Miroslav Donutil

český herec

Miroslav Donutil (* 7. února 1951 Třebíč) je český herec, moderátor, bavič a zpěvák. Je bývalým členem činohry Národního divadla v Praze.

Mgr. Miroslav Donutil
Miroslav Donutil (2016)
Miroslav Donutil (2016)
Narození 7. února 1951 (69 let)
Československo Třebíč
Alma mater Janáčkova akademie múzických umění v Brně
Manžel(ka) Zuzana Donutilová
Děti Martin Donutil a Tomáš Donutil
Oficiální web www.donutil.cz
Český lev
Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli
1998 - Pasti, pasti, pastičky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Jeho rodiče byli ochotníky, sám vystudoval brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění. Již za studií hrál v Divadle Husa na provázku v Brně, kde působil od roku 1973 až do roku 1990. Poté se stal členem souboru Činohry Národního divadla, kde působil do roku 2013. Miroslav Donutil je od svých osmnácti let epileptik.[zdroj?] S manželkou Zuzanou mají dva syny. Starší syn Tomáš pracuje jako informatik[1] a mladší syn Martin je hercem. I s manželkou se jezdí již několik desítek let v létě rekreovat do obce Bobrová na Vysočině, kde mají chatu.[zdroj?]

V roce 2016 mu byla městem Třebíč udělena Cena města Třebíče.[2] V únoru 2019 byla v třebíčském divadle Pasáž odhalena Miroslavu Donutilovi bronzová busta mladého akademického sochaře Sebastiana Wojnara, stejně tak ve foyer divadla vystaven kostým ze hry Sluha dvou pánů, kterou Donutil hrál v Národním divadle.[3][4][5][6] Busta byla financována místními společnostmi a přáteli Miroslava Donutila.[7]

Herecké schopnostiEditovat

Je ceněn zejména jako nadaný komik a vypravěč. Jiří Suchý jej nazval klaunem z Boží milosti a prohlásil, že Donutilův Truffaldino v Goldoniho Sluhovi dvou pánů způsobil, že se v Národním divadle i se vším publikem opravdu nekontrolovaně řehtal, což se mu stává opravdu málokdy.[8]

DíloEditovat

DivadloEditovat

Divadlo Husa na provázkuEditovat

Národní divadloEditovat

Film a televizeEditovat

Rozhlasové roleEditovat

  • Oldřich Rafaj: Soudruhům, kteří přijdou po nás (1973) – role: Mirek. Režie Jan Tůma.
  • Gerhard Stübe: John Reed (1976) – role: druhý rudoarmějec. Režie Olga Zezulová.
  • Milan Uhde: Balada pro banditu (1976) – role: Nikola Šuhaj. Režie Zdeněk Pospíšil.
  • Nedjalko Jordanov: Moped (1978) – role: voják. Režie Olga Zezulová.
  • Jiří Švéda: Havárie (1978) – role ing. Kamil Coufal. Režie Jiří Valchař.
  • Ivan Kříž: Skladba cti (1981) – role: řidič. Režie Věra Fajtová.
  • Ion D. Sirba: Osamělost kosa v podzimních dnech (1984) – role: Grama. Režie Eva Řehořová.
  • Ota Schmidt: Kariéra (1984) – role: Mykiska. Režie Eva Řehořová.
  • Jiří Souček a František Velíšek: Chorál pro mého učitele (1985) – role: důstojník SS. Režie Zdeněk Kozák.
  • Václav P. Borovička: Viktory Boy (1985) – role: Roobin. Režie Zdeněk Kozák.
  • Jiří F. Hájek: Signály budoucího času (1986) – role: Burda. Režie Zdeněk Kozák.
  • Oto Schmidt a Draža Beňová: Nedosněný sen (1986) – role: Alois Mrštík. Režie Zdeněk Kozák.
  • Jiří Daněk: Zadrž blesk na cestě jeho… (1986) – role: kaplan. Režie Zdeněk Kozák.
  • Rustam Ibragimbekov: Příběh z pracovny (1986) role: Kedrov. Režie Zdeněk Kozák.
  • Dušan Uhlíř: Slunce nad Slavkovem (1987) – role: Napoleon Bonaparte. Režie Jaromír Ostrý.
  • Otto Schmidt: Podepsán Roman (1987) – role: dr. Julius Grégr. Režie Zdeněk Kozák.
  • Ludvík Kundera: Chameleon aneb Josef Fouché (1987) – role: Josef Fouché. Režie Zdeněk Kozák.
  • Ivan Kříž: Bílý motýl v černé hodině (1987) – role: Hudec. Režie Zdeněk Kozák.
  • Heikki Peltonen: Anneli (1987) – role: Reino. Režie Eva Řehořová.
  • František Velíšek: Mys dobré naděje (1988) – role: novinář. Režie Jaromír Ostrý.
  • Oldřich Daněk: Bitva na Moravském poli (1988) – role: písař. Režie Pavel Hradil.
  • Lion Feuchtwanger: Jasnovidec (1989) – role: Hannsjürg Lautensack. Režie Zdeněk Kozák.
  • Bertolt Brecht: V džungli měst (1990) – role: Garga. Režie Eva Řehořová.
  • Karol Sidon: Kdo jsem, že doufám (1991) – role: muž. Režie Markéta Jahodová.
  • Ivan Olbracht – Zdeněk Kozák: Nezadržitelný vzestup Eduarda Žáka aneb Bejvávalo (1991) – role: Eduard Žák. Režie Zdeněk Kozák.
  • Petr Balajka: Julius Zeyer (1992) – role: ředitel Národního divadla F. A. Šubert. Režie Markéta Jahodová.
  • Jiří Just: Malý kabinetní rozhovor (velkého realisty s neinženýrem lidské duše) (1993) – role: primář. Režie Petr Adler.
  • Květa Legátová: Ostrov slušných lidí (1993) – role: Řachta, zločinec. Režie Ivan Chrz.
  • Christina Calvo: Amok (1993) – role: Otto. Režie Petr Adler.
  • Eugéne Ionesco: Autosalon (1993) – bez uvedení role. Režie Markéta Jahodová.
  • Leo Rosten: Pan Kaplan má stále třídu rád (1996), desetidílný seriál, překlad a režie Antonín Přidal. Role: Hyman Kaplan. Dále účinkují Ladislav Lakomý, Jaroslav Kuneš, Drahomíra Hofmanová, Jana Hlaváčková, Jana Janěková, Jiří Dušek, Arnošt Goldflam, Eva Hradilová, Monika Maláčová, Ivana Valešová, Jiří Tomek, Gabriela Ježková a Jitka Škápíková. Natočeno v roce 1996 v Českém rozhlasu Brno.
  • Woody Allen: Postava Kugelmasse (1996) – role: Velký Persky. Režie Ivan Chrz.
  • O.Henry: Pět šípů Amorových (1996) – role: Jeff. Režie Ivan Chrz.
  • Alois a Vilém Mrštíkové: Rok na vsi (1997) – role: Vrbka. Režie Markéta Jahodová.
  • Geoges Courteline: Pan Kapric (1997) – role: pan Kapric. Režie Ivan Chrz.
  • Francois Mauriac: Fernandovo blaho (1997) – role: Fernard. Režie Otakar Kosek.
  • Jiří Horák: Říjen v Carlsbadu (1997) – role: Petr I. Veliký, ruský car. Režie Vlado Rusko.
  • Karel Václav Rais – Miroslav Stuchl: Koblihy (1997) – role: Stružinka, tulák. Režie Markéta Jahodová.
  • Miloš Pospíšil: Velký vandr (1998) – bez uvedení role. Režie Zdeněk Kozák.
  • Májový (Antiformalistický) ráječek (1999) – rekonstrukce tajné Šostakovičovy miniopery. Libreto a hudba Dmitrij Šostakovič. Překlad a komentář Miloš Štědroň. Uvádí Olga Jeřábková a Miloš Štědroň. Účinkuje Miroslav Donutil. Natočeno 1999. Premiéra 30. 4. 1999.
  • Karel Poláček – Jiří Hubička. U Zlatého havrana (1999) – role: Brejha. Režie Ivan Chrz.
  • Karel Hvížďala: Veverky na tři řádky (2000) – role: redaktor. Režie Ivan Chrz.
  • Věra Eliášková: Úspěšný prorok (2000) – role: Jonáš. Režie Ivan Chrz.
  • Josef Nesvadba: Smrt robota (2001) – role: Rozum. Režie Ivan Chrz.
  • Ödön von Horváth: Povídky z Vídeňského lesa (2002) – role: kouzelník. Režie Markéta Jahodová.
  • Alois a Vilém Mrštíkové: Maryša (2002) – role: Vávra, mlynář. Režie Markéta Jahodová.
  • Federico Fellini: Mimořádný program č. 7 (2002) – role: režisér. Režie Ivan Chrz.
  • Pavel Kohout – Jelena Mašínová: Požár v suterénu (2009) – role: požární velitel Vodička. Režie Ivan Chrz.
  • George Agathonikiadis: Na Moravě nekvetou olivy (2019) - četba na pokračování. Režie George Agathonikiadis.
  • George Agathonikiadis: Úsměv samoty (2019) - role: Julius. Režie George Agathonikiadis.

ModerováníEditovat

Nedělní šálek kávy s Miroslavem Donutilem

DiskografieEditovat

Mluvené slovoEditovat

  • Ptejte se mne na co chcete
  • …Já na co chci odpovím
  • Furt ve střehu
  • Pořád se něco děje
  • Historky z Provázku
  • Cestou Necestou
  • Černí baroni (audiokniha)

ZpěvEditovat

Dabing, výběrEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. GUDZOVÁ, Anna. Miroslav Donutil, z božej milosti klaun [online]. BBOnline, 2012-11-10 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. JAKUBCOVÁ, Hana. Donutil dostal v Třebíči cenu města. Radši jsem si to ověřil, rýpl si. iDnes.cz [online]. Mafra, a.s., 2016-10-26 [cit. 2017-02-05]. Dostupné online. 
  3. Donutil bude mít v Třebíči bustu. i-Vysočina.cz [online]. 2019-01-25 [cit. 2019-01-28]. Dostupné online. (česky) 
  4. ZELNÍČKOVÁ, Ilona. Je to Mirek? Není moc tlustý? ptal se sám sebe autor Donutilovy busty. iDNES.cz [online]. 2019-02-10 [cit. 2019-03-03]. Dostupné online. 
  5. ZELNÍČKOVÁ, Ilona. Donutil dostane od své rodné Třebíče k narozeninám bustu z bronzu. iDNES.cz [online]. 2019-02-05 [cit. 2019-03-03]. Dostupné online. 
  6. ČTK. V Třebíči odhalili bustu herce Donutila | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2019-03-03]. Dostupné online. (česky) 
  7. MAHEL, Luděk. Donutil má v Třebíči bustu. Divadlu zapůjčil kostým ze slavného Sluhy dvou pánu. trebicsky.denik.cz. 2019-02-07. Dostupné online [cit. 2019-03-03]. (česky) 
  8. Hz. Klaun z Boží milosti [online]. Lovosický Dnešek 1/2008 - strana 8 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  9. Nedělní šálek kávy s Miroslavem Donutilem [online]. Český Rozhlas [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  10. Cestou necestou s Miroslavem Donutilem — Česká televize [online]. Česká televize [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 214–216.
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 111. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 127. 
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně : Český divadelní slovník. III, 1884–1994 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Národní divadlo, 1994. 791 s. S.  145–149.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 248. 

Filmy a dokumenty o životěEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat