Vladimir Vysockij
Vladimir Semjonovič Vysockij (rusky Владимир Семёнович Высоцкий, 25. ledna 1938 Moskva – 25. července 1980 Moskva) byl ruský písničkář, herec a básník.
| Vladimir Vysockij | |
 | |
| Základní informace | |
|---|---|
| Narození |
25. ledna 1938 Moskva |
| Úmrtí |
25. července 1980 (ve věku 42 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Vagankovský hřbitov |
| Žánry | Bard, šanson, Russian chanson a próza |
| Povolání | básník, spisovatel, filmový herec, divadelní herec, písničkář, kytarista, textař, herec, hudební skladatel, scenárista, autor písní, autor a prozaik |
| Nástroje | sedmistrunná kytara a kytara |
| Ocenění |
Státní cena SSSR Prize of the Ministry of Internal Affairs of Russia |
| Manžel(ka) |
Isa Vysocká (1960–neznámá hodnota) Ludmila Abramová (1965–1970) Marina Vlady (1970–1980) |
| Děti |
Arkadij Vysockij Nikita Vysockij |
| Rodiče | Semyon Vladimirovich Vysotsky |
| Podpis |
 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
ŽivotopisEditovat
Po druhé světové válce, v letech 1947 – 1949 žil ve městě Eberswalde v Německu u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy začal v r. 1955 studovat strojírenskou fakultu Moskevského institutu, kde strávil jeden rok, poté se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně absolvoval.
V letech 1960–1964 byl členem Divadla A. S. Puškina v Moskvě. Roku 1964 se stal členem avantgardního divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. V tomto divadle se prosadil v několika těžkých rolích; hrál např. Hamleta (William Shakespeare) nebo Galilea (Bertolt Brecht).
Stal se též filmových hercem a hrál v mnoha filmech a několika seriálech – viz jeho profil na ČSFD.
Oženil se s francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vladyovou.
DíloEditovat
Po Sovětském svazu kolovalo asi 2000 jeho písní plus mnoho falzifikátů. Podílel se na přípravě 11 rozhlasových relací a uskutečnil více než 1000 koncertů po celém SSSR a za hranicemi. Byl autorem více než 700 písní a básní. Jeho básnická tvorba představuje hlavně lyrickou poezii, v níž hojně používal ironii a sarkasmus. Největší popularitu získal zhudebněnými básněmi a písněmi, které interpretoval především s doprovodem akustické kytary, pomocí které udržoval rytmus. V textech vycházel hlavně z městského folklóru (romance), slovní hry, parodie, parafráze a filozofických úvah. Do oběhu se po jeho smrti dostalo i mnoho falzifikátů vydávaných za jeho písně.
V Česku a na Slovensku zpívali některé jeho přeložené písně Jaromír Nohavica či Radůza. Nejvýznamnějším překladatelem a také interpretem Vysockého díla je v Česku rusista Milan Dvořák, který převedl do češtiny několik desítek písní.
Na Slovensku překládala jeho básně např. Lýdia Vadkerti-Gavorníková. Mnohé písně vystihovaly názory tehdejší ruské mládeže, velmi populární byly písně s vojenskou tematikou.
Mnoho posluchačů jeho písní nemohlo dlouho uvěřit, že Vysockij nebyl přímým účastníkem 2. světové války. Po nástupu L. I. Brežněva do nejvyšších funkcí byla v mnoha písních patrná skrytá forma politické satiry. V období přísné cenzury se dotýkal mnoha zakázaných témat, kvůli tomu byly některé jeho písně zakázané. I proto se velká část jeho tvorby šířila na podomácky nahrávaných magnetofonových páscích. Kvůli neshodám s nejvyššími představiteli mu nebylo umožněno hrát ve vícero filmech, do zahraničí cestoval převážně jen díky možnosti navštěvovat svoji francouzskou manželku. Napsal anebo byl spoluautorem i několika prozaických děl. Jako filmový herec se proslavil v hlavních rolích ve filmech "Miesto stretnutia nemožno zmeniť", "Vertikála", a dále v dalších 24 filmech, kde hrál menší, často až epizodní postavy.
Vladimír Vysockij patří dodnes k nejpopulárnějším a nejtalentovanějším umělcům v novodobých dějinách Ruské federace a bývalého SSSR.
Básnické sbírkyEditovat
- Melodie (1980)
- Nerv (1981) – výběr z poezie
- Klíč
- Básně a písně
- Tři čtvrtiny cesty
- Otázky filozofii (1986)
- Úsvit (1987)
- Náš současník (1987)
- Sputnik (1987)
České výbory z dílaEditovat
- Koně k nezkrocení – Bulat Okudžava a Vladimír Vysockij. Příprava vydání Václav Daněk; překlad Václav Daněk (Bulat Okudžava) a Milan Dvořák (Vladimír Vysockij). Praha: Svaz Hudebníků, 1983. (Edice Kruhu přátel mladé hudby).
- VYSOCKIJ, Vladimír. Zaklínač hadů. Překlad Jana Moravcová. Praha: Lidové nakladatelství, 1984. (Edice Kamarád).
Dále pak ještě za jeho života vyšlo několik desek.
OdkazyEditovat
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Vysockij ve Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimir Vysockij
Osoba Vladimir Semjonovič Vysockij ve Wikicitátech- Překlady díla
