Wikipedie

Jaromír Nohavica

český folkový písničkář, textař, libretista, zpěvák, skladatel a kytarista
Na tento článek je přesměrováno heslo Nohavica. Tento článek je o zpěváku Jaromíru Nohavicovi. O dalších významech pojednává článek Nohavica (rozcestník).

Jaromír Nohavica (* 7. června 1953 Ostrava)[1][2][3] je český folkový písničkář, textař, libretista, osobitý zpěvák, skladatel a kytarista. Hraje také na heligonku.

Jaromír Nohavica
Jaromír Nohavica (2019)
Jaromír Nohavica (2019)
Základní informace
Narození7. června 1953 (70 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PůvodČeskoslovensko
Žánryfolk, folk rock
Povolánímuzikant
Nástrojekytara, heligonka a hlas
OceněníPremio Tenco (2011)
medaile Za zásluhy 1. stupeň (2017)
Puškinova medaile (2018)
Manžel(ka)Martina Nohavicová
DětiJakub a Lenka
SídloOstrava
PodpisPodpis
Webwww.nohavica.cz
Významný nástroj
kytara, heligonka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jaromír Nohavica

Život editovat

Pochází z Ostravy. První píseň napsal již v osmi letech. Na kytaru hraje od svých třinácti let, přičemž původně jeho otec chtěl, aby hrál na housle, k těm ale nepřilnul. Sám se však navíc naučil hrát na několik hudebních nástrojů. V letech 1978–1981 dálkově studoval na Střední knihovnické škole v Brně. Začal také studovat na Vysoké škole báňské, ale studia přerušil, vystřídal několik zaměstnání, načež raději zůstal volným textařem. V tomto oboru se proslavil textem Lásko, voníš deštěm pro Marii Rottrovou[4] (She’s Gone od Black Sabbath), ale psal také například pro Věru Špinarovou atd.

Veřejně začal vystupovat v  roce 1982. V osmdesátých letech se o  něj zajímalo publikum,[5][6][1] tajná policie[7] i exilový magazín Svědectví.[8] S ideologickými problémy při organizování koncertů se setkal v letech 1984+, 1987+ a 2022.[9][10]

Vystupoval samostatně, případně s doprovodem či kapelou. Spolupracoval s méně významnými regionálními kapelami, ale také například se skupinou Čechomor.

Jako herec ztvárnil roku 2002 hlavní roli „Jarka Nohavici“ ve filmu Petra Zelenky Rok ďábla. Za hudbu k tomuto filmu dostal spolu s Čechomorem a Karlem Holasem Českého lva za nejlepší hudbu.

Postupně se stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků a v roce 2004 získal i některá ocenění. Časopis Rock & Pop vyhodnotil jako nejlepší české hudební album od roku 1989 jeho Divné století. Akademie populární hudby jej zařadila při vyhlašování výsledků ceny Anděl 2003 do Síně slávy a byl nominován ve dvou dalších kategoriích.[11] V cenách Anděl 2009 vyhrál v kategorii nejprodávanější album a v Anděl 2010 se stal zpěvákem dvacetiletí. Nesmírně populární jsou jeho živá vystoupení, v roce 2017 si například skvěle poradil s pražskou O2 arénou.[12]

Narodil se a bydlí v Ostravě (Ostravo, 2003,[13][14] Ostravian Pie, 2008),[15] v letech 1978–1999 žil v Českém Těšíně[2] (Těšínská, ~1994).[16] Má ženu Martinu a dvě děti (Ukolébavka, ~1985)[17] – dceru Lenku (Pro malou Lenku)[18] a syna Jakuba (O Jakubovi).[19] Jeho literárním oblíbencem je Bohumil Hrabal.

Je velkým fanouškem fotbalového klubu FC Baník Ostrava[20][21] (Fotbal, 1984,[22] Mám jizvu na rtu, 2008,[23] Bazaly, 2011),[24] nazpíval také klubovou hymnu Baníčku, my jsme s tebou. V roce 2012 se stal honorárním členem občanského sdružení Baník Baníku.[25] Jako každý kluk hrával na plácku fotbal (Tři rohy penalta, 2017);[26] později ragby (za starší žáky a dorostence, Ragby, 1983).[27][28] V roce 1997 získal titul mistra republiky ve stolní hře scrabble[29] (Jak Huňáč a Fuňáč pořádali olympiádu, 2006).[30]

Spolupráce s fanoušky po internetu editovat

Jako hlavní komunikační médium pro kontakt se svými fanoušky využívá internet. Na svém webu zveřejnil volně ke stažení MP3 album Pražská pálená[31] a stejně tak i na sklonku roku 2006 mini CD Od Jarka pod stromeček.[32] Pravidelně na svém webu zveřejňoval každé pondělí jednu píseň popsanou dobovými audio- a videoukázkami, fotografiemi a zejména komentářem mapujícím na pozadí dobových souvislostí celou svou tvorbu. Časem se však tato činnost stala pouze příležitostnou. Dlouhodobý a jedinečný projekt nese název Archiv pod lupou.[33] V roce 2010 vydal a přes internet distribuoval DVD z benefičního adventního koncertu, použil protokol BitTorrent.[34]

Na tři série krátkých zhudebněných fejetonů z let 2009–2012 navázaly Virtuálky 2022,[35][36] sedmnáct „popěvků jen tak."[37]

Dílo editovat

 
Jaromír Nohavica, akordeonista Robert Kusmierski a bubeník Pavel Plánka, koncert Poruba, 2019

