José Higueras
José Higueras (* 28. února 1953 Diezma, Andalusie) je španělský tenisový trenér a bývalý profesionální tenista. Na okruhu ATP Tour vyhrál šestnáct turnajů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.
| José Higueras | |
|---|---|
 José Higueras na US Open 2008 | |
| Stát |  Španělsko |
| Datum narození | 28. února 1953 (71 let) |
| Místo narození | Diezma, Španělsko |
| Bydliště | Palm Springs, CA, Spojené státy |
| Výška | 178 cm |
| Profesionál od | 1973 |
| Ukončení kariéry | 1986 |
| Držení rakety | pravou rukou;bekhend jednoruč |
| Výdělek | 1 406 355 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 454–234 |
| Tituly | 16 ATP |
| Nejvyšší umístění | 6. místo (13. června 1983) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| French Open | semifinále (1982, 1983) |
| Wimbledon | 2. kolo (1974, 1977) |
| US Open | 4. kolo (1977) |
| Velké turnaje ve dvouhře | |
| Turnaj mistrů | čtvrtfinále (1983) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 123–167 |
| Tituly | 3 ATP |
| Nejvyšší umístění | 169. místo (3. ledna 1983) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| French Open | finále (1978) |
| Wimbledon | 2. kolo (1974) |
| US Open | 2. kolo (1975) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 8. září 2013 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 1983 na 6. místě a ve čtyřhře pak v lednu téhož roku na 169. místě.
Na nejvyšší grandslamové úrovni se ve dvouhře nejdále probojoval do semifinále antukového French Open 1982 a 1983, když v prvním případě prohrál s Argentincem Guillermem Vilasem 1–6, 3–6, 6–7, a v následujícím ročníku nestačil na Švéda Matse Wilandera ve čtyřech setech. Na Roland Garros 1978 si po boku krajana Manuela Orantese také zahrál finále mužské čtyřhry, v níž byl nad jejich síly americký pár Gene Mayer a Hank Pfister.
Na Turnaji mistrů se probojoval do čtvrtfinále dvouhry 1983. Jako sedmý nasazený vyřadil v předkole argentinského hráče Josého Luise Clerca, aby mezi posledními osmi tenisty skončil na raketě světové jedničky Matse Wilandera.
Ve španělském daviscupovém týmu debutoval v roce 1973 červencovým semifinále Evropské zóny proti Itálii, v němž prohrál obě dvouhry s Barazzuttim i Zugarellim a spolu s Gisbertem vyhráli čtyřhru. V soutěži nastoupil k sedmnácti mezistátním utkáním s bilancí 15–15 ve dvouhře a 6–3 ve čtyřhře. Na úvodním ročníku Světového poháru družstev 1978 byl členem vítězného španělského družstva.
Trenérská kariéra editovat
Profesionální kariéru započatou roku 1973 ukončil v sezóně 1986.
Následně se stal trenérem spolupracujícím s tenisty světové úrovně. Z pozice kouče vedl Američana Michaela Changa, který v sedmnácti letech získal titul na French Open 1989, jako nejmladší vítěz pařížského grandslamu. Spolu s Bradem Stinem poté připravoval amerického tenistu Jima Couriera, kterému roku 1992 dopomohl stát se světovou jedničkou a vyhrát čtyři majory na French Open 1991, 1992 a také na Australian Open 1992 a 1993.
Mezi jeho další svěřence patřili Todd Martin, Sergi Bruguera, Carlos Moyà, Pete Sampras, Dmitrij Tursunov, Guillermo Coria, Robby Ginepri a Šachar Pe'erová. V dubnu 2008 navázal spolupráci se švýcarským tenistou Rogerem Federerem[1], původně pouze na antukovou část sezóny, když Švýcarovi ve sbírce trofejí stále chyběl Pohár mušketýrů. Koučování bylo prodlouženo do poloviny září téhož roku, než se stal šéftrenérem elitních hráčů Amerického tenisového svazu (USTA) .[2] Do konce roku 2008 začal připravovat Robbyho Ginepriho a pozici šéftrenéra opustil.
Dlouhodobě žije v kalifornském Palm Springs, kde založil tenisovou akademii José Higueras Tennis Training Center.
