Underground

Tento článek je o neoficiálních hnutích. Další významy jsou uvedeny na stránce Underground (rozcestník).

Underground (výslovnost „andrgraund“, z anglického výrazu pro podzemí) je výraz označující skryté, např. neuváděné, neoficiální až ilegální hnutí. Může jít např. o kriminální podsvětí nebo odboj během druhé světové války, v jiných jazycích se označení používá především pro kulturní hnutí, umělecká hnutí, hudební hnutí, subkulturu, kontrakulturu atp. vymaňující se z hlavního proudu.

V českém prostředí označuje pojem především hnutí zvané také druhá kultura, jehož vůdčím duchem byl český teoretik umění a básník Ivan Martin Jirous a v hudbě nejvýraznějšími zástupci hudební skupiny The Plastic People of the Universe a DG 307.

Underground v ČeskoslovenskuEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Český underground.

V Československu v dobách normalizace byli za underground označováni umělci, kteří kvůli politickému pronásledování nemohli svobodně tvořit a šířit své dílo. Umělci tvořili buď bez publika a čtenářů (tzv. do šuplíku) nebo se museli spoléhat na ilegální šíření svých děl (knihy, jednotlivé básně, nahrávky...) formou samizdatu. Některá díla byla vydána v zahraničí, např. nahrávky skupiny The Plastic People of the Universe. V Československu začala díla vycházet legálně až po roce 1989.

Undergroundová hudební představení byla ztížena nebo zakázána. Hudební vystoupení neschválených (či přímo zakázaných) interpretů se konala buď na méně exponovaných místech, kde nebyla tolik na očích (např. ve vesnické hospodě), nebo v soukromých domech. Koncerty bývaly často maskovány jako soukromá oslava pro zvané (např. svatba I. M. Jirouse) nebo se konaly tajně. Důvodem utajování byla obava z perzekuce organizátorů, účinkujících a návštěvníků. Za pořádání a návštěvu undergroundových koncertů hrozilo bití, vyhození z práce či ze školy, vězení, vyvlastnění domu apod.

Příkladem undergroundového divadla je bytové divadlo Vlasty Chramostové (pro pár diváků, zpravidla disidentů, hrané i neherci).[1].

Hudební undergroundEditovat

V hudbě se jako Underground označuje směr, jenž vznikl v šedesátých letech 20. století v oblasti západního pobřeží USA a vzápětí se rozšířil do EvropyVelké Británie, Německa i do tehdejší ČSSR. Undergroundová hudba vychází z psychedelické hudby a avantgardní vážné hudby. Undergroundoví hudebníci patřili často ke „kulturním outsiderům“ a většinou působili v symbióze s dalšími uměleckými kategoriemi – literaturou a dramatem či výtvarným uměním.

Undergroundoví interpretiEditovat

Čeští:

Zahraniční:

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000, s. 20–22. ISBN 80-7008-107-4.
  2. RIEDEL, Jaroslav. Aktual, který inspiroval underground, se vrátil. iHned [online]. 3. listopadu 2005 [cit. 2011-03-04]. Dostupné online. ISSN 1213-7693. 
  3. a b c d RADOCHOVÁ, Pavlína. Pódiové prezentace českých undergroundových a alternativních hudebních skupin. Brno, 2009. Bakalářská diplomová práce. Filozofická fakulta MU. Vedoucí práce PhDr. Aleš Opekar, CSc.. Dostupné online.
  4. Atomová Mihule na stránkách projektu Bigbít
  5. NOVÁČEK, Igor. BBP aneb underground není mrtev. freemusic.cz [online]. 2. července 2005 [cit. 2011-04-15]. Dostupné online. 
  6. NOVÁČEK, Igor. Bílé světlo - Dělníci Bílého světla. freemusic.cz [online]. 3. ledna 2007 [cit. 2011-07-20]. Dostupné online. 
  7. BEZR, Ondřej. Po 34 letech vychází Radio undergroundového písničkáře Charlieho Soukupa. iDnes [online]. 10. srpna 2012 [cit. 2013-02-05]. Dostupné online. 
  8. a b Polí5 - Underground birthday party. www.polipet.cz [online]. [cit. 2012-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-12. 
  9. a b c d TAJOVSKÝ, Ladislav. Zápisky (nejen) z podzemí. musicserver.cz [online]. 25. března 2004 [cit. 2011-08-23]. Dostupné online. 
  10. Duševní hrob na stránkách projektu Bigbít
  11. FRIEDMANNOVÁ, Halka. Underground je stále živý. iDnes [online]. 19. listopadu 2001 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. ISSN 1210-1168. 
  12. KOCÁBEK, Antonín. Nedělní lidé. Kulturní magazín UNI [online]. [cit. 2013-07-17]. Roč. 2008, čís. 8. Dostupné online. 
  13. Manuál k bookletu CD Na věčnou památku, dostupné online.
  14. KOCÁBEK, Antonín. Skrytý půvab byrokracie. Kulturní magazín UNI [online]. 2006 [cit. 2014-02-11]. Roč. 2006, čís. 11. Dostupné online. 
  15. HOROVIC, Maxim. Špinavý nádobí: Epitaf. diycore.net [online]. 2009-01-13 [cit. 2014-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-29. 
  16. Stará Dobrá Ruční Práce na stránkách projektu Bigbít
  17. ŠVAMBERK, Alex. Posádková hudba marného Slávy: Post mortem. Kulturní magazín. 2015, 05. Dostupné z: https://www.magazinuni.cz/hudba/posadkova-hudba-marneho-slavy-post-mortem/
  18. HŘÍDEL, Jan. Hráli muziku jak žiletky, tak museli do podzemí. Před 40 lety zazněl první koncert Psích vojáků [online]. ČT24, 2019-11-03 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • KUDRNA, Ladislav a STÁREK ČUŇAS, František. „Kapela“: pozadí akce, která stvořila Chartu 77. Praha: Academia, 2017. 409 s., 104 nečísl. s. obrazových příloh. Historie. ISBN 978-80-200-2757-3.
  • Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat