Organizace pravoslavných církví
Pravoslavná církev je společenstvím samosprávných místních církví, z nichž každá je autokefální, je tedy řízená vlastním nejvyšším představitelem – prvním z místních biskupů.

Všechny světové místní pravoslavné církve jsou sjednoceny nikoliv na správním principu jednoho pozemského ústředí (hlavy), nýbrž na principu společné pravoslavné víry, církevního učení zakládajícího se na Písmu svatém a posvátné Tradici, a jednotou ve svatých Tajinách (svátostech). Jednotlivé světové pravoslavné církve tedy sdílejí tutéž víru, základní správní – politické principy a liturgickou tradici.
Pravoslavné církve užívají při liturgii buď starých jazyků (ve slovanských církvích často církevní slovanštiny, což je novější forma staroslověnštiny), nebo současných jazyků národních. Biskupové, kteří představují celou místní církev, bývají nazýváni patriarchové, metropolité nebo arcibiskupové. Ti předsedají biskupskému synodu, který představuje nejvyšší kanonickou, věroučnou a administrativní autoritu církve.
CharakteristikaEditovat
Základní organizační jednotkou Církve Kristovy je církevní obec – čili farnosti (parochie) a případně monastýry. Z duchovního hlediska je základní částicí Církve církevní sbor místních pravoslavných věřících, kteří se shromáždili spolu s řádně ustanoveným knězem kolem svatého prestolu a slouží společné svatou Tajinu Eucharistie v jednotě s celou pravoslavnou církví. Každé takové eucharistické společenství je plným projevením celé pravoslavné katolické církve v tom čase a na daném místě s veškerou plností jejích duchovních darů. Svaté Tajiny takto sloužené jsou identické se svatými Tajinami vykonávanými kdekoliv jinde a jindy v jednotě pravoslavné církve a jsou celou pravoslavnou církví uznávané jako pravé a spasitelné.
Společenství pravoslavných církvíEditovat
Společenství pravoslavných církví se dělí na 17 autokefálních církví, které mají různý stupeň seniority mezi ostatními, a to zejména na základě starobylosti.
- Pravoslavné kříže:
-
řecký
-
byzantský
-
bulharský
-
srbský
-
srbský tetragrammický
-
etiopský
-
koptský
-
makedonský
Starobylé patriarchátyEditovat
- Konstantinopolský ekumenický patriarchát (r. 330, patriarchát od 381)
- Alexandrijský pravoslavný patriarchát
- Antiochijský pravoslavný patriarchát
- Jeruzalémský pravoslavný patriarchát (r. 451, patriarchát od 451)
- Pátým patriarchátem je Řím, který opustil společenství po velkém schizmatu r. 1054
PatriarchátyEditovat
- Bulharská pravoslavná církev (r. 870, patriarchát od r. 918/919, ekumenickým patriarchátem uznáno r. 927)
- Gruzínská pravoslavná církev (patriarchát od r. 1010)
- Srbská pravoslavná církev (r. 1219, patriarchát od r. 1346)
- Ruská pravoslavná církev (r. 1448, ekumenickým patriarchátem uznáno 1589)
- Rumunská pravoslavná církev (r. 1872, patriarchát od r. 1925)
Autokefální arcibiskupstvíEditovat
- Kyperská pravoslavná církev (r. 431)
- Řecká církev (r. 1833, ekumenickým patriarchátem uznáno 1855)
- Albánská pravoslavná církev (r. 1922, ekumenickým patriarchátem uznáno 1937)
- Makedonská pravoslavná církev (r. 1967, ekumenických patriarchátem uznáno 2022)
Autokefální metropolitní církveEditovat
- Polská pravoslavná církev (r. 1925)
- Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku (r. 1951)
- Pravoslavná církev v Americe (r. 1970, nebyla uznána ekumenickým patriarchátem, byla uznána moskevským patriarchátem a 5 dalšími církvemi)
- Pravoslavná církev Ukrajiny (r. 2018, ekumenickým patriarchátem uznáno 2019, a 3 dalšími církvemi)
Autonomní pravoslavné církveEditovat
V rámci některých pravoslavných církví existují ještě autonomní (samostatné) církve.
- Mnišská komunita na ostrově Athos
- Chorvatská pravoslavná církev
- Černohorská pravoslavná církev
- Čínská pravoslavná církev
- Japonská pravoslavná církev
- Etiopská pravoslavná církev
- Korejská pravoslavná církev
- Koptská pravoslavná církev
- Syrská pravoslavná církev
- Estonská apoštolská pravoslavná církev
- Finská pravoslavná církev
- Filipínský exarchát
- Arcidiecéze Ruské pravoslavné církve v Západní Evropě
- Sinajská pravoslavná církev
- Ruská pravoslavná církev v zahraničí
Pravoslavná církev v českých zemích a na SlovenskuEditovat
Místní pravoslavnou církev v těchto zemích tvoří autokefální (samostatnou a nezávislou) jednotku složenou z Pravoslavné církve v českých zemích a Pravoslavné církve na Slovensku. V Česku se česká pravoslavná církev dělí na dvě eparchie (biskupství) – pražskou a olomoucko-brněnskou; v Praze sídlí arcibiskup. Na Slovensku se slovenská pravoslavná církev dělí taktéž na dvě eparchie – prešovskou a michaloveckou, arcibiskup sídlí v Prešově. Druhou místní pravoslavnou církvi oficiálně registrovanou Ministerstvem kultury České republiky je Ruská pravoslavná církev, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice.[1] Vrcholným představitelem české místní církve je metropolita, kterým je zde tradičně volen jeden z arcibiskupů (v současnosti je podle místní církevní ústavy metropolitou buď arcibiskup pražský nebo prešovský; metropolitu volí nejvyšší správní orgán místní církve, jímž je sněm skládající se ze zvolených duchovních i laiků).
Ukrajinská pravoslavná církevEditovat
Konstantinopolský patriarcha Bartoloměj I. zrušil koncem roku 2018 rozhodnutí Konstantinopolského patriarchátu z roku 1686, kterým se Ukrajinská pravoslavná církev připojila k patriarchátu v Moskvě jako autonomní součást Ruské pravoslavné církve.[2] Z iniciativy ukrajinského prezidenta Petra Porošenka vznikla s požehnáním Bartoloměje I. sloučením a zánikem dosavadních tří pravoslavných církví na Ukrajině, včetně Moskevského patriarchátu, sjednocená místní autocefální pravoslavná církev Ukrajiny.[3] V reakci na rozhodnutí Bartoloměje přerušila Ruská pravoslavná církev s Konstantinopolským patriarchátem veškeré styky a došlo tak k rozkolu[zdroj?] uvnitř pravoslavného světa.[4][5]
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Organization of the Eastern Orthodox Church na anglické Wikipedii.
- ↑ IS CNS. www3.mkcr.cz [online]. [cit. 2019-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-22.
- ↑ Ruské pravoslaví ruší styky s konstantinopolským patriarchou. Týden [online]. 15. října 2018. Dostupné online.
- ↑ Opozici nevoní požadavek Porošenka na církevní samostatnost. Týden [online]. 12. prosince 2018. Dostupné online.
- ↑ ‚Slouží ruské agresi.‘ Ukrajinští policisté prohledávali budovy církve loajální k Moskvě. Lidovky.cz [online]. 3. prosince 2018. Dostupné online.
- ↑ Konec (iluze) ruského světa a hrozba rozkolu světového pravoslaví. !Argument [online]. 20. září 2018 [cit. 2018-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-28.