Grigorij Jefimovič Rasputin

ruský mystik
Na tento článek je přesměrováno heslo Rasputin. Možná hledáte: Rasputin (příjmení).

Grigorij Jefimovič Rasputin (9. lednajul./ 21. ledna 1869greg., Pokrovskoje, Ruské impérium – 17. prosincejul./ 30. prosince 1916greg., Sankt Petěrburg, Ruské impérium) byl sibiřský mužik, léčitel a mystik, zároveň opilec a sexuální maniak[zdroj?], který patrně předstíral jisté parapsychologické schopnosti[zdroj?]. Měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Holstein‑Gottorp‑Romanov. Rasputin hrál důležitou roli v životě imperátora Mikuláše II., jeho vzdělané, ale pověrčivé ženy Alexandry Fjodorovny a mladého následníka trůnu Alexeje. Byl označován za jurodivého, přesto rozhodoval o politice i osudech lidí u dvora.

Grigorij Jefimovič Rasputin
Grigorij Jefimovič Rasputin
Grigorij Jefimovič Rasputin
Narození22. ledna greg. / 10. ledna jul. 1869
Pokrovskoje,
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí30. prosincegreg. / 17. prosincejul. 1916 (ve věku 47 let)
Petrohrad,
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Příčina úmrtíUtopení
Povolánímystik, okultista, politik, curandero a sedlák
Nábož. vyznáníRuská pravoslavná církev
Manžel(ka)Praskovia Fyodorovna Dubrovina
DětiMarija Rasputina
PříbuzníAlex[1] a Maria Solovieff[1] (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

MládíEditovat

Rasputin se narodil 10. ledna 1869 v malé sibiřské vesničce Pokrovskoje ve správním okrese Ťumeň u Tobolska na Urale.

Rasputinova rodinaEditovat

Jeho otec se jmenoval Jefim Jakovlevič, jeho matka Anna Vasiljevna a oba byli svobodní sedláci. Jeho dva sourozenci zemřeli velmi mladí, starší bratr Lavrentij na zápal plic, sestra Marie se pak jednoho dne utopila v řece. Rovněž jeho matka zemřela velmi brzy, takže byl Rasputin již od dětství odkázán prakticky sám na sebe. Hospodařil s otcem, do žádné školy však chodit nemohl a číst a psát se naučil až v dospělosti.

Když Rasputin dospíval, začal běhat za děvčaty a často se i opíjel. Místní lidé ho považovali za darebáka, ale často mu to odpouštěli především kvůli jeho neúplné rodině, kdy ho vychovával jen jeho opilecký otec. Podle písemných hlášení z policejního archivu v Tobolsku se dokonce dopustil krádeže. Tato hlášení obsahují první popis mladého Rasputina. V té době měřil asi 180 cm, měl světlé vlasy, podlouhlý obličej a tmavě zrzavý plnovous.

V jeho rodné obci se vypráví, že byl jako člověk velice rozporuplný. Na jedné straně vedl výstřední život, na druhé straně se často modlíval a prosil, aby se mu dostalo poznání.

Až do 18 let ho zajímalo jen pití, ale poté, podle jeho vlastních slov, nastal obrovský zlom v jeho životě, kdy se otevřel Bohu a začal putovat po klášterech na Sibiři.

Grigorij Jefimovič RasputinEditovat

Existují dohady, že jeho příjmení Rasputin je odvozeno od ruského slova „rasputnik“, což znamená prostopášník či nemrava. Pravda je však taková, že jeho příjmení od tohoto slova odvozeno nebylo, ale bylo jeho pravým příjmením. V jeho rodné vsi tehdy žili i jeho příbuzní, kteří měli stejné jméno. V pozdějších letech, kdy už dosáhl slávy a uznání, požádal cara Mikuláše II., aby si mohl příjmení změnit na „Novych“, což znamená nový nebo obnovitel.

ManželstvíEditovat

22. února 1887 (podle starého ruského kalendáře) se oženil s Paraskevou Fjodorovnou Dubrovninovou, která pocházela z vedlejší vesnice. Rasputin se doma moc nezdržoval, neustále cestoval a zdokonaloval si své léčitelské schopnosti. Domů se pak vracel vždy jen na krátký čas. Roku 1895 se mu narodil syn Dmitrij, který v pozdější době trpěl epilepsií, a 1897 pak dcerka Matrjona, které říkávali Maria.

Příchod do PetrohraduEditovat

Do hlavního města Rasputin přišel roku 1903 přes Kazaň prostřednictvím řady lidí, na něž udělal mimořádný dojem. V Petrohradu se zrovna konalo velké shromáždění církevních představitelů. Rasputin věřil, že získá poučení a především podporu známého duchovního Ioanna Kronštadtského, v jehož svatost pevně věřila i carská rodina. K té se nakonec přiblížil prostřednictvím dcer černohorského něguše roku 1905, kdy se mu podařilo navázat pevné přátelství s carem Mikulášem II., ale především s jeho ženou carevnou Alexandrou Fjodorovnou.

Léčitelské schopnostiEditovat

 
Rasputin mezi příznivci

Skutečnost, která měla zůstat před veřejností utajena, byla vážná nemoc následníka trůnu Alexeje Nikolajeviče (1904–1918). Tento malý chlapec trpěl totiž zákeřnou hemofilií, jakékoli sebemenší poranění mu mohlo způsobit dlouhodobé krvácení.

Roku 1909 měl carevič malou nehodu, která mu však v souvislosti s jeho chorobou velmi přitížila. Nikdo si nevěděl rady. Nakonec byl povolán sám Rasputin, při jehož modlitbách a používání údajných hypnotických schopností se chlapec uzdravil. Důležité je ale to, že od té doby mu byli car s carevnou velmi nakloněni a nedali na něj dopustit.

1. světová válkaEditovat

Poté, co byl 28. června 1914 spáchán atentát na rakouského následníka trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda a jeho ženu, Rusko vstoupilo do války na straně Británie a Francie. Car učinil toto rozhodnutí i přes úpěnlivé prosby Rasputina. Ten předvídal, že z tohoto boje vyjde Rusko jako poražené, avšak Mikuláš II. ho odmítal poslouchat. Nakonec toho litoval, protože jeho vojska utrpěla četné ztráty, a proto musel sám odjet do války. Během jeho nepřítomnosti řídila stát carevna, která dopřávala v hojné míře sluchu radám Rasputina. Rasputin carevnu, pro kterou to byla převelice těžká doba, dokonale ovládl, ačkoliv i přes různá osočování a pomluvy byla Alexandra Fjodorovna velice inteligentní žena.

Rasputinův konecEditovat

 
Fotografie Rasputina pořízená těsně po jeho smrti

Svým skandálním životem Rasputin diskreditoval carskou rodinu. 30. prosince 1916 na něj byl spáchán atentát. Jeho vrahy byli antisemitský poslanec Státní dumy Vladimir Puriškevič, kníže Felix Felixovič Jusupov, který byl vůdcem atentátníků, dále se atentátu účastnili synovec cara, velkokníže Dmitrij Pavlovič, další velkokníže Nikolaj Michajlovič a lékař Stanislav Lazovert.

Rasputinova smrt se stala legendou. Jeho vrazi se jej snažili otrávit cyankáli ve víně a koláčích, ale jed na něj nepůsobil. Poté jej postupně střelili, do břicha, do zad, do hlavy a následovně jeho tělo vhodili do řeky Něvy. Důvod, proč nepůsobil jed, není zcela zřejmý – předpokládá se, že částečně byl kyanid neutralizován cukrem, a je také možné, že jako silný alkoholik měl Rasputin sníženou kyselost žaludku, takže cyankáli se nerozložilo na smrtelný kyanovodík. Existuje i teorie, že jed byl příliš starý, a proto neúčinný. Když byl Rasputin vhozen do Něvy, ještě žil – vyplynulo to z výpisu pitvy. Dokonce se pokusil dostat i ven z řeky (podle odřenin na konečcích prstů), ale nakonec v Něvě utonul.

Rasputin v kultuřeEditovat

Na divadleEditovat

Ve filmu a televizním filmuEditovat

V hudběEditovat

  • skupina Boney M. nazpívala v roce 1978 píseň Rasputin
  • skupina Turisas nazpívala v roce 2007 píseň "Rasputin," která je coververzí písně od Boney M.
  • skupina Kontrust také nazpívala píseň "Rasputin" v roce 2012
  • skupina Cavalera Conspiracy nazpívala v roce 2011 píseň Rasputin

Ve hráchEditovat

  • protagonista herní série Psychonauts je desetiletý chlapec jménem Razputin („Raz“). Jméno je s největší pravděpodobností odkazem právě na Rasputina, vzhledem k Razovým četným psychickým schopnostem, strachu z utonutí (jako jeho sestra a on sám) a dětství v cirkuse (jako jeho dcera Maria).

ReferenceEditovat

  1. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  • Edvard Radzinskij – Rasputin
  • Edvard Radzinskij — Poslední car
  • Ivan Izakovič – Rasputin
  • Ivan Izakovič – Tragédie posledního ruského cara
  • VEBER, Václav. Carevna Alexandra a její "přítel" Rasputin. Historický obzor, 2000, 11(3/4), s. 56-62. ISSN 1210-6097.

LiteraturaEditovat

  • A. Zubov (red.), Dějiny Ruska 20. století I. Praha: Argo 2014, Str. 259-261 aj.

Externí odkazyEditovat