Otevřít hlavní menu

Jindřich Vilém hrabě Kolowrat-Krakowský (27. červenec 1897 Týnec u Klatov[1]19. leden 1996 Praha), celým jménem Jindřich Josef Vilém Albrecht Pavel hrabě Kolowrat-Krakowský, byl příslušník krakovské větve šlechtické rodiny Kolovratů. Byl významným diplomatem, politikem, národohospodářem, protifašistickým bojovníkem a mecenášem. Po válce pracoval jako velvyslanec v Turecké Ankaře (1946–1948), po komunistickém převratu v roce 1948 emigroval do USA. V 90. letech 20. století restituoval majetek včetně Kolowratského paláce na Ovocném trhu v Praze, stal se tak obnovitelem současného panství.

Jindřich Kolowrat-Krakowský
187-b. Jindřich Vilém Albrecht Pavel hrabě Krakowský z Kolowrat.jpg

Československý velvyslanec v Turecku
Ve funkci:
1946 – 1948
Prezident Edvard Beneš

Narození 27. července 1897
Týnec u Klatov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. ledna 1996 (ve věku 98 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Rodiče Leopold Filip Kolowrat-Krakowsky
Děti František Tomáš Kolowrat-Krakowský
Příbuzní Alexander Joseph Kolowrat-Krakovský, Bedřich Kolowrat-Krakowský a Berta Jindřiška Kateřina Nadine Kolowrat-Krakowská (sourozenci)
Ocenění Československý válečný kříž 1939 čsvk
Řád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm II. třída (1991)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Erb Kolowrat-Krakowských

Obsah

ŽivotEditovat

Dětství a mládíEditovat

Příbuzenstvo
manželka 1. Sofie Nikolajevna Trubecká
1900–1938
manželka 2. Marie, rozená Klimtová
1907–1991
otec Leopold Filip Kolowrat-Krakowský
1852–1910
matka Nadine von Huppmann-Valbella
1858–1942
bratr Alexander Kolowrat-Krakowský
1886–1927
bratr Bedřich Kolowrat-Krakowský
1893–1920
sestra Berta Kolowrat-Krakowská, provdaná Colloredo-Mansfeldová
1870–1942
syn Jidnřich
* 1933
syn Arnošt
* 1935
dcera Marie
* 1936
dcera Eva
* 1938
syn František Tomáš Kolowrat-Krakowský
1943–2004
děd Leopold Krakowský z Kolowrat
1804–1863
babička Natalie Blaszezynska
1828–1861

Narodil se 27. července 1897 v Týnci u Klatov jako čtvrtý syn a poslední ze sedmi dětí držitele rodového fideikomisu Leopolda Filipa hraběte Krakowského z Kolowrat (14. březen 1852 Benátky19. březen 1910 Vídeň), který byl poslancem Českého zemského sněmu (1908–1910) a Říšské rady (1907–1910), a jeho manželky (sňatek 8. března 1884 New York) Nadine baronesy von Huppmann-Valbella (6. srpen 1858 Paříž30. červenec 1942 Mnichov), která byla dcerou tabákového magnáta. V Týnci navštěvoval obecnou školu, kde se naučil česky, nejprve studoval jezuitskou školu v Salzburgu a následně gymnázium ve Vídni, které úspěšně zakončil v roce 1915.

Po roce 1914 - 1. světová válkaEditovat

Aktivně se účastnil první světové války, neboť byl nejprve poslán do důstojnické školy a následně do jezdecké artilérie v Krakově. Se svojí jednotkou v hodnosti poručíka se vydal do Jaroslawi a poté ke Lvovu. Bojoval na frontách v Itálii, Ukrajině a ve Vinnycje. Získal zlatý záslužný kříž s korunou a bronzovou medaili za statečnost. Následně odjel do Vídně a zpět do Prahy, kde s matkou a bratry prožil konec války.

Po roce 1918 - KariéraEditovat

Po válce se stal nejprve praktikantem v bance Bohemia. V roce 1920 začal pracovat ve Vývozním sdružení československých strojíren Czechomachine (sdružující společnosti Českomoravské Kolben-Daněk, Wichterle & Kovařík, Melichar a Umrath, Rudolf Bächer), která zastupovala české a moravské strojírenské podniky v zahraničním obchodě, zejména na východě (Rusko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Finsko, Polsko, Rumunsko). O dva roky později se stal zástupcem sdružení v Rusku, následně byl jmenován místodržitelem. Po rozpadu společnosti se v letech 19241927 stal vedoucím exportního oddělení Českomoravské Kolben-Daněk, které mělo zastoupení zejména v Jižní Americe. V roce 1927 byl poslán do USA, kde strávil tři měsíce.

Po roce 1918 – Majetek a rodinné dědictvíEditovat

Mezitím v roce 1920 zdědil po bratru hraběti Bedřichovi zámek a velkostatek v Týnci. Velkostatek zmodernizoval do takové míry, že byl dokonce veden ve Společnosti národů jako modelový. V roce 1927 prodal hrabě Jindřich zámek v Týnci staviteli a architektu Jaroslavu Polívkovi, který mu za něj postavil funkcionalistický Palác Chicago na Národní třídě v Praze, jednu z nejmodernějších staveb své doby. Spokojený majitel jej nechal opatřit vymoženostmi amerických mrakodrapů a zařídil v něm prodejnu zemědělských produktů z podniků v Týnci.

V roce 1927 po smrti bratra hraběte Alexandra zdědil velkostatek Přimda s rozsáhlými lesy, lovecký zámeček Diana a zámek ve Velkých Dvorcích na Tachovsku, který na počátku první světové války vyhořel a byl jen částečně opraven. V roce 1930 založil hrabě Jindřich na Dianě dřevařské závody Jindřicha Kolowrata na výrobu dřevěných domků známé pod názvem Dřevostavby Kolowrat, kde zaměstnával 600 stálých dělníků. Pro dopravu dřeva (ta se dosud prováděla koňským nebo volským potahem) zavedl velmi pokrokový převoz kulatiny na gumových pneumatikách značky Kolowrat. Zde založil také českou školu. 

Ve vilové čtvrti na Barrandově pro něj v letech 1937-1938 postavil architekt Jan Houštecký rodinnou vilu (též dřevostavbu).

Po roce 1938 – 2. světová válkaEditovat

Po vyhlášení mobilizace v roce 1938 narukoval do Trenčína. Na majetek byla uvalena tzv. nucená správa. Po roce 1945 díky jednoznačně prokazatelnému protifašistickému postoji, mu byl dekretem prezidenta Československé republiky majetek navrácen. V roce 1940 měl hrabě Jindřich autonehodu. Po srážce s nákladním autem strávil nějaký čas rekonvalescencí, ale zcela se uzdravil. Během druhé světové války se celá rodina pobývala v Košťálově u Semil. Po celou dobu války se zapojoval do odbojové činnosti, od roku 1943 dokonce podával zprávy londýnské vládě. Nejprve působil v rámci skupiny Parsifal a následně utvořil odbojovou skupinu v Košťálově. Za tuto činnost dostal v roce od prezidenta republiky Edvarda Beneše 1945 Československý válečný kříž 1939 a v roce 1991 převzal na Pražském hradě od prezidenta Václava Havla Řád Tomáše Garrigue Masaryka II. třídy.

Po roce 1945 – EmigraceEditovat

V roce 1945 jej prezident Beneš jmenoval velvyslancem v Turecku. V letech 19451948 působil hrabě Jindřich v Ankaře, kde zastupoval zájmy demokratického Československa. Při služebních cestách jednal buď s Janem Masarykem nebo Vladimírem Clementisem. O únorových událostech se dozvěděl v Curychu. Ještě se vrací do Ankary za svými kolegy. Emigraci zahájil v Londýně, kde promluvil ke krajanům prostřednictvím BBC a následovala cesta do USA. Bohužel se do své vlasti v následujících padesáti letech nevrátil. Po únoru 1948 byl zbaven občanských práv a veškerý majetek mu byl zkonfiskován. Dřevařské závody byly v roce 1950 státem zlikvidovány. V loveckém zámečku Diana byl v roce 1960 zřízen domov důchodců.

V USA ve městě Nanuet asi 50 km od New Yorku koupil pilu, kterou ale záhy prodává. Následně koupil farmu v Monsonu u Springfieldu s mlékárnou. Po čase mlékárnu prodal a půdu pronajal sousednímu farmáři. Začal se angažovat v prodeji sportovních pomůcek. V letech 19551970 měl hlavní kancelář v Bostonu, odkud přesídlil do Cambridge, kde působil až do roku 1990. Firmu prodal v roce 1990 svému zeti Johnu Hushesovi.

Po roce 1989 – Návrat do ČSREditovat

Po roce 1989 hrabě Jindřich neváhá a vrací se zpět do své rodné vlasti společně s nejmladším synem hrabětem Františkem Tomášem, který se s otcem jediný vrátil do Československa. Na základě restitučních zákonů je Kolowrat-Krakowským vráceno prakticky celé někdejší panství a hrabě Jindřich se společně se synem Tomášem ujímá správy a obnovy rodového majetku. Vilu v Košťálově daruje městu, lovecký zámeček Diana s domovem důchodců pronajímá za symbolickou 1,- Kč ročně, taktéž pronajímá Národnímu divadlu Kolowratský palác za 1,- Kč. Statek v Týnci a zemědělskou půdu nechává k užívání bývalému zemědělskému družstvu.

