Otevřít hlavní menu

Karel Ludvík Rakousko-Těšínský

rakouský arcivévoda
(přesměrováno z Karel Rakousko-Těšínský)

Arcivévoda Karel Ludvík Jan Josef Vavřinec Rakouský, německy Carl Ludwig Johann Joseph Laurentius von Österreich (5. září 1771, Florencie30. dubna 1847, Vídeň) byl rakouský arcivévoda, kníže těšínský a vojevůdce, člen dynastie habsbursko-lotrinské. Do povědomí se zapsal nejvíce tím, že císaři Napoleonovi uštědřil první porážku na bitevním poli.

Karel Ludvík Rakouský
Velmistr řádu německých rytířů
kníže těšínský
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský na počátku 19. století
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský na počátku 19. století
Doba vlády 1801 - 1804
Úplné jméno Karel Ludvík Jan Josef Vavřinec Rakousko-Těšínský
Narození 5. září 1771
Florencie
Úmrtí 30. dubna 1847
Vídeň
Pohřben Císařská hrobka ve Vídni
Předchůdce Maxmilián František
Nástupce Antonín Viktor
Manželky Jindřiška Nasavsko-Weilburská
Potomci Marie Terezie Izabela
Albrecht Fridrich
Karel Ferdinand
Bedřich Ferdinand Leopold
Rudolf František
Marie Karolína
Vilém František
Dynastie Habsbursko-Lotrinská
Otec Leopold II.
Matka Marie Ludovika Španělská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

 
Arcivévoda Karel v bitvě u Aspern, obraz od Johanna Petera Kraffta

Karel přišel na svět jako třetí syn velkovévody toskánského a pozdějšího císaře Leopolda II. a byl mladším bratrem císaře Františka II. (I.). Kvůli své nemoci (epilepsie) byl nejprve veden k duchovním činnostem, on se však zajímal o vše co souviselo s armádou. Karel byl po smrti rodičů adoptován svou bezdětnou tetou arcivévodkyní Marií Kristinou a jejím mužem Albertem Sasko-Těšínským a byl náležitě veden ke své zálibě. Již v roce 1780 je uváděn jako vlastník 3. pěšího pluku.[1]


V letech 1793/94 se stal generálním guvernérem rakouského Nizozemska. V letech 1796 až 1800 byl velitelem rakouské armády v jižním Německu, severní Itálii a Švýcarech. Od roku 1801 pak zastával úřad prezidenta dvorské válečné rady a byl významným reformátorem císařského vojska (zrušení celoživotní vojenské služby, sestavení rakouských pozemních sil, zřízení armádního sboru).

 
Jezdecký pomník Karla na náměstí Hrdinů ve Vídni

V napoleonských válkách byl nejvyšším generálem a porazil Napoleona v bitvě u Aspern, nicméně byl poražen v bitvě u Wagramu a uzavřel příměří ve Znojmě, pročež byl Františkem I. suspendován. Poté se stáhl do ústraní na zámku Weilburg u Badenu. Po Vídeňském kongresu se oženil s Jindřiškou Nasavsko-Weilburskou, s níž žil ve velmi šťastném manželství. Zajímavé je, že byla kalvínského vyznání a ani po svatbě nekonvertovala. Od roku 1815 byl Karel guvernérem pevnosti Mohuč. Toto město miloval, neboť právě zde se setkal s Henrietou. Karel je považován za jednoho z nejvýznamnějších vojenských spisovatelů 19. století.

Henrieta zemřela 29. prosince 1829 ve věku 32 let na spálu, poté co se nakazila od svých dětí. Byla pohřbena jako jediný protestant ze široce rozvětvené rodiny Habsburků v Kapucínské hrobce. císař František II./I. k tomu řekl: "Jestliže mezi námi prodlévala jako živá, nechť tak spočine také jako mrtvá."

Jezdecký pomníkEditovat

Karlův jezdecký pomník od A. D. Fernkorna na Heldenplatzu ve Vídni platí za technicky mistrovské dílo, neboť kůň se dotýká podstavce pouze zadníma nohama. 22. července 1858 se podařil hlavní odlitek naprosto bezvadné čistoty. Již roku 1859 mohlo být započato s expozicí. Dílo si vyžádalo 350 centů slitiny, a celkové náklady se vyšplhaly na 294 378 zlatých. Slavnostní odhalení se konalo 22. května 1860. Podstavec navrhli E. van der Nüll a A. S. von Sicardsburg z untersberského mramoru, provedení od vídeňského kameníka Josefa Krannera.[2]

PotomciEditovat

Vývod z předkůEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes. Vídeň,: [s.n.], 1856.  str.167
  2. Alphons Lhotsky: Die Baugeschichte der Museen und der Neuen Burg. Das Kaiserforum, str. 66, nakladatelství Ferdinand Berger, Vídeň 1941.

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat