Divadlo pod Palmovkou
Divadlo pod Palmovkou, dříve působící pod názvy Divadlo S. K. Neumanna a Městské a oblastní divadlo, je klasické činoherní divadlo, které sídlí v pražské čtvrti Libeň v dolní části Zenklovy ulice v městské části Praha 8 nedaleko křižovatky a stanice metra Palmovka. Kromě hlavní scény je v podkroví budovy divadla malá scéna Studio Palmoffka.
| Divadlo pod Palmovkou | |
|---|---|
 Budova divadla | |
| Stát |  Česko |
| Pojmenováno po | Palmovka |
| Další informace | |
| Souřadnice | 50°6′19,8″ s. š., 14°28′23″ v. d. |
| Ulice | Zenklova |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie divadla
editovatDivadlo pod Palmovkou navazuje na činnost Městského a oblastního divadla Žižkov, které zahájilo provoz 31. srpna 1948 v sále žižkovské Akropole a v průběhu roku 1949 se přemístilo do sálu v Praze 8-Libni, kde působí dodnes.
Hostinec U Deutschů
editovatBudova a místo Divadla pod Palmovkou má dlouhou divadelní tradici. Ve zdejším zájezdním hostinci „U Deutschů“, na jehož místě dnes divadlo sídlí, se zřejmě již od roku 1865 příležitostně hrávalo ochotnické divadlo a pořádaly kulturní akce i lidové veselice. Koncem 19. století pro ně vznikl na zahradě hostince dokonce i velký taneční sál. Když v roce 1892 získal jeden z majitelů hostince, Jan Hurt, divadelní koncesi, byl tento sál upraven na divadlo. O něco později k divadelnímu sálu přibyla i letní divadelní aréna. Přes četné provozní a finanční problémy patřilo tehdejší libeňské divadelní dění k důležitým kulturním událostem v Praze – především proto, že bylo jedním z nemnoha stálých míst, kde se pěstovalo divadlo české. Zprvu se „U Deutschů“ pěstovala hlavně opereta, pro finanční obtíže však tyto divadelní pokusy ztroskotaly.
Divadlo Marie Zieglerové
editovatV roce 1908 zakoupila dům „U Deutschů“ herečka a zpěvačka Marie Zieglerová. Získala divadelní licenci a provozovala zde Divadlo Marie Zieglerové. Divadlo nebylo ekonomicky úspěšné, v roce 1909 bylo prodán v dražbě a ještě téhož roku zde bylo divadelní podnikání ukončeno. Divadelní soubor přešel do Smíchovské arény, kde hostovala i Zieglerová.[1]
Kino Svépomoc
editovatV sále promítali filmy již Viktor Ponrepo (1904) a František Ponec (1907). V roce 1910 byl sál zadaptován na kino, které se po první světové válce jmenovalo Svépomoc–Invalidů, později zkráceně Svépomoc. Kino zde bylo do roku 1950, kdy se do sálu vrátilo divadlo.[2]
Po 2. světové válce, Divadlo S. K. Neumanna
editovatV roce 1949 se do někdejšího divadelního sálu (po intervenci tehdejšího ministra kultury Kopeckého) přemístil mladý žižkovský soubor Městského a oblastního divadla, který se na Žižkově potýkal s nedostatkem diváků. Herci souboru poté „brigádnicky“ opravili značně zchátralý divadelní sál. Zprvu se divadlu v Libni příliš nedařilo, soubor odehrával většinu představení na zájezdech. Postupně si však soubor vydobyl své místo v pražské divadelní nabídce.
Od padesátých let až do roku 1992 neslo libeňské divadlo název Divadlo S. K. Neumanna. Jeho první skutečně hvězdná éra začala za doby ředitelování Václava Lohniského v šedesátých a raných sedmdesátých letech dvacátého století, kdy v Divadle SKN působila celá řada vynikajících osobností českého divadelního života a kdy se zde uskutečnila řada československých premiér. Tehdy patřilo libeňské divadlo k nejsledovanějším v Praze. I v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století v Libeňském divadle působila řada vynikajících herců a režisérů.
