Jarosław

město a gmina v Polsku
Tento článek pojednává o městě v jihovýchodním Polsku. Možná hledáte: Jaroslav – mužské jméno a další místopisné významy.

Jarosław (výslovnost [jaˈrɔswaf]IPA, německy Jaroslau, ukrajinsky Ярослав, v jidiš יאַרעסלאָוו / Jareslov) je město v jihovýchodním Polsku v Podkarpatském vojvodství, sídlo okresu Jarosław. Leží zhruba 30 km od ukrajinských hranic na železniční a silniční trase KrakovŘešovLvov. Z hlediska historického zemského dělení patří k Červené Rusi a východní Haliči. Východním okrajem města protéká San. V roce 2020 zde žilo 37 375 obyvatel.[1]

Jarosław
Radnice
Radnice
Jarosław – znak
znak
Jarosław – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
StátPolskoPolsko Polsko
VojvodstvíPodkarpatské
OkresJarosław
Gminaměstská gmina
Jarosław
Jarosław
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha34,61 km²
Počet obyvatel37 375 (2020)
Hustota zalidnění1 079,9 obyv./km²
Správa
StarostaWaldemar Paluch
Oficiální webmiastojaroslaw.pl
Adresa obecního úřaduRynek 1
37-500 Jarosław
Telefonní předvolba+48 16
PSČ37-500
Označení vozidelRJA
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

DějinyEditovat

Pověstným zakladatelem města byl kyjevský kníže Jaroslav I. Moudrý, po němž má být údajně pojmenováno. Původně se rozkládalo na Mikulášském kopci na místě, kde pak vzniklo benediktinské opatství. Patřilo k Červeňským hradům – území, které bylo v 10. a 11. století předmětem rivality mezi Kyjevskou Rusí a raným polským státem. První písemná zmínka pochází z roku 1152. Po rozpadu Kyjevské Rusi bylo součástí Haličsko-volyňského knížectví.[2][3]

Po roce 1340 si Haličsko-Volyňsko včetně Jarosławi podmanil polský král Kazimír Veliký. V roce 1375, kdy byl zde místodržícím ve službách Ludvíka I. z Anjou Vladislav II. Opolský, proběhla lokace nového města na současném místě podle magdeburského práva spojená s příchodem německých kolonistů nazývaných Walddeutsche („lesní Němci“) nebo Głuchoniemcy („Hluchoněmci“). V roce 1387 byla Jarosław formálně přičleněna k Polskému království a královnou Hedvikou dána do vlastnictví Tarnovským, které později vystřídali Odrowążové, Kostkové, Ostrogští a další šlechtické rody.[2][3] Z roku 1464 pochází první zmínka o Židech v Jarosławi.[4]

Období rozkvětu zažilo město v 16. a první polovině 17. století. Proslavil jej zejména čtyřtýdenní letní jarmark začínající 15. srpna, na který přijíždělo dokonce 30 tisíc lidí z celé Evropy.[5] Ve městě se usazovali představitelé různých národů, mj. Italové a Arménci, celkem čítalo tehdy na tři tisíce obyvatel. Měšťanské domy s podloubím a širokými průjezdy byly přizpůsobeny obchodním potřebám. Po Sanu se plavilo obilí, sůl a další zboží, vznikl první přístav.[3] V roce 1571 byla na podnět Žofie Kostkové založena jezuitská kolej.[6] Od roku 1630 se ve městě pravidelně konalo podzimní zasedání Sněmu čtyř zemí (Wa‘ad Arba‘ Aracot) – „židovského parlamentu“ Polského království.[4] V souvislosti s narůstajícími hospodářskými problémy Polska a ničivými vpády Kozáků (1648), Švédů (1656), sedmihradských vojsk Jiřího II. Rákócziho (1657) a Tatarů (1672) klesl v druhé polovině 17. století význam jarmarků a s tím i města.[7][3]

 
První vlakové nádraží
 
Ulice Hetmańska (nyní Słowackiego) kolem roku 1907

V roce 1772 se Jarosław v důsledku prvního dělení Polska stala součástí Habsburské monarchie. V rámci korunní země Halič náležela zpočátku k Sambirskému obvodu a roku 1854 vznikl samostatný okres Jarosław. V roce 1785 byla dokončena výstavba císařské silnice z Bělé do Lvova, jejímž pozůstatkem jsou dnešní ulice Krakowska, Jana Pawła II, Grunwaldzka a 3 Maja. Na základě josefinských reforem byly uzavřeny jarosławské kláštery jezuitů, benediktinů a františkánů a v roce 1807 byl zbourán původní farní kostel na hlavním náměstí. Došlo rovněž k odstranění starých hradeb.[3] V roce 1860 získalo město železniční spojení s Krakovem a Lvovem skrz Haličskou dráhu Karla Ludvíka (Galizische Carl Ludwig-Bahn), roku 1884 vznikla odbočka do Sokalu přes Lubaczów. Pro blízkost ruské hranice začal být po roce 1870 budován prstenec opevnění a usadila se zde četná vojenská posádka.[8] Roku 1876 vznikla Parní továrna na piškoty, perníky a cukrovinky L. Czyńského (roku 1897 koupená Stanisławem Gurgulem), s níž začala tradice výroby „jarosławských piškotů“.[9] Od roku 1892 bylo město oficiálně rozděleno na čtyři části: Střed (Śródmieście), Głębocké předměstí (jižní a jihovýchodní), Leżajské předměstí (severní a sevrovýchodní) a Krakovské předměstí (západní).[10]

Podle sčítání lidu v roce 1900 měla Jarosław 22 660 obyvatel, z toho 85 % mluvilo polsky, 6,4 % ukrajinsky, 3,9 % německy a 0,9 % v jiném jazyce; 54 % byli římští katolíci, 25,2 % židé, 19,7 % řečtí katolíci a 1,2 % příslušníci ostatních nebo žádného náboženství. 4 964 osob aneb 21,9 % tvořili členové vojenské posádky.[11]

 
Návrat rakousko-uherských jednotek v květnu 1915

V letech 1914–1915 docházelo zde k potyčkám mezi rakousko-uherskou a ruskou armádou, Jarosław se dvakrát dostala pod ruskou okupaci (od 18. září do 5. října 1914 a od 13. listopadu 1914 do 15. května 1915).[8] Po první světové válce připadla spolu s celou Haličí Polsku. V meziválečném období patřila Lvovskému vojvodství. Za druhé světové války byla okupována nacistickým Německem v rámci Generálního gouvernementu. V letech 1939–1941 vedla řekou San v bezprostřední blízkosti města německo-sovětská hranice. Hned v září 1939 bylo za ni vyhnáno na 10 tisíc jarosławských Židů.[4]

Rudá armáda obsadila Jarosław 28. července 1944[12] a předala ji zpět polské správě. Poválečným posunutím hranic Polska na západ se město ocitlo v pohraničí a ztratilo přirozené vazby na Lvov. Bylo připojeno k nově vzniklému Řešovskému vojvodství, na které v roce 1998 navázalo Podkarpatské vojvodství. V letech 1975–1998 spadalo pod Přemyšlské vojvodství.

V období socialismu vznikla v Jarosławi řada průmyslových podniků: továrna na cukrářské pečivo SAN pokračující ve výrobě populárních piškotů (1951)[13], pletárenské závody Jarlan (1968)[14], sklárna Jarosław (1974, nyní část koncernu Owens-Illinois)[15], masokombinát, agrokombinát.[3] Byla postavena panelová sídliště podél výpadové silnice na Přemyšl (1000-Lecia, Braci Prośbów, Kalinki, Kombatantów, Kopernika, Niepodległości, Słoneczne) a v severozápadní části města (Armii Krajowej, Piłsudskiego, Pułaskiego, Witosa). Roku 1972 vyjely do ulic první autobusy MHD.[16] Stavební katastrofa na hlavním náměstí v roce 1962 motivovala samosprávu města k zahájení zabezpečovacích prací v historickém jádru, pod nímž existuje od 16. století síť chodeb propojujících někdejší kupecká skladiště. Završilo je zpřístupnění v roce 1984 první podzemní turistické trasy.[17] V roce 1998 vznikla Státní vysoká škola technická a ekonomická (Państwowa Wyższa Szkoła Techniczno-Ekonomiczna) – první vysoká škola ve městě.[18]

