík XVII.. Praha: Ikar, 2004. ISBN 80-249-0428-4.
- SIPRIOT, Pierre. Ludvík XVII. : neznámý příběh následníka francouzského trůnu, syna Marie Antoinetty a Ludvíka XVI.. Praha: Brána, 1999. ISBN 80-7243-034-3.
- Bloy, Léon: Syn Ludvíka XVI. Vydal a přeložil Josef Florian, Hladov - Stará říše, Morava, 1904. Ke stažení zde.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík XVII. Francouzský na Wikimedia Commons - Záhada Karel Kapet Archivováno 17. 10. 2009 na Wayback Machine.
- Osud Ludvíka XVII.[nedostupný zdroj]
- Syn Ludvíka XVI.
| Předchůdce: Ludvík Josef Bourbonský |
|
Dauphin z Viennois 1789–1793 |
|
Nástupce: Ludvík Antonín |
| Předchůdce: Ludvík XVI. |
|
Titulární král Francie a Navarry 1793–1795 |
|
Nástupce: Ludvík XVIII. |
