Otevřít hlavní menu

Jaroslav Holoubek

český básník, prozaik, novinář, překladatel a pedagog

Jaroslav Holoubek (24. února 1946 Nová Ves u Chotěboře6. listopadu 2016 Praha) byl český básník, prozaik, novinář, překladatel a pedagog, nositel Evropské medaile Franze Kafky za literaturu.

Jaroslav Holoubek
Jaroslav Holoubek Havlickuv Brod.jpg
Narození 24. února 1946
Nová Ves u Chotěboře
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 6. listopadu 2016 (ve věku 70 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolání novinář, redaktor a učitel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Jaroslav Holoubek se narodil v rolnické rodině v Nové Vsi u Chotěboře na Českomoravské Vysočině. Po maturitě na Střední všeobecné vzdělávací škole v Chotěboři v roce 1963 pracoval následující rok v jihlavském okresním archivu. Potom odešel studovat do Prahy na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity obor archivnictví. Zde však studium nedokončil a přešel na fakultu sociálních věd a publicistiky, které úspěšně absolvoval.

Od ukončení studií v roce 1974 pracoval jako novinář v Mladé frontě. V roce 1981 získal titul doktora filozofie. Z Mladé fronty přešel v roce 1987 do redakce časopisu Kmen (Tvorba), později krátce působil i v jeho nástupci – Tvaru. V roce 1991 se stal šéfredaktorem filmového časopisu Premiéra. V následujících letech pracoval nejprve jako redaktor a potom jako šéfredaktor deníku Blesk. Dva roky pracoval také jako šéfredaktor Nedělního Blesku. Po roce 1996 působil v redakci deníku Večerní Praha a týdeníku Story. Mezi lety 2002 a 2012 pracoval jako manažer agentury Art Press Image, šéfredaktor časopisu Elixír, zástupce šéfredaktora týdeníku Pestrý svět, šéfredaktor odborných časopisů Hotel Revue a Gastro Magazín, a spolupracoval také s redakcí časopisu Asociace hotelů a restaurací ČR. Od roku 2006 působil také na Vysoké škole hotelové v Praze jako pedagog.

Byl až do smrti členem asociace novinářů a publicistů píšících o cestovním ruchu Czech Travel Press. Je po něm pojmenovaná novinářská Cena Jaroslava Holoubka udělovaná každoročně za originalitu.

Byl dvakrát ženatý. V prvním manželství se mu narodili dva synové, ve druhém pak syn a dcera.

6. listopadu 2016 ve věku 70 let podlehl Jaroslav Holoubek v pražské nemocnici následkům poranění hlavy, které utrpěl po pádu.

DíloEditovat

Básně a povídky Jaroslava Holoubka poprvé vyšly v první polovině 60. let v havlíčkobrodském časopise „Cesta Vysočiny“ a v brněnském měsíčníku „Host do domu“. Další pak publikoval v Praze jako člen literární skupiny v časopise Divoké víno. Později přispíval i do novin a časopisů: Práce, Svět práce, Květy, Čs. voják, Literární noviny, Literární měsíčník a další. Po roce 1989 publikoval z titulu svého povolání v mnoha novinách a časopisech mimo jiné přispíval i do Hospodářských novin či Práva nebo do časopisů E15, Květy, Reflex, Playboy, MF Plus, Tvar, Salon Práva, ČSA Review a dalších. Spolupracoval také s Českým rozhlasem a Českou televizí. Některé příspěvky psal i pod pseudonymy.

Kromě své básnické tvorby, vydal řadu cestopisných reportáží a je také autorem mnoha povídek a fejetonů, rozhovorů s našimi i zahraničními herci, spisovateli, zpěváky i politiky. Napsal rovněž několik písňových textů.

Podstatnou část jeho díla tvoří básně, které byly vydány ve více než 10 sbírkách a byly přeloženy do mnoha jazyků. Vyšly např. v Německu, Polsku, Rusku, na Ukrajině, v Bulharsku, Itáli, Chorvatsku, Velké Británii i USA. Jeho verše byly také publikovány v několika sbornících poezie. Věnoval se rovněž překladům literatury do češtiny. Překládal z francouzštiny, ruštiny a polštiny. Jaroslav Holoubek obdržel několik literárních tuzemských i mezinárodních cen.

.. Holoubkova poezie je už od počátku jeho básnické dráhy provokující, v ironických nadsázkách odhaluje poklidná zákoutí stojatých vod a burcuje proti lidské lhostejnosti a nedostatku lásky. Integrujícím tématem jeho poetiky je láska, milostná závrať život co nejintenzívnější............ (z knihy Čelní náraz)
…...Síla Holoubkova – jako i jiných básníků jeho typu – je nepochybně v zážitkové plnosti a konkrétnosti. Básník je působivý , nejpůsobivější tam, kde jeho verše žijí lidmi, ne tezemi, a lidskou touhou po srozumění. .......... (Milan Blahynka v knize Včelí král).

BibliografieEditovat

Poezie
  • Úžas (1977)
  • Zakázané ovoce (1979)
  • Stradivárky na dálnici (1980, Cena Českého literárního fondu)
  • Čelní náraz (1985)
  • Faustovy narozeniny (1986, bibliofilie T. Bíma)
  • Včelí král ( 1989)
  • Načasovaná slepice (1990)
  • Hořká komedie (1990)
  • Ponorka v zahradě Čech (1994)
  • Piha na nose (1996) – výbor z díla
  • Kdybych se nenarodil (1999)
  • Čínské hůlky (2000)
  • Lásky a nevěry (2008) – výbor z díla
  • Veselý hřbitov (2014)
Próza
  • Příběhy staveb a okřídlených kol – publikace o železničním stavitelství (2002)
  • Gurmáni ze Smíchova aneb Vaří starosta a jeho přátelé – rozhovory se známými osobnostmi nejen o vaření (2003)
  • Alan Pajer: Teď už to můžu říct – zpověď fotografa prezidentské kanceláře a Dagmar Havlové (2004)
  • Cesta časem – publikace o stavbách silnic a dálnic (2004)
  • Karel Černoch: Já bejval divnej kluk – rozhovor s K. Černochem (2005)
  • Žárlivá postel – povídky (2008)
  • ČESKOSASKÉ ŠVÝCARSKO – Krajina inspirace – výpravná publikace s fotografiemi Zdeňka Patzelta (2012)
  • Hotel Dračí komnata – pohádka pro děti (2014)

LiteraturaEditovat

  • Čelní náraz (Mladá fronta, 1985)
  • Včelí král (Mladá fronta, 1989)
  • Načasovaná slepice (Práce, 1990)
  • Piha na nose (Akropolis, 1996)
  • Kdybych se nenarodil (Pragma, 1999)

Externí odkazyEditovat