Významné pamětihodnostiEditovat

 
Orsettiho dům
 
Podzemní turistická trasa Felikse Zalewského
 
Benediktinské opatství
 
Řeckokatolický chrám
 
Sokolovna
 
Psychiatrická léčebna – bývalá kasárna
  • Hlavní náměstí (Rynek) – středobod historického jádra, náměstí ve tvaru nepravidelného čtyřúhelníku o rozměrech 100 x 100 m vytyčené při lokaci podle magdeburského práva v roce 1375; z jihozápadní strany k němu přiléhá náměstí sv. Michala (Plac Świętego Michała) – prostranství po farním kostele Všech Svatých zbouraném v roce 1807;[19]
    • Radnice – současnou novorenesanční podobu s charakteristickou hodinovou věží získala během přestavby v letech 1895–1896; nejzápadnější křídlo pochází z roku 1906, z východní strany byla v roce 1900 přistavěna budova městské šatlavy;[20]
    • Orsettiho dům – renesanční dům s podloubím a zdobenou atikou poprvé zmiňovaný v roce 1581 a do současné podoby přestavěn na podnět Wilhelma Orsettiho v letech 1633–1646;[21] je sídlem městského muzeum (Muzeum w Jarosławiu);[22]
    • Attavantiho dům – původně renesanční, přestavěný Juliem Attavantim po požáru v roce 1625 a v 19. století, kdy bylo přistavěno druhé patro; je sídlem turistického informačního centra;[23]
    • Gruszewiczův dům – postavený v první polovině 17. století, název pochází od lékárníka Adriana Gruszewicze, který ji koupil v roce 1633; původně typický kupecký dům s širokým průjezdem, v 19. století byl přestavěn; dochoval se Velký sál (Wielka Izba) s valenou klenbou s lunetami a původní polychromií s náboženskou tematikou, který je v současnosti využíván jako svatební obřadní síň;[24][25]
    • Podzemní turistický průchod (Podziemne Przejście Turystyczne) – spojené sklepy Gruszewiczova, Orsettiho a Attavantiho domu zpřístupněné v roce 2015; prohlídková trasa má 187 m, sahá 5,6 m pod povrch náměstí a doplňuje ji historicko-archeologická expozice;[23][26]
    • Rydzikův dům – postavený na začátku 17. století, nejlépe dochovaný příklad jarosławského měšťanského domu z období slavných jarmarků s typickým zastřešeným proskleným nádvořím, podloubím a sítí podzemních chodeb na několika úrovních, které sloužily jako skladiště obchodovaného zboží;[27] ty byly v roce 1984 zpřístupněný turistům jako Podzemní turistická trasa Felikse Zalewského (Podziemna Trasa Turystyczna im. prof. Feliksa Zalewskiego) o délce 150 m;[28]
    • Tržnice – postavená v letech 1913–1924 ve stylu tzv. polské renesance, nadále slouží svému původnímu účelu;[29]
  • Ulice Grodzka – hlavní pěší zóna se zástavbou převážně z 19. století;
  • Římskokatolický kostel Božího Těla – původně jezuitský, postavený v letech 1582–1594; po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byl proměněn ve muniční sklad a od roku 1808 nahradil zbouraný farní kostel na dnešním náměstí sv. Michala; v 19. století byl přestavován; přiléhají k němu budovy bývalé jezuitské koleje – v jednom se nyní nachází fara, druhý je sídlem základní školy;[30][31]
  • Benediktinské opatství – založené Annou Alojzou Ostrogskou v roce 1611 na Mikulášském kopci, kde se rozkládalo původní raně středověké město; po zrušení řádu v roce 1782 císařem Josefem II. areál sloužil jako sklad a kasárny, později též věznice nebo internát; benediktinky se do něj vrátily až v roce 1991; skládá se z barokního kostela sv. Mikuláše a Stanislava (1614–1624/1635) se dvěma 40metrovými věžemi, přilehlé budovy kláštera (dokončeno před rokem 1648), několika menších objektů včetně novostavby, v níž sídlí křesťanské středisko Ośrodek Kultury i Formacji Chrześcijańskiej, a pásu hradeb s osmi baštami;[32]
  • Dominikánský klášter a kostel Panny Marie Bolestné na Krakovském předměstí – původně jezuitský komplex založený po roce 1629 na místě, kde byla od 14. století uctívána dřevěná soška zobrazující pietu; v letech 1696–1713 a 1743–1768 byl podstatně rozšířen a přestavěn ve stylu vrcholního baroka; je obklopen hradbami, které v současné podobě pocházejí z poloviny 18. století; po zrušení jezuitského řádu jej převzali dominikáni;[33]
  • Františkánský klášter a kostel Nejsvětější Trojice – založený v roce 1700, barokní kostel byl dokončený roku 1716;[34]
  • Řeckokatolický chrám Proměnění Páně – postavený v letech 1717–1749 na místě, kde původně stál jarosławský zámek; do současné trojlodní podoby s dvouvěžím a kupolí byl přestavěn v letech 1911–1912;[35]
  • Římskokatolický kostel svatého Ducha – barokní špitální kostelík z roku 1689; v letech 1797–1945 evangelický;[36]
  • Velká synagoga – postavená v roce 1811 a důkladně rekonstruovaná roku 1905; interiér byl během druhé světové války zdevastován; nyní slouží jako sídlo střední umělecké školy (Zespół Szkół Plastycznych); sousedí s ní Malá synagoga z přelomu 19. a 20. století, nyní nevyužívaná;[37]
  • Sokolovna – eklektická stavba podle návrhu Teodora Talowského z roku 1900; nyní Městské kulturní středisko (Miejski Ośrodek Kultury);[38]
  • Jad Charyjcym – novobarokní z roku 1912; původně sídlo Spolku vzájemné pomoci židovských řemeslníků, po druhé světové válce sloužil jako kulturní dům, knihovna a sídlo baletního spolku, v současnosti není využíván;[39]
  • Gwiazda – budova z roku 1903, původně sídlo Spolku křesťanských řemeslníků svatého Josefa; v současnosti sídlo baletního spolku (Powiatowe Ognisko Baletowe);[40]
  • Kasárna – několik kasárenských areálů z přelomu 19. a 20. století rozesetých po celém území města; mezi největší patří kasárna 89. pěšího pluku, která nyní tvoří kampus Státní vysoké školy technické a ekonomické (Państwowa Wyższa Szkoła Techniczno-Ekonomiczna),[41] dělostřelecká kasárna u výpadovky na Přemyšl (1887–1897), jež nadále slouží vojenským účelům,[42] kasárna Zeměbraneckého pěšího pluku č. 34 (1900–1901), v nichž sídlí psychiatrická léčebna,[43]
  • Park Baśky Puzon – bývalý řeckokatolický hřbitov zrušený po druhé světové válce; dochovala se hřbitovní kaple – osamocené kněžiště někdejšího farního chrámu Zesnutí Panny Marie ze 17. století;[44]
  • Starý hřbitov na Krakovském předměstí – městský hřbitov založený v roce 1784 s četnými památkami sepulkrálního umění a klasicistní kaplí z roku 1832;[45]
  • Židovský hřbitov ve čtvrti Kruhel Pawłosiowski – založený v roce 1699; dochovalo se na 50 hrobů, mezi nimi najdeme novodobý ohel cadika Šimona Marylese (1758–1849), tvůrce tzv. jarosławského chasidismu;[46]

