Formule 1 v roce 1952
III. Mistrovství světa jezdců zahájila 18. května Grand Prix Švýcarska a po 8 závodech 7. září při Grand Prix Itálie 1952 byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1952 se stal Alberto Ascari.
| 3 sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1952) | |
|---|---|
 | |
| Obecné informace | |
| Počet závodů | 8 |
| Počet pilotů | 71 |
| Pohár jezdců | |
| První |  Alberto Ascari(Ferrari) |
| Druhý | Giuseppe Farina (Ferrari) |
| Třetí | Piero Taruffi (Ferrari) |
| Pohár konstruktérů | |
| První |  nebyl |
| Formule 1 | |
◄ 1951  1953 ► | |
Pohled na sezónu editovat
Sezóna 1952 byla poznamenána především rozhodnutím FIA, která koncem roku oznámila, že od roku 1954 bude v platnosti nový sportovní a technický řád omezující motory na 750 cc s kompresorem a 2500 cc bez kompresoru. Poválečná formule měla platit ještě dva roky, ale sezónou 51 zanikla. Důvodem bylo nedostatek vhodných vozů. Alfa Romeo koncem roku 1951 stáhla všechny své vozy a tak ve hře zůstaly jen vozy Ferrari a Maserati. Nikomu se nechtělo vydávat peníze na vozy pro formuli, která má před sebou pouhé dva roky života. FIA proto rozhodla, že v letech 52 a 53 se mistrovství světa bude konat s vozy Formule 2.
Mistrovství světa zahajoval závod v Bernu a shodou okolnosti na startu chyběli dvě největší hvězdy. Fangio, který čekal na příležitost v novém týmu a Ascari, který prezentoval Ferrari na okruhu v Indianapolis. Byl to obchodní a propagačních tah Ferrari, který začal vyrábět cestovní vozy sportovního ducha a chtěl se tak představit americké veřejnosti. Ve velké ceně Švýcarska proto zvítězil Piero Taruffi na Ferrari. Po návratu Ascariho z Ameriky dostali všechny Velké ceny nádech nudnosti. Ve všech zbývajících velkých cenách zvítězil Ascari na Ferrari a stal se tak bezkonkurenčně mistrem světa. Suverenita vozů Ferrari byla patrná ve všech velký cenách. V GP Francie a GP Nizozemska obsadily první tři místa v GP Německa dokonce první čtyři místa. Maserati se dokázalo vzpamatovat až na poslední GP Itálie, kde bylo vozům Ferrari důstojným soupeřem. Dominace Ferrari byla znát i v ostatních závodech a tak se Alberto Ascari stal i mistrem Francie vozů Formule 2, Farina a Villoresi na stejných vozech obsadili druhou respektive třetí příčku.
Úřadujícího mistra světa Juana Manuela Fangia provázela smůla a šampionátu se nemohl zúčastnit. Po odchodu Alfy Romeo nemohl sehnat angažmá v jiném silném týmu a závody absolvoval ve výpujčených vozech. Později získal místo v týmu Maserati, ale havaroval hned v úvodu GP Monzy a za volant závodního vozu se vrátil až v následující sezóně.
Pravidla editovat
- Boduje prvních pět jezdců podle klíče:
- 1. 8 bodů
- 2. 6 bodů
- 3. 4 body
- 4. 3 body
- 5. 2 body
- 1 bod získá pilot za nejrychlejší kolo
- Do konečné klasifikace se započítávají pouze 4 nejlepší výsledky ze 8 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa.
- Technika – Mistrovství světa ježděno s vozy Formule 2. Motory 2000 cm³ bez kompresoru nebo 500 cm³ s přeplňováním
- Hmotnost - hmotnostní limit nebyl stanoven
Týmy a jezdci editovat
Vozy editovat
Jezdci editovat
Závody započítávané do MS editovat
Švýcarsko editovat
Prvního závodě sezóny na okruhu Bremgarten se neúčastnil hlavní jezdec Ferrari Alberto Ascari, který se účastnil Indy 500. Za Ferrari tedy závodili jako hlavní jezdci Pierro Taruffi and Nino Farina, kteří se společně postarali přední místa na závodním roštu. Farina se kvalifikoval lépe a do 17. kola závod vedl, až do chvíle kdy se na jeho voze vyskytly potíže a musel odstoupit. První místo po něm převzal Taruffi, který svůj vůz dovezl bez jakých koliv komplikací až do cíle na prvním místě. Na podiu ho doplnil Rudi Fischer (Ferrari) a Jean Behra (Gordini).