Zpívá především vlastní písně, také však překlady písní ruských autorů Vladimira Vysockého nebo Bulata Okudžavy – sám se mnohokrát zmínil o svém tíhnutí k ruským inspiracím.[38] Zhudebnil a nazpíval některé básně ze Slezských písní Petra Bezruče, roku 1982 zhudebnil báseň Dezertér ze sbírky Jiřího Šotoly Za život. Jeho písně jsou do značné míry oblíbené díky tomu, že zpívá o obyčejném životě a o člověku, jsou lyrickoepické, často však i ironizující. Nohavica ve své tvorbě používá spisovného jazyka, obecné mluvy i nářečí z Ostravska a okolí Těšína.[39]

Vedle písničkářské tvorby přeložil libreta některých Mozartových oper do češtiny. V roce 2006 obdržel za český překlad libreta Cosi fan tutte Cenu Sazky a Divadelních novin. V roce 2007 přeložil operu Don Giovanni.[40]

Diskografie editovat

Alba
Rok Studiová Koncertní Kompilační Spoluúčasti
1985 Cesty (5) – EP
...
...
1988 Darmoděj – LP;
Písně pro V. V. – 2EP
1989 Osmá barva duhy – MC Folkové Vánoce
1990 V tom roce pitomém Folkfórum – spolu…
1991 Morava '91;
Folkový kolotoč I.
1992 Šťastné a veselé…
1993 Mikymauzoleum Česká mše vánoční;
Vita '93
1994 Tři čuníci;
(Osmá barva duhy – CD)
1995 Darmoděj a další
1996 Divné století Hudba bez bariér;
Králíci, ptáci a hvězdy
...
1998 Koncert – s Kapelou 3× Jarek Nohavica – reedice Pavlína Jíšová;
Neřež
1999 Sloni v porcelánu I.
2000 Moje smutné srdce
...
2002 Sešli se I.;
Rok ďábla (Soundtrack)
2003 Babylon Romeo a Julie – muzikál na ledě (Soundtrack)
2004 Těšínské niebo
2005 Havěť všelijaká
2006 Pražská pálená;[41]
Doma CD+DVD;
Od Jarka pod stromeček[42]		 Strážce plamene
2007 Box 4 CD – reedice 50 miniatur
2008 Ikarus;
Z pódia (album je zdarma ke stažení jako torrent.) 		20ers - skladba Já tam byl se skupinou Pio Squad[43]
2009 Virtuálky[44] V Lucerně CD+DVD, vyšlo také na Blu-ray Platinová kolekce – reedice Moravský folk v Lucerně
2010 Virtuálky 2[45] Adventní koncert – (volně ke stažení jako torrent)
...
2012 Virtuálky 3;[46]
Tak mě tu máš 		Koncerty 1982 a 1984;
Půlnoční trolejbus – (volně ke stažení jako torrent) 		Inzerát
2013 Tenkrát – kompilace k 60. narozeninám;
Kometa – the best of Jaromír Nohavica[47]
2014 Jarek Nohavica a přátelé Wabi & Ďáblovo stádo – Příběhy písní
...
...
2017 Poruba
2018 Jarek Nohavica v Gongu
...
2020 Máma mi na krk dala klíč
...
...
...
...
 
Těšínské niebo: Radovan Lipus, Jaromír Nohavica, Renata Putzlacher-Buchtová a Tomáš Kočko
Výběry
  • Hity folk & country 1998
  • Nejhezčí folkové písničky
  • Barvy českého folku
  • Nejhezčí folkové písničky 2
  • České hity 90. let

Filmy editovat

Hrané filmy
Dokumentární filmy

Dokumentární filmy Poprvé, aneb střípky ze života J. N. a Jarek a Amadeus vyšly 14. května 2009 na DVD Rodinné stříbro I. (Indies Happy Trails).

Televizní a rozhlasové pořady

Knihy editovat

Divadlo editovat

Přebásnění operních libret[54]
Muzikály[60]

V divadelní adaptaci (2018) podle románu Boží mlýny (1919) od Jana Vrby bylo využito tucet Nohavicových písní.[63][64][65]

Ohlasy editovat

 
graffiti ve Varšavě

Ankety, ocenění, nominace (výběr) editovat

Dne 28. října 2017 obdržel z rukou českého prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání, medaili Za zásluhy v oblasti umění.[66] Nohavica dostal v roce 2017 také cenu Stříbrný lukostřelec. Nad tímto oceněním převzal záštitu český prezident Miloš Zeman a ruské velvyslanectví v Praze. Ruský prezident Vladimir Putin udělil Nohavicovi v roce 2018 Puškinovu medaili.[67]

Nedoporučení, zákazy a rušení editovat

Poprvé Nohavica vystoupil v sobotu 28. března 1982 na Folkovém kolotoči v Ostravě–Porubě, v té době ještě jako profesionální textař.[104] Někdy poté absolvoval kvalifikační zkoušku a po schválení(!) programu vystoupení se stal profesionálním umělcem pod uměleckou agenturou Krajského kulturního střediska (KKS) v Ostravě.

Osmdesátá léta
  • V červnu 1984 mu bylo pro „závažné nedostatky“ pozastaveno zprostředkování agenturou KKS do konce roku. V prosinci téhož roku Severomoravský krajský národní výbor v Ostravě obor kultury nedoporučil agentuře KKS, aby zprostředkování koncertů obnovila. Veřejné vystupování mohl Nohavica nadále realizovat na bázi zájmové umělecké činnosti (jako amatér).[105]
  • Po schválení nového scénáře koncertů obnovila KKS zprostředkování v říjnu 1986.[106] V archivu bezpečnostních složek je uložena „denní informace ze dne 12. března 1987.“ Tato informace se týká Nohavicova a Streichlova koncertu konaného 9. března v Sušici.[107] 2. dubna 1987 byla smlouva k zprostředkování KKS zrušena. Dubnové koncerty na Ostravsku byly zrušeny.[108]
2022
  • V březnu 2022 polské město Katovice vypovědělo smlouvu o pronájmu sálu, kde se měl v dubnu konat Nohavicův koncert. Organizátoři uvedli, že v době ruské invaze na Ukrajinu si lze těžko představit, aby v Katovicích vystupoval hudebník známý svým blízkým vztahem s Vladimirem Putinem.[67] V Polsku Nohavicovi zrušili koncerty plánované na rok 2022 pořadatelé v pěti městech, kromě Katovic jsou to Krakov, Varšava, Gdaňsk a Toruň.[109]
  • Nohavicův koncert plánovaný na 6. 5. 2020 (přeložený na 27. 10. 2020, poté na 12. 5. 2021 a nakonec na 12. 5. 2022), který se měl konat ve Sportovní hale UP v Olomouci, byl v březnu 2022 přesunut do nového místa konání Sportcentrum DDM Prostějov.[110] Ke kontroverznímu kroku (otázka ohledně konání koncertu […] vzbuzovala rozdílné emoce)[111] přistoupilo vedení olomoucké univerzity, když jednostranně vypovědělo smlouvu o pronájmu sálu. V prohlášení UP[111][112] (8. 3. 2022) je uvedeno:
    • „Univerzita se jednoznačně vymezila proti válce na Ukrajině, …” (srv. Nohavica, 2. 3. 2022: „Ta válka je mi proti srsti“ a píseň Pánové nahoře);[113]
    • „…i proti jednání prezidenta Ruské federace“ (srv. Nohavica, 2. 3. 2022: „A mezi ty pány nahoře, ke kterým se obracím, patří i prezident Putin, s kterým opravdu nesouhlasím.“);[113]
    • „… ochrana hodnot, které univerzita ctí a ctít musí v souvislosti s tragédií na Ukrajině …“ (srv. Nohavica, 2. 3. 2022: Píseň po bitvě s textem problematickým již 22.12.1984;[105] píseň Rakety z listopadu 1983);[113]
    • „… postoje pana Nohavici, s nimiž se jako instituce neztotožňujeme… “ (!).

Odraz v kultuře editovat

Astronomka Zdeňka Vávrová objevila na Kleti 19. srpna 1982 asteroid 1982 QG, který má od roku 1990 katalogové číslo (6539) a jméno Nohavica.[114][115]

V kapitole Konášova románu Kronika malého světa (2004) vystupuje postava pojmenovaná Jarek Nohavica.[116][117]

Jeden popěvek Vladimíra Veita s textem Jaroslava Hutky a druhý s textem Ireny N. (Tři agenti) se objevil v létě resp. na podzim roku 2007.[118][119]

Nohavicovu píseň Pane prezidente nazpívali Žamboši pod názvem Pane Nohavico (2012).[120] Sebeironicky[121] si v ní stěžují na úděl folkového písničkáře, kterému se těžko překračuje stín starých bardů.[122][123]

V roce 2021 vyšla kniha španělského spisovatele Ángela Estebana Obklopeni knihami[124] v překladu Dominiky Černé. Kniha obsahuje životopisné medailony osobností, které strávily část svého života jako knihovníci. Za Českou republiku je uveden vedle Jiřího Mahena Jaromír Nohavica.[125]

Na podzim 2022 napsal Marek Řezanka báseň Pro lásku boží.[126] Text později zhudebnil Jozef Kupčík.[127]

Kauza spolupráce s StB editovat

Informace o existenci tajné policie byla veřejná (Halelujá čili Velká zpověď, 1983).[128][129] V tajných seznamech Státní bezpečnosti (StB) byly dva záznamy s Nohavicovým jménem, druh „sig. sv.“ (r.č. 26729, 10. 1. 1984) a druh „TS“ (r.č. 29320, 27. 8. 1986), tedy tzv. „tajný spolupracovník“.[130] Po zveřejnění Cibulkových seznamů (1992) se Nohavica k věci vyjádřil v rozhovoru s Milošem Čermákem v čísle 53/1993 časopisu Reflex.[131][132]

Další selektivní seznam s nepřesnou interpretací záznamu zveřejněnil Petr Cibulka v Necenzurovaných Novinách č. 04/2000, str. 56.[133] V pondělí 31. července 1989 měli Pepa Streichl a Jaromír Nohavica vystoupení ve Vídni.[134] Nohavica dal 2. 8. 1989 klíče od svého bytu Krylovi;[135][134][136] Z dojmů ze čtyřdenního pobytu za železnou oponou (od neděle do středy) napsal v září téhož roku Nohavica fejeton,[134] který později zveřejnil v Archivu pod lupou[137] na svých stránkách.[136] Návštěvu Vídně („událost“) „vytěžil“ „kpt. Liberda J.“ z jiného „pramene“ po „schůzce” 4. 8. do „záznamu“ ze 7. 8.,[138] tedy týden předtím, než si 15. 8. pozval k výslechu „prověřovaného“ „pramene“ „TS Mirka“ (Nohavicu).[138][136] Záznam[139] z tohoto druhého výslechu, jehož stupeň utajení byl zrušen 1. dubna 1999,[140] je datován 21. 8. 1989.[139] S odkazem na článek v Reflexu (1993)[132] vložil v článku v Respektu (2006)[141][142] redaktor Jaroslav Spurný do úst Nohavicovi slova, která neřekl,[143] podobně jako to činil již dříve v „záznamech“ kapitán Liberda.[139] Spatřiv poprvé Liberdovo dílo Nohavica pochopil, „jak hluboký a bezedný je močál naší minulosti.“[136] Značka –ob– si na iDNES.cz vyložila Spurného článek tak, že „přiznal spolupráci s StB,“[144][145] naproti tomu Nohavica uvedl: „Vynucené schůzky s STB pod pohrůžkou šikanování mé rodiny a výslechů nemocné matky, nepovažuji za spolupráci.“[142][129] Odborníci se tehdy shodli, že písničkář nepodal StB žádné informace, které by nevěděla, nebo které by kohokoli mohly poškodit.[144][146] Další dvě kola mediálního zájmu (dle Houdy: "S lehkým srdcem by spousta lidí dokázala, a již mnohokrát to předvedla, Nohavicův příběh spolupráce se Státní bezpečností zřetězit do na první pohled nevyvratitelného a jednoznačného celku.")[147] se odehrála o rok později (2007). Začátkem roku, na základě archivovaného agenturního záznamu 75 091 (1. 3. 1989),[148][149] se Robert Malecký v Lidových novinách o Nohavicovi domníval (10. 2. 2007), že někoho udal;[148][150] autor zmíněného záznamu se později domníval (9. 12 2022), že nikdy nikoho neudal, takový nebyl, lidem neubližoval.[151] A koncem roku (12. 11. 2007) byla do redakce iDNES.cz doručena píseň[135] Vladimíra Veita a Jaroslava Hutky, což vyvolalo binární[147] mediální kampaň Hutka vs. Nohavica[152][153][154][155][139][129] polarizující společnost. Na tuto část kauzy časově navazuje vydání alba Ikarus (únor 2008),[156] které bylo nahráno na osmi koncertech v Ostravě v lednu 2008.[157][158] Mezi lety 1984 a 2022 poskytl Nohavica více jak 66 rozhovorů.[159] Media udržovala tuto kauzu další desetiletí,[160] a to publikováním různých klišé[161] či historek[162] (jimiž jsou i mnohá v médiích autoritativně reprodukovaná fakta),[162] např. Pavel Kohout mu přisuzoval autorství plánku svého vídeňského bytu (červenec 2013);[162][161][163][164][165] Jan Burian si myslel, že udal své kamarády (říjen 2017);[166] Mikuláš Kroupa měl nějaké doklady (říjen 2019);[167] Jan Rejžek se domníval, že písničkářův otec byl „agent“ (září 2021);[168][161][169] Ondřej Konrád považoval za problematické, že jmenoval nějaké konkrétní lidi (březen 2022);[170] Ján Simkanič byl toho názoru, že na konci socialismu podal hlášení Státní bezpečnosti (listopad 2022);[36] Johana Hovorková poukázala na míru jeho udávání (rovněž listopad 2022).[171]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c Jaromír Nohavica, Slovnik ceske literatury po roce 1945, 29. 9. 2015 [cit. 2023-11-14]
  2. ↑ a b Nohavica, Jaromír, Český hudební slovník osob a institucí [aktializace. 2003-11-12] [cit. 2023-11-25].
  3. ↑ Biografia, Nohavica.cz [cit. 2023-11-25].
  4. ↑ Vladimír Vlasák: Vzácný i lidový Nohavica, iDnes.cz, 16. 3. 2003
  5. ↑ a b c d e HRDINKA, Martin. Ankety Zlatý slavík a Český slavík 60 let – Jaromír Nohavica 70. Rozhlas.cz [online]. 10. červen 2023 [cit. 2023-11-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ Houda (2023), str. 273.
  7. ↑ Houda (2023), str. 251.
  8. ↑ Houda (2023), str. 66–67.
  9. ↑ Houda (2023), str. 208–213.
  10. ↑ Novinky aktuální. 16. 3. 2022 - Narozen v komunismu, umřu v komunismu, Nohavica.cz [cit. 2023-11-23].
  11. ↑ Akademie populární hudby – historie. www.aph.cz [online]. [cit. 2007-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-04-01. 
  12. ↑ IREPORT.CZ. LIVE: Jaromír Nohavica v O2 areně přesvědčil o své výjimečnosti. iREPORT – music&style magazine. Dostupné online [cit. 2017-10-31]. 
  13. ↑ Ostravo, Nohavica.cz [cit. 2023-12-09].
  14. ↑ Ostravo (2003), Nohavica.cz [cit. 2023-12-09].
  15. ↑ Ostravian Pie, Nohavica.cz [cit. 2023-12-09].
  16. ↑ Těšínská, Nohavica.cz [cit. 2023-12-09].
  17. ↑ Ukolébavka pro Kubu a Lenku, Nohavica.cz [cit. 2023-12-09].
  18. ↑ Pro malou Lenku, Nohavica.cz [cit. 2023-11-27].
  19. ↑ O Jakubovi, Nohavica.cz [cit. 2023-11-27].
  20. ↑ CHACHARSKI & PRETORIAN & EL BAJTO - 100 LET NA SLEZSKÉ feat. JAROMÍR NOHAVICA /OFFICIAL MUSIC VIDEO, Youtube.com, 1.prosince 2023 [cit. 2023-12-06].
  21. ↑ Jarek Nohavica v roli rapera: Chuligáni z Bazalů představili další videoklip, Denik.cz, 1.prosince 2023 [cit. 2023-12-06].
  22. ↑ Fotbal, Nohavica.cz [cit. 2023-11-28].
  23. ↑ Mám jizvu na rtu, Nohavica.cz [cit. 2023-12-06].
  24. ↑ Bazaly, Nohavica.cz [cit. 2023-12-06].
  25. ↑ http://www.banikbaniku.cz/honorarni-clenove/jaromir-nohavica/ Jaromír Nohavica honorární člen
  26. ↑ Tři rohy penalta, Nohavica.cz [cit. 2023-11-28].
  27. ↑ Ragby, Nohavica.cz [cit. 2023-11-28].
  28. ↑ Ragby (1983), Nohavica.cz [cit. 2023-11-28].
  29. ↑ Mistrovství ČR ve hře scrabble
  30. ↑ Od Jarka pod stromeček, Nohavica.cz [cit. 2023-12-09].
  31. ↑ FOLKtime: Pražská pálená Jarka Nohavici
  32. ↑ Nohavica je Ježíšek a zas rozdává desku. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 2006-12-14 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  33. ↑ Archiv pod lupou
  34. ↑ JAVŮREK, Karel. Jaromír Nohavica zdarma šíří své DVD pomocí torrentu. Živě.cz [online]. 2011-01-04 [cit. 2011-01-05]. Dostupné online. 
  35. ↑ Virtuálky 2022, Youtube.com, 2022 [cit. 2023-11-19].
  36. ↑ a b SIMKANIČ, Ján. Fenomén Nohavica: svědomí, co zvrací v národě. Deník N. 2022-11-25. Dostupné online [cit. 2022-11-29]. 
  37. ↑ Novinky aktuální. 31. 7. 2022 - VIRTUÁLKY POKRAČUJÍ, Nohavica.cz [cit. 2023-11-19].
  38. ↑ a b Jarek v Moskvě, Ceskatelevize.cz, 1. dubna 2014 [cit. 2023-11-25].
  39. ↑ Po našymu: Karviňocy, fajně se tu žyje, ni?. E15 [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné online. 
  40. ↑ Josef Herman: Don Giovanni v Ostravě Archivováno 15. 9. 2009 na Wayback Machine., Hudební rozhledy 02/08 Archivováno 15. 9. 2009 na Wayback Machine. ISSN 0018-6996
  41. ↑ Pražská pálená, Nohavica.cz, 2006 [cit. 2023-12-11]. (volně ke stažení)
  42. ↑ Od Jarka pod stromeček, Nohavica.cz, 2006 [cit. 2023-12-11]. (volně ke stažení)
  43. ↑ Various - 20Ers. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (italsky) 
  44. ↑ Virtuálky, Nohavica.cz, 2009 [cit. 2023-12-11]. (volně ke stažení)
  45. ↑ Virtuálky 2, Nohavica.cz, 2010 [cit. 2023-12-11]. (volně ke stažení)
  46. ↑ Virtuálky 3, Nohavica.cz, 2012 [cit. 2023-12-11]. (volně ke stažení)
  47. ↑ http://www.nohavica.cz/_pl/diskografie/alba/disk_kometa_pl.htm
  48. ↑ Václav Souček: Jarek v Moskvě, Rozhlas.cz, 6. dubna 2014 [cit. 2023-11-25].
  49. ↑ Jarek v Moskvě (TV film), CSFD.cz [cit. 2023-11-25].
  50. ↑ Minišou Karla Šípa: Epizoda 4, Ceskatelevize.cz, 1. května 2021 [cit. 2023-11-21].
  51. ↑ Tváře folku: Jaromír Nohavica, Ceskatelevize.cz, 4. listopadu 2021 [cit. 2023-11-21].
  52. ↑ Kupředu do minulosti, Radiouniversum.cz, 19. února 2022, vysíláno 19.3., 26.3., 2.4. a 9.4.2022 [cit. 2023-11-21].
  53. ↑ a b Všechnopárty, Ceskatelevize.cz, 10. listopadu 2023 [cit. 2023-11-16].
  54. ↑ Opera, Nohavica.cz [cit. 2023-11-16].
  55. ↑ Jaromír Nohavica, Ondřej Havelka, Marko Ivanović – Lazebník sevillský!!! po ostravsku, Operaplus.cz, 12. června 2017 [cit. 2023-11-16].
  56. ↑ a b c ČTK, iDNES.cz, kot. Divadelní ceny získal Nohavica i Trojan. iDNES.cz [online]. 2. 10. 2006 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  57. ↑ Jaromír Nohavica přebásnil Figarovu svatbu, Denik.cz, 5. března 2009 [cit. 2023-11-17].
  58. ↑ Autoři: Mozart a Nohavica, Lidovky.cz, 5. března 2009 [cit. 2023-11-17].
  59. ↑ Jaromír Nohavica, Ondřej Havelka, Marko Ivanović – Lazebník sevillský!!! po ostravsku, Operaplus.cz, 12. června 2017 [cit. 2023-11-17].
  60. ↑ Muzikál, Nohavica.cz [cit. 2023-11-16].
  61. ↑ Malované na skle 2016/2018, Divadlobodlak.cz, 2019 [cit. 2023-11-17].
  62. ↑ Světová premiéra muzikálu Romeo a Julie ostravského týmu Urbánek - Nohavica, Novinky.cz, 7. prosince 2017 [cit. 2023-11-17].
  63. ↑ Moravské divadlo představuje Boží mlýny. I s písničkami Jaromíra Nohavici, Denik.cz, 11. května 2018 [cit. 2023-11-16].
  64. ↑ Boží mlýny - trailer (Moravské divadlo Olomouc), Youtube.cz, 25. května 2018 [cit. 2023-11-17].
  65. ↑ Moravské divadlo Olomouc: Boží mlýny, I-divadlo.cz, 11. května 2018 [cit. 2023-11-17].
  66. ↑ Prezident Zeman udělil státní vyznamenání Schröderovi, Troškovi i Vondráčkové. Novinky.cz. 2017-10-28. Dostupné online [cit. 2017-10-28].  Archivováno 1. 4. 2020 na Wayback Machine.
  67. ↑ a b Katovice nechtějí koncert Nohavici kvůli jeho vztahům s Putinem, ČTK, 1.3.2022
  68. ↑ a b Historie Porty [online]. Porta [cit. 2018-10-08]. Dostupné online. 
  69. ↑ História československej ankety Zlatý slávik, rok 1987, Teraz.sk, 6. července 2021 [cit. 2023-12-07]. (slovensky)
  70. ↑ databazeknih.cz, [cit. 2023-11-12]
  71. ↑ clarina.cz, [cit. 2023-11-12]
  72. ↑ a b KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Jarek Nohavica: Poslechněte si moje písně, pak o mně víte úplně všechno. Radio Prague International [online]. 2017-11-05 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. 
  73. ↑ a b aph.cz, dostupné v archivu, [arch. 2004-04-01], [cit. 2023-11-12]
  74. ↑ Nohavica je slavnější než dřív, Idnes.cz, 23. srpna 2001 [cit. 2023-11-29].
  75. ↑ Narodil se písničkář Jaromír Nohavica, Ceskatelevize.cz, 7. června 2008 [cit. 2023-11-29].
  76. ↑ Rok ďábla, CSFD.cz [cit. 2023-11-19].
  77. ↑ Rok ďábla, Ceskylev.cz [cit. 2023-11-19].
  78. ↑ V ankete čitateľov časopisu Rock & Pop zvíťazil Jaromír Nohavica, Sme.sk, 6. března 2004 [cit. 2023-11-22]. (slovenština)
  79. ↑ a b ŠPULÁK, Jaroslav. Žánrové ceny zahájily udílení sošek Anděl 2003. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2004-03-20 [cit. 2022-12-15]. Dostupné online. 
  80. ↑ ceskatelevize.cz, 2005-05-05, [cit. 2023-11-12]
  81. ↑ satcentrum.cz, 2005-05-06, [cit. 2023-11-12]
  82. ↑ HERMAN, Josef. Don Giovanni v Ostravě. Hudební rozhledy [online]. 2007 [cit. 2023-11-15]. Roč. 9, čís. 9. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-09-15. 
  83. ↑ Deska roku 2008 zná své vítěze, Denik.cz, 11. února 2009 [cit. 2023-12-04].
  84. ↑ Jarek Nohavica na Deskách roku 2008: Chceme vám zvednout náladu, Denik.cz, 17. února 2009 [cit. 2023-12-04].
  85. ↑ Desku roku vyhrál Nohavica, Lidovky.cz, 11. února 2009 [cit. 2023-12-08].
  86. ↑ Cena Boženy Němcové, Cas.cz [cit. 2023-12-08].
  87. ↑ a b Dar Jaromíra Nohavici, Celeceskoctedetem.cz [cit. 2023-12-08]. „Cenu Boženy Němcové udělovanou za dílo, které významně přispělo k rozvoji české literatury a společnosti v posledních třech letech …“
  88. ↑ Nohavica má literární cenu, Lidovky.cz, 5. dubna 2008 [cit. 2023-12-08].
  89. ↑ Běžné rozkoše fízlů, Lidové noviny, 18. března 2010. In: Poslední slovo má Jan Rejžek. Galén (2016). ISBN 978-80-7492-340-1 (PDF).
  90. ↑ ČTK. Na hudebních Andělech zabodovali Ewa Farna a Tomáš Klus. Novinky.cz [online]. 17. dubna 2010 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  91. ↑ VANČOVÁ, Anna. OBRAZEM: Ceny Anděl 2009. Denik.cz [online]. Vltava Labe media, 18. 4. 2010 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  92. ↑ Nohavica získal v Itálii cenu za autorské písně. Jako první Čech. iDNES.cz [online]. 2011-11-13 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. 
  93. ↑ ČTK. Ceny Anděl 2012: Dvakrát Kryštof, Dyk a Langerová. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2013-03-16 [cit. 2023-11-10]. Dostupné online. 
  94. ↑ Jarek Nohavica vystoupil v Moskvě. Odvezl si odtud i prestižní ocenění, Denik.cz, 11. října 2013 [cit. 2023-12-02]
  95. ↑ Glosa: Až Nohavicu v Česku ke zdi postaví aneb proč ho Rusové mají rádi, Expres.cz, 27. října 2018 [cit. 2023-12-02].
  96. ↑ Okudžava, Vysockij, Kryl, Nohavica; pokora a úcta k písničkářům, Blog.idnes.cz, 14. dubna 2014 [cit. 2023-12-02].
  97. ↑ a b Nohavica a Treťjak dostali cenu za rozvoj česko-ruských vztahů. iDNES.cz [online]. 2017-11-02 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. 
  98. ↑ KLUSÁK, Pavel. Paradoxy Jaromíra Nohavici: Písničkářova cesta od protestsongů k řádu od Zemana. Rozhlas.cz [online]. 6. listopad 2017 [cit. 2023-01-07]. Dostupné online. 
  99. ↑ Nohavica dostane ocenění od Putina. Za zásluhy o upevnění přátelství mezi národy. Lidovky.cz [online]. 2018-10-24 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. 
  100. ↑ hop. „Všichni ruští básníci jsou zde se mnou.“ Nohavica převzal od Putina Puškinovu medaili. ČT24 [online]. 2018-11-04 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. 
  101. ↑ ČTK; iDNES.cz. Vyznamenaný Nohavica Rusku poslouží jako užitečný idiot, píší v Polsku. iDNES.cz [online]. 2018-11-01 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. 
  102. ↑ NOMINACE NA CENY ANDĚL, Supraphon, 1. 3. 2021 [cit. 2023-11-11].
  103. ↑ 50 nejlepších českých alb: Na Divném století se Jaromír Nohavica díky spolupracovníkům přiblížil Leonardu Cohenovi, Expresfm.cz, 12. července 2023 [cit. 2023-11-22].
  104. ↑ Nohavica hledá diváky svého prvního vystoupení před třiceti lety, Idnes.cz, 30. března 2012 [cit. 2023-11-23]
  105. ↑ a b Houda (2023), str. 266–267.
  106. ↑ Ještě jednou — proč nezpívá? Ostravský večerník, 5. srpna 1987.
  107. ↑ Houda (2023), str. 252.
  108. ↑ Proč nezpívá J. Nohavica? Ostravský večerník, 22. dubna 1987.
  109. ↑ S Putinem nesouhlasím, řekl Nohavica. Poláci mu však zrušili už pět koncertů, Aktuálně.cz, 3.3.2022
  110. ↑ Jaromír Nohavica, Informuji.cz, 12. května 2022 [cit. 2023-11-24].
  111. ↑ a b Stanislav Dvořák, V našem sále ne. Olomoucká univerzita odmítá Nohavicu, Novinky.cz, 9.3.2022 [cit. 2023-11-24].
  112. ↑ Zrušený koncert? Univerzita si nepřeje vystoupení písničkáře Jaromíra Nohavici v hale UP!, Prostejovsky.rej.cz, 10. března 2022 [cit. 2023-11-24]. „[…] Důvodem tohoto kroku je zejména ochrana hodnot, které univerzita ctí a ctít musí v souvislosti s tragédií na Ukrajině, a také postoje pana Nohavici, s nimiž se jako instituce neztotožňujeme. Univerzita se jednoznačně vymezila proti válce na Ukrajině i proti jednání prezidenta Ruské federace, pořádání této akce v našich prostorách je tedy z morálního hlediska nepřípustné. […]“
  113. ↑ a b c Jaromír Nohavica - On-line koncert Vlaštovko, leť, Youtube.com, 3. března 2022 [online 2022-03-02] [cit. 2023-11-24].
  114. ↑ Planetka Nohavica, Astro.cz [cit. 2023-12-02].
  115. ↑ Katalog jmen planetek objevených na Kleti, Klet.org [cit. 2023-12-02].
  116. ↑ KONÁŠ, Miloš. Kronika malého světa aneb Jak jsme žili v komunismu. 1. vyd. Pelhřimov: NTP, 2004. 300 s. ISBN 80-86559-29-7. Kapitola 25, s. 214–217. 
  117. ↑ Kronika malého světa, Romanyzdarma.cz [cit. 2023-12-02].
  118. ↑ Udavač z Těšína, Hutka.cz, 2007 [cit. 2023-11-26].
  119. ↑ Levné knihy 2007, Vladimir-Veit.cz, 2007 [cit. 2023-11-26].
  120. ↑ Diskografía, Nohavica.cz [cit. 2023-11-20]
  121. ↑ Žamboši: Demo 2012 (recenze), Proglas.cz, 9. září 2012 [cit. 2023-11-20].
  122. ↑ Žamboch: Nějaký náš fanoušek písničku poslal manželce Roberta Fulghuma, Denik.cz, 8. ledna 2013 [cit. 2023-11-20].
  123. ↑ Držitelé dvou Andělů Žamboši v nahrávce Koncertu Studia Noc!, Rozhlas.cz, 2. března 2015 [cit. 2023-11-20].
  124. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Obklopeni knihami - Ángel Esteban | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-08-04]. Dostupné online. 
  125. ↑ ESTEBAN, Ángel. Obklopeni knihami : Spisovatelé v knihovnách a jejich příběhy. Překlad Dominika Černá. Brno: CPress, 2021. 192 s. ISBN 978-80-264-3619-5. 
  126. ↑ Ne, báseň Pro lásku boží nenapsal Nohavica. Šlo o jeho podporu, tvrdí její autor, Denik.cz, 2. prosince 2012 [cit. 2023-11-26].
  127. ↑ PRO LÁSKU BOŽÍ, Youtube.cz, 11. srpna. 2023 [cit. 2023-11-26].
  128. ↑ Halelujá (1983), Nohavica.cz [cit. 2023-12-05]. Např.: „…co chtějí vědí o člověku // haleluja // mají na to kartotéku // a v ní su já // haleluja.“
  129. ↑ a b c Hutka o Nohavicovi: zatloukání je zbabělství, Radio.cz, 20. listopadu 2007 [cit. 2023-12-04].
  130. ↑ Jmenné evidence, Abscr.cz [cit. 2023-12-01].
  131. ↑ Kejklíř, Nohavica.cz [cit. 2023-12-03].
  132. ↑ a b ČERMÁK, Miloš. Kejklíř. Reflex. 1993, roč. 4, čís. 53, s. 21–22. 
  133. ↑ E. LITERATURA, UMĚNÍ, FILM, Cibulka.net [cit. 2023-12-01].
