Otevřít hlavní menu

DEZA

firma v České republice

DEZA, a.s.[1] se sídlem ve Valašském Meziříčí je společnost zabývající se zpracováním černouhelného dehtu a surového benzolu.[2] Společnost patří do holdingu Agrofert.[1]

DEZA, a.s.
Areál společnosti DEZA ve Valašském Meziříčí
Areál společnosti DEZA ve Valašském Meziříčí
Základní údaje
Právní forma akciová společnost
Datum založení 1960 (1990)
Sídlo Česko Valašské Meziříčí, Česko
Adresa sídla Masarykova 753, Valašské Meziříčí, 757 01, Česko
Klíčoví lidé Ing. Zbyněk Průša
Charakteristika firmy
Oblast činnosti chemický průmysl
Produkty benzen, naftalen a další
Obrat 9,3 mld. Kč (2018)
Provozní zisk 258 mil. Kč (2018)
Výsledek hospodaření 461 mil. Kč (2018)
Celková aktiva 6,9 mld. Kč (2018)
Vlastní kapitál 4,4 mld. Kč (2018)
Zaměstnanci 1 021 (2018)
Mateřská společnost Agrofert
Majitel Agrofert (100 %)
Identifikátory
Oficiální web www.deza.cz
IČO 00011835
LEI 31570010000000043745
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Závod Julius Rütgers v OstravěEditovat

Počátky činnosti firmy spadají až do 12. června 1892, kdy Julius Rütgers zahájil v Zábřehu u Moravské Ostravy výstavbu závodu na destilaci dehtu. Provoz prvních dvou destilačních jednotek byly spuštěn 10. ledna 1893, v následujícím roce byl zahájen provoz dalších dvou zařízení. V rámci destilace byla získávána směs olejů s nižší teplotou varu, která byla přepravována k dalšímu zpracování do závodu v rakouském Angernu. Dalšími produkty byl impregnační olej a smola, které se používaly jako dehtové nátěry pro impregnaci střech. Postupně byly budovány další výrobní jednotky: v roce 1894 krystalizační zpracování antracenových olejů, v roce 1896 destilace olejů. Tehdy závod zpracovával asi 20 tisíc tun dehtu ročně.[3] Jako v prvním závodě na českém území zde byla v roce 1899 zahájena výroba čistého toluenu, čistého benzenu a rozpouštěcího benzolu, o rok později také antracenu.[4] Do roku 1905 taky byl vybudován podnik na komplexní zpracování benzolu a dehtu z koksoven na území Ostravsko-karvinského revíru.

V letech mezi světovými válkami docházelo k postupné modernizaci výroby, zvyšování kapacity a rozšiřování výrobního programu např. o silniční dehty, smolné produkty či dehtové nátěry. Zpracovatelská kapacita vzrostla po výstavbě dvou kontinuálních destilačních jednotek (dány do provozu v letech 1933 a 1935) na 80 000 tun dehtu za rok, v roce 1944 byla dostavěna třetí jednotka, takže kapacita dosáhla hodnoty až 180 000 tun za rok.[3] V roce 1921 došlo k transformaci závodu na Komanditní společnost Julius Rütgers, která byla v roce 1945 znárodněna. Znárodněný podnik se stal v roce 1946 součástí národního podniku Ostravské chemické závody,[5] kam patřily i další ostravské chemičky (např. dnešní BorsodChem MCHZ). V roce 1950 se však jednotlivé závody osamostatnily[6] a někdejší továrna Julia Rütgerse se tak stala samostatným podnikem s názvem Urxovy závody.[5]

Urxovy závodyEditovat

V tomto období již bylo zřejmé, že ostravský podnik nebude schopen plnit dlouhodobě rostoucí výrobní požadavky (mezi lety 1947 a 1960 vzrostla zpracovatelská kapacita z 131 na 342 tisíc tun dehtu za rok), proto bylo 21. ledna 1960 rozhodnuto vládou Československé republiky o výstavbě nového závodu ve Valašském Meziříčí. Již 16. listopadu téhož roku pak byla výstavba zahájena. Jako první[3] byla v roce 1963 spuštěna hydrogenační rafinace koksárenského benzolu.[6] Další fázi rozvoje valašskomeziříčského závodu bylo zahájení provozu primární destilace dehtu v roce 1968, čímž bylo ukončeno zpracování dehtu v Ostravě. Následovala výstavba dalších provozů, které umožnily zpracování dehtových látek přímo v areálu továrny. Šlo především o tři linky, které zpracovávaly těžké dehtové oleje na olejové retortové saze (zprovozněny postupně v letech 1970, 1971 a 1981). V roce 1970 byla spuštěna výroba antracenového oleje (z antracenu), v roce 1971 pak ftalanhydrid (z naftalenu), který se dále používal pro výrobu ftalátových změkčovadel.[3] V Ostravě tak zůstala jen výroba fenolu[4] a úplné ukončení provozu ostravského závodu nastalo v roce 1996 poté, co byla v roce 1994 zahájena výroba fenolů ve Valašském Meziříčí.[3] Samotné vedení Urxových závodů, které byly od roku 1965 součástí koncernu Unichem Pardubice, přesídlilo do Valašského Meziříčí v roce 1967.[5]

