Otevřít hlavní menu

Daniela Kolářová

česká členka České národní rady, dabérka, divadelní herečka, filmová herečka, herečka a televizní herečka

Daniela Kolářová (* 21. září 1946 Cheb)[1] je česká herečka a bývalá politička.[1][2]

Daniela Kolářová
Daniela Kolářová na novinářské konferenci k seriálu Život a doba soudce A. K.
Daniela Kolářová na novinářské konferenci k seriálu Život a doba soudce A. K.
Rodné jméno Daniela Kolářová
Narození 21. září 1946 (73 let)
Cheb
Československo Československo
Alma mater AMU v Praze
Manžel(ka) Jiří Ornest
Děti Šimon Ornest, Matěj Ornest
Český lev
Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli
2009 - Kawasakiho růže
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Daniela Kolářová

Poslankyně České národní rady
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století byla ve filmu a v televizi jednou z nejvíce obsazovaných hereček. Mimořádnou diváckou oblibu Daniele Kolářové přinesly role ve filmových komediích (Na samotě u lesa, Kulový blesk) a zejména účast v televizních seriálech (Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města). Jejím častým hereckým partnerem byl Jaromír Hanzlík (Slasti otce vlasti, Noc na Karlštejně, Léto s kovbojem, televizní seriál Taková normální rodinka). Hrála ve čtyřech filmech režiséra Jana Svěráka (Obecná škola, Akumulátor 1, Tmavomodrý svět, Vratné lahve).

ŽivotopisEditovat

DětstvíEditovat

Dětství prožila téměř celé v Karlových Varech, kde maminka pracovala v účtárně divadla. Její rodiče se rozvedli, když jí byl rok. Až v pěti letech poznala svého vlastního otce a spolu s ním i mladší nevlastní sestru Věru, jež v roce 1968 emigrovala do Nizozemska. Při vzpomínkách na Vary se jí nejvíce vybaví blízkost lesa, možnost zimních sportů a především karlovarské divadlo s magickým šuměním vody dole pod orchestřištěm (hned vedle divadla teče řeka Teplá). Právě tam v devíti letech začala hereckou kariéru malou rolí v pohádce Císařovy šaty. Protože chodila dost cvičit, tak i pomýšlela na to, že by po gymnáziu šla na sportovní vysokou školu. Ale pak do jejího rozhodování výrazněji a výrazněji vstupovaly další divadelní pokusy. Na karlovarském gymnáziu hrála ve studentském divadle malých forem (nejdřív se jmenovalo Štycháček, později Kapsa).

ProfesníEditovat

V letech 19641968 studovala DAMU, kde se seznámila se svým budoucím manželem Jiřím Ornestem. V ročníku byla také s Ladislavem Potměšilem, Hanou Maciuchovou, Ivanem Vyskočilem a dalšími. Ještě než dostudovala DAMU (ve třetím ročníku), zahrála si velkou roli ve filmu Soukromá vichřice (1967, režie: Hynek Bočan). Po absolvování DAMU v roce 1968 nastoupila do Divadla S. K. Neumanna,[1] od roku 1971 do současnosti je členkou Divadla na Vinohradech. V poslední době ale sklízí úspěchy ve hrách, které na své mateřské scéně nehraje. Za svůj herecký výkon v inscenaci U cíle Thomase Bernharda v pražském Divadle Komedie získala koncem března 2005 Cenu Alfréda Radoka za ztvárnění postavy matky. Hrála i v Divadle Na zábradlí, ve Švandově divadle a v mnohých dalších. V roce 2018 na Febiofestu získala cenu Kristián za celoživotní mistrovství.[3]

OsobníEditovat

Daniela Kolářová byla vdaná za zesnulého herce a režiséra Divadla Na zábradlí Jiřího Ornesta.[1] Provdala se ve svých osmadvaceti. Po čtrnácti letech se rozvedli, ovšem v polovině 90. let se podruhé vzali. Mají spolu syny Šimona (* 1974) a Matěje (* 1977).[1] Bydlí v Praze a na Dobříšsku má domek. V letech 19901992 byla poslankyní České národní rady.[1][2] Nyní se věnuje charitě – působí jako předsedkyně správní rady nadace Duha,[4] pečující o dospělé lidi s mentálním postižením. Za úspěch považuje realizaci stacionáře s chráněnými dílnami a byty v pražských Měcholupech.

Divadelní roleEditovat

FilmografieEditovat

FilmEditovat

TelevizeEditovat

RozhlasEditovat

RozhovoryEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f Naše rodina: Krásně přísná Daniela Kolářová. www.nase-rodina.cz [online]. [cit. 2010-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-27. 
  2. a b Česká národní rada 1990-1996, jmenný rejstřík
  3. sarkastický židovský humor daniela kolářová ocenění celoživotní mistrovství | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz | Video - Jen to, co musíte vidět. 2018-04-19. Dostupné online [cit. 2018-04-20]. (česky) 
  4. Správní rada nadace Duha. www.spolecnostduha.cz [online]. [cit. 2010-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-03. 
  5. František Pavlíček: Svatojánské vřesy. Vltava [online]. 2013-01-10 [cit. 2019-04-20]. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • ČERNÝ, František: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 38, ISBN 80-200-0782-2
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 117, 256, 412, 520.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 621–623.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 440. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 304. 
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 74
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 339. 
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 103, 105, 107, 109, 111, 116, 119, 124, 127, 135–7, 139, 144, 146, 151–2, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 106. 

Externí odkazyEditovat