Otevřít hlavní menu

Jaroslav Hutka

český básník, kytarista, spisovatel a zpěvák

Jaroslav Hutka (* 21. dubna 1947 Olomouc) je český folkový hudebník, skladatel a písničkář.

Jaroslav Hutka
Hutka.simecek.jpg
Narození 21. dubna 1947 (72 let)
Československo Olomouc, Československo
Ocenění Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2012)
Čestné občanství Prahy 2 (2018)
Cena ministra životního prostředí
Web hutka.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Studoval na pražské uměleckoprůmyslové škole. Na konci šedesátých let začal vystupovat s Vladimírem Veitem (Hutka a Veit). Později se svým vlastním hudebním programem, ve kterém mimo jiné popularizoval moravské lidové písničky. Získal si velké množství příznivců, několikrát byl vyhodnocen jako písničkář roku. Byl zakladatelem a členem folkového sdružení Šafrán. V roce 1977 se zúčastnil III. festivalu druhé kultury na Hrádečku Václava Havla u Trutnova. Stal se signatářem Charty 77.

Kvůli soustavné policejní šikaně (akce Asanace) opustil v říjnu 1978 Československo a žil v emigraci v Nizozemsku. Po pádu komunismu se 25. listopadu 1989 vrátil a stejného dne již zpíval na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni.[1] Postupem času se z něho stal kritik české postkomunistické demokracie.

Dnes si vydává svou tvorbu sám. Vypaluje si CD na svém domácím počítači, sám si kreslí a tiskne obaly a sám je prodává nebo rozdává na svých koncertech. Svou edici pojmenoval „Samopal“ a dal si za úkol vydat veškerou svou tvorbu na CD.

Vystupuje v malých sálech a klubech, v minulosti vystupoval společně s kytaristou Radimem Hladíkem.

Pravidelně publikuje své fejetony.[2]

Je členem čestného předsednictva občanského sdružení Společnost pro trvale udržitelný život a Čestné rady sdružení Děti Země.

Podílel se na tvorbě cyklů ČT Příběhy železné opony a V zajetí železné opony.

Je rozvedený a má pět dětí: syna Vavřince Hutku (* 1970) s první manželkou Zorkou (Růžovou) Brachet,[3] dcery Kláru Hutkovou (* 1991) a Elišku Hutkovou (* 1995) s třetí manželkou Kateřinou Česalovou[4], dceru Teodoru Hutkovou (* 2016) a syna Richarda Hutku (* 2018) s přítelkyní Magdalenou Hodkovicovou.[5]

DíloEditovat

 
Jaroslav Hutka na Trutnovském festivalu, 2012
 
S Františkem Stárkem na vystoupení na Václavském náměstí v Praze v srpnu 2016

PísničkyEditovat

Kromě svých písní hraje moravské lidové balady, zejména ze sbírek Františka Sušila a Františka Bartoše.

Mezi jeho nejznámější písničky patří Náměšť[6] (někdy podle incipitu označovaná jako "Krásný je vzduch"), kterou složil jako hymnu I. Hanáckého Folk & Country Festivalu, který se měl konat 10.–12. srpna 1973 v amfiteátru v Náměšti na Hané. Přestože již bylo prodáno přes 20 000 vstupenek, festival byl tři týdny před konáním v rámci postupující normalizace zakázán a asi 5000 dorazivších diváků bylo rozháněno Sborem národní bezpečnosti a bylo jim bráněno v příjezdu a příchodu.[7]

V letech 1974–1975 se nedostavil na zkoušky, kde měl prokázat svou „kvalifikaci“ (ve skutečnosti šlo o politické kádrování), a proto ho režim dále považoval za osobu nezpůsobilou živit se písničkářstvím. Roku 1977 byl obviněn z nedovoleného podnikání a bylo mu znemožněno veřejně vystupovat.

Zde uvedená diskografie je pouze částečná, pro úplné informace se obraťte přímo na oddíl Diskografie[8] na webu J. Hutky.