Organik OtrokoviceEditovat

Od roku 1963 je byl součástí Urxových závodů také provoz Organik Otrokovice. Jednalo se o původní Závod na výrobu chemikálií, který byl založen v rámci Baťových závodů ve 30. letech 20. století a jeho úkolem bylo zásobování obuvnických a gumárenských podniků chemikáliemi. Po znárodnění firmy Baťa v roce 1945 byly její provozy začleněny do národního podniku Svit, z něhož byly v roce 1953 vyčleněny závody, jejichž produkce přímo nesouvisela s obuvnickou výrobou. Byl tak vytvořen národní podnik Organik, který se zabýval výrobou chloroprenového kaučuku, karbidu vápníku, acetylenu a dibutylftalátu, později také chlorkaučuku, anilinformaldehydové pryskyřice, kyseliny aminokapronové, ochronalů, dalších typů esterů a antrachinonu. V roce 1958 podnik o svou samostatnost přišel, neboť byl včleněn do koncernu Rudý říjen Gottwaldow, v roce 1963 se pak stal jedním ze závodů Urxových závodů, tedy dnešní Dezy, jejíž součástí je dosud. Otrokovická pobočka Dezy si ponechala název Organik a v současnosti se zabývá výrobou změkčovadel a antrachinonu.[3]

Současná DEZAEditovat

 
Hlavní vrátnice a správní budova

28. června 1989 se Urxovy závody osamostatnily jako státní podnik se sídlem ve Valašském Meziříčí. Na základě rozhodnutí ministra průmyslu České republiky byl tento státní podnik zrušen bez likvidace a vložen do společnosti DEZA, akciová společnost,[7] (akronym DEhtové ZÁvody) založené 29. prosince 1990. Od 6. srpna 2001 pak společnost nese současný zkrácený název DEZA, a.s.[1] Podnik byl privatizován a jeho vlastníky se staly investiční fondy IKS Komerční banky a Spořitelní investiční společnost. O tom, že tyto fondy hledají nového vlastníka Dezy se spekulovalo již v roce 1997, nakonec byla jako potenciální investor vybrána firma Agrofert Andreje Babiše. Ta však do určeného data 21. srpna 1998 nezaplatila požadovanou kupní cenu, přesto Babiš potvrdil, že má o Dezu zájem, ale požaduje snížení ceny.[8] Nakonec se Agrofert holding stal v květnu 1999 majoritním vlastníkem společnosti s podílem 59,6 %, za který zaplatil 528 milionů korun. Obratem však Agrofert prodal část akcií finančnímu investorovi tak, aby se podíl Agrofertu v Deze snížil na 49,95 % a nemuseli být vyplaceni minoritní akcionáři.[9] Podle obchodního rejstříku byla v roce 2005 hlavním akcionářem Dezy (s podílem hlasovacích práv 99,10 %) společnost Precheza, kde držel majoritu Agrofert Holding.[10] Agrofert Holding (od 1. října 2013 nesoucí název Agrofert)[11] se stal 3. září 2007 jediným akcionářem Dezy.[1] Od 31. října 2017 je Deza majitelem polské společnosti Petrochemia-Blachownia, která má podobný výrobní program jako mateřská společnost.[12]

KontroverzeEditovat

 
Komín teplárenského komplexu DEZA

Únik naftalenuEditovat

V listopadu 2008 přinesla média informace o tom, že na konci října došlo v areálu chemičky DEZA k úniku přibližně dvaceti tun naftalenu.[13][14][15] Na samotný únik naftalenu se však přišlo až po 11 dnech, kdy na silný zápach v ovzduší upozorňovali obyvatelé Valašského Meziříčí, do té doby chemička o problémech neinformovala.[13][14][15] Podle představitelů společnosti DEZA došlo k úniku naftalenu do kanálu, který pracovníci následně nahřívali párou a tím došlo k šíření silného zápachu.[13][14][15]

