Gérard Depardieu

francouzský herec

Gérard Xavier Marcel Depardieu (/ʒeʁaʁ dəpaʁdjø/, * 27. prosince 1948, Châteauroux, Indre, Francie) je významný francouzský filmový, divadelní a televizní herec s bydlištěm v ruském Mordvinsku.[1] Začátkem roku 2013 přijal státní občanství Ruska. Je držitelem mnoha vyznamenání a mezinárodních filmových cen, včetně Zlatého glóbu a dvou Césarů.

Gérard Depardieu
Gérard Depardieu v roce 2008
Gérard Depardieu v roce 2008
Rodné jménoGérard Xavier Marcel Depardieu
Narození27. prosince 1948 (73 let)
Châteauroux, Indre, FrancieFrancie Francie
Aktivní roky1965–dodnes
Manžel(ka)Élisabeth Guignot (1971–1996)
Carole Bouquet (1998–2005)
Partner(ka)Carole Bouquet (1997–2005)
Karine Silla
DětiJulie Depardieu, Guillaume Depardieu a Roxanne Depardieu
PříbuzníAlain Depardieu (sourozenec)
Delphine Depardieu (neteř)
Český dabingJiří Štěpnička, Miroslav Moravec, Miroslav Donutil, Pavel Soukup, Ota Jirák
Zlatý glóbus
Nejlepší herec – muzikál a komedie
1991 – Zelená karta
César
Nejlepší herec
1981 - Poslední metro
1991 - Cyrano z Bergeracu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a kariéraEditovat

Narodil se Anne a Renému Depardieuovým a vyrůstal v proletářském prostředí. Školu opustil ve věku 13 let a vzdělání si doplnil až později.

 
Gérard Depardieu v roce 2001

Jeho první ženou byla v letech 1971–1996 Élisabeth Guignot, se kterou měl dvě děti, oba herce - syna Guillaumea, který zemřel na akutní zápal mozku a plic v roce 2008, a dceru Julii. Má ještě jednu dceru Roxanne s Karine Silla. V roce 1997 uzavřel sňatek s herečkou Carole Bouquet, s níž mu vydrželo manželství do roku 2005.

Jako herec je úspěšný nejen ve Francii, ale i v Hollywoodu. Aby se vyhnul placení daní ve Francii, přesunul své bydliště do Belgie, kde si zakoupil dům v obci Néchin poblíž belgicko-francouzské státní hranice.[2]

Vztah k RuskuEditovat

V lednu 2013 mu bylo ruským prezidentem Vladimirem Putinem uděleno ruské občanství.[2] Ruské občanství jej zbavilo povinnosti ptatit 75procentní daň, která byla ve Francii uvalena na osoby s nejvyššími příjmy.[3] V roce 2014 za své přesídlení sklidil kritiku od francouzské herečky Catherine Deneuve.[4]

Gérard Depardieu je pravoslavným křesťanem, konvertoval 4. září 2020, pokřtěn byl v katedrále Sv. Alexandra Něvského v Paříži téhož dne.[5]

Gérard Depardieu vyzvedával Rusko jako „velkou demokracii“. Po anexi Krymu v roce 2014 prohlásil, že Ukrajina je částí Ruska, a byl proto zařazen na seznam kulturních osobností, ohrožujících bezpečnost Ukrajiny.[6]

Obrat v jeho postoji k Rusku nastal po vojenské invazi na Ukrajinu ze dne 24. února 2022.[3] Ruskou intervenci odsoudil jako zbytečnou bratrovražednou válku a označil ji jako „nepřijatelný a šílený exces", jak uvedla agentura Agence France-Presse (AFP). Zároveň prohlásil, že celý výtěžek ze svých tří svých nadcházejících koncertů věnuje na pomoc Ukrajině.[6]

Filmografie (výběr)Editovat

Celovečerní filmyEditovat

TelevizeEditovat

OceněníEditovat

CésarEditovat

Ocenění:

Nominace:

Jiná oceněníEditovat

Ocenění:

Nominace:

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gérard Depardieu na anglické Wikipedii.

  1. Depardieu přijel do Moskvy. Otevře kino, sejde se s patriarchou a převezme potvrzení o pobytu [online]. IHNed.cz, 2013-02-22 [cit. 2013-12-21]. Dostupné online. 
  2. a b Gérard Depardieu dostal od Putina ruské občanství [online]. novinky.cz, 2013-01-03 [cit. 2013-12-21]. Dostupné online. 
  3. a b ZADRAŽILOVÁ, Jitka. Depardieu, který má blízko k Putinovi, vyzval k zastavení bojů. Novinky.cz [online]. 2022-03-09 [cit. 2022-04-01]. Dostupné online. 
  4. Depardieu. Prý není příkladem. Metro Praha. Duben 2014, čís. 64, s. 12. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  5. https://www.themoscowtimes.com/2020/09/07/gerard-depardieu-converts-to-russian-orthodoxy-a71364
  6. a b Známý obdivovatel Putina Gérard Depardieu odsoudil invazi na Ukrajinu. Novinky.cz [online]. 2022-04-01 [cit. 2022-04-01]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • NEUMANN, Laurent. Gérard Depardieu – naživu!. Praha: XYZ, 2005. 265 s. ISBN 80-86864-17-0. 

Externí odkazyEditovat