Emil Artur Longen
Emil Artur Longen, vlastním jménem Emil Artur (křtěný Emil Václav František) Pitterman (29. června 1885 Pardubice[1] – 24. dubna 1936 Benešov[2]) byl český dramatik, režisér, herec, komik, scenárista, spisovatel a malíř, přední osobnost českého divadla a vůbec kultury počátku 20. století a první republiky.
| Emil Artur Longen | |
|---|---|
 Emil Artur Longen 1912 | |
| Narození | 29. června 1885 Pardubice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 24. dubna 1936 (ve věku 50 let) Benešov  Československo |
| Povolání | scenárista, dramaturg, malíř, režisér, dramatik, divadelní herec, filmový herec, filmový režisér, herec, spisovatel a kabaretiér |
| Manžel(ka) | Xena Longenová Marie Longenová-Uhlířová |
| Děti | Jiřina Longenová |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Longen malíř editovat
Emil Artur Pittermann byl synem notáře z Vlašimi.[3] Vystudoval gymnázium v Benešově, od roku 1904 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Františka Thieleho. Z akademie byl vyloučen v roce 1908 za kázeňské přestupky. Pitterman byl všestranně nadaný, ale často neukázněný, díky tomu se o něm šířily fámy a legendy.
Již za studií (1907) se podílel na vytvoření malířské skupiny Osma, jejímiž členy byli např. Emil Filla a Bohumil Kubišta. Jako malíř inklinoval zprvu k postimpresionismu a expresionismu, později byl ovlivněn kubismem a sociálními motivy. Kromě obrazů tvořil kresby, ilustrace a karikatury do svých knih a časopisů.
Longen kabaretiér a divadelník editovat
Současně ho okouzlilo prostředí divadla a kabaretu. Od roku 1909 už pod pseudonymem Longen spolupracoval s Eduardem Bassem. V následujících dvaceti letech se z Pittermanna stala výrazná osobnost pražských kabaretů, působil v Červené sedmě, Lucerně, Montmartru, Na poříčí a Rokoku. V roce 1920 založil v Praze kabaret Bum a Revoluční scénu. V Revoluční scéně poprvé dramatizoval Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka s Karlem Nollem v hlavní roli, a Kischovu povídku Nanebevstoupení Tonky Šibenice, kde ústřední roli hrála Longenova žena Xena.
Nějaký čas působil také v zahraničí; v Paříži, Lublani a Berlíně, kde měl vlastní scénu Wilde Bühne (1922). Přes Brno se vrátil do Prahy, kde v červnu 1925 založil spolu s režisérem Vladimírem Gamzou soubor Sečesteal („Spojené ensembly Českého studia E. A. Longena“), který se však dlouho při životě neudržel[4].
Poté Longen přišel do Divadla Vlasty Buriana, kde působil jako dramaturg a herec, psal pro ně i úspěšné komedie, některé byly i zfilmovány a dodnes patří u publika k těm nejoblíbenějším. Byly to např. hry C. a k. polní maršálek, Kasta pro sebe, V tlamě velryby a Už mě vezou. Longen měl na Burianovu uměleckou dráhu rozhodující vliv.
Longen filmař a spisovatel editovat
Longen se zapsal do počátků české kinematografie, když byl r. 1911 spoluautorem a ústřední postavou grotesek o pražském švihákovi Rudim; poslední ze série, Rudi sportsman režíroval samostatně. V němém filmu se pak objevil už jen v roli kouzelníka v kriminálním filmu Otrávené světlo z r. 1921 po boku Karla Lamače a Anny Ondrákové. Počátkem třicátých let si pak zahrál ještě ve dvou zvukových dramatech, významná byla především jeho role špiona Redla ve filmu Aféra plukovníka Redla.
O to významnější byly jeho náměty, především přepisy jeho divadelních komedií: C. a k. polní maršálek, Anton Špelec ostrostřelec, Nezlobte dědečka a Pobočník Jeho Výsosti. Dosud se promítají i filmy Hrdinný kapitán Korkorán, On a jeho sestra, Matka Kráčmerka a Jedenácté přikázání.
Longen publikoval i fejetony a články z oblasti divadelnictví převážně v Českém slovu a Národních listech. Proslavil se i jako spisovatel, a jako první označil Vlastu Buriana „králem komiků“ (již 1927), když napsal jeho stejnojmennou biografii. O Jaroslavu Haškovi napsal knihu Jaroslav Hašek (1928) a o své předčasně zesnulé první ženě román Herečka (1929). To byla současně i autobiografie a cenný dokument doby, neboť zde Longen důkladně zachytil divadelní prostředí Prahy 10. a 20. let; vystupují zde skutečné osoby, a to některé pod upravenými jmény (např. sám Longen jako „Hauten“, Burian jako „Dolan“) a některé přímo bez úpravy (např. Hašek).[5]
Osobní život editovat
V roce 1910 se oženil s herečkou Polyxenou Markovou (1891–1928). Xena pak manžela provázela v kabaretech i divadlech po celý život, než se rozhodla v květnu 1928 dobrovolně odejít ze života skokem z okna. Na Silvestra téhož roku se Longen oženil podruhé, s Marií Uhlířovou, s níž pak měl dcery Marii a Jiřinu.
Longen byl od mládí bohém a hýřil. Každý den pobýval v hospodě, kde se opíjel a dělal dluhy. Právě dluhům, resp. nutnosti je splácet, je připisována jeho umělecká činorodost.
Zemřel 24. dubna 1936 na perforaci žaludečního vředu v benešovské nemocnici[6], kam byl převezen z letního bytu z Vysoké Lhoty u Čerčan. Je pohřben na Vinohradském hřbitově.
Dílo editovat
Biografické romány editovat
- Král komiků
- LONGEN, Emil Artur. Jaroslav Hašek [online]. Praha: E. Beaufort, 1928. S. 266. Dostupné online.
- Herečka (o manželce Xeně Longenové)
Filmografie editovat
Herecké role editovat
– němé filmy
- Rudi na křtinách, 1911 – Rudi
- Rudi na záletech, 1911 – záletník Rudi
- Rudi se žení, 1911 – Rudi
- Rudi sportsman,1911 – sportovec Rudi
- Otrávené světlo, 1921 – iluzionista Durk
– zvukové filmy
- Aféra plukovníka Redla, 1931 – Alfred Redl, plukovník rakouského generálního štábu
- Třetí rota, 1931 – praporčík Benda
Režie editovat
- Rudi na křtinách, 1911 (s Antonínem Pechem)
- Rudi na záletech, 1911 (s Antonínem Pechem)
- Rudi se žení, 1911 (s Antonínem Pechem)
- Rudi sportsman, 1911
- Miláček pluku, 1931
- Skalní ševci, 1931
Scénáře editovat
- Miláček pluku, 1931
- Poslední bohém, 1931
- Skalní ševci, 1931
- Jsem děvče s čertem v těle, 1933
- Matka Kráčmerka, 1934
- Nezlobte dědečka, 1934
- Pokušení paní Antonie, 1934
- Zlatá Kateřina, 1934
- Jedenácté přikázání, 1935
- Jedna z milionu, 1935
- První políbení, 1935
- Studentská máma, 1935
- Naše IX., 1936
Náměty k filmům editovat
- Rudi na křtinách, 1911 (s Antonínem Pechem)
- Rudi na záletech, 1911 (s Antonínem Pechem)
- Rudi se žení, 1911 (s Antonínem Pechem)
- Rudi sportsman, 1911
- C. a k. polní maršálek, 1930 – divadelní hra
- C. a k. polní maršálek, německá verze (Der Falsche Feldmarschall), 1930 – divadelní hra
- Aféra plukovníka Redla, 1931 – divadelní hra Vyzvědačská aféra obrsta generálního štábu Redla
- Aféra plukovníka Redla, německá verze (Der Fall des Generalstabs-Oberst Redl), 1931 – divadelní hra Vyzvědačská aféra obrsta generálního štábu Redla
- C. a k. polní maršálek, francouzská verze (Monsieur le Maréchal), 1931 – divadelní hra
- Miláček pluku, 1931
- Poslední bohém, 1931
- Skalní ševci, 1931
- Anton Špelec, ostrostřelec, 1932 – divadelní hra Už mě vezou
- Pobočník Jeho Výsosti, 1933 – divadelní hra Kasta pro sebe
- Pobočník Jeho Výsosti, německá verze (Der Adjutant seiner Hoheit), 1933 – divadelní hra Kasta pro sebe
- Hrdinný kapitán Korkorán, 1934
- Nezlobte dědečka, 1934 – divadelní hra V tlamě velryby
- Pokušení paní Antonie, 1934
- Jedna z milionu, 1935
- Studentská máma, 1935
Malby editovat
-
Pittermann Longen Most -
Pittermann Longen Pobřeží (1908) -
Pittermann Longen Jedová chýše (1915) -
Pittermann Longen Řeka ve městě -
Pittermann Longen Paříž (1919) -
Pittermann Longen Rybáři u Seiny (1919) -
Pittermann Longen Chrám sv. Mikuláše -
Pittermann Longen Zátiší (1926) -
Pittermann Longen Piják (1928) -
Pittermann Longen Hráči -
Pittermann Longen Přístav pod Vyšehradem -
Pittermann Longen U rybníka -
Pitterman Longen Strom -
Pittermann Longen Senoseč (1933) -
Pittermann Longen Autoportrét (1935)
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Matrika sign. 2645, poř. č. 7676, ukl. č. 7226, sn. 177 [online]. SOA Hradec Králové [cit. 2023-10-07]. Dostupné online.
- ↑ Matrika Benešov-oú 06, sn. 39 [online]. SOA Praha [cit. 2023-10-07]. Dostupné online.
- ↑ Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 189
- ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 42
- ↑ Herečka (Emil Artur Longen) | Detail knihy | ČBDB.cz. www.cbdb.cz [online]. [cit. 2021-08-17]. Dostupné online.
- ↑ Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 197
Literatura editovat
- Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 42
- Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 7, 20, 42, 50, 51, 59, 79, 99, 103, 175, 184–6, 188–197, 201, 207, 209, 225, 229, 239, 249, 261
- Český hraný film I., 1898 – 1930, NFA Praha 1995, ISBN 80-7004-082-3
- Český hraný film II., 1930 – 1945, NFA Praha 1998, ISBN 80-7004-090-4
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 40, 47, 50–52, 96, 158–161, 171–2, 182, 268, 374, 520, 590, 591, 596–7, 603, 611–2, 642, 647–8
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 204–5, ISBN 978-80-239-9604-3
- Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju… Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 37, ISBN 80-85837-35-8
- Jiří Tvrzník: Jaroslav Marvan vypravuje, vyd. Novinář, 1975, str. 38–9, 47–8, 53, 62, 69–76
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Artur Longen na Wikimedia Commons 
Osoba Emil Artur Longen ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emil Artur Longen
- Emil Artur Longen v Česko-Slovenské filmové databázi
- Emil Longen – Když je v Pardubicích těsno[nedostupný zdroj] – neplatný odkaz !
- Emil Artur Longen na Kinoboxu
- Emil Artur Longen v informačním systému abART
- Emil Artur Longen poprvé na scénu přivedl Švejka i Lenina Pořad Českého rozhlasu Plus, citace z Longenova díla, kritické hodnocení jeho umělecké činnosti.