Znečištění ovzdušíEditovat

DEZA patří dlouhodobě k největším znečišťovatelům ovzduší v Česku.[16][17][18][19] Podle informací spolku Arnika zabývajícího se životním prostředím byla v roce 2010 DEZA vůbec největším znečišťovatelem ovzduší v Česku.[20] Z areálu chemičky jsou do ovzduší uvolňovány především karcinogenní emise benzenu.[20] V roce 2010 vypustila DEZA do ovzduší podle informací spolku Arnika 9,2 tun emisí benzenu, o rok dříve to bylo 6,057 tun.[20] Znečištěním ovzduší a půdy nejvíce trpí obec Lešná a obec Mštěnovice, kde díky povětrnostním vlivům dopadá nejvíce chemických zplodin. V roce 2012 uvedla do provozu společnost novou jednotku zabraňující úniku emisí naftalenu do ovzduší a podle informací mluvčího společnosti došlo k omezení emisí naftalenu téměř na nulu.[21] DEZA podle vyjádření tiskového mluvčího investovala v letech 1993 až 2012 do ekologie přibližně 2,6 miliardy korun.[22][23]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d Úplný výpis z obchodního rejstříku DEZA, a.s., B 120 vedená u Krajského soudu v Ostravě [online]. Rev. 2015-01-28 [cit. 2015-01-28]. Dostupné online. 
  2. Co děláme [online]. Valašské Meziříčí: DEZA [cit. 2015-01-28]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f KALLEROVÁ, Miriam. Sto dvacet let historie společnosti Deza. Valašský chemik. Listopad 2012, roč. XLV. Dostupné online. 
  4. a b Komanditní společnost Julius Rütgers, Moravská Ostrava - Theerproduktenfabrik Julius Rütgers [online]. hornictvi.info [cit. 2015-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  5. a b c Historie společnosti [online]. Valašské Meziříčí: DEZA [cit. 2015-01-28]. Dostupné online. 
  6. a b LUBOJACKÝ, Jaromír. Strukturální změny MCHZ Ostrava (studie). Jistebník: Vysoká škola chemicko-technologická, Ixa Consulting, 2011. Dostupné online. 
  7. Úplný výpis z obchodního rejstříku Urxovy závody, státní podnik, AXIV 138 vedená u Krajského soudu v Ostravě [online]. Rev. 2015-01-29 [cit. 2015-01-29]. Dostupné online. 
  8. lup; tok. Agrofert chce bojovat za koupi Dezy. Hospodářské noviny [online]. 1998-11-11, rev. 2001-06-13 [cit. 2015-01-30]. Dostupné online. 
  9. KLEIN, Karel. Agrofert nemá na výkupy. Euro. Roč. 1999, čís. 29. 
  10. Úplný výpis z obchodního rejstříku PRECHEZA a.s., B 153 vedená u Krajského soudu v Ostravě [online]. Rev. 2015-01-30 [cit. 2015-01-30]. Dostupné online. 
  11. Úplný výpis z obchodního rejstříku AGROFERT, a.s., B 6626 vedená u Městského soudu v Praze [online]. Rev. 2015-01-30 [cit. 2015-01-30]. Dostupné online. 
  12. Petrochemia Blachownia sprzedana. Czesi nowymi właścicielami producenta benzenu. KK24.pl [online]. 2017-10-31 [cit. 2018-02-19]. Dostupné online. 
  13. a b c Valašskomeziříčská chemička Deza tajila únik naftalenu [online]. Česká televize, 2008-11-08 [cit. 2015-01-29]. Dostupné online. 
  14. a b c MIKULENKA, Michal. Chemička Deza tajila únik naftalenu [online]. Valašský deník, 2008-11-08 [cit. 2015-01-29]. Dostupné online. 
  15. a b c ČTK. Chemičce uniklo 20 tun naftalenu, přesto mlčela [online]. TÝDEN.cz, 2008-11-08 [cit. 2015-01-29]. Dostupné online. 
  16. ČUNKOVÁ, Daniela. Deza investovala miliardy, přesto dál chrlí do ovzduší karcinogeny [online]. iDNES.cz, 2011-10-16 [cit. 2015-01-29]. Dostupné online. 
  17. DEZA Valašské Meziříčí vypustila nejvíce karcinogenních a reprotoxických látek ze všech podniků v České republice [online]. příroda.cz, 2006-11-09 [cit. 2015-01-29]. Dostupné online. 
  18. TOPINKOVÁ, Martina. Středočeské podniky se derou mezi největší znečišťovatele v Česku [online]. iDNES.cz, 2012-10-04 [cit. 2015-01-29]. Dostupné online. 
  19. pek. Kdo nejvíc škodí českému vzduchu? Firmy na severu Moravy, na Ústecku a ty středočeské [online]. iHNed.cz, 2012-10-04, rev. 2012-10-05 [cit. 2015-01-29]. Dostupné online. 
  20. a b c BURDA, Michal. Deza kraluje znečišťovatelům [online]. Valašský deník, 2011-10-06 [cit. 2015-01-29]. Dostupné online. 
  21. BURDA, Michal. Tlak lidí zabral. Deza už naftalen téměř nevypouští [online]. Valašský deník, 2013-10-16 [cit. 2015-01-29]. Dostupné online. 
  22. BURDA, Michal. Deza za to nemůže. Rožnov znečišťuje doprava a lokální kotelny [online]. Valašský deník, 2012-12-20 [cit. 2015-01-29]. Dostupné online. 
  23. BURŠÍKOVÁ, Alexandra. Do snižování emisí investovala Deza od roku 1993 2,6 miliardy korun [online]. Valašský deník, 2013-05-11 [cit. 2015-01-29]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat