Ftaláty

estery kyseliny ftalové

Ftaláty jsou estery kyseliny ftalové.

Obecná chemická struktura ftalátů. R a R' = CnH2n+1; n = 4-15

VyužitíEditovat

Představují skupinu látek používanou jako změkčovadla v průmyslu výroby plastů. Příkladem může být přeměna PVC z tuhého plastu do jeho měkčené formy. Jedná se o dialkyl- nebo alkylarylestery 1,2-benzendikarboxylové kyseliny, označení ftaláty je odvozeno od triviálního názvu pro tuto kyselinu, kyseliny ftalové. Podstata jejich přídavku do plastů spočívá v navození takových podmínek, které umožňují „klouzat“ po sobě dlouhým polyvinylovým molekulám.[zdroj?] Vykazují malou rozpustnost ve vodě, naopak velmi snadnou v nepolárních rozpouštědlech (oleje) a slabou těkavost.[zdroj?] Příspěvek karboxylové kyseliny ke zvýšení polarity je zřetelný pouze u analogů ftalátů s krátkými uhlovodíkovými řetězci, nejčastěji dodané alkoholy s 3–6 atomy uhlíku v rámci procesu esterifikace.

Používají se nadále např. jako přísada PVC při výrobě syntetického linolea.[1]

Potenciální zdroje a způsob vstřebávání ftalátůEditovat

 
Ftaláty se nejčastěji používají jako změkčovadlo v PVC

Mechanismus vstřebávání ftalátů:

  • Vdechováním: Ftaláty představují 30% až 51% hmotnostní podíl PVC. Jelikož ftaláty nejsou v PVC pevně vázány, uvolňují se do ovzduší. Následně jsou vdechovány a plícemi se dostávají do krve.[zdroj?] Příklady kontaminace: holínky, pláštěnky, plastové ubrusy, často takzvaně gelové erotické pomůcky, podlahové krytiny, interiéry některých automobilů.
  • Sliznicí: Přímým kontaktem se sliznicí jsou ftaláty přenášeny opět rovnou do krve, což může být rozhodující právě u takzvaně gelových erotických pomůcek, anebo u některých zdravotnických pomůcek.
  • Potravou: Většinou se týká potravin balených do PVC (například stále Termix – viz spodní strana obalu), nebo zahradních hadic které jsou vyrobeny z PVC. Vodovodní roury a hadice hojně využívané v zemědělství jsou také často z PVC.[zdroj?]

Návrh řešeníEditovat

Omezení používání ftalátů by se nemělo vztahovat jen na úzkou skupinu osob, jako je to nyní (těhotné ženy, kojící matky a děti). Ftaláty by měly být zakázány univerzálně, protože kolují potravním řetězcem od plodin dále přes domácí zvířectvo až ke člověku. Člověkem jsou dále vylučovány do odpadních vod a koloběh pokračuje. A v čem tkví nebezpečí erotických pomůcek? Odpovědí budiž vysoké hodnoty ftalátů naměřené v mateřském mléce ve všech vyspělých zemích za poslední dekádu.[2]

Zdroje vystavení ftalátůmEditovat

V současné době bylo v Česku prokázáno, že zdravotnické pomůcky – měkčené hadičky využívané při hemodialýze nebo peritoneální dialýze, intravenózní a transfuzní sety apod. – nejsou zdrojem ftalátů.[3] Nejpravděpodobnějším zdrojem mohou být některé kosmetické přípravky.[4]

V druhé řadě jsou to vybrané erotické pomůcky (několik vybraných: Sex Talent Double Dong, Dolphin Duo Dong – dvojitý delfínek, Dildo double 30 cm candy, Crystal Duo, erotické fetish prádlo a pláštěnky, vibrátory Olda Polda, GULIANO, a další.) Nebezpečí tohoto zdroje tkví v rozsahu a rozšíření jejich používání.

Negativní účinky na organismusEditovat

Ftaláty jak u dospělých, tak i u dětí bez výjimky ohrožují funkce ledvin a jater, zvyšují riziko vzniku alergií, či astmatu. Snižují produkci mužského hormonu testosteronu a spermií.[5] Dále u dospívajících způsobují atrofii mužských reprodukčních orgánů (varlat), čímž přímo narušují plodnost.[2]

Nejrozšířenější z ftalátů je DEHP (di-2-etylhexyl ftalát), který je považován za reprodukčně a vývojově toxickou látku. Zvláště vysokým dávkám DEHP mohou být vystaveny děti na novorozeneckých jednotkách intenzivní péče.[6]

Degradace v organismuEditovat

Probíhá pouze v rámci konjugace, nikoliv například oxidací apod.

RegulaceEditovat

Vzhledem ke zdravotním rizikům bylo v některých případech omezeno používání těch nejrizikovějších, např. při výrobě hraček, výrobků pro děti či kosmetiky. Jde o tyto sloučeniny: di-isononyl ftalát (DINP), di-n-octyl ftalát (DNOP), di-iso-decyl ftalát (DIDP), butyl benzyl ftalát (BBP), dibutyl ftalát (DBP), di(2-ethylhexyl) ftalát (DEHP).[zdroj?]

ReferenceEditovat

  1. V Česku se prodávají toxické výrobky. ČT24 [online]. Česká televize, 2009-06-17 [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  2. a b MAIN, Katharina M.; MORTENSEN, Gerda K.; KALEVA, Marko M.; BOISEN, Kirsten A.; DAMGAARD, Ida N.; CHELLAKOOTY, Marla; SCHMIDT, Ida M. Human Breast Milk Contamination with Phthalates and Alterations of Endogenous Reproductive Hormones in Infants Three Months of Age. Environmental Health Perspectives [online]. 2006-02 [cit. 2021-01-17]. Roč. 114, čís. 2, s. 270–276. Dostupné online. DOI:10.1289/ehp.8075. PMID 16451866. (anglicky) 
  3. MRÁZ, Miloš; SVAČINA, Štěpán; KOTRLÍKOVÁ, Eva; PIECHA, Roman; VRBÍK, Karel; PAVLOUŠKOVÁ, Jana; LACINOVÁ, Zdeňka. Potenciální zdroje ftalátů a bisfenolu A a jejich význam u metabolických onemocnění. Časopis lékařů českých [online]. 2016 [cit. 2021-01-17]. Roč. 155, čís. 3, s. 11–15. Dostupné online. ISSN 1805–4420. 
  4. SERRANO, Samantha; KARR, Catherine; SEIXAS, Noah; NGUYEN, Ruby; BARRETT, Emily; JANSSEN, Sarah; REDMON, Bruce. Dietary Phthalate Exposure in Pregnant Women and the Impact of Consumer Practices. International Journal of Environmental Research and Public Health [online]. 2014-06-12 [cit. 2021-01-17]. Roč. 11, čís. 6, s. 6193–6215. Dostupné online. DOI:10.3390/ijerph110606193. PMID 24927036. (anglicky) 
  5. Ftaláty podle vědců zhoršují potenci mužů. Lidové noviny [online]. 2012-04-14 [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  6. Nebezpečné chemikálie, které najdete ve svých domovech, 22.11.2004

Externí odkazyEditovat