David Oistrach
David Fjodorovič Oistrach (přepisem z ruštiny Ojstrach, rusky Давид Фёдорович Ойстрах; 30. září 1908 Oděsa – 24. října 1974 Amsterdam) byl ruský houslista, dirigent a pedagog židovského původu.
David Oistrach | |
---|---|
Rodné jméno | Давид Фёдорович (Фишелевич) Ойстрах |
Narození | 17.jul. / 30. září 1908greg. Oděsa Ruské impérium |
Úmrtí | 24. října 1974 (ve věku 66 let) Amsterdam Nizozemsko |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
Alma mater | Moskevská státní konzervatoř |
Povolání | dirigent, vysokoškolský učitel, houslista, violista, hudební pedagog a hudebník |
Manžel(ka) | Tamara Rotareva (1930–1974) |
Děti | Igor Davidovič Oistrach |
Ocenění | Stalinova cena Leninova cena zasloužilý umělecký pracovník RSFSR Pamětní medaile 800. výročí Moskvy Řád finského lva medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 národní umělec SSSR … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatNarodil se jako David Kolker, stejnojmennému otci Davidu Kolkerovi a Isabelle Stepanovně Kolker, operní pěvkyni. Ta si později vzala Fjodora Davidoviče Oistracha, houslového amatéra, jehož příjmení přijal za své.
Na housle začal hrát v pěti letech. Od šesti let hrál v Oděse, která byla proslulá svými houslovými školami, ve třídě prof. Petra Solomonoviče Stoljarského. Jako patnáctiletý byl přijat na konzervatoř, kde dále pokračoval ve studiu u prof. Stoljarského. Na konzervatoři ve školním orchestru začal sbírat první zkušenosti. Nejprve jako violista, později jako koncertní mistr a sólista. Konzervatoř ukončil v roce 1926 a začal svou koncertní kariéru jako houslový mistr oděského symfonického orchestru.[1]
Koncertní činnost
editovatPracoval na svém repertoáru, postupně si získával uznání jako jeden z nejtalentovanějších mladých houslistů. Byl zván na vystoupení v Charkově, Kyjevě, Leningradu, Moskvě. V roce 1928 se přestěhoval do Moskvy, kde se aktivně účastnil hudebního dění, spřátelil se s vynikajícími profesory konzervatoře a získával od nich pedagogické zkušenosti. V roce 1934 se stal pedagogem na Moskevské konzervatoři. Začala Oistrachova spolupráce s Moskevskou filharmonií a pro komorní vystoupení našel dlouholetého partnera ve vynikajícím klavíristovi Lvu Oborinovi.[1] Dostal příležitost účinkovat i v zahraničí. V roce 1935 získal druhou cenu na Mezinárodní houslové soutěži ve Varšavě, o dva roky později vyhrál soutěž v Bruselu.[2] Jeho reputace rostla, hodně koncertoval po celém Sovětském svazu. Uváděl i nová díla, která mu věnovali Mjaskovskij, Chačaturjan nebo Prokofjev.[1]
Během druhé světové války aktivně podporoval bojovou morálku v ohrožené vlasti. Vystupoval jako sólista na mobilizačních místech, v nemocnicích, v obleženém Leningradu, před námořníky severní flotily. Od roku 1943 hrál společně s klavíristou Oborinem a violoncellistou Knuševickým. Tento soubor (David Oistrach trio) existoval až do smrti S. Knuševického v roce 1963. V roce 1942 se stal členem komunistické strany. Za koncertní činnost ve velké vlastenecké válce mu byla udělena Stalinova cena, Leninův řád a medaile za statečnost.
Po válce začal s aktivní koncertní činností. V květnu 1945 vzbudilo velký zájem veřejnosti jeho provedení Dvojkoncertu J. S. Bacha v Moskvě společně s Y. Menuhinem, který přišel do SSSR jako první zahraniční interpret po válce. V roce 1946 vystoupil na festivalu Pražské jaro, kam pravidelně přijížděl i v dalších letech. Zúčastnil se celkem osmnácti ročníků a v Československu našel řadu přátel. [2]
Až v roce 1953 mu sovětské úřady povolily koncertovat v západní Evropě. První koncert odehrál v Paříži. Od roku 1954 koncertoval po celém světě včetně newyorské Carnegie Hall. Vystupoval s orchestry pod vedením O. Klemperera, E. Ormandyho, H. Karajana, D. Mitropoulose a dalších.
Kromě těchto zahraničních koncertů vystupoval nadále po celé SSSR, kde odehrál ročně více než 100 koncertů. V době svého života odehrál premiéry houslových koncertů, které z velké části byly věnovány jemu osobně. Od roku 1962 také stále častěji vystupoval jako dirigent. [2]
Stále vyučoval na Moskevské konzervatoři, vychoval celou generaci vynikajících houslistů, jako byli např. jeho syn Igor Oistrach, O. Kagan, G. Kremer, L.Bruhsteinová a další. Jedním z jeho žáků byl i český houslový virtuóz Václav Hudeček.[2]
Náročný pracovní program se projevil na jeho zdraví. V roce 1963 během koncertního turné v USA Oistrach utrpěl silný infarkt. Po uzdravení nerespektoval rady lékařů a znovu se vrátil ke koncertní i pedagogické činnosti. Zemřel 24. října 1974 na selhání srdce v hotelu v Amsterodamu, kde dirigoval cyklus Brahmsových koncertů. [1][2] Byl pohřben v Moskvě na Novoděvičím hřbitově.
Byl držitelem titulu národní umělec SSSR, čestným doktorem hudby univerzity v Cambridgi, čestným členem hudebních akademií v Berlíně, Londýně, Římě, Bostonu, Stockholmu. Byl desetkrát nominován na cenu Grammy za interpretaci klasické hudby a dvakrát zvítězil (rok 1970, 1974). Byl zařazen do gramofonové síně slávy (Grammy Hall od Fame). [3]
Umělecký význam
editovatPo druhé světové válce patřil David Oistrach společně s klavíristou Svjatoslavem Richterem a violoncellistou Mstislavem Rostropovičem k nejznámějším interpretům pocházejícím ze Sovětského svazu. Jeho hra se vyznačovala virtuózním zvládnutím nástroje, technickou dovedností, jasným a teplým zvukem nástroje. Do dnešního dne patří mnohé Oistrachovy nahrávky mezi nejoblíbenější interpretace v oblasti houslové hry. Na gramofonových deskách bylo zaznamenáno na 46 houslových a 48 komorních koncertů.[2] Jeho doménou byla hlavně díla pozdního klasicismu, romantismu, ale i skladby jeho sovětských současníků. Svými připomínkami k technice houslové hry ovlivnil vznik Prokofjevových prvních houslových sonát nebo houslových koncertů Chačaturjana, Mjaskovského a Šostakoviče.
Od roku 1953 hrál na housle „Conte de Fontana” od mistra houslaře Antonia Stradivariho, které vyměnil v červnu 1966 za „Marsick“, taktéž za nástroj od Antonia Stradivariho z roku 1705. Na tento nástroj hrál až do své smrti.
Osobní život
editovatV roce 1930 se oženil s koncertní klavíristkou Tamarou Rotarevovou. O rok později se jim narodil syn Igor Oistrach, který se pod jeho vedením stal rovněž úspěšným houslistou. [1]
Byl celoživotním ctitelem a blízkým přítelem české herečky Jany Dítětové s níž se tajně scházel, když koncertoval v Československu.[4]
Byl výborným šachistou, často hrál se Sergejem Prokofjevem. Jejich zápas v Moskvě v roce 1937 na deset partií vzbudil velký zájem veřejnosti.
Ocenění
editovat- 1930 – První cena na ukrajinské soutěži
- 1935 – První cena na houslové soutěži Sovětského svazu
- 1935 – Druhá cena na Wieniawského soutěži ve Varšavě (1. cena: Ginette Neveu)
- 1937 – První cena na soutěži E. Ysaye v Bruselu dnes Concours international Reine Elisabeth
- 1975 – Wiener Flötenuhr
Další ocenění – eponymie
editovatV Praze-Stodůlkách se nachází ulice Oistrachova.[5][6]
Houslové skladby věnované Davidu Oistrachovi
editovat- Dmitrij Šostakovič: Houslový koncert č. 1
- Dmitrij Šostakovič: Houslová sonáta (1968)
- Sergej Prokofjev: . Houslová sonáta č. 1 f-moll
- Aram Chačaturjan: Houslový koncert d-moll
- Nikolaj Miaskovskij: Houslový koncert
- Arno Babadžanian: Klavírní trio (1952)
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků David Ojstrach na slovenské Wikipedii a Ойстрах, Давид Фёдорович na ruské Wikipedii.
- ↑ a b c d e KOHOUT, Pravoslav. David Oistrach – život génia. www.casopisharmonie.cz [online]. [cit. 2023-07-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f ŘEŽÁBEK, Jan. Přemožitelé času sv. 10. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola David Oistrach, s. 127–131.
- ↑ www.grammy.com [online]. [cit. 2023-07-20]. Dostupné online.
- ↑ Jana Dítětová: Měla pět osudových mužů! Zemřela však úplně sama. Blesk.cz [online]. [cit. 2022-12-31]. Dostupné online.
- ↑ http://mapy.cz/s/kS5S
- ↑ TRNKA, Miloslav. Oistrachova ulice [online]. Stop.p13.cz, 2009-04 [cit. 2024-07-19]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu David Oistrach na Wikimedia Commons
- Osoba David Oistrach ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je David Oistrach
- https://web.archive.org/web/20080528184914/http://www.oistrakh.com/
- https://web.archive.org/web/20080420042741/http://andromeda.at/mus/oist/
- David Oistrach hraje Beethovenův houslový koncert, 3. část YouTube-Video
- rozhovor s V. Hudečkem o Davidu Oistrachovi/www.klasikaplus.cz