Indianapolis 500 editovat
Jako obvykle Indy 500 mělo minumální vliv na vývoj šampionátu, až na to že tento rok se jej účastnil závodník evropské části Alberto Ascari. On však ve 40. kole odstoupil. Závod dominoval Bill Vukovich, který v součtu vedl 150 kol, ale jen 8 kol před cílem odstoupil a výhru přenechal Troyi Rutthmanovi, který zvítězil před Jimem Rathmannem a Samem Hanksem.
Belgie editovat
Alberto Ascari se na 3. kolo šampionátu Formule 1 vrátil do Evropy, kde ho čekal závod ve Spa. S tří sekundovým náskokem si Ascari zajistil pole position. V závodě poté vedl každé kolo kromě prvního, který po dobrém startu vedl Jean Berha. Ten se, ale v průběhu závodu propadl za Ferrari a po kolizi s Taruffim odstoupil. Ascariho na podiu doplnil Farina a Manzon.
Francie editovat
Dominantní Ferrari pokračovalo i při Velké ceně Francie, kdy na okruhu Rouen-les-Essarts získalo všechny 3 příčky na pódiu a Alberto Ascari vedl všechna kola od pole position až do konce.
Velká Británie editovat
Alberto Ascari opět s přehledem vyhrál, když všem ostatním jezdcům nadělil alespoň 1 kolo. Byla to třetí Italova výhra v řadě, která dále posílila jeho nakonec úspěšné mistrovské tažení zatím co jeho hlavní konkurent, Nino Farina nedokázal skórovat, přestože získal pole position poté, co zajel s Ascarim totožný čas. Třetí Ferrari Piera Taruffiho na začátku kleslo na deváté místo, ale nakonec se vzpamatovalo a obsadilo druhé místo, zatímco zastávka pro nové zapalovací svíčky znamenala, že Farina skončil na šestém místě. Pro britské vozy a řidiče to byl triumfální den, protože Mike Hawthorn si vyjel své první pódium ve voze Cooper-Bristol, zatímco britská auta a řidiči obsadili ostatní bodovaná místa.
Německo editovat
Opožděný příchod továrního týmu Maserati nedokázal zastavit nadvládu Ferrari, Alberto Ascari si zajistil svůj první titul mistra světa a zatemnil tak vítězný rekord zraněného Juana Manuela Fangia. Bylo to jeho čtvrté vítězství v řadě za sebou, opět vedlo každé závodní kolo z pole position. Farina skončil druhý a soukromý pilot Ferrari Rudi Fischer skončil třetí před továrním vozem Taruffiho, aby zajistil Ferrari 1-2-3-4. Jean Behra zaznamenal pro Gordini konečné body těsně před dalším vozem Ferrari, tentokrát za volantem Rogera Laurenta.
Nizozemsko editovat
Neporazitelný Ascari znovu získal pole position a vedl všechna kola závodu. Na pódiu se vedle něj postavil Farina a Villoresi.
Itálie editovat
Na poslední závod sezóny usedl za volant Maserati José Froilán González, ale ani on nezabránil další výhře Ascariho a to i přes to že první polovinu to byl právě o kdo vedl celé pole. Argentinec nakonec skončil druhý a po celou sezónu byl jediný společně s Farinou, kteří dokázali Ascarimu alespoň trochu vzdorovat.