DiskografieEditovat

  • Stůj, břízo zelená – Supraphon, Praha 1974/75 (LP)
  • Vandrovali hudci – Supraphon, Praha 1976 (LP)
  • Pravděpodobné vzdálenosti – Šafrán, Praha 1978; Uppsala 1979 (LP)
  • Minulost mává nám – Šafrán, Praha 1978; Uppsala 1979 (LP)
  • Hier is mijn thuis (Zde domov můj) – Paladyn, Rotterdam 1984 (LP)
  • Nizozemí – 1988 (MC)
  • Návrat – Supraphon, Praha 1990 (LP)
  • Novinové sloupy – Šafrán, Praha 1990 (LP)
  • Vyjdi slunko – Šafrán, Praha 1990 (LP)
  • Pánbů na poli – Praha, Reflex 1991 (LP)
  • Výběr z Návrat a Pánbů…, Pravděpodobné vzdálenosti, Stůj břízo zelená, Proč, Proč – Fosil 1998, Praha
  • Vandrovali hudci – Sony music a Bonton, Praha 1999
  • Slunečnice – Black Point, Praha 1999
  • Tango o Praze – Black Point, Praha 1999
  • Udavač z Těšína
  • Tak jako květ, 2011
  • Bílý slon, 2013
  • Lucerna Live 1990, 2014

spolu s dalšími:

  • Šafrán – Hutka, Lutka, Třešňák, Voňková – Supraphon, Praha 1977; Praha 1990
  • Zakázaní zpěváci druhé kultury – Marta Kubišová, Jaroslav Hutka, Vladimír Veit, Karel Soukup, Svatopluk Karásek, Vlasta Třešňák – Šafrán, Praha 1978; Stockholm 1978; Uppsala 1982
  • Křesťanské songy a podobenství – Multisonic, Praha 1990

BibliografieEditovat

PrózaEditovat

  • Dvorky – Edice Petlice, Praha 1977; Popelnice, Praha 1978; Krameriova Expedice, Praha 1978
  • Utkání se skálou č. 1 aneb Konec desáté sezóny v hotelu CPZ – Edice Petlice, Praha 1977; Edice Expedice, Praha 1977; Popelnice, Praha 1978; Edice Petlice, Praha 1978
  • Plechovka – Edice Petlice, Praha 1978, Popelnice, Praha 1978
  • Požár v bazaru (fejetony z let 1977 - 1989) – Sebetlač, Rotterdam, 1989 [1]
  • Pravděpodobné vzdálenosti (rozhovor s Milošem Čermákem) – 1994
  • Podzim je tady (fejetony) – Gema Art / Fosil, 1998, ISBN 80-86087-05-0 [2]

PoezieEditovat

  • Klíč pluhu – Edice Petlice, Praha 1978; Popelnice, Praha 1978; Krameriova expedice, Praha 1978
  • Koryta krve – Mladá fronta, Praha 1996
  • Podzim je tady – Gema Art / Fosil, Praha 1998

PolitikaEditovat

Ve volbách 2002 do Poslanecké sněmovny kandidoval na kandidádce Balbínovy poetické strany ve volebním obvodu Praha 11. Tato malá, recesistická strana tehdy neuspěla.

Ve volbách 2004 do Evropského parlamentu na kandidádce Balbínovy poetické strany (neuspěla).

Ve volbách 2006 kandidoval do Poslanecké sněmovny na kandidádce Strany zelených ve volebním obvodu Praha. Ve volebním kraji Hlavní město Praha tehdy zelení získali 9,19 %, celostátně 6,29 % a tak se dostali do Parlamentu. Podle Hutkova líčení se snažil získat co nejvíce preferenčních hlasů, a tak málem skončil na druhém místě (získal 6 392 preferenčních hlasů, M. Bursík získal 6 741 preferenčních hlasů), čímž by byl vytlačil M. Bursíka.[9]

Podepsal výzvu proti xenofobii a lhostejnosti s názvem Češi pomáhají, která vyzývá českou vládu, aby dodržela závazek přijmout 1500 uprchlíků z Blízkého východu. Iniciátoři sdělují: „Hluboce se stydíme za lhostejný přístup naší země k pomoci lidem prchajícím z velmi kruté války“.[10]

OceněníEditovat

V roce 2012 získal Cenu Václava Bendy;[11] v roce 2018 mu bylo uděleno čestné občanství Prahy 2.[12]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 270. 
  2. Web Jaroslava Hutky hutka.cz
  3. ZORA RŮŽOVÁ (1949)
  4. Jak dosáhnout šťastného manželství,7. května 2001
  5. Písničkář Hutka má o 36 let mladší přítelkyni: Seznámili jsme se v tramvaji!, blesk.cz, 20. listopadu 2014
  6. Jaroslav Hutka: Minulost mává nám, text k nahrávce
  7. Tomáš Mazal: Písničkář (o Jaroslavu Hutkovi), 1981–1983
  8. Diskografie www.hutka.cz
  9. Přednostní hlasy pro kandidáty
  10. Tomáš Halík, Hutka, Jan Hrušínský, Olga Sommerová. Hádejte, co podepsali. A co po vás chtějí. ParlamentniListy.cz [online]. 7. září 2018. Dostupné online. 
  11. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2012 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 
  12. Čestní občané Prahy 2

Externí odkazyEditovat

články: