Hončova hůrka
Hončova hůrka (německy Weinhübel) je 336,2 metrů vysoký kopec na katastru obce Skotnice v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji.[1] Bývalý lom na vrcholu kopce je významnou mineralogickou lokalitou.[2]
| Hončova hůrka | |
|---|---|
.jpg) Cesta ze Skotnice na Hončovu hůrku | |
| Vrchol | 336 m n. m. |
| Poznámka | mineralogická lokalita |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Pohoří | Podbeskydská pahorkatina |
| Souřadnice | 49°39′36″ s. š., 18°9′15″ v. d. |
  Hončova hůrka | |
| Hornina | těšínit, peridotit, efuzívní pikrit |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geografie a geomorfologie editovat
Hončova hůrka leží na území Příborské pahorkatiny, která je geomorfologickým podcelkem Podbeskydské pahorkatiny. Kopec se nachází necelý 1 km východním směrem od obce Skotnice. Od Klokočova, místní části města Příbora, je Hončova hůrka vzdálena rovněž zhruba 1 km vzdušnou čarou směrem na sever.[3] Hončova hůrka je jednou z vyvýšenin na pravém břehu nad údolím řeky Lubiny, jejíž tok pokračuje od Skotnice k severu a po spojení s Ondřejnicí končí mezi Jistebníkem a Polankou nad Odrou jako pravostranný přítok řeky Odry.
Historie editovat
V minulosti se Hončově hůrce přezdívalo Weinhübel, protože se zde koncem 18. století pěstovala vinná réva. Objevilo se též další místní německé označení kopce jako Steinbruch (kamenolom), svědčící o jeho využití pro těžbu kamene. První písemná zmínka o této lokalitě pochází z roku 1859, pojmenování Hončova hůrka se ujalo teprve koncem 19. století.[4]
.jpg)
Lom na Hončově hůrce byl činný už před první světovou válkou. Kamenolom byl podstatně rozšířen v letech 1966 - 1967.[4] Materiál, vytěžený v té době, byl převážně použit na stavbu nové silnice, která spojuje Ostravu přes Mošnov a tamější mezinárodní letiště (vybudované v letech 1955 - 1959[5]), s městem Příbor. Lom, kterým bylo ve vrcholových partiích kopce těženo těleso, na severní straně omezené tektonickým zlomem a protažené ve směru severovýchod - jihozápad, byl uzavřen v roce 1967. Celkem bylo z lomu na Hončově hůrce vytěženo více než 80 000 m³ kamene.[2]
Geologická charakteristika editovat
Na Hončově hůrce prorážejí vulkanity - horniny těšínitové asociace - skrze sedimenty těšínsko-hradišťského souvrství (jílovce a pískovce). Pikritickými horninami jsou proniknuty zdejší sedimenty ve formě žil a výlevů s pyroklastiky.
.jpg)
V bývalém lomu převažují porfyrické pikrity nad pikrity mandlovcovými. V místech průniku vulkanitů došlo ke kontaktním přeměnám hornin. Mocnost vrstev zdejších vulkanitů činí od několika centimetrů až do patnácti metrů.[6] Těšínsko-hradišťské souvrství je zastoupeno jílovitými tmavošedými slídnatými břidlicemi, které obsahují tenké vrstvy písčitých vápenců.[2]
Mineralogická lokalita editovat
V těšínitech melafyrového typu se vyskytují geody s křemennou, křišťálovou nebo kalcitovou výplní. Vzácněji tvoří výplň geod chalcedon s achátovou kresbou, která bývá jen málokdy barevně výrazná. Neméně vzácně se ve výplni geod vyskytuje ametyst nebo záhněda. Naproti tomu pro Hončovu hůrku typickým a zcela běžným minerálem je dolomit.[4] V mandlovcových pikritech,zejména ve východní části lomu, se v minulosti nacházely geody o velikosti až 20 cm, v pozdějších letech již jen 2 - 8 cm. Výplň těchto geod bývá rozdílná.Tvoří ji buď křemen či křišťál, vzácněji jiné druhy křemitých minerálů, nebo zde nalezneme geody s čistě karbonátovou výplní, v níž se střídají různě zbarvené vrstvy kalcitů, připomínající achátovou kresbu. Třetí skupina geod mívá výplň chalcedonovou.[6]
Z hlediska počtu nalezených druhů minerálů je Hončova hůrka naprosto mimořádnou lokalitou. V prostoru lomu byly do počátku 21. století nalezeny tyto minerály (v abecedním pořadí): achát, ametyst, analcim, ankerit, baryt, dolomit, ferrierit, fluorit, goethit, harmotom, hematit, heulandit, chalcedon, chalkopyrit, chlorit, kalcit, karneol, klinoptilolit, křemen, křišťál, limonit, magnetit, manganomelan, mastek, olivín, opál, pelosiderit, phillipsit, plazma, pyrit, rohovec, rutil, sádrovec, seladonit, serpentin, siderit, thomsonit a záhněda.[2]
"Příborské ohníčky" editovat
Místní kuriozitou bývaly takzvané Příborské ohníčky, které se v prostoru Hončovy hůrky vyskytovaly v první polovině 20. století. Jednalo se plaménky o velikosti od 2 do 30 centimetrů, které vytvářely kruhy a z větší vzdálenosti připomínaly požár. Příčina tohoto zvláštního jevu byla velmi prozaická - jednalo se o metan, unikající z horninového podloží. Plaménky zmizely poté, co plyn začal být jímán pro průmyslové využití.[7]
Fauna editovat
Vulkanity těšínitové asociace obsahují vysoký podíl vápníku, což poskytuje vhodné prostředí pro výskyt suchozemských plžů.[8] Celkem bylo na Hončově hůrce nalezeno 24 druhů suchozemských plžů, dva druhy vodních plžů a jeden druh mlže.[8]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Geologické zajímavosti ČR [online]. Praha: Česká geologická služba [cit. 2017-01-13]. Interaktivní mapa. Dostupné online.
- ↑ a b c d BENEŠOVÁ, Martina. Petřkovická a Hončova hůrka - významné mineralogické lokality v Podbeskydí [online]. Ostrava - Poruba: Gymnázium Olgy Havlové - SOČ, 03/2005 [cit. 2017-01-12]. Dostupné online.
- ↑ Hončova hůrka na mapy.cz
- ↑ a b c KUBICA, Artur. Hončova hůrka v Podbeskydské pahorkatině kdysi vydávala drahokamy [online]. Český rozhlas, 2015-03-16 [cit. 2017-01-12]. Dostupné online.
- ↑ Informace o obci. Blízké okolí [online]. Skotnice: Obecní úřad [cit. 2017-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-13.
- ↑ a b HRUBAN, Robert. Nerosty vulkanických hornin. Nerosty těšínitové asociace [online]. [cit. 2017-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-24.
- ↑ TÁBORSKÝ, Pavel; JIRÁSEK, Jakub. Exkurze po podbeskydských vyvřelinách [online]. Ostrava - Poruba: Vysoká škola báňská, 2008-04-12 [cit. 2017-01-12]. Dostupné online.
- ↑ a b KUPKA, Jiří; KOTAROVÁ, Lenka. Měkkýši Hončovy hůrky u Příbora (Slezsko, Česká republika) [Molluscs of the Hončova Hůrka hill near Příbor (Silesia, Czech Republic)]. Malacologica Bohemoslovaca. 2011-11-01, roč. 10, s. 65–67. Dostupné online [cit. 2022-03-23]. ISSN 1336-6939. DOI 10.5817/MaB2011-10-65.
Literatura editovat
- MRÁZEK, Ivan, REJL, Luboš, ŘÍHA, Stanislav. Drahé kameny Moravy a Slezska. Praha: Aventinum 2010, 1. vyd. 301 s. ISBN 978-80-7442-011-5
- TRNOVÁ, Krystýna. Polštářové lávy v metabazitové zóně brněnského batolitu. Bakalářská práce. Brno: Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, 2015. 41 s.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hončova hůrka na Wikimedia Commons