Přehled trénovaných tenistů editovat
- Michael Chang (1989[3])
- Jim Courier (1990[4]–1997[5])
- Sergi Bruguera (1997[6]–1999)
- Todd Martin (1999[7]–2004[8])
- Carlos Moyà (2001[9]–2002)
- Pete Sampras (2002[10])
- Dmitrij Tursunov (2004[11]–2006[12])
- Guillermo Coria (2006[13])
- Roger Federer (2008)
- Robby Ginepri (2008–2010)
- Šachar Pe'erová (2006[14]–2008)
- Alberto Francis (2010–[15])
- Jennifer Singian (2010–[16])
- Luis-Manuel Flores (2010–[17])
Finálové účasti na turnajích ATP Tour editovat
Dvouhra: 28 (16–12) editovat
| Stav | Č. | Rok | Turnaj | Povrch | Finalista | Výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | 1975 | Båstad, Švédsko | antuka | Manuel Orantes
|
0–6, 3–6 |
| Finalista | 2. | 1976 | São Paulo, Brazílie | koberec |  Guillermo Vilas
|
3–6, 0–6 |
| Vítěz | 1. | 1976 | Santiago, Chile | antuka |  Carlos Kirmayr
|
5–7, 6–4, 6–4 |
| Vítěz | 2. | 1977 | Murcia, Španělsko | antuka |  Buster Mottram
|
6–4, 6–0, 6–3 |
| Finalista | 3. | 1977 | Bogotá, Kolumbie | antuka | Guillermo Vilas
|
1–6, 2–6, 3–6 |
| Vítěz | 3. | 1978 | Káhira, Egypt | antuka |  Kjell Johansson
|
4–6, 6–4, 6–4 |
| Vítěz | 4. | 1978 | Nice, Francie | antuka |  Yannick Noah
|
6–3, 6–4, 6–4 |
| Finalista | 4. | 1978 | Indianapolis, USA | antuka |  Jimmy Connors
|
0–6, 3–6 |
| Vítěz | 5. | 1978 | Bournemouth, Velká Británie | antuka |  Paolo Bertolucci
|
6–2, 6–1, 6–3 |
| Vítěz | 6. | 1978 | Madrid, Španělsko | antuka |  Tomáš Šmíd
|
6–7, 6–3, 6–3, 6–4 |
| Vítěz | 7. | 1979 | Houston, USA | antuka | Gene Mayer
|
6–3, 2–6, 7–6 |
| Vítěz | 8. | 1979 | Hamburk, Německo | antuka | Harold Solomon
|
3–6, 6–1, 6–4, 6–1 |
| Finalista | 5. | 1979 | North Conway, USA | antuka | Harold Solomon
|
7–5, 4–6, 6–7 |
| Vítěz | 9. | 1979 | Boston, USA | antuka |  Hans Gildemeister
|
6–3, 6–1 |
| Finalista | 6. | 1979 | Quito, Ekvádor | antuka |  Víctor Pecci
|
6–2, 4–6, 2–6 |
| Finalista | 7. | 1979 | Santiago, Chile | antuka | Hans Gildemeister
|
5–7, 7–5, 4–6 |
| Finalista | 8. | 1981 | Viňa del Mar, Chile | antuka | Víctor Pecci
|
4–6, 0–6 |
| Finalista | 9. | 1982 | Linec, Rakousko | antuka | Anders Järryd
|
4–6, 6–4, 4–6 |
| Vítěz | 10. | 1982 | Hamburk, Německo | antuka |  Peter McNamara
|
4–6, 6–7, 7–6, 6–3, 7–6 |
| Finalista | 10. | 1982 | North Conway, USA | antuka | Ivan Lendl
|
3–6, 2–6 |
| Vítěz | 11. | 1982 | Indianapolis, USA | antuka | Jimmy Arias
|
7–5, 5–7, 6–3 |
| Vítěz | 12. | 1983 | La Quinta, USA | tvrdý | Eliot Teltscher
|
6–4, 6–2 |
| Vítěz | 13. | 1983 | Bournemouth, Velká Britáhie | antuka | Tomáš Šmíd
|
2–6, 7–6, 7–5 |
| Finalista | 11. | 1983 | Hamburk, Německo | antuka | Yannick Noah
|
6–3, 5–7, 2–6, 0–6 |
| Finalista | 12. | 1983 | Řím, Itálie | antuka | Jimmy Arias
|
2–6, 7–6, 1–6, 4–6 |
| Vítěz | 14. | 1983 | Stuttgart, Německo | antuka |  Heinz Günthardt
|
6–1, 6–1, 7–6 |
| Vítěz | 15. | 1984 | Kitzbühel, Rakousko | antuka | Víctor Pecci
|
7–5, 3–6, 6–1 |
| Vítěz | 16. | 1984 | Bordeaux, Francie | antuka | Francesco Cancellotti
|
7–5, 6–1 |
Čtyřhra: 5 (3–2) editovat
| Stav | Č. | Rok | Turnaj | Povrch | Spoluhráč | Finalisté | Výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | 1974 | Gstaad, Švýcarsko | antuka | Manuel Orantes
