Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst

německý politik

Chlodwig Carl Viktor zu Hohenlohe-Schillingsfürst (31. března 1819 Rotenburg an der Fulda – 6. července 1901 Bad Ragaz) byl německý politik, v letech 1866 až 1870 bavorský premiér a v letech 1894 až 1900 německý kancléř a pruský ministerský předseda.

Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst
Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst.png
Stranická příslušnost
Členství Říšská liberální strana

Narození 31. března 1819
Rotenburg an der Fulda
Úmrtí 6. července 1901 (ve věku 82 let)
Bad Ragaz
Choť Marie Prinzessin zu Sayn-Wittgenstein-Sayn
Rodiče Franz Josef a Konstanze zu Hohenlohe-Langenburg
Děti Philipp Ernst zu Hohenlohe-Schillingsfürst
Příbuzní Victor I, vévoda ratibořský, Gustav Adolf zu Hohenlohe-Schillingsfürst a Konstantin zu Hohenlohe-Schillingsfürst (sourozenci)
Profese politik a diplomat
Ocenění Řád černé orlice
Řád sv. Ondřeje
Podpis Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst, podpis
Commons Kategorie Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Byl druhým z pěti synů starobylé a vysoce postavené šlechtické rodiny a jako jeho otec kníže Franz-Joseph zu Hohenlohe-Schillingsfürst (1787–1841) byl pokřtěn katolicky, zatímco jeho matka princezna Konstanze zu Hohenlohe-Langenburg (1792–1847) byla evangelička.

Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst studoval právo na univazitách v Göttingenu, Bonnu, Lausanne a Heidelbergu, poté v Prusku nastoupil kariéru právníka a úředníka. Po získání panství Schillingsfürst v Bavorsku z pruských služeb odešel, stal se dědičným členem bavorského parlamentu a zastával politiku sjednocení Německa pod vedením Pruska. Zprvu narážel na odpor většiny ostatní bavorské šlechty, po porážce Bavorska a jeho spojenců v prusko-rakouské válce v létě 1866 však myšlenka spolupráce s Pruskem převládla a Hohenlohe-Schillingsfürst byl 31. prosince 1866 jmenován bavorským ministerským předsedou a ministrem zahraničí. Prosadil spojenectví Bavorska se Severoněmeckým spolkem. Jeho politika však byla považována za příliš propruskou a protikatolickou, a to vedlo k jeho odvolání oběma komorami parlamentu roku 1870.

Po sjednocení Německa byl Hohenlohe-Schillingsfürst v letech 1871 až 1881 poslancem Říšského sněmu a působil jako diplomat. 29. října 1894 byl Vilémem II. překvapivě jmenován německým kancléřem. Jako kancléř se dostal s císařem do konfliktu o reformu vojenského zákonodárství, v níž Hohenlohe-Schillingsfürst zastával liberálnější pozici než Vilém II. I když Hohenlohe-Schillingsfürst určité reformy v tomto ohledu prosadil, vcelku bylo jeho postavení slabé a v posledních letech jeho vlády již moc přebíral jeho designovaný nástupce Bernhard von Bülow.

  Obrázky, zvuky či videa k tématu Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst ve Wikimedia Commons