Závody nezapočítávané do MS editovat
Závody vypsané pro vozy Formule 1 editovat
Série Formule Libre editovat
Závody vypsané pro vozy Formule 2 editovat
Mistrovství Francie Formule 2 editovat
Výsledky Mistrovství Francie Formule 2 editovat
- Alberto Ascari 43
- Giuseppe Farina 22
- Luigi Villoresi 17
- Jean Behra 16
- Louis Rosier 16
- Piero Taruffi 13
- Peter Collins 10.5
- Robert Manzon 9.5
- "B.Bira" 7.5
- Johnny Claes 7
- André Simon 7
- Emanuel de Graffenried 6
- Elie Bayol 5
- Yves Giraud-Cabantous 4
- Peter Whitehead 3
- Eugene Martin 2
- Maurice Trintignant 2
- Lance Macklin 1.5
Mistrovství Německé demokratické republiky Formule 2 editovat
Výsledky Mistrovství NDR Formule 2 editovat
- Edgar Barth 21
- Ernst Klodwig 10
- Jurgen Perduss 7
- Paul Greifzu 6
- Rudolf Krause 4
- Heinz Melkus 2
- Werner Jager 1
Mistrovství Spolkové republiky Německo Formule 2 editovat
Výsledky Mistrovství SRN Formule 2 editovat
- Toni Ulmen 16
- Fritz Riess 12
- Hans Klenk 12
- Helmut Niedermayr 3
- Josef Peters 3
- Willy Heeks 3
Konečné hodnocení Mistrovství Světa editovat
Pohár jezdců editovat
|
Konstruktéři editovat
Pohár konstruktérů se oficiálně pořádá od roku 1958
- Ferrari 121
- Gordini 15
- Kurtis Kraft 13
- Cooper 12
- Maserati 8
- Kuzma 8
- Coonaught 5
- Frazer Nash 3
- Lesovsky 3
- HWM 2
- Simca 2
Národy editovat
Roční statistiky editovat
| Vítězství | Vůz | Motor | Národ |
|---|---|---|---|
| Alberto Ascari 6x
|
Ferrari 7x | Ferrari 7x | Itálie 7x
|
| Piero Teruffi 1x
|
Kuzma 1x | Offenhauser 1x |  USA 1x
|
| Troy Ruttman 1x
|
| Pole Position | Vůz | Motor | Národ |
|---|---|---|---|
| Alberto Ascari 5x
|
Ferrari 7x | Ferrari 7x | Itálie 7x
|
| Giuseppe Farina 2x
|
Kurtis Kraft 1x | Cummins 1x | USA 1x
|
| Fred Agabashian 1x
|
| Nejrychlejší kolo | Vůz | Motor | Národ |
|---|---|---|---|
| Alberto Ascari 6x
|
Ferrari 7x | Ferrari 7x | Itálie 7x
|
| Piero Teruffi 1x
|
Kurtis Kraft 1x | Offenhauser 1x | USA 1x
|
| Bill Vukovich 1x
|
Maserati 1x | Maserati 1x |  Argentina 1x
|
| Jose Froilan Gonzalez 1x
|
| Podium | Vůz | Motor | Národ |
|---|---|---|---|
| Alberto Ascari 6x
|
Ferrari 17x | Ferrari 17x | Itálie 15x
|
| Giuseppe Farina 4x
|
Kurtis Kraft 2x | Offenhauser 3x | USA 3x
|
| Piero Taruffi 3x
|
Gordini 2x | Gordini 2x |  Francie 2x
|
 Rudi Fischer 2x
|
Kuzma 1x | Bristol 1x | Švýcarsko 2x
|
| Luigi Villoresi 2x
|
Cooper 1x | Maserati 1x |  Velká Británie 1x
|
| Jean Behra 1x
|
Maserati 1x | Argentina 1x
| |
| Troy Ruttman 1x
|
|||
| Jim Rathmann 1x
|
|||
| Sam Hanks 1x
|
|||
| Robert Manzon 1x
|
|||
| Mike Hawthorn 1x
|
|||
| Jose Froilan Gonzalez 1x
|
| Nejrychlejší GP | Jezdec | Vůz | Rychlost |
|---|---|---|---|
 Indy 500
|
Troy Ruttman
|
Kuzma | 207,462 km/h |
 Itálie
|
Alberto Ascari
|
Ferrari 500 | 177,091 km/h |
.svg){kind=small} Belgie
|
Alberto Ascari
|
Ferrari 500 | 165,962 km/h |
 Švýcarsko
|
Piero Taruffi
|
Ferrari 500 | 148,990 km/h |
.svg){kind=small} Velká Británie
|
Alberto Ascari
|
Ferrari 500 | 146,337 km/h |
 Německa
|
Alberto Ascari
|
Ferrari 500 | 132,288 km/h |
 Nizozemsko
|
Alberto Ascari
|
Ferrari 500 | 130,521 km/h |
 Francie
|
Alberto Ascari
|
Ferrari 500 | 129,200 km/h |
| Nejtěsnější vítězství | Vítěz | Druhý | Rozdíl |
|---|---|---|---|
| Německa
|
Alberto Ascari
|
Giuseppe Farina
|
0:14.100s |
| Nizozemsko
|
Alberto Ascari
|
Giuseppe Farina
|
0:40.100s |
| Itálie
|
Alberto Ascari
|
 Gonzalez
|
1:01.800s |
| Belgie
|
Alberto Ascari
|
Giuseppe Farina
|
1:55.200s |
| Švýcarsko
|
Piero Taruffi
|
Rudi Fischer
|
2:37.200s |
| Indy 500
|
Troy Ruttman
|
Jim Rathmann
|
4:02.329s |
| Velká Británie
|
Alberto Ascari
|
Piero Taruffi
|
1 kolo |
| Francie
|
Alberto Ascari
|
Giuseppe Farina
|
1 kolo |
Tabulka rekordů editovat
| Jezdci | ||||
|---|---|---|---|---|
| Vítězství | Pole Position | Nej. kolo | Body | Podium |
| Ascari 8x
|
Fangio 8x
|
Fangio 8x
|
Ascari 92,5
|
Ascari 12x
|
| Fangio 6x
|
Ascari 7x
|
Ascari 6x
|
Farina 79
|
Farina 11x
|
| Farina 4x
|
Farina 4x
|
Farina 5x
|
Fangio 64
|
Fangio 8x
|
| Parsons 1x
|
Faulkner 1x
|
Parsons 1x
|
Gonzalez 33,5
|
Fagioli 6x
|
| Fagioli 1x
|
Nalon 1x
|
Wallard 1x
|
Fagioli 32
|
Gonzalez 6x
|
| Wallard 1x
|
Gonzalez 1x
|
Taruffi 1x
|
Taruffi 32
|
Villoresi 5x
|
| Gonzalez 1x
|
Agabashian 1x
|
Vukovich 1x
|
Villoresi 26
|
Taruffi 4x
|
| Taruffi 1x
|
Gonzalez 1x
|
Rosier 16
|
Rosier 2x
| |
| Manzon 12
|
 Chiron 1x
| |||
| Bonetto 10
|
Holland 1x
| |||
| Vozy | |||
|---|---|---|---|
| Vítězství | Pole Position | Nej. kolo | Podium |
| Alfa Romeo 10x | Alfa Romeo 10x | Alfa Romeo 13x | Ferrari 32x |
| Ferrari 10x | Ferrari 10x | Ferrari 7x | Alfa Romeo 21x |
| Kurtis Kraft 2x | Kurtis Kraft 3x | Kurtis Kraft 3x | Kurtis Kraft 6x |
| Kuzma 1x | Maserati 1x | Deidt 2x | |
| Talbot 2x | |||
| Gordini 2x | |||
| Maserati 2x | |||
| Kuzma 1 | |||
| Cooper 1 | |||
| Národy | ||||
|---|---|---|---|---|
| Vítězství | Pole Position | Nej. kolo | Body | Podium |
| Itálie 14x
|
Itálie 11x
|
Itálie 12x
|
Itálie 281,5
|
Itálie 40x
|
| Argentina 7x
|
Argentina 9x
|
Argentina 9x
|
Argentina 97,5
|
Argentina 14x
|
| USA 3x
|
USA 3x
|
USA 3x
|
USA 72
|
USA 10x
|
| Francie 45
|
Francie 4x
| |||
| Velká Británie 33
|
Velká Británie 3x
| |||
| Švýcarsko 12
|
Švýcarsko 2 x
| |||
 Thajsko 5
|
Monako 1x
| |||
| Monako 4
|
||||
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1952 na Wikimedia Commons
