Pruchnik
Pruchnik je město v jihovýchodním Polsku v okrese Jarosław (Powiat jarosławski) v Podkarpatském vojvodství. Je sídlem stejnojmenné městsko-vesnické gminy.
Pruchnik | |
---|---|
Dřevěný dům na náměstí | |
Poloha | |
Souřadnice | 49°54′22″ s. š., 22°30′58″ v. d. |
Časové pásmo | SEČ/SELČ |
Stát | Polsko |
Vojvodství | Podkarpatské |
Okres | Jarosław |
Gmina | Pruchnik |
Pruchnik | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 3 519 (2007) |
Správa | |
Starosta | Wacław Szkoła |
Oficiální web | www |
Adresa obecního úřadu | Rynek 6 37-560 Pruchnik |
Telefonní předvolba | +48 16 |
PSČ | 37-560 |
Označení vozidel | RJA |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Město je známo především řadou krásných dřevěných domů s podloubím ze 19. století, soustředěných okolo náměstí. Dochovalo se jich 40, nejstarší z nich pochází ze století osmnáctého. Město, vzdálené od hlavních dopravních tras a železnice, si zachovalo mnoho typických znaků haličských městeček devatenáctého století.
Poloha
editovatPruchnik leží v jižním cípu jarosławského okresu na řece Mleczka, přítoku řeky Jodłówka, přibližně 17 kilometrů jihozápadně od města Jarosław a asi 39 km východně od hlavního města vojvodství Řešova[1], na trase z Řešova do města Přemyšl.
Okolní krajina je typicky zemědělská, s řídce zalesněným a mírně kopcovitým terénem, směrem na jih se mírně zvedá až k zalesněným vrchům dynówského podhůří.
Historie
editovatPrvní písemná zmínka o obci pochází z roku 1299. V roce 1340 připadla celá oblast Červené Rusi Polské království. Obec, společně s nedalekým hradem patřila šlechtickému rodu Pruchnických, po němž nese své jméno a s nímž je jeho historie spojena. V roce 1370 obdržel Pruchnik městská práva, v téže době, kdy patřila celá oblast Ruskému vojvodství, zde Pruchničtí založili římskokatolickou farnost.
V roce 1498 bylo město vypáleno při valašském nájezdu a v roce 1524 se jej snažila dobýt jedna z jednotek Krymských Tatarů, ta však byla v bitvě odražena. Pruchnik zůstal malým městem, dvakrát vyhořel (1635, 1720). Celkově byl ale zničen v roce 1657, kdy byl do základu vypálen transylvánskými vojsky Jiřího Rákócziho v rámci švédské invaze. V 17. století zde žilo asi 600 obyvatel a působilo několik řemeslnických cechů.
V roce 1772 po prvním dělení Polska se město stalo součástí Habsburské monarchie a jako součást rakouské Haliče zůstalo až do listopadu 1918. V roce 1871 zde vypukla epidemie cholery. V roce 1888 zde žilo 740 římských katolíků, 188 ortodoxních katolíků a 188 Židů. Město zůstalo v soukromých rukou až do roku 1929, kdy zemřela jeho poslední majitelka, hraběnka Klementyna Szembekowa.
V roce 1935 pozbyl Pruchnik status města, který mu byl navrácen k 1. lednu 2011.[2] V roce 1943 byli odsud a z okolí deportováni všichni Židé, přibližně asi 2000 osob. Někteří z nich byli umístěni do ghetta ve vsi Birca a odtud byli odvezeni do lesa u vsi Wolka Pełkiński, kde byli zastřeleni.[3] Město od německých okupantů osvobodila Rudá armáda 27. července 1944.[4]
Po administrativní reformě bylo město v letech 1975 až 1998 součástí přemyšlského vojvodství.
Gmina
editovatMěstsko-vesnická gmina (gmina miejsko-wiejska) má rozlohu 78,26 km², žije zde 9536 obyvatel. Kromě města Pruchnik do ní patří následující obce se starostenstvími (Sołectwo):
- Hawłowice
- Jodłówka
- Jodłówka Parcelacja
- Kramarzówka
- Rozbórz Długi
- Rozbórz Okrągły
- Rzeplin
- Świebodna
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Pruchnik na německé Wikipedii a Pruchnik na anglické Wikipedii.
- ↑ Central Statistical Office (GUS) - TERYT (National Register of Territorial Land Apportionment Journal) [online]. 2016-06-22. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Web Sejmu, Dz.U. 2010 nr 138 poz. 929, (polsky), 2016-06-22
- ↑ Żydzi w Pruchniku [online]. [cit. 2016-06-22]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ ВОВ-60 – Сводки. www.victory.mil.ru [online]. [cit. 2016-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pruchnik na Wikimedia Commons
- (polsky) Oficiální stránky