Otevřít hlavní menu

Ladislav Štoll

český politik, akademik, literární teoretik a novinář

Ladislav Štoll (26. června 1902 Jablonec nad Nisou[1]6. ledna 1981 Praha) byl český marxistický literární kritik, představitel stalinistického (ždanovského) pojetí teorie umění, československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a ministr vlád Československa.

prof. Ladislav Štoll

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1954 – 1960

Čs. ministr vysokých škol
Ve funkci:
1953 – 1953

Čs. ministr školství
Ve funkci:
1953 – 1954
Předchůdce Ernest Sýkora
Nástupce František Kahuda

Čs. ministr kultury
Ve funkci:
1954 – 1960
Předchůdce Václav Kopecký
Nástupce František Kahuda
Stranická příslušnost
Členství KSČ

Narození 26. června 1902
Jablonec nad Nisou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 6. ledna 1981 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Malá Skála
Národnost česká
Choť Vlasta Štollová, roz. Zíková
Rodiče

Emil Štoll

Anna Štollová, roz. Škopánová
Děti

doc. Ing. Ivan Štoll, CSc.

Ing. Vladimír Štoll
Příbuzní

Mgr. Pavel Štoll, Ph.D.

prof. MgA. Martin Štoll, Ph.D.
Profese literární vědec, kritik a publicista, pedagog a politik
Ocenění Řád republiky
Řád Vítězného února
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

BiografieEditovat

Mládí a veřejné aktivity před rokem 1945Editovat

Narodil se v rodině nájemce zámeckého hostince na Malé Skále u Turnova Emila Štolla (1873–1917, zahynul v 1. světové válce, pochován v Békesčábě, Maďarsko) a jeho ženy Anny, rozené Škopánové (1878–1927).[1] Vystudoval reálku v Turnově (1920) a obchodní dopravní abiturientský kurs na jednoroční obchodní akademii v Praze-Karlíně (1921), vojenskou službu absolvoval u letectva (1922–24). V roce 1930 jako mimořádný posluchač navštěvoval přednášky F. X. Šaldy a Z. Nejedlého na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval v Praze v Eskomptní bance a Živnobance jako úředník, odkud byl v roce 1931 propuštěn za článek Úředníci v Levé frontě o sympatiích bankovního úřednictva ke komunismu a jeho postavení v době krise.[2] Po svém propuštění se stal komunistickým novinářem a začal se věnovat literární kritice.

Roku 1926 vstoupil do KSČ, v roce 1929 se oženil. Byl předním členem Levé fronty a odpovědným redaktorem stejnojmenného časopisu. Od roku 1934 byl redaktorem Rudého práva. Roku 1934 byl stranou vyslán do Moskvy jako překladatel Marxových a Engelsových spisů z němčiny, kde zůstal s rodinou až do roku 1936. S Juliem Fučíkem se podílel na českém vysílání moskevského rozhlasu. Mobilizace se zúčastnil jako poručík bombardovací letky detašované v Horních Počernicích. Během okupace Československa pracoval v Akciové společnosti pro zpracování kukuřice (1939-1945), podílel se na vydávání ilegálního Rudého práva, za což byl v roce 1944 několikrát vyšetřován gestapem.[3]

Veřejné a politické aktivity po roce 1945Editovat

V roce 1947 se stal místopředsedou Kulturní jednoty, která sdružovala kulturní a uměleckou obec. V dubnu 1948 patřil k hlavním řečníkům na Sjezdu národní kultury.[4]

Po roce 1948 vystřídal mnoho politických funkcí, ve kterých vždy obhajoval marxisticko-leninské a stalinistické pojetí literatury. Jeho kritika odsoudila mnoho významných literátů do pozice, kdy nemohli publikovat. Jeho kritiky a postoje vůči katolickému okruhu spisovatelů napomohly jejich věznění. V roce 1950 publikoval zásadní ideologické dílo Třicet let bojů za českou socialistickou poesii,[5] které v následujících letech rozdělilo uměleckou obec na schvalované a potlačované tvůrce a směry.

Od roku 1946 byl profesorem a později rektorem Vysoké školy sociální a politické, což je dodnes často zmiňováno jako světová rarita – Štoll byl totiž pouhým absolventem reálky a jednoročního kurzu na obchodní akademii. Od roku 1952 byl předsedou vládní komise pro budování ČSAV, pak náměstkem ministra školství a posléze se stal přímo členem vlády. V roce 1953 působil ve vládě Viliama Širokého jako ministr vysokých škol, v letech 19531954 v téže vládě jako ministr školství.[6] V následující druhé vládě Viliama Širokého v letech 19541960 byl ministrem kultury.[7] V těchto funkcích se podílel na stagnaci české literatury a na zakázání literárních projevů odlišných od stalinistické normy.

Zároveň byl dlouhodobě předním funkcionářem KSČ. VIII. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ, XIII. sjezd KSČ, XIV. sjezd KSČ a XV. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. V roce 1955 a znovu roku 1962 mu byl udělen Řád republiky. Roku 1951 a 1972 se stal laureátem státní ceny Klementa Gottwalda a roku 1973 získal Řád Vítězného února.

Od roku 1956 byl členem korespondentem ČSAV, od roku 1960 akademikem. V letech 19491952 zastával funkci rektora Vysoké školy politických a hospodářských věd a v letech 19561961 působil coby rektor Institutu společenských věd při ÚV KSČ.

Po roce 1960 začala s uvolňováním literatury klesat i jeho moc, přesto se podílel na zákazu představení Otvírání studánek Bohuslava Martinů v divadle Laterna magika a odchodu režiséra Alfréda Radoka.[8] V letech 19621968 vedl Ústav pro českou a světovou literaturu ČSAV. Významně se podílel na „normalizaci“ v kultuře a společenských vědách. Byl např. významným spolusignatářem zásadního prohlášení Naše cesta je leninismus z března 1970.[9]

Roku 1972 byl opětovně jmenován ředitelem Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, kterým byl až do své smrti. Po smrti mu byl vystrojen státní pohřeb, jeho urna byla proti jeho poslední vůli uložena v Národním památníku na Vítkově, od roku 1990 je podle svého přání pochován v rodinné hrobce na Malé Skále.

Kritika Ladislava Štolla na 2. sjezdu československých spisovatelůEditovat

Ve svém referátu na pracovní konferenci Svazu československých spisovatelů v roce 1950 odsoudil Ladislav Štoll ve svém vystoupení Třicet let bojů za českou socialistickou poesii zejména poesii Františka Halase.[5] František Hrubín na 2. sjezdu československých spisovatelů toto stanovisko emotivně negoval, mj. slovy: "...Budoucí vykladači Halasova díla nesmějí opomenout Nezvalův rozbor, zatímco Štollův jim nebude k žádnému užitku...".[10]

DíloEditovat

S publikováním v tisku začal během vojenské služby u letectva, které ho inspirovalo k prvním básním.[11] Především psal poezii povídky a fejetony pro levicové časopisy. V meziválečném období se zpočátku pokoušel o beletristickou tvorbu (Člověk v aeroplánu, Otrávený chléb), od roku 1928 se věnoval literární kritice podřízené zájmům KSČ.[12]

  • Člověk v aeroplánu, 1927
  • Otrávený chléb, 1929
  • Občan F. X. Šalda, 1977
  • Politika a světový názor, 1946
  • Skutečnosti tváří v tvář, 1948
  • Třicet let bojů za českou socialistickou poesii, 1950
  • Veliký člověk Maxim Gorkij, 1951 projev vydáno i knižně
  • Literatura a kulturní revoluce 1959
  • Z bojů na levé frontě, 1964
  • O tvar a strukturu v slovesném umění, 1966
  • Umění a ideologický boj., dva díly první do r. 1959 a druhý do 1971
  • O modernosti a modernismu v umění, 1974
  • Socialismus a osobnosti, 1974
  • Básník a naděje, 1975
  • K dějinám politických ideologií v období renesance, 1983
  • Z kulturních zápasů, 1986

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu farnost Jablonec nad Nisou
  2. Ladislav Štoll: Úřednící. Levá fronta. 12/1930-1931, s. 53. Dostupné online. 
  3. KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948-1953. 1.. vyd. Praha: Libri, 2002. 275 s. ISBN 80-7277-093-4. S. 233-234. 
  4. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 477, 495. (česky) 
  5. a b Ladislav ŠtollTřicet let bojů za českou socialistickou poesii (úryvky)
  6. Přehled členů vlády Antonína Zápotockého a Viliama Širokého
  7. Přehled členů druhé vlády Viliama Širokého
  8. Lucie Kocourková: Laterna magika, Příběh značky 2
  9. Naše cesta je leninismus. Rudé právo. 3. 3. 1970, s. 3. Dostupné online. 
  10. Projev Františka Hrubína na 2. sjezdu československých spisovatelů
  11. Ladislav Štoll: Letcova píseň. Národní listy (příloha). 16. 12. 1923, s. 13. Dostupné online. 
  12. MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Kapitola Ladislav Štoll, s. 774-779. 

LiteraturaEditovat

  • MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Kapitola Ladislav Štoll, s. 774-779. 

Externí odkazyEditovat