Otevřít hlavní menu

Poláky

část obce Chbany v okrese Chomutov

Poláky (německy Pohlig) jsou vesnice v severozápadních Čechách, asi 8 kilometrů jihovýchodně od Kadaně v nadmořské výšce 332 metrů. Rozkládají se od pravého břehu Nechranické přehrady až k železniční trati Kadaň–Vilémov. V současnosti jsou součástí obce Chbany.

Poláky
Pohled z cesty k železniční zastávce
Pohled z cesty k železniční zastávce
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 142 (2011)[1] (e)
Domů 233 (2014)
Nadmořská výška 332 m
Lokalita
PSČ 431 53
Obec Chbany
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Poláky (8,83 km²)
Zeměpisné souřadnice
Poláky
Poláky
Další údaje
Kód části obce 125041
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NázevEditovat

Název vesnice je odvozen ze jména Polák ve významu osada Polákovy rodiny, nebo podle lidí z Polska, kteří se zde usadili. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: de Polek (1318), Polak (1400), z Polák (1475), na Polácích (1483), Polaky (1542 a 1546), Puhlik (1577), Polaky (1589), Pullig (1608), Polaky (1629), Pohlig nebo Pohlich a Polik (1787) a Pohlig nebo Poljk (1846).[2]

HistorieEditovat

Území Poláků ve dvanáctém století patřilo valdsaskému klášteru, který zde údajně založil jeden ze svých hospodářských dvorů, tzv. grangii.[3] První písemná zmínka o vesnici pochází až z roku 1318, kdy patřila Vlkovi a Bavorovi z Poláků. Poláci z Polák drželi vesnici rozdělenou na dva statky až do dvacátých let šestnáctého století. K příslušníkům rodu patřil například Vlad z Polák vězněný v letech 1404–1407 na pětipeské tvrzi nebo Markéta, která se v roce 1455 soudila o věno ve Vidolicích s Chotkem z Vojnína.[4]

 
Náves s kaplí a sloupem Nejsvětější Trojice

Dalšími majiteli Polák se stali Mašťovští z Kolovrat, kteří si v nich postavili tvrz. Kromě vsi k panství patřil také dvůr a další dvě vesnice. Od Kolovratů panství v roce 1546 koupil Jan Žďárský ze Žďáru a jeho syn Žibřid je roku 1552 prodal Felixovi Hasištejnskému z Lobkovic. Po jeho smrti Poláky zdědila sestra Barbora a v roce 1557 její majetek získal Václav Lobkovic na Duchcově, od kterého je o tři roky později koupil Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Poláky od něj dostala k užívání manželka Anna z Fictumu a Egerberka, ale nakonec je zdědil Bohuslavův syn Jan Valdemar. V roce 1589 statek získal Jan starší z Lobkovic a po něm bratr Ladislav z Lobkovic na Zbirohu. Ten spolu se svým bratrem Jiřím Popelem z Lobkovic upadl v nemilost císaře Rudolfa II., a proto v roce 1593 uprchl ze země. Jeho majetek zkonfiskovala královská komora, ale protože podstatná část Ladislavova majetku pocházela z věna manželky Magdalény ze Salmu, byly jí Poláky i další statky vráceny. Magdaléna je v roce 1596[5] prodala ahníkovskému Linhartovi Štampachovi ze Štampachu.[6]

Po Linhartově smrti Poláky zdědil syn Jan Rejchart Štampach ze Štampachu, který se oženil s Annou Kaplířovou ze Sulevic. Narodil se jim syn Zdislav, ale Jan Rejchart brzy poté zemřel, a za nezletilého Zdislava spravoval majetek strýc Matyáš Štampach ze Štampachu. Ten se zúčastnil stavovského povstání, za což byl odsouzen ke ztrátě dvou třetin majetku. Zdislav však prokázal, že se povstání neúčastnil a Poláky mu byly i s blízkou Libouší vráceny. Jako evangelík je však panství v roce 1628 prodal Jindřichu Šlikovi a odešel ze země.[6] Podle kupní smlouvy k Polákům tehdy patřily vesnice Dolany, Drahonice, Lomazice, Chotěnice a část Hořenic.[7] Jindřich Poláky věnoval jako věno své dceři Marii Sidonii provdané za hraběte Ottu z Friedberku a Trauburku. Marie Sidonie správu statku přenechala manželovi, ale později se s ním o majetek soudila. Spor rozhodl císař Leopold I., když rozhodl, že Otta musí majetek vrátit a manželce uhradit škody a vynaložené náklady.[5]

Po třicetileté válceEditovat

 
Hostinec

Během třicetileté války polácká tvrz zanikla. Berní rula z roku 1654 vesnici hodnotila dobře. Podle ní ve vsi žili čtyři sedláci, tři chalupníci a jeden člověk bez pozemků, který pracoval jako kovář. Sedláci chovali deset krav, deset jalovic, 51 ovcí a 34 prasat. Chudším chalupníkům patřilo jen šest krav, tři jalovice, šestnáct obcí a dvanáct prasat. Jeden z nich byl řezníkem a druhý provozoval šenk. Dobytek choval i kovář, který měl krávu, čtyři ovce a kozu. Hlavním zdrojem obživy bylo, kromě chovu dobytka, pěstování pšenice a žita, ale fungoval zde také pivovar, ve kterém se vařilo šest sudů piva ročně.[7]

Další majitelé vesnice se často střídali. Patřili k nim Strojetičtí ze Strojetic, hrabě Gustaf Adolf z Warmsbachu, hrabata z Questenberku. V letech 1745–1815 statek patřil hrabatům z Pergenu,[7] kteří koncem osmnáctého století nechali na místě staré tvrze postavit pozdně barokní zámek. Podle tereziánského katastru k panství patřily blízké vesnice Hořenice, Dolany, Lomazice, Malé Krhovice, Drahonice, Chotěnice, Přezetice a vzdálenější Korunní a Kamenec. V Polákách provozovali řemeslo kovář, řezník, kolář a tkadlec.[8] Posledním šlechtickým rodem, kterému panství před zrušením poddanství patřilo, se stali Windischgrätzové, ale roku 1868 zdejší dvory s 428 hektary půdy koupil Ferdinand Josef z Lobkovic.[9]

Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století se v okolí začalo v malých dolech těžit hnědé uhlí.[8] Přímo u vesnice byl ve druhé čtvrtině devatenáctého století otevřen důl P. Maiera, ale do katastrálního území vesnice zasahoval také mnohem větší důl Alois u Hořenic. Ve stejné době se v okolí šířilo také ovocnářství.[9]

Dvacáté stoletíEditovat

 
Areál bývalého kravína u cesty do Pětipes
 
Jeden z objektů bývalé věznice

V roce 1919 byla na návsi postavena kaple, jejíž část sloužila jako hasičská zbrojnice. Při pozemkové reformě byl lobkovický statek zmenšen pouze o 39 hektarů a zbývající rozsáhlé pozemky v roce 1924 koupil R. Hrbáček-Hradčovský. Ve vsi bývala německá škola, v jejíž tělocvičně byla 5. ledna 1925 zahájena výuka české malotřídní školy. Ve stejném roce byla vesnice připojena k rozvodné síti lomazické elektrárny.[9]

Po druhé světové válce byli Němci vystěhováni a přidělování jejich majetku řídila místní správní komise. Škola nebyla po válce obnovena a děti chodily nejprve do Dolan a po jejich zatopení vodou nechranické přehrady do Kadaně.[10] Vznikl zde státní statek, který roku 1960 převzal hospodaření jednotného zemědělského družstva ve Chbanech, s nímž se už dříve sloučila družstva v Roztylech a Přeskakách.[11]

Od 4. srpna 1958[12] do roku 1968 ve vsi fungovala věznice pro 300 mužů, kteří měli pracovat v zemědělství. Po zrušení věznice její areál využívala vojenská posádka, která se po výstavbě nechranické nádrže přestěhovala do nových budov pod hrází u Nechranic. Později státní statek zřídil v části budov skladiště a kuchyni s jídelnou. Po roce 1990 vývařovnu krátkou dobu provozoval soukromý majitel, ale posléze zůstala i ta bez využití.[3] V šedesátých letech dvacátého století nechal státní statek pro své zaměstnance postavit sedm rodinných domů a v roce 1973 dokončil výstavbu čtyř bytových domů po šesti bytech. Správa statku sídlila na zámku, kde byl zřízen i její archiv. V roce 1977 statek otevřel novou prodejnu smíšeného zboží a ve stejném roce dokončil stavbu velkokapacitního kravína jižně od vesnice. O dva roky později statek založil odštěpný zemědělský stavební závod, který stavěl obytné domy typu okálMašťově a Hradci, upravil drůbežárnu v Černýši a postavil porodnici selat ve Vintířově.[10]

Po roce 1990 byl kravín a stavební závod navržen do druhého kola privatizace, ale privatizace kravína nebyla úspěšná a jeho areál byl okolo roku 2000 bez využití. Ve stejné době byl ve vesnici obchod, pobočka pošty, restaurace, čistírna odpadních vod a železniční stanice.[10]

Přírodní poměryEditovat

V na přelomu let 2014 a 2015 došlo u vesnice k rozsáhlému sesuvu půdy, který zničil část rekreačních chat. Jeho příčinou bylo podmáčené jílovité podloží v kombinaci se zatížením svahu stavbami postupně rozšiřovaných chat. K podobným sesuvům docházelo také v letech 1958–1972.[13]

ObyvatelstvoEditovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 186 obyvatel (z toho 87 mužů), z nichž bylo 53 Čechoslováků a 133 Němců. Kromě dvou evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[14] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 194 obyvatel: 77 Čechoslováků a 117 Němců. Stále výrazně převládala římskokatolická většina, ale žilo zde také pět evangelíků, jeden člen církve československé a čtyři lidé bez vyznání.[15] Většina Čechoslováků se po Mnichovské dohodě odstěhovala a jejich majetek převzala říšskoněmecká Osídlovací společnost.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů[16][17]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 199 176 164 192 171 186 194 115 104 98 200 174 141 142
Domy 20 22 22 22 24 22 26 28 75 24 47 51 53 49
Data z roku 1961 zahrnují domy z místních částí Hořenice, Malé Krhovice a zaniklých vesnice Dolany, DrahoniceLomazice.

Obecní správaEditovat

Od roku 1850 byly Poláky samostatnou obcí v okrese Kadaň a v roce 1961 byly při územní reorganizaci převedeny do okresu Chomutov. Samostatnou obcí zůstaly až do 1. ledna 1981, kdy se staly částí obce Chbany. Během historie k nim patřila řada osad. Podle sčítání lidu v roce 1869 to byly Hořenice, Malé Krhovice, Nová Víska, Dolany, Drahonice a Lomazice, z nichž poslední tři zanikly v roce 1967 při napouštění vodní nádrže Nechranice a jejich území bylo připojeno ke Chbanům. Hořenice a Malé Krhovice byly spolu s Poláky převedeny ke Chbanům a Nová Víska byla už v roce 1950 součástí Hradce.[18]

Přestože se většina obyvatel hlásila k německé národnosti, v obecních volbách konaných 18. listopadu 1928 získali Češi dva mandáty.[9]

DopravaEditovat

 
Železniční zastávka

Jižně od vesnice vede silnice číslo II/225. Po ní podle Celostátního sčítání dopravy provedeného v roce 2010 jezdí celkem 1034 vozidel za 24 hodin ve skladbě 866 osobních či dodávkových automobilů, 150 těžkých motorových vozidel a 18 motocyklů.[19] Tuto komunikaci druhé třídy křižuje silnice III/2251 vedoucí ze středu obce Poláků, jižně od nich úrovňově křižuje zmíněnou silnici II/225, následně pokračuje dále k jihu a končí v obci Pětipsy na křižovatce s komunikací II/224. Veřejnou silniční dopravu zajišťuje v roce 2013 společnost Dopravní podnik měst Chomutova a Jirkova linkou číslo 562747, díky níž mají Poláky spojení se Chbany, pod něž patří, dále s Kadaní a se Žatcem.[20]

Souběžně se silnicí II/225 je jižně od Poláků vedena železniční trať číslo 164 spojující Kadaň s Kašticemi. Doprava na trati však byla k 10. prosinci 2006 zastavena a nahrazena autobusy.[21] Po trati pak začaly pod označením Doupovská dráha jezdit příležitostné železniční spoje objednávané Mikroregionem Radonicko a zajišťované Jindřichohradeckými místními drahami.[22]

PamětihodnostiEditovat

 
Zámek

Na severní straně návsi stojí památkově chráněný pozdně barokní zámek Poláky ze druhé poloviny osmnáctého století.[23] Druhou kulturní památkou v Polákách je barokní sloup se sousoším Nejsvětější Trojice z roku 1685[23] (nebo 1683[24]). Socha stojí na sloupu na hranolovém soklu s profilovanou patkou a římsou. Patku sloupu zdobí akantové listy.[24]

U vesnice se nachází největší evropské pohřebiště bylanské kultury ze 7.–5. století před naším letopočtem.[23]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Poláky, s. 420. 
  3. a b BINTEROVÁ, Zdena. Chbany. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 68 s. ISBN 80-239-4163-1. Kapitola Poláky, s. 17. Dále jen Binterová (2001). 
  4. Binterová (2001), s. 18.
  5. a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Mašťova, s. 385. 
  6. a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Poláky – zámek, s. 387. 
  7. a b c Binterová (2001), s. 19.
  8. a b Binterová (2001), s. 20.
  9. a b c d e Binterová, s. 21.
  10. a b c Binterová (2001), s. 22.
  11. Binterová (2001), s. 7 a 43
  12. CAJTHAML, Marek. Nouzové a účelové pomocné oběžné prostředky vydané na území okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1997, roč. 29, čís. 1, s. 32. ISSN 0231-5076. 
  13. STRNADOVÁ, Miroslava. Chaty u přehrady zničil sesuv. Jeho drahou sanaci mají zaplatit chataři. iDnes.cz [online]. 2015-05-20 [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. 
  14. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 248. 
  15. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 133. 
  16. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 376, 377. 
  17. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online. 
  18. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 400, 88, 107, 165, 301, 315, 376. Dostupné online. 
  19. Intenzity dopravy – Ústecký kraj [online]. Praha: Ředitelství silnic a dálnic České republiky [cit. 2013-09-23]. Kapitola 4-2530. Dostupné online. 
  20. 562747 Žatec-Chbany-Kadaň [online]. Brno: CHAPS, 2012-11-26 [cit. 2013-09-23]. Dostupné online. 
  21. CEKOTA, Vojtěch. Zrušené lokálky a lokálky se zastavenou osobní dopravou [online]. Vojtěch Cekota [cit. 2013-09-23]. Kapitola Trať 164 Kadaň - Vilémov u Kadaně - Kaštice a trať číslo 165 Vilémov u Kadaně - Kadaňský Rohozec - (Doupov). Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-27. 
  22. Kontakt [online]. Doupovská dráha [cit. 2013-09-23]. Dostupné online. 
  23. a b c Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Poláky, s. 121. 
  24. a b Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • BINTEROVÁ, Zdena. Chbany. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 68 s. ISBN 80-239-4163-1. Kapitola Poláky, s. 17–22. 
  • Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Poláky, s. 73–75. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat