Wikipedie

Henry Ford

americký podnikatel

Henry Ford (30. července 1863 Dearborn – 7. dubna 1947 Dearborn) byl americký podnikatel, průkopník automobilového průmyslu a zakladatel firmy Ford, druhý americký miliardář po Johnu D. Rockefellerovi.

Henry Ford
Henry Ford (kolem roku 1919)
Henry Ford (kolem roku 1919)
Narození30. července 1863
Dearborn, Michigan, USA
Úmrtí7. dubna 1947 (ve věku 83 let)
Fair Lane, Dearborn, Michigan, USA
Příčina úmrtíkrvácení do mozku
Místo pohřbeníFord Cemetery
BydlištěHenry Ford Square House
Henry Ford Winter Estate
Alma materDetroit Business Institute
Bryant & Stratton College
PovoláníPodnikatel
Oceněnímedaile Elliotta Cressona (1928)
Holley Medal (1936)
Záslužný řád Německého orla (1938)
Adlerschild des Deutschen Reiches (1938)
Mezinárodní medaile Jamese Watta (1939)
… více na Wikidatech
ChoťClara Jane Bryant
DětiEdsel Ford
RodičeWilliam Ford a Mary Ford
RodFord family tree
PříbuzníHenry Ford II[1], William Clay Ford, Sr., Josephine Clay Ford[2] a Benson Ford[2] (vnoučata)
Funkcezakladatel (od 1903)
CEO of Ford Motor Company (1906–1945)
PodpisHenry Ford – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 1903 založil Ford Motor Company, která se stala jedním z největších výrobců automobilů na světě. V roce 1913 zavedl jako první na světě pásovou výrobu automobilů, čímž výrazně zefektivnil a zlevnil jejich výrobu. Díky tomu se model Ford T stal prvním cenově dostupným vozem pro širokou veřejnost.

Mládí

editovat

Nestal se podle představ svého otce farmářem a v šestnácti letech odešel z domu.[3] Zkusil štěstí v Detroitu, kde se u firem James Flower & Bros a Detroit Dry Dock vyučil zámečníkem. Po vyučení nastoupil do firmy Westinghouse jako opravář parních strojů a v roce 1891 získal dobré místo ve firmě Thomase Alvy Edisona, kde se pak vypracoval do pozice hlavního inženýra. V té době se Ford ve svém volném čase zabýval experimenty s benzinovými motory a stavbou vlastního automobilu, až v roce 1896 sestrojil a úspěšně vyzkoušel svůj první automobil. Jeho vůz vyvolal zájem jak veřejnosti, tak investorů. S jejich pomocí pak v roce 1899 založil svou první automobilovou firmu Detroit Automobile company, která ale brzy zkrachovala.[4]

Ředitel Ford Motor Company

editovat
 
Ford T Roadster

V roce 1903, když se mu narodil syn Edsel, založil společně s dalšími společníky Ford Motor Company.[4] Jeho nová firma dokázala s počátečním kapitálem pouhých 28000 dolarů už za první rok své existence vyrobit až 1700 automobilů a několik prototypů, které přinesly jeho firmě mnoho vítězství v automobilových závodech a několik rychlostních rekordů. S prvním rokem mohl být vcelku spokojen, ale byl odhodlán splnit si svůj cíl vyrobit levné kvalitní auto pro každého. V letech 1906 až 1908 zaváděl po několikaměsíčním vývoji výrobu legendárních modelů N a T, které se prodávaly jen za 825 dolarů. Tím vlastně splnil svůj daný cíl, protože Ford model T překonal orientaci automobilového průmyslu jen pro bohaté.[5][6] Do konce roku 1908 bylo prodáno na tisíc kusů modelu T.