|
Roy Emerson Thomaz Koch
|
7–5, 0–6, 6–1, 9–8 |
| Finalista | 1. | 1975 | Rotterdam WCT, Nizozemsko | koberec |  Balázs Taróczy
|
 Bob Hewitt Frew McMillan
|
2–6, 2–6 |
| Vítěz | 2. | 1977 | Hilversum, Nizozemsko | antuka | Antonio Muñoz
|
Jean-Louis Haillet François Jauffret
|
6–1, 6–4, 2–6, 6–1 |
| Vítěz | 3. | 1978 | Milan WCT, Itálie | koberec | Víctor Pecci
|
 Wojciech Fibak  Raúl Ramírez
|
5–7, 7–6, 7–6 |
| Finalista | 2. | 1978 | French Open, Paříž | antuka | Manuel Orantes
|
Gene Mayer Hank Pfister
|
3–6, 2–6, 2–6 |
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku José Higueras na anglické Wikipedii.
- ↑ Federer works with coach Higueras. BBC Sport [online]. 2008-04-14 [cit. 2013-08-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Associated Press. Higueras hired as director of coaching for elite player development. sports.espn.go.com. 2008-09-16. Dostupné online [cit. 2008-09-23].
- ↑ Greg Garber: Michael Chang's '89 French Open title more than a fond memory – ESPN [online]. ESPN, May 19, 2009 [cit. 2011-10-18]. Dostupné online.
- ↑ http://www.encyclopedia.com/doc/1G2-3407900122.html
- ↑ ASAP Sports Transcripts – Tennis – 1997 – THE LIPTON CHAMPIONSHIPS – March 24 – Jim Courier [online]. Asapsports.com, March 24, 1997 [cit. 2011-10-18]. Dostupné online.
- ↑ bruguera met un point final a deux annees de galere – Archives de la Tribune de Geneve [online]. Archives.tdg.ch [cit. 2011-10-18]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ DILLMAN, Lisa. Davis Cup Loss Was Learning Experience for Martin. Los Angeles Times. 1999-01-26. Dostupné online.
- ↑ CLAREY, Christopher. TENNIS; Martin's Victory Completes a Tall Order. The New York Times. 2004-01-21. Dostupné online.
- ↑ www.stevegtennis.com [online]. [cit. 09-09-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-05-2011.
- ↑ DILLMAN, Lisa. Sampras Lets Higueras Go. Los Angeles Times. 2002-07-16. Dostupné online.
- ↑ Internet Archive Wayback Machine [online]. Web.archive.org, October 22, 2004 [cit. 2011-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2004-10-22.
- ↑ ROBBINS, Liz. Whether on the Court or Off, the Unexpected Is Expected. The New York Times. 2006-08-24. Dostupné online.
- ↑ April 19, 2006 in Guillermo Coria. Guillermo Coria and New Coach Jose Higueras [online]. Pro Tennis Fan, April 19, 2006 [cit. 2011-10-18]. Dostupné online.
- ↑ BEKERMAN, Eitan. Shahar Peer's multinational force – Haaretz Daily Newspaper | Israel News [online]. Israel: April 2, 2008 [cit. 2011-10-18]. Dostupné online.
- ↑ Mens Circuit – Player Biography [online]. ITF Tennis [cit. 2011-10-18]. Dostupné online.
- ↑ Juniors – Player Biography [online]. ITF Tennis, December 31, 1996 [cit. 2011-10-18]. Dostupné online.
- ↑ Juniors – Player Biography [online]. ITF Tennis [cit. 2011-10-18]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu José Higueras na Wikimedia Commons - José Higueras na stránkách ATP Tour (anglicky)
- José Higueras na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- José Higueras na stránkách Davis Cupu (anglicky)
