Konstantin Hohenlohe-Schillingsfürst

rakouský úředník a generál

Konstantin Viktor Arnošt Emil Karel Alexandr princ zu Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (Konstantin / Constantin Viktor Ernst Emil Karl Alexander Prinz zu Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst) (8. září 1828, Wildegg – 14. února 1896, Vídeň) byl rakouský generál a dvořan z významné německé šlechty. Od roku 1848 sloužil v rakouské armádě, nakonec dosáhl hodnosti c. k. generála jízdy (1884). U dvora zastával třicet let funkci nejvyššího hofmistra (1866–1896). Jeho syn Konrad (1863–1918) byl rakouským ministerským předsedou (1906), další syn Gottfried Hohenlohe-Schillingsfürst (1867–1932) byl rakousko-uherským velvyslancem v Německu (1914–1918). Potomstvo se v několika generacích spříznilo s rodem Habsburků.

Konstantin princ Hohenlohe-Schillingsfürst
Císařský nejvyšší hofmistr a c.k. generál jízdy Konstantin princ Hohenlohe-Schillingsfürst (1893)
Císařský nejvyšší hofmistr a c.k. generál jízdy Konstantin princ Hohenlohe-Schillingsfürst (1893)

Doživotní člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1867 – 14. února 1896
Panovník František Josef I.

Nejvyšší hofmistr císařského dvora
Ve funkci:
1866 – 14. února 1896 (do 1867 provizorně)
Panovník František Josef I.
Předchůdce Karel František z Liechtensteinu
Nástupce Rudolf z Liechtensteinu

Plukovník císařských tělesných gard
Panovník František Josef I.

C. k. komorník
Panovník František Josef I.
Vojenská služba
Hodnost 1864: plukovník, 1870 generálmajor, 1875: polní podmaršál, 1884: generál jízdy

Narození 8. září 1828
Wildeck
HesenskoHesensko Hesensko
Úmrtí 14. února 1896 (ve věku 67 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť (1859) Marie Paulina ze Sayn-Wittgensteinu (1837–1920)
Rodiče František Josef z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1787–1841) a
Konstancie z Hohenlohe-Langenburgu (1792–1847)
Děti Konrad Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst
Gottfried zu Hohenlohe-Schillingsfürst
Příbuzní Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst, Gustav Adolf zu Hohenlohe-Schillingsfürst a Victor I, vévoda ratibořský (sourozenci)
Františka z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu a Marie zu Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (vnoučata)
Profese důstojník
Ocenění Řád sv. Ondřeje
Commons Konstantin zu Hohenlohe-Schillingsfürst
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

 
Konstantin Hohenlohe-Schillingsfürst (1871)

Pocházel z významného německého rodu Hohenlohe, patřil k linii Hohenlohe-Schillingsfürst. Narodil se na zámku Wildegg jako šestý syn knížete Františka Josefa Hohenlohe-Schillingsfürsta (1787–1841) a jeho manželky Konstancie, rozené princezny Hohenlohe-Langenburg (1792–1847). Konstantin studoval ve Vratislavi a na rozdíl od svých starších bratrů vstoupil do služeb habsburské monarchie. V srpnu 1848 vstoupil jako kadet do rakouské armády, ještě téhož roku byl povýšen na poručíka a díky svému původu rychle postupoval v hodnostech. Jako major se v roce 1859 stal pobočníkem císaře Františka Josefa, v roce 1864 dosáhl hodnosti plukovníka. Po smrti prince Karla z Lichtenštejna byl v roce 1866 jmenován provizorním nejvyšším císařským hofmistrem, v roce 1867 mu byla tato funkce potvrzena definitivně a setrval v ní třicet let až do své smrti, byl též plukovníkem císařských tělesných gard. Jako nejvyšší hofmistr měl mimo jiné na starosti správu císařských budov a podílel se na nové výstavbě na místě zrušených hradeb. V roce 1867 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny a v roce 1870 dosáhl hodnosti generálmajora. Mimo aktivní vojenskou službu byl nakonec povýšen na polního podmaršála (1875) a generála jízdy (1884). V roce 1883 se stal rytířem Řádu zlatého rouna, dále byl nositelem uherského Řádu sv. Štěpána a rytířem Maltézského řádu. Řadu vyznamenání obdržel také od zahraničních panovníků, byl nositelem pruského Řádu černé orlice, ruských řádů Sv. Ondřeje a Sv. Alexandra Něvského nebo rytířem velkokříže francouzské Čestné legie. V rámci svých aktivit v podpoře umění a kultury byl mimo jiné kurátorem Akademie výtvarných umění ve Vídni a Rakouského uměleckoprůmyslového muzea, angažoval se také jako člen řady spolků.

RodinaEditovat

V roce 1859 se ve Výmaru oženil s princeznou Marií Paulinou Sayn-Wittgensteinovou (1837–1920), která patřila k nejbohatší německé šlechtě a ve Vídni aktivně podporovala umělce. Měli spolu šest dětí:

Konstantinův nejstarší bratr Viktor princ Hohenlohe-Schillingsfürst (1818–1893) byl důstojníkem německé armády a v letech 1877–1893 předsedou pruské panské sněmovny. Další bratr Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst (1819–1901) byl nejprve ministerským předsedou v Bavorsku (1866–1870), poté německým velvyslancem v Paříži a nakonec říšským kancléřem Německého císařství (1894–1900).

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný, díl 11.; Praha, 1898 (reprint 1997), s. 469–470 ISBN 80-7185-156-6

Externí odkazyEditovat

  • Rodokmen rodu Hohenlohe-Schillingsfürst dostupné online
  • Konstantin Hohenlohe na webu rakouského parlamentu dostupné online
  • SCHMIDT-BRENTANO, Anton: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Wien, 2007; s. 73 dostupné online
  • Konstantin Hohenlohe v Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950; Wien, 1959; díl 2., s. 393 dostupné online