Divadlo pod Palmovkou
editovatV roce 1990 byl někdejší název Divadlo S. K. Neumanna změněn na Divadlo pod Palmovkou. V roce 1992 se stal jeho ředitelem režisér Petr Kracik. Za jeho vedení začala druhá velká éra libeňského divadla, které v průběhu devadesátých let patřilo k nejnavštěvovanějším a nejsledovanějším divadlům v Česku. Se svými 93,5 % průměrné divácké návštěvnosti (stav k 1. 1. 2009) se stále drží v popředí návštěvnosti českých divadelních scén. Klade dlouhodobý a cílený důraz na pečlivou hereckou práci a orientuje se především na kvalitní repertoár, často tzv. klasický. V září 2013 se novým ředitelem a uměleckým šéfem Divadla pod Palmovkou stal Michal Lang.
Povodeň 2002 a návrat do objektu
editovatV roce 2002 bylo divadlo velmi těžce poškozeno během velké povodně na řece Vltavě, poté prošlo nákladnou rekonstrukci. Znovu poškozeno v menším rozsahu pak bylo i během velké povodně v roce 2013, kdy se rozvodnila nejen Vltava, ale i její pravostranný přítok, říčka Rokytka, která protéká severním směrem nedaleko od divadelní budovy. I když rozsah škod byl oproti předchozím povodním relativně malý, vzhledem k velkému poškození technického zázemí instalovaného ve sklepních prostorách, se rekonstrukce divadla protáhla.
Dne 1. září 2013 byl Radou hl. m. Prahy jmenován novým ředitelem Divadla pod Palmovkou režisér Michal Lang a rekonstrukci poškozené budovy převzal Odbor městského investora. Rekonstrukce divadla nakonec trvala déle než dva roky, během kterých soubor ve značně provizorních a náročných podmínkách připravil 9 nových inscenací a odehrál řadu představení na pražských i mimopražských divadelních zájezdech. Pod vedením ředitele a uměleckého šéfa Michala Langa byl nově vybudován herecký soubor složený ze zkušených a populárních herců i nových nadějných hereckých osobností. Pod heslem „Palmovka přežila“ se mohl divadelní život do opraveného domovského naplno vrátit v září 2015.
Zakládající členové (rok 1948)
editovat
- Otto Budín – herec
- Jarmila Cmíralová – herečka
- Antonín Holzinger – herec
- Soňa Hudečková – herečka
- Žofie Klausová – nápovědka, herečka
- Jan Nohava – inspicient
- Jaroslav Kašpar – herec
- Josef Kemr – herec
- Josef Maršálek – herec
- Anna Melíšková – herečka
- Jaroslava Panenková – herečka
- Rudolf Pellar – herec a zpěvák
- Luděk Pilc – herec
- Theodor Pištěk – herec
- Ludmila Roubíková – herečka
- Zdeněk Rýdl – herec
- Soběslav Sejk – herec
- Jan Skopeček – herec
- Bohumil Smutný – herec
- Jan Strejček – režisér, ředitel
- Vladimír Synek – výtvarník
- Jiří Škobis – režisér
- Václav Švec – herec
- Věra Tichánková – herečka
- Jaroslav Tumlíř – dramaturg
- Hana Váchová – herečka
- Taťána Vavřincová – herečka
- Blanka Vikusová – herečka
- Miloslav Vosmanský – herec
- Zdeněk Vronský – herec
- Miloš Willig – herec
- Františka Zikmundovská – herečka
Repertoár sezóny 2011/2012
editovat- David Seidler: Králova řeč
- Richard Bean: Sám na dva šéfy
- Jiří Suchý a Jiří Šlitr: Kdyby tisíc klarinetů
- Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
- P. Kohout: August August, august
- T. Williams: Tramvaj do stanice Touha
- F. Ebb, J. Kander, B. Fosse: Chicago
- Dan Gordon: Rain Man
- P. Stone, J. Styne, B. Merrill: Sugar (Někdo to rád horké)
- Klaus Mann, Ariane Mnouchkine: Mefisto
- Michael Cooney: Nájemníci pana Swana, aneb Peníze na cestě
- Agatha Christie: Past na myši
- Woody Allen: Sex noci Svatojánské
- Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu
- Éva Pataki: Edith a Marlene
- Antonín Procházka: Ještě jednou, profesore
- Sofoklés: Oidipús vladař
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Divadlo Marie Zieglerové [online]. Česká divadelní encyklopedie. Dostupné online.
- ↑ ČVANČARA, Miroslav. Zaniklý svět stříbrných pláten. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1969-1. Kapitola Biograf U Deutschů - Svépomoc - Zenklova ulice, s. 174–175.>
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Divadlo pod Palmovkou na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Divadlo pod Palmovkou
- Webové stránky divadla
- TACE – heslo v databázi TACE
