Wikipedie

Dolany (Chbany)

zaniklá vesnice v Česku

Dolany (německy Dehlau) jsou zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Ležely sedm kilometrů jihovýchodně od Kadaně a 0,5 kilometru severně od Poláků na pravém břehu Ohře. Zanikly v roce 1967 zatopením v důsledku výstavby vodní nádrže Nechranice.[1]

Dolany
Letecký snímek vesnice z 50. let 20. století
Letecký snímek vesnice z 50. let 20. století
Lokalita
Charakterzaniklá vesnice
ObecChbany
OkresChomutov
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°20′38″ s. š., 13°21′19″ v. d.
Základní informace
Katastrální územíPoláky (8,83 km²)
Nadmořská výška250 m n. m.
Dolany
Dolany
Další údaje
Zaniklé obce.cz10
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

editovat

Jméno vesnice je odvozeno ze spojení lidé žijící v dolině – Dolané.[2] V průběhu dějin se český tvar neměnil a v němčině se objevovaly tvary Döla nebo Dehlau.[3]

Historie

editovat

Raně středověké osídlení Dolan bylo doloženo při záchranném archeologickém výzkumu, který v letech 2015 a 2018 umožnilo dočasné snížení hladiny nechranické přehrady.[4] Při něm bylo na jihozápadním okraji bývalé vesnice prozkoumáno pohřebiště se 119 hroby[5] ze dvanáctého století, část soudobého sídliště[6] a fragment mohutného základového zdiva interpretovaného jako pozůstatek církevní stavby, nejspíše kostela.[7] Při transformaci osídlení na vrcholně středověkou vesnici bylo staré sídliště opuštěno.[8]

První písemná zmínka o vesnici je z roku 1347 a objevuje se v predikátu Henricus Ruz de Dolano.[3] Podle regionálního historika Theodora Schütze existuje starší zmínka z roku 1235,[9] a Franz Josef Stocklöw uvádí dokonce rok 1196. Tehdy král Vladislav II. daroval pozemky mezi Kadaní a Žatcem valdsaskému klášteru a v darovací listině zmíněnou vesnici Dudleba Stocklöw považoval za Dolany. První dolanský kostel mohl podle Antonína L. Frinda stát už v jedenáctém století.[10]

Roku 1356 se o vesnici dělili bratři Jindřich a Štěpán z Dolan a Bedřich z Egerberka. Už tehdy byly Dolany farní vsí. V roce 1404 vesnice patřila Bedřichovi z Dolan, který ji o rok později prodal kadaňskému měšťanu Haimanovi. Vdova Eliška[11] po něm se roku 1416 podruhé provdala za Jana Žehrovského z Kolovrat a vesnici věnovala svému synu Mikuláši Žehrovskému z Kolovrat.[9] Proti tomu protestovalo město Kadaň, které vyhrálo soud, podle něhož majetek připadl Haimanovým příbuzným, zatímco vdova Eliška dostala odškodnění ve výši 375 pražských grošů.[11] Od roku 1508 Dolany patřily k vintířovskému panství a v roce 1544 byly připojeny k panství Poláky, u něhož zůstaly až do zrušení poddanství.[9]

Během třicetileté války byla vesnice poničena, a švédskými vojáky byl těžce poškozen i zdejší kostel. Vzhledem ke kvalitní půdě byly válečné škody brzy napraveny.[12] Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žili tři sedláci a šest chalupníků. Sedláci měli celkem sedm potahů a chovali šest krav, šest jalovic, šest prasat a třináct ovcí. Chalupníkům patřily čtyři potahy, jedenáct krav, čtyři jalovice, pět prasat, dvanáct ovcí a jedna koza. Dva chalupníci pracovali také jako rybáři a jeden měl hospodu.[13]

V osmnáctém století byla otevřena první škola.[12] V květnu roku 1769 vesnici postihl požár způsobený bleskem. Oheň poničil hospodářské budovy rychty a fary včetně fary samotné. O dva roky později vesnici zasáhla přívalová povodeň způsobená silným deštěm, která kromě škod v celé vesnici zanesla bahnem kostel a na hřbitově zničila mnoho hrobů.[9]

V polovině devatenáctého století u Dolan existovaly dva menší hnědouhelné doly Jan Nepomucký a Karolina. Později vznikly ještě dva nepříliš úspěšné doly Eduard a Ignác. Na jejich místě, asi 500 metrů od západně od vesnice, byl koncem první světové války otevřen důl Hilda (někdy též Řehák), ale jeho provoz byl zastaven už v roce 1922. Z hloubek dvacet až šedesát metrů se v něm úklonou těžní jámou těžily dvě sloje o mocnosti 3,5 a tři metry. Celková produkce dolu je odhadována maximálně na 20 000 tun uhlí.[14] Hlavním způsobem obživy však zůstávalo zemědělství, ale ve vsi provozovali živnost také hodinář nebo lékárník. V zimě si lidé přivydělávali prodejem ledu z řeky. V letech 1885–1886 dolanští vybudovali novou školní budovu, kterou navštěvovaly také žáci z Poláků, Hořenic, Lomazic, Nové Vísky, Malých Krhovic a Vadkovic.[15] Ve školním roce 1922/1923 byla otevřena česká škola v budově bývalého pivovaru[15] a od 1. září 1928 také mateřská škola. Do druhé světové války měla česká škola maximálně dvě třídy a počet žáků se pohyboval od osmnácti do 46.[16]

V roce 1902 ledové kry zničily jez, který už nebyl opraven. Tím přišel zdejší mlýn se třemi koly o zdroj energie, zanikl brod a závlahový systém na říčních ostrovech. V pivovaru proběhla roku 1905 modernizace, ale podnik přesto podlehl konkurenčnímu boji, a roku 1913 byl uzavřen. Roku 1920 byla do Dolan zavedena elektřina z lomazické elektrárny, jejíž přívodní kanál snížil hladinu vody v řece, kvůli čemuž ubylo ryb a začalo docházet k usychání luk. Dostatek pitné vody zajistil vodovod. V lihovaru byl roku 1939 zřízen zajatecký tábor pro zajatce z Polska a později z Francie, kteří pracovali na místních polích.[15] Po válce se museli původní obyvatelé vystěhovat, a přestože se do vsi přistěhovali osídlenci z Čech, počet obyvatel klesl na méně než polovinu předválečného stavu.[17]

Zánik vesnice je spojen s výstavbou vodní nádrže Nechranice, která začala v roce 1961. Pozůstatky Dolan byly zaplaveny v letech 1967–1968, kdy probíhalo napouštění přehradního jezera.[18]

Přírodní poměry

editovat

Dolany stávaly v Mostecké pánvi na pravém břehu Ohře v nadmořské výšce okolo 250 metrů a jejich katastrální území měřilo 219 hektarů.[10] Místo, kde vesnice stála, se nachází ve vodou zaplavené severní části katastrálního území Poláky.[19]

Obyvatelstvo

editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 184 obyvatel (z toho 90 mužů), z nichž bylo 24 Čechoslováků a 160 Němců. Kromě jednoho evangelíka a pěti členů církve československé byli římskými katolíky.[20] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 198 obyvatel: 58 Čechoslováků, 138 Němců, jednoho příslušníka nezjišťovaných národností a jednoho cizince. S výjimkou jednoho evangelíka se všichni hlásili k římskokatolické církvi.[21]

Vývoj počtu obyvatel a domů[22]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961
Obyvatelé 184 186 204 198 174 184 198 84 52
Domy 28 33 33 33 34 33 35 21 .

Obecní správa

editovat

Po zrušení patrimoniální správy se Dolany roku 1850 staly samostatnou obcí,[17] ale při sčítání lidu v roce 1869 už byly osadou Poláků, jejichž částí zůstaly až do úředního zániku dne 1. dubna 1967.[23]

Pamětihodnosti

editovat

Ve vesnici stával kostel svaté Kateřiny postavený ve druhé čtvrtině sedmnáctého století na místě staršího kostela poškozeného během třicetileté války. U hřbitovní zdi bývala barokní socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1713,[24] která byla přemístěna do Klášterce nad Ohří.[25]

Osobnosti

editovat

Ve vsi se narodil Johann Nepomuk Oettl (1801–1866), kněz a propagátor včelařství.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27, čís. 2, s. 44. ISSN 0231-5076. 
  2. ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Vznik a význam místních jmen v okrese Chomutov. Památky, příroda, život. 1991, roč. 23, čís. 1, s. 13. 
  3. ↑ a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I. A–H. Praha: Československá akademie věd a umění, 1947. 728 s. S. 373. 
  4. ↑ PEKSA, Vojtěch; CRKAL, Jiří. Středověké osídlení v povodí Lužického potoka na Kadaňsku. Archeologie západních Čech. Plzeň: Západočeské muzeum, 2020, roč. 11, čís. 1–2, s. 92. Dále jen Peksa, Crkal (2020). ISSN 1804-2953. ISBN 978-80-7247-179-9. 
  5. ↑ Peksa, Crkal (2020), s. 93.
  6. ↑ Peksa, Crkal (2020), s. 94.
  7. ↑ Peksa, Crkal (2020), s. 96.
  8. ↑ Peksa, Crkal (2020), s. 97.
  9. ↑ a b c d KYNČIL, Jiří. Dolany. Památky, příroda, život. 1989, roč. 21, čís. 3, s. 94–96. 
  10. ↑ a b BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl III. Pod vodami vodní nádrže Nechranice. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1995. 34 s. Kapitola Dolany, s. 16. Dále jen Binterová (1995). 
  11. ↑ a b BINTEROVÁ, Zdena. Úhošťany. Kadaň: Město Kadaň, 1998. 40 s. Kapitola Úhošťany, s. 7. 
  12. ↑ a b BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska a Kadaňska od A do Z. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2006. 95 s. ISBN 80-239-7630-3. Kapitola Dolany, s. 13. 
  13. ↑ Binterová (1995), s. 17.
  14. ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 152. 
  15. ↑ a b c Binterová (1995), s. 19.
  16. ↑ JEŽIL, František. České školství na Chomutovsku za první republiky. Památky, příroda, život. 1990, roč. 22, čís. 1, s. 29, 30. 
  17. ↑ a b Binterová (1995), s. 20.
  18. ↑ Binterová (1995), s. 6.
  19. ↑ CENIA. Katastrální mapy, II. vojenské mapování, geomorfologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2020-11-13]. Dostupné online. 
  20. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247. 
  21. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132. 
  22. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online. 
  23. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 88. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06. 
  24. ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Dolany, s. 290. 
  25. ↑ Socha svatého Jana Nepomuckého v Klášterci nad Ohří u ulice Svatopluka Čecha [online]. Drobné památky, 2015-03-28, rev. 2015-04-01 [cit. 2017-07-06]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dolany_(Chbany)&oldid=24133143“