Organizace pravoslavných církví

seznam na projektech Wikimedia

Pravoslavná církev je společenstvím samosprávných místních církví, z nichž každá je autokefální, je tedy řízená vlastním nejvyšším představitelem – prvním z místních biskupů.

Časová osa organizace pravoslavných církví (k r. 2022)

Všechny světové místní pravoslavné církve jsou sjednoceny nikoliv na správním principu jednoho pozemského ústředí (hlavy), nýbrž na principu společné pravoslavné víry, církevního učení zakládajícího se na Písmu svatém a posvátné Tradici, a jednotou ve svatých Tajinách (svátostech). Jednotlivé světové pravoslavné církve tedy sdílejí tutéž víru, základní správní – politické principy a liturgickou tradici.

Pravoslavné církve užívají při liturgii buď starých jazyků (ve slovanských církvích často církevní slovanštiny, což je novější forma staroslověnštiny), nebo současných jazyků národních. Biskupové, kteří představují celou místní církev, bývají nazýváni patriarchové, metropolité nebo arcibiskupové. Ti předsedají biskupskému synodu, který představuje nejvyšší kanonickou, věroučnou a administrativní autoritu církve.

CharakteristikaEditovat

Základní organizační jednotkou Církve Kristovy je církevní obec – čili farnosti (parochie) a případně monastýry. Z duchovního hlediska je základní částicí Církve církevní sbor místních pravoslavných věřících, kteří se shromáždili spolu s řádně ustanoveným knězem kolem svatého prestolu a slouží společné svatou Tajinu Eucharistie v jednotě s celou pravoslavnou církví. Každé takové eucharistické společenství je plným projevením celé pravoslavné katolické církve v tom čase a na daném místě s veškerou plností jejích duchovních darů. Svaté Tajiny takto sloužené jsou identické se svatými Tajinami vykonávanými kdekoliv jinde a jindy v jednotě pravoslavné církve a jsou celou pravoslavnou církví uznávané jako pravé a spasitelné.

Společenství pravoslavných církvíEditovat

Společenství pravoslavných církví se dělí na 17 autokefálních církví, které mají různý stupeň seniority mezi ostatními, a to zejména na základě starobylosti.

 
Organizace pravoslavných církví (r. 2020)

Starobylé patriarchátyEditovat

PatriarchátyEditovat

Autokefální arcibiskupstvíEditovat

Autokefální metropolitní církveEditovat

Autonomní pravoslavné církveEditovat

V rámci některých pravoslavných církví existují ještě autonomní (samostatné) církve.

Pravoslavná církev v českých zemích a na SlovenskuEditovat

 
Osmikonečný kříž před vstupem do kostela ve Svidníku
Související informace naleznete také v článku Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku.

Místní pravoslavnou církev v těchto zemích tvoří autokefální (samostatnou a nezávislou) jednotku složenou z Pravoslavné církve v českých zemích a Pravoslavné církve na Slovensku. V Česku se česká pravoslavná církev dělí na dvě eparchie (biskupství) – pražskou a olomoucko-brněnskou; v Praze sídlí arcibiskup. Na Slovensku se slovenská pravoslavná církev dělí taktéž na dvě eparchie – prešovskou a michaloveckou, arcibiskup sídlí v Prešově. Druhou místní pravoslavnou církvi oficiálně registrovanou Ministerstvem kultury České republiky je Ruská pravoslavná církev, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice.[1] Vrcholným představitelem české místní církve je metropolita, kterým je zde tradičně volen jeden z arcibiskupů (v současnosti je podle místní církevní ústavy metropolitou buď arcibiskup pražský nebo prešovský; metropolitu volí nejvyšší správní orgán místní církve, jímž je sněm skládající se ze zvolených duchovních i laiků).

Ukrajinská pravoslavná církevEditovat

Konstantinopolský patriarcha Bartoloměj I. zrušil koncem roku 2018 rozhodnutí Konstantinopolského patriarchátu z roku 1686, kterým se Ukrajinská pravoslavná církev připojila k patriarchátu v Moskvě jako autonomní součást Ruské pravoslavné církve.[2] Z iniciativy ukrajinského prezidenta Petra Porošenka vznikla s požehnáním Bartoloměje I. sloučením a zánikem dosavadních tří pravoslavných církví na Ukrajině, včetně Moskevského patriarchátu, sjednocená místní autocefální pravoslavná církev Ukrajiny.[3] V reakci na rozhodnutí Bartoloměje přerušila Ruská pravoslavná církev s Konstantinopolským patriarchátem veškeré styky a došlo tak k rozkolu[zdroj?] uvnitř pravoslavného světa.[4][5]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Organization of the Eastern Orthodox Church na anglické Wikipedii.

  1. IS CNS. www3.mkcr.cz [online]. [cit. 2019-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-22. 
  2. Ruské pravoslaví ruší styky s konstantinopolským patriarchou. Týden [online]. 15. října 2018. Dostupné online. 
  3. Opozici nevoní požadavek Porošenka na církevní samostatnost. Týden [online]. 12. prosince 2018. Dostupné online. 
  4. ‚Slouží ruské agresi.‘ Ukrajinští policisté prohledávali budovy církve loajální k Moskvě. Lidovky.cz [online]. 3. prosince 2018. Dostupné online. 
  5. Konec (iluze) ruského světa a hrozba rozkolu světového pravoslaví. !Argument [online]. 20. září 2018 [cit. 2018-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-28. 

Související článkyEditovat