Daniela Kolářová

česká herečka

Daniela Kolářová (* 21. září 1946 Cheb)[1] je česká herečka a bývalá politička.[1][2] Když jí byl rok, její rodiče se rozvedli a krátce na to se s matkou přestěhovaly do Karlových Varů, která zde získává místo mzdové účetní. Svého otce vidí Daniela znovu až ve svých pěti letech, kdy se také poprvé setkává se svojí mladší nevlastní sestrou Věrou, která emigrovala v roce 1968 do Nizozemska. [3]

Daniela Kolářová
Daniela Kolářová (2022)
Daniela Kolářová (2022)
Narození21. září 1946 (77 let)
Cheb
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAMU v Praze
ChoťJiří Ornest
DětiŠimon Ornest, Matěj Ornest
PříbuzníJarmila Smejkalová (tchyně)
Český lev
Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli
2009Kawasakiho růže

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Daniela Kolářová
Poslankyně České národní rady
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992

Narození21. září 1946 (77 let)
Cheb
ChoťJiří Ornest (do 2017)
DětiŠimon Ornest
Matěj Ornest
PříbuzníJarmila Smejkalová (tchyně)
Alma materDivadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze (1964–1968)
CommonsDaniela Kolářová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století byla ve filmu a v televizi jednou z nejvíce obsazovaných hereček. Diváckou oblibu Daniele Kolářové přinesly role ve filmových komediích (Na samotě u lesa, Kulový blesk, Léto s kovbojem) a účast v televizních seriálech (Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města). Jejím častým hereckým partnerem byl Jaromír Hanzlík (Slasti Otce vlasti, Noc na Karlštejně, Léto s kovbojem, Taková normální rodinka). Hrála ve čtyřech filmech režiséra Jana Svěráka (Obecná škola, Akumulátor 1, Tmavomodrý svět, Vratné lahve).

Životopis

editovat

Dětství

editovat

Dětství prožila téměř celé v Karlových Varech, kde matka pracovala v účtárně divadla. Její rodiče se rozvedli, když jí byl rok. Až v pěti letech poznala svého vlastního otce a spolu s ním i mladší nevlastní sestru Věru, jež v roce 1968 emigrovala do Nizozemska. Při vzpomínkách na Vary se jí nejvíce vybaví blízkost lesa, možnost zimních sportů a především karlovarské divadlo s magickým šuměním vody dole pod orchestřištěm (hned vedle divadla teče řeka Teplá). Právě tam v devíti letech začala hereckou kariéru malou rolí v pohádce Císařovy šaty. Protože chodila dost cvičit, tak i pomýšlela na to, že by po gymnáziu šla na sportovní vysokou školu. Ale pak do jejího rozhodování výrazněji a výrazněji vstupovaly další divadelní pokusy. Na karlovarském gymnáziu hrála ve studentském divadle malých forem (nejdřív se jmenovalo Štycháček, později Kapsa).

Profesní

editovat

V letech 19641968 studovala DAMU, kde se seznámila se svým budoucím manželem Jiřím Ornestem. V ročníku byla také s Ladislavem Potměšilem, Hanou Maciuchovou, Ivanem Vyskočilem a dalšími. Ještě než dostudovala DAMU (ve třetím ročníku), zahrála si velkou roli ve filmu Soukromá vichřice (1967, režie: Hynek Bočan). Po absolvování DAMU v roce 1968 nastoupila do Divadla S. K. Neumanna,[1] od roku 1971 do současnosti je členkou Divadla na Vinohradech. V poslední době ale sklízí úspěchy ve hrách, které na své mateřské scéně nehraje. Za svůj herecký výkon v inscenaci U cíle Thomase Bernharda v pražském Divadle Komedie získala koncem března 2005 Cenu Alfréda Radoka za ztvárnění postavy matky. Hrála i v Divadle Na zábradlí, ve Švandově divadle a v mnohých dalších. V roce 2018 na Febiofestu získala cenu Kristián za celoživotní mistrovství.[4]

Osobní

editovat

Daniela Kolářová byla vdaná za herce a režiséra Divadla Na zábradlí Jiřího Ornesta.[1] Provdala se ve svých osmadvaceti, po čtrnácti letech se rozvedli. Poté měla roční vztah s Martinem Stropnickým, který se v té době také rozvedl.[5] Ovšem v polovině 90. let se podruhé vzali s Ornestem, ke kterému se vrátila. Mají spolu syny Šimona (* 1974) a Matěje (* 1977).[1] Bydlí v Praze a na Dobříšsku má domek. V letech 19901992 byla poslankyní České národní rady.[1][2] Nyní se věnuje charitě – působí jako předsedkyně správní rady nadace Duha,[6] pečující o dospělé lidi s mentálním postižením. Za úspěch považuje realizaci stacionáře s chráněnými dílnami a byty v pražských Měcholupech.

Divadelní role

editovat

Filmografie

editovat

• Betlémské Světlo (2022)

Televize

editovat

Rozhlas

editovat

Rozhovory

editovat

Reference

editovat
  1. a b c d e f Naše rodina: Krásně přísná Daniela Kolářová. www.nase-rodina.cz [online]. [cit. 2010-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-27. 
  2. a b www.psp.cz [online]. [cit. 2022-10-16]. Dostupné online. 
  3. httsp://www.csfd.cz/tvurce/1223-daniela-kolarova/biografie/
  4. Sarkastický židovský humor, přesně to mi sedí, přiznává Daniela Kolářová. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-04-19 [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. 
  5. ...Kolářová poprvé o vztahu se Stropnickým!. Blesk [online]. 2022-04-18 [cit. 2022-10-16]. Dostupné online. 
  6. Správní rada nadace Duha. www.spolecnostduha.cz [online]. [cit. 2010-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-03. 
  7. František Pavlíček: Svatojánské vřesy. Vltava [online]. 2013-01-10 [cit. 2019-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-20. 
  8. VENCLOVÁ, Renata; HLAVICA, Lukáš. Alois Jirásek: Lucerna. Pohádková hra z českého podzámčí o poddanství, strachu z vrchnosti a odvaze postavit se za svá práva [online]. Český rozhlas, 2020-03-13 [cit. 2020-03-14]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • ČERNÝ, František: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 38, ISBN 80-200-0782-2
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 117, 256, 412, 520.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 621–623.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 440. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 304. 
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 74
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 339. 
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 103, 105, 107, 109, 111, 116, 119, 124, 127, 135–7, 139, 144, 146, 151–2, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 106. 

Externí odkazy

editovat