DopravaEditovat

 
Nádraží

Město leží na železniční magistrále KrakovŘešovLvov, historické Haličské dráze Karla Ludvíka, která je nyní součástí III. panevropského koridoru. Stanici Jarosław obsluhují vlaky PKP Intercity mířící z polského vnitrozemí (Krakov, Vratislav, Varšava, Gdaňsk a další) a ze zahraničí (Praha, Berlín, Štýrský Hradec) do Přemyšle, kde na ně navazují vlaky ukrajinských železnic, a také regionální spoje společnosti Polregio z Řešova do Přemyšle a ve směru Lubaczów/Zamość. V roce 2016 byla dokončena rekonstrukce nádraží, které bylo propojeno se sousedním autobusovým stanovištěm.[47]

Městskou autobusovou dopravu zajišťuje dopravní podnik MZK Jarosław na šesti linkách.[48] Příměstské a regionální spoje provozuje PKS Jarosław a řada soukromých minibusových dopravců (Eurobus, Bus Natura, Damil Trans, Afar Bus a další).

Jarosławí prochází národní silnice č. 94 – „stará silnice“ spojující hraniční přechod Korczowa/Krakovec s polským vnitrozemím – a č. 77 z Přemyšle do Sandoměře a Lipniku ve Svatokřížském vojvodství. Vojvodská silnice č. 865 spojuje Jarosław s Lubaczówem, č. 870 s městečkem Sieniawa a č. 880 s Pruchnikem. V roce 2012 byl dokončen východní obchvat.[49] Dálnice A4 vede zhruba šest kilometrů jihozápadně od města, obsluhují jej křižovatky Jarosław Zachód (Jarosław-zapád) u obce Mirocin (křížení se silnicí č. 94) a Jarosław Wschód (Jarosław-východ) u obce Pawłosiów (křížení se silnicí č. 880).

RodáciEditovat

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Seznam obcí podle počtu obyvatel k 30. 6. 2020 – údaje Hlavního statistického úřadu PR (GUS): tabulka 12
  2. a b W okresie średniowiecza [online]. Urząd Miasta Jarosławia [cit. 2021-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-29. (polsky) 
  3. a b c d e f Historia Jarosławia [online]. Stowarzyszenie Miłośników Jarosławia, 2011-04-29 [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (polsky) 
  4. a b c Muzeum Historii Żydów Polskich POLIN. Jarosław – Historia społeczności [online]. Wirtualny Sztetl [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (polsky) 
  5. Jarmarki jarosławskie [online]. Archiwum Państwowe w Przemyślu [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (polsky) 
  6. OKOŃ, Emanuel. Dzieje budowy kościoła jezuickiego na Polu w Jarosławiu: do roku 1713. Acta Universitatis Nicolai Copernici. Zabytkoznawstwo i Konserwatorstwo. 1996, roč. 27, čís. 298, s. 99. Dostupné online [cit. 2021-05-05]. (polsky) 
  7. Złoty okres i schyłek świetności [online]. Urząd Miasta Jarosławia [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (polsky) 
  8. a b W austriackiej niewoli [online]. Urząd Miasta Jarosławia [cit. 2021-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-30. (polsky) 
  9. OLENIUCH, Iwana. Podkarpacka tradycja z sabaudzkim rodowodem [online]. Podkarpackie Smaki [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  10. Pierwsze oficjalne dzielnice [online]. Jarosławskie ulice [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  11. Gemeindelexikon der im Reichsrate vertretenen Königreiche und Länder, bearbeitet auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1900. Svazek XII. Galizien. Wien: K. k. Statistische Zentralkommission, 1907. 1024 s. Dostupné online. S. 224. (německy) 
  12. Statystyka miast i osiedli 1945–196. Redakce Marian Klimczyk et al.. Warszawa: Główny Urząd Statystyczny PRL, 1967. (Statystyka regionalna; sv. 6). Dostupné online. Kapitola Daty wyzwolenia miast w 1944 i 1945 roku, s. 918. (polsky) 
  13. „SAN”- Pajda sp. z o.o. [online]. Podkarpackie Smaki [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  14. Ulica Włókiennicza [online]. Jarosławskie ulice [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  15. Huta Szkła Jarosław – rozwój, ekologia, wsparcie regionu, historia [online]. Świat Szkła, 2009-12-08 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  16. Historia zakładu [online]. MZK Jarosław [cit. 2021-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-07. (polsky) 
  17. Wydarzenia XX wieku [online]. Urząd Miasta Jarosławia [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (polsky) 
  18. DĄBROWSKI, Janusz; PALUCH, Waldemar. Oszacowanie wpływu rewitalizacji terenów powojskowych na terenie miasta Jarosławia na jego rozwój. Czasopismo Inżynierii Lądowej, Środowiska i Architektury. 2017, roč. 64, čís. 3/II, s. 236. Dostupné online [cit. 2021-05-06]. DOI 10.7862/rb.2017.168. (polsky) 
  19. Rynek [online]. Jarosławskie ulice [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  20. Ratusz w Jarosławiu [online]. Starostwo Powiatowe w Jarosławiu – Mestský úrad Svidník [cit. 2021-05-06]. (Szlak Kultury Mieszczańskiej). Dostupné online. (polsky) 
  21. Kamienica Orsettich [online]. Starostwo Powiatowe w Jarosławiu – Mestský úrad Svidník [cit. 2021-05-06]. (Szlak Kultury Mieszczańskiej). Dostupné online. (polsky) 
  22. Webové stránky Muzeum w Jarosławiu
  23. a b Kamienica Attavantich [online]. Starostwo Powiatowe w Jarosławiu – Mestský úrad Svidník [cit. 2021-05-06]. (Szlak Kultury Mieszczańskiej). Dostupné online. (polsky) 
  24. Kamienica Gruszewiczów [online]. Starostwo Powiatowe w Jarosławiu – Mestský úrad Svidník [cit. 2021-05-06]. (Szlak Kultury Mieszczańskiej). Dostupné online. (polsky) 