Aby bylo možné uspokojit poptávku po levných autech, musel otevřít novou továrnu Highland Park, kde byla zavedena jako jedna z prvních technologie pásové výroby, kterou navrhli sami zaměstnanci Ford Motor Company, kteří se nechali inspirovat pásovým zařízením na jatkách.[7] V roce 1913 byla instalace pohyblivého pásu dokončena a další rok bylo prodáno až 250 tisíc kusů aut. Proces výroby automobilu se zkrátil z původních 12,5 hodiny na jednu hodinu a 33 minut.[8] Ford pak nařídil zvýšit všem dělníkům denní mzdu o víc než dvojnásobek na 5 dolarů. Tímto krokem si chtěl také zajistit, aby podnik měl stálé zaměstnance namísto nádeníků. Kromě toho zavedl ještě svůj sociální program pro stálé zaměstnance, do kterého patřila podniková zdravotní péče, sportovní a kulturní vyžití, popřípadě speciální prémie. Tyto benefity ovšem mohli mít pouze zaměstnanci žijící počestným způsobem, takže v podniku bylo zavedeno ještě sociologické oddělení, které mělo dohlížet, jestli dělníci nejsou závislí na alkoholu či na hazardu.

V dalších letech docházelo díky zdokonalování technologií pásové výroby k ještě většímu zlevňování modelu T. Tím automobilka Ford Motor Company ovládla až 50 % amerického trhu a v roce 1927 byl vyroben 15 000 000. model T.[7] Tento rekord si podržel ještě na dalších 45 let. Během třicátých let postupně odkoupil akcie své společnosti od všech akcionářů a stal se jediným vlastníkem. Po ukončení výroby modelu T byla továrna na půl roku uzavřena, než vývojáři vedení jeho synem Edselem dokončili design dalšího úspěšného modelu A.[7]

Nacismus a antisemitismus

editovat

Ford se také zajímal o politiku, spolupracoval s německými nacisty a hlásil se k antisemitismu ve svých novinách Dearborn Independent.[9] Už ve dvacátých letech sepsal knihu Mezinárodní Žid: Světový problém a financováním pomohl šířit Protokoly sionských mudrců.[10][11] V Německu založil pobočku Ford Werke AB a dodával německé armádě nákladní vozy a civilistům upravenou verzi modelu T. Hitlerovi posílal každý rok k narozeninám 50 000 dolarů a veškerý výtěžek z prodeje automobilů značky Ford v Německu věnoval NSDAP.[12] Na počátku druhé světové války se Henry Ford nechtěl zapojit do válečné mašinérie, protože nesouhlasil s Rooseveltovou politikou. V roce 1940 na krátko vstoupil do izolacionistické organizace America First Committee, ze které ale pro svůj antisemitismus musel vystoupit.[13] V roce 1938 získal Henry Ford Záslužný řád Německého orla, tedy státní vyznamenání udělované nacistickým režimem.[14]

Ač to bylo poněkud paradoxní vzhledem k Fordově roli v industrializaci, Fordova filozofie spočívala v tom, že pravá Amerika je mimo město, na venkově a v jeho kultuře. Město bylo v jeho očích úpadkové a za tento úpadek mohli ti, kdo tam zavlekli úpadkovou hudbu jazz (tedy černoši a podle Forda kupodivu také Židé), pozdní imigranti a "mezinárodní Židé", kteří kosmopolitní města v jeho očích především obývali. Proto také Fordova nadace striktně podporovala takovou kulturu, která ve Fordových očích proti městské kultuře bojovala a obnovovala původní, farmářské hodnoty Ameriky.[15][16]

Avšak ke konci roku 1941, kdy USA vstoupily do války, se společnost Ford Motor Company plně zapojila do válečného úsilí. Podnik v té době už vedl jeho syn Edsel, který v roce 1943 zemřel. Henry Ford v té době již neměl dost mentálních a fyzických sil, takže faktické vedení podniku převzala skupina vrcholových manažerů a inženýrů v čele s Charlesem Sorensenem a Harry Benettem. Ke konci roku 1941 zahájila Fordova letecká továrna ve Willow Run výrobu bombardérů B-24 Liberator,[17] v roce 1944 již vyráběla 650 bombardérů B-24 měsíčně. Protože Fordova rodina chtěla dostat podnik znovu pod svou kontrolu, Sorensen byl z podniku vypuzen v roce 1944, Benett v roce 1947. Pod vedením Henryho Forda se podnik dostal na pokraj bankrotu, ale díky naléhání manželky a snachy firmu v roce 1945 předal svému vnukovi Henrymu Fordovi mladšímu.[7]

Smrt

editovat

Henry Ford zemřel na mozkovou příhodu ve svém domě v noci 7. dubna 1947.[18]

Shrnutí

editovat

Jeho úspěch znamenal nejen revoluci v průmyslu, ale i velký vliv na moderní kulturu. Mnozí teoretici nazývají toto období ekonomické a sociální historie jako „Fordismus“. Jako první na světě také zavedl pásovou výrobu automobilů. Henry Ford přišel s novým pohledem na marketing a management. Během velmi krátké doby si dokázal naklonit trh s automobily na svou stranu a vydělal několik miliónů dolarů. Uvědomoval si sílu reklamy a propagace. Každého svého pracovníka dokázal nadchnout pro svou vizi, a tak se pracovníci stávali těmi, kteří „motorizovali Ameriku“.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ Podivín a zatvrzelý individualista. Henry Ford postavil Ameriku na kola. Lidovky.cz [online]. 2013-07-30 [cit. 2018-06-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Henry Ford Heritage Association - the life of Henry Ford & birth of Ford Motor Co.. web.archive.org [online]. 2012-08-29 [cit. 2025-05-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ Henry Ford | Biography, Education, Inventions, & Facts. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-06-05]. (anglicky) 
  6. ↑ Henry Ford Museum & Greenfield Village. web.archive.org [online]. 2001-10-05 [cit. 2025-05-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d Henry Ford. www.henryford.cz [online]. [cit. 2025-05-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ Tvrdohlavý obchodník: Henry Ford změnil svět automobilového průmyslu | 100+1 zahraniční zajímavost. www.stoplusjednicka.cz [online]. [cit. 2025-05-20]. Dostupné online. 
  9. ↑ WILLS, Matthew. Henry Ford's Anti-Semitism. JSTOR Daily [online]. 2016-10-13 [cit. 2021-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ RIBUFFO, Leo P. Henry Ford and "The International Jew". American Jewish History. 1980, roč. 69, čís. 4, s. 437–477. Dostupné online [cit. 2021-09-11]. ISSN 0164-0178. 
  11. ↑ WOESTE, Victoria Saker. Henry Ford's War on Jews and the Legal Battle Against Hate Speech. [s.l.]: Stanford University Press 425 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8047-8373-6. (anglicky) 
  12. ↑ BILLSTEIN, Reinhold. Working for the Enemy: Ford, General Motors, and Forced Labor in Germany During the Second World War. [s.l.]: Berghahn Books 356 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84545-013-7. (anglicky) 
  13. ↑ DUNN, Susan. 1940 : FDR, Willkie, Lindbergh, Hitler--the election amid the storm. [s.l.]: New Haven [Conn.] : Yale University Press 450 s. Dostupné online. ISBN 978-0-300-19086-1. S. 66. 
  14. ↑ BAJEROVÁ, Jarmila. Henry Ford: Životopis průkopníka automobilové výroby, který sympatizoval s nacisty [online]. Elektrina.cz, 2018-10-22 [cit. 2019-09-09]. Dostupné online. 
  15. ↑ WARNOCK, Emery C. The Anti-Semitic Origins of Henry Ford's Arts Education Patronage. Journal of Historical Research in Music Education. 2009, roč. 30, čís. 2, s. 79–102. Dostupné online [cit. 2021-09-11]. ISSN 1536-6006. 
  16. ↑ BALDWIN, Neil. Henry Ford and the Jews: The Mass Production Of Hate. [s.l.]: PublicAffairs 432 s. Dostupné online. ISBN 978-1-58648-163-6. (anglicky) 
  17. ↑ Willow Run and the Arsenal of Democracy - Michigan History - The Detroit News. web.archive.org [online]. 2018-06-25 [cit. 2025-05-20]. Dostupné online. 
  18. ↑ LOCHBILER, Don. 'I Think Mr. Ford is Leaving Us'. archive.ph. 2012-07-15. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-07-10. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Henry_Ford&oldid=24919179“