Otevřít hlavní menu

Jan Kameníček (* 15. března 1955 v Praze) je český spisovatel. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební, poté studoval na Pražské konzervatoři obor violoncello. Po ukončení studia pracoval rok v Československém rozhlase. Od roku 1980 je ve svobodném povolání. Je označován za předního českého spisovatele kafkovského typu.[kým?]

Jan Kameníček
Jan Kameníček, český spisovatel.jpg
Narození 15. března 1955 (64 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání spisovatel
Příbuzní Marie Fantová teta
Eva Horlivá teta
Dagmar Hochová teta
Josef Fanta prastrýc
Vladimír Hoppe prastrýc
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Jan Kameníček se narodil do rodiny s výrazným technickým a uměleckým zaměřením. Zatímco jeho osobnost tíhla k múzickému odkazu příbuzných ze strany jeho matky, rodiči byl nucen ke studiu technických oborů, blízkých aktivitám příbuzných ze strany je otce. Hru na violoncello vystudoval až po absolvování střední průmyslové školy. Po krátkém profesionálním hraní se začal věnovat výhradně psané tvorbě. Zpočátku se věnoval životopisným povídkám z hudebního prostředí. Pozdější texty mají výrazně kafkovský charakter.

TvorbaEditovat

Psal životopisné povídky a rozhlasové hry, mj. Třináct krásných let (1978), Zrání (1979), Interview (1980), Variace na Paganiniho téma (1982), Kontrapunkty (1983), Z mého života (1984), Hodiny u Bachů (1985), Podzim v Novém světě (1986) aj. Pro televizi napsal spolu se svým dlouholetým spoluautorem Svatoslavem Gosmanem televizní hudební scénáře, mj. Obrazy z dějin české hudby nebo balet Alenka v říši divů. Začal publikovat časopisecky, první rukopisy vycházely samizdatově.

V oficiální knižní tvorbě debutoval Jan Kameníček roku 1988 knihou Rekviem za kantora Bacha. Ve svých prvních knihách Kameníček přirozeně pokračoval v rozvíjení námětů, které předtím připravoval pro rozhlas a televizi. Brzy se však začal stále více věnovat otázkám lidské existence nebo přímo existencialismu. Už v roce 1990 a pak opakovaně i později český literární historik František Kautman označil Jana Kameníčka za v jistém smyslu následovníka Franze Kafky, respektive za spisovatele kafkovského typu.

Kameníčkova bilanční kniha Zdánlivé zbytečnosti (2013), která vznikla formou rozhovoru s redaktorem Jiřím Lojínem, je oproti jeho předešlé tvorbě věnována mladým tvůrcům a všem zájemcům o tvůrčí psaní. Autoři v ní „rozebírají techniky psaní a vlastní potřebu psaní, stavbu dialogu i monologu“.[1] Kameníček v ní zároveň vzpomíná na kulturní prostředí sedmdesátých a osmdesátých let socialistického Československa a některé jeho osobnosti.

OceněníEditovat

Spisovatel Jan Kameníček je dvojnásobným držitelem stříbrného ocenění v soutěži Literární Varnsdorf v kategorii próza, které získal v letech 1998 a 2000.

BibliografieEditovat

  • Inkarnace (1979)
  • Synopsis (1980)
  • Damnatur (1981)
  • Konvikt (1983)
  • Dům (1984)
  • Rekviem za kantora Bacha (Československý spisovatel 1988)
  • Dům (Primus 1990)
  • Vznik románu v sonátové formě (KOS 1993)
  • En ten tý ny (KN 1996)
  • Konvikt (Academia 2000)
  • Dům (2.vydání Academia 2001)
  • Daidalova zoufalství (dybbuk 2003)
  • Mezi spánkem (dybbuk 2004)
  • Vacant (dybbuk 2005)
  • Ikarovy monology (dybbuk 2012)
  • Zdánlivé zbytečnosti (Powerprint 2013)

Překlady do jiných jazykůEditovat

  • Nie będziesz mógł oglądać mojego oblicza (2008)
  • Du kannst mein Angesicht nicht schauen (2009)
  • In the house (2010)

Scénáře pro rozhlas (výběr), společně se S. GosmanemEditovat

  • Třináct krásných let. O dětství S. Prokofjeva. Odvysílal Československý rozhlas, 1979.
  • Kontrapunkty. Rozhlasová hra o mládí B. Martinů. Odvysílal Československý rozhlas, 1980.
  • Portrét mladého umělce. Literární fantazie na motivy mládí maďarského skladatele B. Bartóka. Odvysílal Československý rozhlas, 1981.
  • Zrání. Literární meditace na motivy mládí hudebního skladatele J. Suka. Odvysílal Československý rozhlas, 1981.
  • Interview. Rozhlasová hra na motivy mládí hudebního skladatele I. Stravinského. Odvysílal Československý rozhlas, 1982.
  • Na pěti linkách. Kapitola ze života skladatele V. J. Tomáška. Odvysílal Československý rozhlas, 1982.
  • První tóny. O dětství a uměleckých zážitcích slavného houslisty Váši Příhody. Odvysílal Československý rozhlas, 1983.
  • První tóny. O uměleckých začátcích sovětského klavíristy Svjatoslava Richtera. Odvysílal Československý rozhlas, 1983.
  • První tóny. Věnováno památce houslisty D. Oistracha. Odvysílal Československý rozhlas, 1983.
  • Rapsodie na téma Paganiniho. Ze života skladatele S. Rachmaninova. Odvysílal Československý rozhlas, 1983.
  • Fanfáry z Libuše. Kapitoly ze života B. Smetany. Odvysílal Československý rozhlas, 1984.
  • Podzim v Novém světě. Episoda ze života skladatele A. Dvořáka. Odvysílal Československý rozhlas, 1982, 1985.
  • Hodiny u Bachů. Odvysílal Československý rozhlas, 1986.
  • Rozhovor doktora Rady se skladatelem Václavem Janem Tomáškem. Rozhlasová hra je inspirována vlastním životopisem hudebního skladatele V. J. Tomáška. Odvysílal Československý rozhlas, 1987.


OdkazyEditovat