  25. Sala Ślubów – Kamienica Gruszewiczów [online]. TurystykaJaroslaw.pl [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  26. Webové stránky Podzemního turistického průchodu
  27. Kamienica Rydzikowa, Trasa Podziemna [online]. Starostwo Powiatowe w Jarosławiu – Mestský úrad Svidník [cit. 2021-05-06]. (Szlak Kultury Mieszczańskiej). Dostupné online. (polsky) 
  28. Podziemna Trasa Turystyczna im. prof. Feliksa Zalewskiego [online]. Urząd Miasta Jarosławia [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  29. Wiata miejska - Hala Targowa – Jarosław (ul. Grodzka 1) [online]. Starostwo Powiatowe w Jarosławiu – Mestský úrad Svidník [cit. 2021-05-06]. (Szlak Kultury Mieszczańskiej). Dostupné online. (polsky) 
  30. Kolegiata pw. Bożego Ciała [online]. Urząd Miasta Jarosławia [cit. 2021-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-10. (polsky) 
  31. Dawne Kolegium Jezuickie [online]. Urząd Miasta Jarosławia [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  32. Zespół opactwa benedyktynek Jarosław [online]. Narodowy Instytut Dziedzictwa [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  33. Zespół kościelno-klasztorny jezuitów, ob. dominikanów Jarosław [online]. Narodowy Instytut Dziedzictwa [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  34. Zespół klasztorny reformatów Jarosław [online]. Narodowy Instytut Dziedzictwa [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  35. Zespół Cerkwi Greckokatolickiej pw. Przemienienia Pańskiego w Jarosławiu (ul. Cerkiewna 3) [online]. Starostwo Powiatowe w Jarosławiu – Mestský úrad Svidník [cit. 2021-05-06]. (Szlak Kultury Mieszczańskiej). Dostupné online. (polsky) 
  36. Kościół rzymskokatolicki Świętego Ducha w Jarosławiu (d. kościół ewangelicki) [online]. 500 lat Reformacji [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  37. Duża i mała synagoga [online]. TurystykaJaroslaw.pl [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  38. Budynek Towarzystwa Gimnastycznego Sokół, ob. Miejski Ośrodek Kultury Jarosław [online]. Narodowy Instytut Dziedzictwa [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  39. Z cyklu: „Cudze chwalicie, Jarosławia nie znacie“: Budynek rękodzielników Jad Charyjcym [online]. Gazeta Jarosławska, 2020-07-08 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  40. D. gmach Stowarzyszenia Rękodzielników Chrześcijańskich Gwiazda Jarosław [online]. Narodowy Instytut Dziedzictwa [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  41. Koszary Piechoty (Baracken Lager) ul. Czarnieckiego – ul. Pruchnicka [online]. TurystykaJaroslaw.pl [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  42. Koszary Artyleryjskie [online]. TurystykaJaroslaw.pl [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  43. Koszary Obrony Krajowej nr 34 [online]. TurystykaJaroslaw.pl [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  44. Pozostałości cerkwi parafialnej pw. Zaśnięcia NMP Jarosław [online]. Narodowy Instytut Dziedzictwa [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  45. Cmentarz Stary [online]. Urząd Miasta Jarosławia [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  46. Muzeum Historii Żydów Polskich POLIN. Cmentarz żydowski w Jarosławiu (ul. Kruhel Pawłosiowski 49) [online]. Wirtualny Sztetl [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  47. URBANOWICZ, Witold. Prace wykończeniowe na dworcu w Jarosławiu. Obsłuży kolej i autobusy [online]. Transport Publiczny, 2016-01-13 [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (polsky) 
  48. Jízdní řády MZK Jarosław. mzk-jaroslaw.pl [online]. [cit. 2021-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-05. 
  49. Budowa obwodnicy Jarosławia w ciągu DK 4 [online]. Generalna Dyrekcja Dróg Krajowych i Autostrad – Oddział w Rzeszowie [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (polsky) 

Externí odkazyEditovat