Hohenlohové

německá šlechtická rodina

Hohenlohové je stará německá šlechtické rodina původem z Frank, která držela říšského hrabství a později knížectví Hohenlohe. Jméno rodu je odvozeno od hradu Holloch z 12. století, ležícího nedaleko Uffenheimu.[1]

Knížata z Hohenlohe
(Fürsten von Hohenlohe)
Erb knížat z Hohenlohe
Erb knížat z Hohenlohe
TitulyŘíšská knížata
ZakladatelJindřich z Hohenlohe
Rok založení12. století
Větve roduSvobodní páni z Hohenlohe, neusteinská, waldenburská, vévodové z Ratiboře

Historie roduEditovat

 
Moderní zpracování rodového erbu

Prvním známým hrabětem z Hohenlohe byl Jindřich (Heinrich) (1180). Jindřich III. z Hohenlohe (1244–1249) a Gottfried z Hohenlohe (1297–1302) byli velmistry Řádu německých rytířů. Georg z Hohenlohe (1350–1423) byl od roku 1418 apoštolským administrátorem Ostřihomského arcibiskupství, rovněž byl pasovský biskup a zástupce císaře Zikmunda Lucemburského na Kostnickém koncilu. Během 15. století se rod rozdělil do dvou větví Hohenlohe-Brauneck(vymřeli v 15. století) a Hohenlohe-Weikersheim, tato větev se dále dělila na větve Hohenlohe-Neustein a Hohenlohe-Waldeburg. V roce 1450 byli povýšeni do stavu říšských hrabat.[1] Rod se v průběhu věků rozdělil na několik větví a v roce 1744 byli povýšeni na říšská knížata. Samostatné knížectví Hohenlohe zaniklo v roce 1806 v důsledku napoleonských válek, bylo zabráno Württemberským královstvím.

Roku 1840 větev Hohenlohe-Schillingsfürst získala Ratibořské knížectví.[1]

Rod Hohenlohe v Českých zemíchEditovat

V Českých zemích získal inkolát prvně Jiří Friedrich Hohenlohe-Neuenstein-Weikersheim hrabě Hollachu, který se oženil s Evou z Valdštejna. Během stavovského povstání byl povýšen na generálporučíka a patřil k důvěrníkům českého krále Friedricha Falckého. V bitvě na Bíle hoře velel jezdectvu, po porážce odešel z Čech, kde mu byl zabaven majetek.

Rod se do Českých zemí vrátil s osobou knížete-biskupa Josefa Kristiána Hohenlohe-Bartensteina.

Jiný člen rodu Konrád Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst(1863–1918) působil na Českém místodržitelství, v Teplicích se stal okresním hejtmanem, byl zemským prezidentem Bukoviny a v roce 1906 se stal předsedou vlády v Předlitavsku.

K významným členům rodu patřil kníže Arnošt Filip Hohenlohe-Schillingsfürst, který založil lázně Poděbrady. Jeho rodina vlastnila zámek Býchory u Kolína.

Člen větve Hohenlohe-Langenburg, Ludvík(1823–1866) získal v 19. století sňatkem zámek Červený Hrádek, padl v bitvě u Hradce Králové. Jeho vnuk Max Hohenlohe- Langenburg byl v roce 1938 stoupencem sudetoněmecké strany a na jeho zámku v Červeném Hrádku se konala schůze Konrada Henleina s lordem Runcimanem.[1]

 
Hlavní linie rodu Hohenlohe

Členové roduEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Praha 5: Euromedia Group, a.s., 2021. ISBN 978-80-242-7761-5. S. 465. 

Externí odkazyEditovat

LiteraturaEditovat