  134. ↑ a b c Vídeňský řízek s ananasovým kompotem, Nohavica.cz, září 1989 [cit. 2023-11-18].
  135. ↑ a b UDAVAČ Z TĚŠÍNA; hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 2007, Hutka.cz [cit. 2023-11-18].
  136. ↑ a b c d Buď vítán (1989), Nohavica.cz [cit. 2023-11-18].
  137. ↑ Archiv pod lupou, Nohavica.cz [cit. 2023-12-03].
  138. ↑ a b Houda (2023), str. 253–259.
  139. ↑ a b c d Nohavica promluvil: StB mi vložila do úst cizí slova, Idnes.cz, 18. listopadu 2007 [cit. 2023-12-03].
  140. ↑ 1 023 358, Idnes.cz, 18. listopadu 2007 [cit. 2023-12-03].
  141. ↑ SPURNÝ, Jaroslav. Tajemství Jaromíra Nohavici. Respekt. 2006, čís. 22. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 0862–6634. 
  142. ↑ a b Tajemství Jaromíra Nohavici, Nohavica.cz [cit. 2023-12-04].
  143. ↑ ČEVELA, Miroslav. Nohavica: Keď si ti sadne na chrbát diabol, pekne si to odserieš. SME [online]. 2013-06-28 [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  144. ↑ a b iDNES.cz , ob. Nohavica přiznal spolupráci s StB. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2006-05-29 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  145. ↑ Nohavica přiznal spolupráci s StB, Hn.cz, 30. května 2006 [cit. 2023-12-04].
  146. ↑ zaj, ČTK, Právo. Nohavica: nikoho jsem neudal, StB už o všem věděla. Novinky.cz [online]. Borgis a.s., 2007-02-11 [cit. 2007-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-13. 
  147. ↑ a b Houda (2023), s. 117.
  148. ↑ a b MALECKÝ, Robert. Nohavica a StB: nová fakta. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a. s., 2007-02-10 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. 
  149. ↑ Houda (2023), s. 115, 233.
  150. ↑ iDNES.cz, ČTK, jan. LN: Nohavica udal StB petici za propuštění Havla. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2007-02-10 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. 
  151. ↑ Houda (2023), s. 81.
  152. ↑ Hutka nazpíval song o udavači Nohavicovi, Idnes.cz, 12. listopadu 2007 [cit. 2023-12-05].
  153. ↑ Hutka: Nejsem bezchybný a Nohavica není konkurent, Idnes.cz, 12. listopadu 2007 [cit. 2023-12-05].
  154. ↑ Nohavica je zbabělec, říká Hutka, Idnes.cz, 13. listopadu 2007 [cit. 2023-12-05].
  155. ↑ Nahrávka: Nohavica v cizině Kryla velebil, doma donášel, Idnes.cz, 14. listopadu 2007 [cit. 2023-12-05].
  156. ↑ Třeba píseň: Já si to pamatuju (2008), Nohavica.cz [cit. 2023-12-05]. Např.: „…Na četu ČT četují si s mačetami četné čety…“
  157. ↑ Výsledky, Cenydeskaroku.cz [cit. 2023-12-03].
  158. ↑ Lidé chtějí Nohavicu. Ikarus si doletěl pro Desku roku, Aktualne.cz, 11. února 2009 [cit. 2023-12-05].
  159. ↑ Rozhovory, Nohavica.cz [cit. 2023-11-21].
  160. ↑ Od Ikara ke dnešku: Nohavicovo nové století, denik.cz, 3. prosince 2020 [cit. 2023-12-05].
  161. ↑ a b c Padouch, nebo hrdina? Kniha o Nohavicovi nechce jednoduchou odpověď, Seznamzpravy.cz, 6. listopadu 2023 [cit. 2023-12-05].
  162. ↑ a b c Harlekýn v odstínech šedi, Advojka.cz, #24/2023 [cit. 2023-12-06].
  163. ↑ Houda (2023), s. 84, 108, 110.
  164. ↑ Festival de luxe jakožto jeden z produkt; spojené Evropy, Mladá fronta Dnes, 27. července 2013.
  165. ↑ Nohavica mi v kufru přivezl své deníky i zápisky z léčebny. Důstojník StB mi ho jako udavače nevylíčil, říká Houda, Dvtv.cz, říjen 2023 [cit. 2023-12-07].
  166. ↑ Nohavica dostal druhou šanci odmítnout, ale nezvládl ji, říká o vyznamenání písničkář Burian, Rozhlas.cz, 30. říjen 2017 [cit. 2023-12-05]
  167. ↑ DVOŘÁK, Stanislav. Nohavicu kvůli StB nechtějí na megakoncert k výročí republiky - Novinky.cz. Novinky.cz [online]. Borgis a.s., 2019-10-02 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  168. ↑ Houda (2023), s. 89.
  169. ↑ Ne, to Nohavica neprovedl. Zpěvák očištěn z nařčení, Parlamentnilisty.cz, 19. října 2023 [cit. 2023-12-05].
  170. ↑ Nohavica jako oběť? ‚Mluvit o návratu komunismu je nehorázné,‘ říká hudební publicista, Irozhlas.cz, 25. března 2022 [cit. 2023-12-07].
  171. ↑ Tragédie jménem Nohavica. Udavač, který se nikdy nezměnil, Forum24.cz, 28. listopadu 2022 [cit. 2023-12-07].

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Ocenění
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaromír_Nohavica&oldid=23455724“