Otevřít hlavní menu

David Drábek

český divadelní režisér a dramatik

David Drábek (* 18. června 1970 Týniště nad Orlicí) je český dramatik a režisér. Do obecného povědomí se dostal kontroverzní rozhlasovou hrou Koule zabývající se dopingem ve sportu.[1][2]

David Drábek
Narození 18. června 1970 (49 let)
Týniště nad Orlicí
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

Vyrostl v malém východočeském městě Týniště nad Orlicí. Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vystudoval obor filmová a divadelní věda. Ještě v době univerzitních studií založil spolu s Darkem Králem divadelní Studio Hořící žirafy, pro které své hry psal a také je režíroval. (Darek Král byl u všech inscenací autorem hudby.) V letech 1996 – 2001 pracoval jako dramaturg činohry Moravského divadla v Olomouci. V letech 2001 – 2003 vedl nově vzniklou alternativní scénu Hořící dům.

Jako autor a kmenový režisér pak působil v pražském divadle Minor a pohostinsky spolupracoval s řadou dalších českých divadel. Od sezóny 2008/2009 do sezóny 2016/2017 byl uměleckým šéfem Klicperova divadla v Hradci Králové.

DíloEditovat

David Drábek se jako dramatik a režisér výrazně prosadil po roce 1989. Předmětem jeho tvorby je především kritika společnosti, odsuzuje českou mentalitu – hlavně český materialismus a konzumentství. Jeho díla ironicky a satiricky popisují českou soudobou společnost. Jeho protagonisté jsou obvykle typu nehrdinů, mají vždy nějaký problém – vyrovnávají se sami se sebou, se společností, trpí fobiemi a úchylkami. Drábkovy hry obsahují prvky surrealismu. Téměř všechny jeho postavy jsou oběťmi medializované a zkažené společnosti. Snaží se zachytit osudy lidí tak, jak je sami prožívají, podává odpovídající obraz soudobé společnosti. Ve svých hrách převážně používá epizodickou stavbu příběhů. Literární debut absolvoval v roce 1992 v Českém deníku a následovaly dialogy v časopise Iniciály. Jeho hry publikoval nejprve časopis Svět a divadlo a později i časopis Loutkař a Reflex. Často spolupracuje s Českou televizí a od 2007 píše scénáře k pořadu pro děti Kabaret z maringotky. Velkým zdrojem informací je pro něj televize a film, jelikož jejich styl napodobuje a paroduje ve svých humorných textech, které pak řadí ke stěžejním tématům své dramatiky.

Knižní vydání herEditovat

Prvních sedm Drábkových her vyšlo ve Větrných mlýnech v roce 2003 a z velké části šlo o kabaretní olomouckou éru Studia Hořící žirafy. Kniha se jmenuje Hořící žirafy.Jana z parku. Kosmická snídaně aneb Nebřenský. Švédský stůl.S podtitulem Kostlivec v silonkách. Kostlivec: Vzkříšení. Embryo čili automobily Východních Čech. Další hry vyšly ve vydavatelství Akropolis v roce 2011. Kniha obsahuje deset her a nese název Aby se Čechům ovary zachvěly: Hry 2003-2011. Nalezneme v ní hry Akvabely, Žabikuch, Ještěři, Vykřičené domy, Náměstí Bratří Mašínů, Unisex, Koule, Sherlock Holmes: Vraždy vousatých žen, Chmýří a Jedlíci čokolády, chybí Noc oživlých mrtvol (David Drábek ji nepovažuje za literárně tak zdařilou jako ostatní). Kniha je doprovázena kolážemi Miroslava Huptycha. S výjimkou hry Unisex se postupně všechny ocitly na jevištích divadel, některé i vícekrát. Nejčastěji v autorské režii, ale také v inscenacích Vladimíra Morávka či Petra Formana. Zatím nejúspěšnější byl text Akvabely, za nějž autor získal v roce 2003 Cenu Alfréda Radoka za nejlepší původní text, v legendární inscenaci hradeckého Klicperova divadla natočila Česká televize, byl také uveden v zahraničí a přeložen do pěti jazyků. Premiérové inscenace rozhlasových her Vykřičené domy a Koule připravil na stanici Vltava Český rozhlas.

Ohlas na hru Náměstí bratří MašínůEditovat

Na hru Náměstí bratří Mašínů převažují především kladné ohlasy. Jedním z nich je ohlas Martina Mikyska (Divadelní noviny, 2009, č. 22), jenž dílo považuje za velmi zdařilou inscenaci. Hodnotí ji z pozice konzervativního diváka střední generace, autora především chválí za analytický pohled na tápání generace vychované před listopadem 1989 v hodnotách i pseudohodnotách nové doby. Další ohlasy na toto dílo, publikovali P. Marečka, M. Reslovou, M. J. Švejdu, J. Kerbra ad.

Divadelní hryEditovat

  • Malá žranice, 1992 (spolu s Darkem Králem)
  • Hořící žirafy, 1993
  • Jana z parku, 1994
  • Vařila myšička myšičku, 1995
  • Kosmická snídaně aneb Nebřenský, 1997
  • Švédský stůl, 1998
  • Kostlivec v silonkách, 1999
  • Kuřáci opia, 2000
  • Kostlivec: Vzkříšení, 2002
  • Embryo čili Automobily východních Čech, 2002
  • Akvabely, 2003
  • Žabikuch, 2004
  • Sněhurka – Nová generace, 2004
  • Čtyřlístek!, 2004 (spolu s Petrou Zámečníkovou)
  • Děvčátko s mozkem, 2005
  • Planeta opic aneb Sourozenci Kaplanovi mezi chlupatci, 2006
  • Ještěři, 2006
  • Náměstí bratří Mašínů, 2007
  • Berta (Od soumraku do úsvitu), 2008
  • Unisex, 2009
  • Noc oživlých mrtvol, 2010
  • Sherlock Holmes: Vraždy vousatých žen, 2010
  • Tvrdě / Měkce, 2010 (autorský projekt, spolu s Martinem Františákem)
  • Jedlíci čokolády, 2011
  • Koule, 2012
  • Velká mořská víla, 2014
  • Český les, 2015
  • Tři mušketýři, 2015

Divadelní režieEditovat

  • R.U.R., 2005
  • Macbeth, 2007
  • Figarova svatba, 2011
  • Richard III., 2012
  • Podivné odpoledne dr. Zvonka, 2013
  • Romeo a Julie, 2014

Rozhlasové hryEditovat

  • Vykřičené domy, 2007
  • Koule, 2011

OceněníEditovat

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat