František Evžen z Lobkowicz
František Evžen princ z Lobkowicz, též z Lobkovic nebo také německy Franz Eugen Prinz von Lobkowitz (15. března 1839 Praha – 24. srpna 1898 Křimice),[1][2][3][4] byl český šlechtic z křimické linie rodu Lobkowiczů a politik české národnosti z Čech, poslanec Českého zemského sněmu.
| František Lobkowicz | |
|---|---|
 Rodový erb Lobkoviců | |
| 2. hlava křimické linie roudnické primogenitury Lobkowiczů | |
| Ve funkci: 6. června 1878 – 24. srpna 1898 | |
| Předchůdce | Jan Nepomuk Karel z Lobkowicz |
| Nástupce | František Zdeněk Lobkowicz |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1883 – 1887 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Ve funkci: 1870 – 1872 | |
| Panovník | František Josef I. |
| C. k. komoroník | |
| Ve funkci: 1881 – 24. srpna 1898 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Strana konz. velkostatku |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | rytmistr |
| Narození | 15. března 1839 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 24. srpna 1898 (ve věku 59 let) Křimice Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Kostel Narození Panny Marie |
| Choť | (1870) Kunhuta ze Sternbergu (1847–1916) |
| Rodiče | Jan Nepomuk Karel z Lobkowicz (1799–1878) a Karolína z Vrbna a Bruntálu (1815–1843) |
| Děti | 1. Evžen (1870–1870) 2. František Zdeněk (1872–1927) 3. Karolína, provdaná Croy (1873–1951) 4. Bedřich Filip (1875–1931) 5. Jaroslav (1877–1953) 6. Marie Terezie, provd. Busseulová (1880–1948) |
| Příbuzní | děd: Josef František Maxmilián z Lobkowicz (1772–1816) babička: Marie Karolína ze Schwarzenbergu (1775–1816) vnuk: Bedřich z Lobkowicz (1907–1954) vnuk: Jaroslav Claude Lobkowicz (1910–1985) |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie editovat
Narodil se jako syn zakladatele křimické větve rodu Jana Nepomuka Karla Filipa z Lobkowicz (1799–1878), mladšího syna knížete Josefa Františka Maxmiliána, a jeho ženy hraběnky Karolíny z Vrbna a Bruntálu (1815–1843). Absolvoval vojenskou službu a dosáhl hodnosti rytmistra.
Zastával pozici předsedy obchodní a živnostenské komory v Českých Budějovicích, prvního Čecha v této funkci.[2] V roce 1881 získal titul komořího.[3] V 70. letech působil jako okresní starosta v Benešově.[5]
Patřil mezi ty šlechtice, kteří se identifikovali s českým národním hnutím.[2]
Zapojil se i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1870 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii velkostatkářskou, svěřenecké velkostatky.[6] Patřil ke Straně konzervativního velkostatku. Později se kvůli neshodám s ostatními velkostatkáři s touto skupinou rozešel a následně se politicky angažoval jinak.[2] Na sněm se vrátil v zemských volbách v roce 1883, nyní za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod České Budějovice.[7] Rezignoval roku 1887.[8] V roce 1883 se uváděl jako český kandidát.[9]
Zemřel po dlouhé nemoci v srpnu 1898 na křimickém zámku ve věku 59 let.[4][10]
Majetek editovat
Byl majitelem statku Nekmíř, který roku 1875 prodal rodu Schönbornů, a Konopiště, který roku 1887 prodal Františku Ferdinandovi d'Este. Zůstal mu pouze alodiální velkostatek Křimice na Plzeňsku o rozloze 1294,02 hektarů.[11]
Rodina editovat
Od 19. ledna 1870 byla jeho manželkou hraběnka Kunhuta (Kunigunda) ze Šternberka (13. března 1847 Praha – 5. dubna 1916 Křimice), dcera císařského komořího Zdeňka ze Šternberka (1813–1873) a jeho manželky hraběnky Marie Žofie Stadionové (1819–1873). Měli šest dětí, pět z nich se dožilo dospělosti.[12][2][4]
- 1. Evžen (19. 10. 1870 Křimice – 23. 12. 1870 tamtéž)
- 2. František Zdeněk z Lobkowicz (2. 11. 1872 Konopiště – 14. 5. 1927 Praha), svobodný a bezdětný[13]
- 3. Karolína (4. 10. 1873 Konopiště – 11. 2. 1951 Wang)
- (6. 10. 1908 Křimice) Max z Croy-Dülmenu (16. 1. 1864 Schweckhausen – 20- 5. 1920 Slabce)
- 4. Bedřich Filip (22. 9. 1875 Křimice – 9. 8. 1931 Praha), svobodný a bezdětný
- 5. Jaroslav Alois (26. 3. 1877 Konopiště – 24. 10. 1953 Křimice), 11. kníže z Lobkowicz[14]
- (11. 5. 1905 Bečov nad Teplou) Marie Terezie hraběnka z Beaufort-Spontinu (6. 8. 1885 Breuilpont – 22. 2. 1942 Křimice)
- 6. Marie Terezie (2. 10. 1880 Konopiště – 16. 2. 1948 Pouzols-Minervois)
- (7. 5. 1917 Vídeň) Raoul hrabě Busseul (1876 – 17. 8. 1958 Pouzols-Minervois)
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 236. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017.
- ↑ a b c d e Ottův slovník naučný, XVI. díl. Praha: J. Otto, 1900. Dostupné online. Kapitola z Lobkovic, s. 227.
- ↑ a b LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 181.
- ↑ a b c Princ František Eugen z Lobkowicz. Národní politika. Srpen 1898, roč. 16, čís. 233, s. 3. Dostupné online.
- ↑ VLASÁK, Antonín Norbert. Bibliotéka místních dějepisův, Svazek III Okres benešovský. [s.l.]: František Augustin Urbánek, 1874. Dostupné online. S. 44.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/001schuz/s001002.htm
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1883skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1883skc/5/stenprot/001schuz/s001001.htm
- ↑ (Neuigkeits) Welt Blatt, 4. 7. 1883, s. 11.
- ↑ František Evžen Lobkowicz. encyklopedie.plzen.eu [online]. [cit. 2024-04-07]. Dostupné online.
- ↑ PATOČKA, Jaromír. Majetková základna mělnické sekundogenitury Lobkowiczů. In: HOŘEJŠ, Miloš. Jiří Kristián Lobkowicz. Aristokrat s duší závodníka. Kapitoly z dějin české aristokracie a automobilismu. Praha: Mladá fronta a Národní technické muzeum v Praze, 2014. ISBN 978-80-204-3694-8. S. 47–59, zde 50.
- ↑ KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 55, 192.
- ↑ František Zdeněk Lobkowicz. encyklopedie.plzen.eu [online]. [cit. 2024-04-07]. Dostupné online.
- ↑ Jaroslav Lobkowicz. encyklopedie.plzen.eu [online]. [cit. 2024-04-07]. Dostupné online.
Literatura editovat
- JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 74–75.
- KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 190.
