Otevřít hlavní menu

Ksukolovití (Daubentoniidae) je čeleď z podřádu poloopic obývajících Madagaskar. Čeleď má pouze jeden rod s jedním recentním (zachovalým) druhem ksukolem ocasatým (Daubentonia madagascariensis) a s jedním vymřelým druhem ksukolem velkým (Daubentonia robusta). Ksukol ocasatý je také známý pod jménem aye-aye.

Jak číst taxoboxKsukolovití
alternativní popis obrázku chybí
Ksukol v přirozeném prostředí (Daubentonia madagascariensis)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída savci (Mammalia)
Nadřád placentálové (Placentalia)
Řád primáti (Primates)
Podřád poloopice (Strepsirrhini)
Infrařád Chiromyiformes
Čeleď ksukolovití (Daubentoniidae)
Gray, 1863
Některá data mohou pocházet z datové položky.
  Ksukol z blízka   (Daubentonia madagascariensis)

Obsah

PopisEditovat

Tyto největší noční poloopice patří k vývojově nejstarší větvi, která se oddělila od prapředka lemurů asi v době Paleocénu nebo Eocénu. Měří asi 30 až 37 cm a ocas 44 až 53 cm. Váží přibližně 2,5 kg, samice bývá cca o 100 gramů lehčí. Jiné znaky pohlavního dimorfismu nejsou běžně patrné.

Dospělí ksukolové mají srst barvy černé nebo tmavě hnědé, ocas huňatý tvarem podobný veverce, v černé srsti občas prosvítají bílé chlupy. Boltce uší mají výrazné, v obličeji jsou nápadné světélkující oči přizpůsobeny k nočnímu vidění, ohraničeny tmavšími kruhy. Přední zuby, řezáky, jim v obou čelistech rostou po celý život. Úzká ústa a čenich jsou vzhledem typicky hlodavčí. Samice mají mléčné žlázy a bradavky v oblasti třísel. Oči jim překrývá zvláštní průhledná zvlhčující membránu, tzv. třetí víčko.

Na předních končetinách mají silný palec s plochým nehtem, který může být od ostatních prstů hodně oddálen, je částečně protistojný. Ostatní prsty jsou na konci paličkovitě ztluštěné a mají drápy. Zvláštní je prostřední prst, ten je tenký a asi o třetinu delší než ostatní, používají ho k čistění srstí i opatřování potravy.

StravováníEditovat

Jsou to všežravci, jejich potravou jsou rozličné ovoce, ořechy, semena, bambusové výhonky i pupeny květů, houby, larvy hmyzu i samotný hmyz. Larvy nebo hmyz vytahují prodlouženým prstem ze skulin, případně se k nim prokousávají ostrými řezáky. Tento prst používají i k pití tak, že ho smočí v tekutině a rychle v tlamě olíznou (až 3x za sekundu).

Pokud nemají dostatek vhodné potravy, vydávají se na plantáže domorodců, kde se krmí jejích výpěstky, tj. kokosy, mangem, cukrovou třtinou a případně i vejci z kurníků. Při hledání potravy se vzdalují od lesa i přes kilometr daleko.

Způsob životaEditovat

Ksukolovití žijí ostrůvkovitě na východním, severním a severozápadním pobřeží v deštných pralesích a také se vyskytují v listnatých lesích až do nadmořské výšky 1800 metrů. Den prospí v jednoduchých hnízdech v rozsochách stromů a po západu slunce se vydávají na pastvu a lov. Popolézají pomalu po větvích a hledají jak rostlinou potravu, tak poslouchají zda neuslyší zvuky larev hmyzu pod kůrou nebo ve štěrbinách. Vertikální směrem lezou za pomoci drápů celkem snadno a protože téměř neskáči, přesunují se z jednoho stromu na druhý po zemi. Pohybují se po čtyřech končetinách jak na stromech, tak i po zemi. Převážnou část noci stráví nasloucháním a odpočinkem.

Samci i samice mimo období páření žijí samostatně, potkávají se jen při pastvě. Každý jednotlivec má svoje území, samec o rozloze asi 320 m² a samice 80 m². Samčí a samičí areály se překrývají a samec má na svém několik samičích. Svá území si značkují výměšky pachových žláz, které mají odpudit konkurenty. V období páření jsou samci vůči sobě agresivní, o spáření rozhodují samice.

RozmnožováníEditovat

Březost samice ksukolovitých trvá asi 5 měsíců. Po narození, většinou jednoho, mláděte ho samice kojí asi 7 měsíců a pak ještě zůstává u matky asi dva roky než dospěje. Samec se o mládě stará minimálně. Samice má trvalou ovogenezi, produkuje vajíčka průběžně.

Průměrná doba života ve volné přírodě není známa, v zajetí se jedinec dožil až 23 let. Ksukolovití jsou živočichové žijící velice skrytě a většina znalostí o jejich způsobu života je odpozorována z umělých chovů. Jediným vážnějším přirozeným nepřítelem ksukolovitých je fosa (Cryptoprocta ferox).

OhroženíEditovat

Podle IUCN jsou ksukolové považováni za téměř ohrožený druh. Je to zapříčiněno likvidaci původních biotopů pro těžbu kvalitního dřeva nebo pro výsadbu monokulturních plantáží, i prostým mýcením lesa za účelem rozšiřování polí k uživení zvětšující se domorodé populace. To vše ksukolovitým zmenšuje nutný životní prostor pro získání vhodné potravy a odděluje od sebe jednotlivé populace.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

  • DOBRORUKA, Luděk. Zvířata celého světa. Svazek 5. [s.l.]: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. 

Externí odkazyEditovat