Literární aktivityEditovat

Hrabě Jindřich se vždy zajímal o veřejné a politické dění a byl dokonce literárně činný. Psal články do denního tisku Přítomnost, v dalších novinách a časopisech mu vycházely národohospodářské a sociálně-hospodářské články. Účastnil se také mnoha přednáškových cyklů, kde aktivně přednášel. V letech 19221924 působil v Sovětském svazu a roku 1924 vydal u nakladatelství Bursík a Kohout knihu Psychologie bolševismu, v níž předvídal dlouhodobost tohoto systému i budoucí potíže s bolševismem v českých zemích. A v roce 1926, po návštěvě Spojených států amerických, vydal svou druhou knihu Amerika a my, ve které mimo jiné líčí řadu pozoruhodných setkání, např. se starostou města Chicaga Antonínem J. Čermákem, který byl českého původu a který byl později zastřelen místo prezidenta Franklin Delano Roosevelta, dále se zakladatelem slavné automobilky Henry Fordem, s ministrem obchodu Herbertem Hooverem.

VyznamenáníEditovat

Byl držitelem také Zlatého záslužného kříže s korunkou, bronzové medaile za statečnost, které získal za boj v 1. světové válce. Za odbojovou činnost v průběhu 2. světové války ho prezident Edvard Beneš (1884–1948) vyznamenal Československým válečný křížem 1939 a v roce 1991 převzal z rukou prezidenta Václava Havla (1936–2011) na Pražském hradě Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy. Získal také Pamětní medaili za věrnost 1939–1945 za zásluhy v boji za osvobození Československa z roku 1995 od Československého svazu bojovníků za svobodu a Pamětní stříbrnou medaili Jana Masaryka Ministerstva zahraničních věcí České republiky za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.

RodinaEditovat

Jindřich se oženil dvakrát, nejprve 8. srpna 1929 v Praze s ruskou princeznou Sofií Nikolajevnou Trubeckou (4. únor 190025. duben 1938), vdovou po jeho bratru Alexandrovi. První manželství zůstalo bezdětné. Sofie předčasně zemřela na leukémii.[2][3] Po její smrti se podruhé oženil 21. května 1942 v Praze s Marií Klimtovou (21. říjen 1907 Bratřínov u Prahy – 1991), která nebyla šlechtického původu, její rodiče provozovali řeznictví v Bráníku. Seznámil se s ní už v roce 1926. Marie mu porodila pět dětí. Za války žila Marie s dětmi v Košťálově na Semilsku. Manželka se po emigraci v roce 1948 zpět do Československa už nikdy nepodívala. Jindřichova manželka zemřela v roce 1991 v Americe, urna s jejím popelem byla převezena do rodové hrobky v Týnci.

Významný diplomat a národohospodář, velký vlastenec a protifašistický bojovník a štědrý mecenáš Jindřich hrabě Krakowský z Kolowrat umírá v roce 1996 ve věku 98 let jako nejstarší člen svého rodu. Byl pohřben v rodové hrobce v Týnci u Klatov. Poslední rozloučení se konalo v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Týnci. 

  • 1. Jindřich (* 25. 8. 1933 Praha)
    • ∞ Elisabeth Smith, jejich děti:
      • 1. Nadine Elisabeth (* 1961)
      • 2. Henry Francis (* 1963)
      • 3. Alyssa Margareta (* 1967) ∞ Vladimír Manda, mají 1 dceru
  • 2. Arnošt (Ernest, * 21. 2. 1935 Praha), publikoval několik knih a napsal několik filmových scénářů
    • partnerka Barbara Newell, americká velvyslankyně u UNESCO v Paříži
  • 3. Marie (* 31. 5. 1936 Praha)
    • ∞ Brooks Evans, mají 5 dětí
  • 4. Eva (* 12. 6. 1938 Praha)
    • 14. květen 1959 John Hushes, převzal firmu, která prodává rotopedy, mají 3 děti
  • 5. František Tomáš, (25. 2. 1943 Praha – 26. 6. 2004 Praha)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2017-01-31]. Dostupné online. 
  2. HAZDRA, Zdeněk. Marie Kolowrat-Krakowská (1907-1991). In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995-2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 4.
  3. Podle JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 82.  Sofie ochrnula po autohavárii a na následky zranění nakonec zemřela.

LiteraturaEditovat

  • POŠTULKA, Vladimír. Dynastie Jindřicha Kolowrata. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995-2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 7-9.
  • JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 82-83. 

Externí odkazyEditovat